3 Tdo 631/2024

3 Tdo 631/2024-171

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný T. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 9 To 99/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 63/2023, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se částečně zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 9 To 99/2024, pokud jím bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině skutkem pod bodem 2) skutkové věty a proti výroku o trestu, a částečně se zrušuje také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 3 T 63/2023, a to ve výroku o vině skutkem pod bodem 2) skutkové věty a ve výroku o trestu.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. V ostatním zůstávají napadená rozhodnutí beze změn.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 3 T 63/2023, byl obviněný T. H. uznán vinným dvojnásobným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že

1) dne 6. 11. 2018 na Městském úřadu Žďár nad Sázavou, odboru životního prostředí, Žižkova 227/1, Žďár nad Sázavou, podal žádost o vydání loveckého lístku evidovanou správním orgánem pod č. j. ŽP/1829/18/JK, ke které předložil jako originál padělaný doklad osvědčující složení zkoušky z myslivosti: „Potvrzení o vykonaných zkouškách z myslivosti ev. č. 012592“, vydaný dne 22. 3. 2018 na základě pověření Ministerstva zemědělství č. 2/2002 ze dne 20. 9. 2002, č. j. 6725 b/2002-5050, pořadatelem Českomoravská myslivecká jednota, IČ: 00443174, sídlem Jungmannova 25, 115 25 Praha 1, Okresní myslivecký spolek Karlovy Vary, který si opatřil na své jméno za účelem získání loveckého lístku, neboť toto potvrzení je nezbytnou přílohou žádosti o vydání loveckého lístku, ačkoliv věděl, že se jedná o padělaný doklad, přičemž mu byl dne 6. 11. 2018 vydán Městským úřadem Žďár nad Sázavou lovecký lístek ev. č. 232270 na dobu neurčitou, který zároveň dne 6. 11. 2018 osobně převzal,

2) dne 21. 9. 2022 na Městském úřadu Žďár nad Sázavou, odboru životního prostředí, Žižkova 227/1, Žďár nad Sázavou, podal žádost o vydání rybářského lístku evidovanou tímto správním orgánem pod č. j. ŽP/1480/22/MC, ke které předložil jako originál padělaný doklad: „Osvědčení o získané kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku“ vydaný ze dne 20. 8. 2022 na základě pověření Ministerstva zemědělství ze dne 14. 10. 2020, č. j. 53744/2020-MZE-16232, spolkem Český rybářský svaz, z. s., místní organizace Sokolov, IČ: 18249671, sídlem Školní 1, 356 01 Sokolov, který si opatřil na své jméno za účelem získání rybářského lístku, neboť toto osvědčení je nezbytnou přílohou žádosti o vydání rybářského lístku, ačkoliv věděl, že se jedná o padělaný doklad, přičemž mu byl dne 21. 9. 2022 vydán tímto správním orgánem rybářský lístek č. 509800A na dobu neurčitou, který zároveň dne 21. 9. 2022 osobně převzal.

2. Za to byl odsouzen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 celých denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby byla podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku stanovena na 200 Kč, celkem tedy ve výši 20 000 Kč.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný T. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 9 To 99/2024, tak, že je podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný T. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž svoji dovolací argumentaci zaměřil pouze proti výroku o vině skutkem pod bodem 2) skutkové věty.

5. Obviněný závěrům odvolacího soudu, že na zkoušky je nutné se registrovat, vytýká, že k této skutečnosti nebyly provedeny žádné důkazy, a to ani soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím. Odvolací soud podle obviněného zřejmě směšuje postup při provádění zkoušek pro získání potvrzení o vykonání zkoušek z myslivosti s postupem pro vydávání osvědčení o získání kvalifikace pro vydání prvního rybářského lístku. Soudy podle obviněného rozhodly v rozporu s obsahem provedených důkazů, kdy nebylo přihlédnuto k celému obsahu sdělení Jana Marky, jednatele místní organizace Sokolov, který k bodu 2) doslova uvedl, že „nic nenasvědčuje tomu, že panu H. bylo od nás vydáno osvědčení o získané kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku v naší organizaci. Také jsem o tom nedohledal žádný doklad. Podmínka takové zkoušky je, aby zájemce absolvoval test na internetových stránkách, výsledek testu byl vytištěn, zájemce jej podepsal a my jej archivujeme podle zákona 10 let.“ Pan Marka tedy nemohl zpochybnit, že obviněný tento test absolvoval, jen může potvrdit to, že výsledek testu nebyl dohledán v archivu místní organizace Sokolov. Ze shora uvedeného textu vyplývá, že test se absolvoval na internetových stránkách. Rovněž daným sdělením nebylo nijak zpochybněno, že by podpis na osvědčení ze dne 20. 8. 2022 nebyl pravým podpisem J. H. Razítko pak odpovídá razítku, které je na taková osvědčení používáno. Obviněný se tedy nesnaží vnuknout soudu, že pan H. zneužil svoji pravomoc, ale že jednání pana H. bylo zjevně běžným dovoleným postupem. Ostatně jiný postup při provádění zkoušek nebyl žádnými důkazy prokázán.

6. Další dovolací námitka obviněného se týká neprovedení navrhovaného důkazu výslechem svědka T. K., který obviněný navrhl již v hlavním líčení. Postrádá logiku vinit obviněného, že využívá úmrtí pana H., a na druhou stranu zamítnout podstatný důkaz, který se vztahuje ke schůzce obviněného a této osoby. Nadto bez rozumného vysvětlení, kdy je tento důkaz hodnocen jako nadbytečný. Tento postup obou soudů má za následek, že nejenže nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, ale bylo jím i porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, konkrétně právo obviněného dosáhnout předvolání svědka v jeho prospěch, které je zaručeno čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

7. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

9. K námitce, v rámci které obviněný namítl zjevný rozpor skutkového zjištění o nepravosti předmětného osvědčení s listinným důkazem – sdělením jednatele místní organizace Sokolov Jana Marky, státní zástupce uvedl, že je skutečností, že podle uvedeného sdělení bylo zřejmě u místní organizace Sokolov běžnou praxí skládání testů „přes internet“ (bod 2. sdělení), takže se jeví problematickým tvrzení odvolacího soudu, podle kterého testy uvedené na internetových stránkách jsou pouze pomocným materiálem sloužícím k získání znalostí, které jsou ověřovány v rámci řádně stanovených termínů zkoušky. Toto zjištění obsažené pouze v odůvodnění soudního rozhodnutí však není skutkovým zjištěním, které by bylo určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Z uvedeného sdělení však podle státního zástupce současně vyplývá, že vytištěné „internetové“ testy jsou u organizace archivovány po dobu deseti let, přičemž žádný test obviněného H. nalezen nebyl. Předmětné osvědčení se svojí fyzickou podobou v mnoha směrech (text a jeho rozložení, typ a velikost písma, absence loga atd.) výrazně odlišuje od formuláře používaného v uvedené organizaci. Dále bylo konstatováno, že zkouška měla být konána dne 20. 8. 2022, což byla sobota, tedy zcela mimo úřední hodiny uvedené organizace, která navíc v červenci a srpnu neúřaduje vůbec. Předmětné osvědčení by stěží bylo vystaveno někomu, kdo by se následně nestal členem organizace. Dále pisatel uvedeného sdělení upozornil, že zemřelý předseda organizace J. H. pravidelně trávil měsíce červenec a srpen mimo Sokolov. Všechna tato zjištění podle státního zástupce vylučují skutkovou verzi obviněného, podle které dne 20. 8. 2022 v „sídle spolku“ v Sokolově předal H. „vytištěné zkoušky z internetu“ a obratem dostal předmětné osvědčení. Skutkové zjištění o tom, že předmětné osvědčení je padělkem, tedy není ve zjevném rozporu s výše citovaným listinným písemným sdělením Jana Marky ani s žádným jiným důkazem. Právě toto skutkové zjištění je přitom určující pro naplnění zákonných znaků stíhaného trestného činu.

10. Pod námitku opomenutého důkazu lze podle státního zástupce podřadit námitku obviněného týkající se neprovedení důkazu výslechem svědka T. K. Nejde však podle něj o námitku důvodnou. Odvolací soud totiž v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, byť poměrně stručně, proč považoval výslech tohoto svědka za nadbytečný. Především je však nutno uvést, že svědek se neměl vyjadřovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Svědek měl nanejvýše potvrdit, že obviněný se někdy v minulosti setkal s J. H. Nemohl se však vyjádřit k okolnostem údajného vystavení osvědčení dne 20. 8. 2022, když sám obviněný uvedl, že při jeho jednání s panem H. tohoto dne byli pouze sami dva. Neprovedením výslechu tohoto svědka tedy nemohla být založena vada uvedená v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

11. Státní zástupce doplnil, že obviněný měl svůj opravný prostředek opřít též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dodal nicméně, že takovýto formální nedostatek Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi běžně toleruje.

12. Jelikož má státní zástupce za to, že dovolací námitky jsou zjevně nedůvodné, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

13. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou ze dne 2. 8. 2024. V ní uvedl, že pokud státní zástupce konstatoval, že z dokazování jasně vyplývá, že obviněný zkoušky nevykonal, a to ani prostřednictvím internetu, je v takovém případě nelogické, aby nebyl proveden důkaz výslechem svědka T. K., který může dosvědčit, že se obviněný s panem H. za účelem vykonání zkoušky skutečně setkal. Nelze hodnotit tento důkaz jakožto nadbytečný za situace, kdy trestní řízení ovládá zásada materiální pravdy. Navíc, státní zástupce neuvedl žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že osvědčení nepodepsal pan H. Nelze opomenout, že odvolací soud skutečnost, že nebylo v evidenci ohledně zkoušky obviněného ničeho dohledáno, hodnotí ve vztahu k jeho závěru, že zkoušky bývají určitým způsobem organizované, že se termíny vypisují, tedy, že nepostačuje pouze předložení testu z internetu. Sdělení pana Marky, že test obviněného nebyl dohledán v archivu organizace, není důkazem o tom, že test nebyl vykonán. Svědčí pouze o skutečnosti, že test nebyl dohledán. Pokud je uváděno, že se osvědčení liší v podstatných znacích od běžně vydávaného osvědčení, opět to není důkaz o tom, že osvědčení není pravé, neboť postačí, aby bylo vydáno a podepsáno oprávněnou osobou. Je nutné zdůraznit, že obviněný se po složení rybářských zkoušek nemusí stát členem organizace, aby mu byl vydán rybářský lístek a vydána povolenka, což obviněný tvrdil již v průběhu řízení, avšak soud se touto skutečností nezabýval a nepovažoval ji za určující pro uznání viny. V této souvislosti obviněný poukázal na příslušné ustanovení jednacího řádu Českého rybářského svazu, podle kterého povolenka může být vydána i nečlenovi organizace Českého rybářského svazu, který je držitelem rybářského lístku. Není tedy důvodu, aby se absolvent zkoušky automaticky stával členem místní organizace v Sokolově. Podle stanov Českého rybářského svazu pak o přijetí za člena rozhoduje výbor místní organizace. Odvolací soud sice provedl důkaz těmito listinami, ale v usnesení uzavřel, že z jednacího řádu Českého rybářského svazu a ze stanov Českého rybářského svazu nevyplývají takové poznatky, které by vylučovaly vinu obžalovaného, ke které soud prvního stupně dospěl. Státní zástupce tedy v podstatě dotváří rozhodnutí odvolacího soudu, k čemuž není oprávněn.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

17. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

19. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

20. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný T. H. jím brojí proti výroku o vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle závěrů soudů nižších stupňů dopustil skutkem pod bodem 2) skutkové věty, tedy pouze v souvislosti s osvědčením o získané kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku. Namítá přitom jednak zjevný rozpor závěru o povaze testu, na jehož základě měl obviněný podle svého tvrzení získat předmětné osvědčení o získání kvalifikace, s provedenými důkazy, jednak poukazuje na procesní vadu spočívající v neprovedení výslechu svědka T. K.

21. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž i proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

22. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

23. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, ta je částečně skutkové a částečně procesní povahy, neboť obviněný jednak nesouhlasí s tím, jakým způsobem odvolací soud hodnotil povahu testu, na jehož základě měl obviněný podle svého tvrzení získat předmětné osvědčení o získání kvalifikace, a jednak namítá procesní vadu spočívající v neprovedení výslechu svědka T. K.

24. Nejvyšší soud se nejprve zabýval prvně uvedenou skutkovou námitkou týkající se povahy testu, který měl obviněný absolvovat na internetových stránkách Českého rybářského svazu. Dospěl přitom k závěru, že tato námitka je důvodná. Je totiž možno souhlasit tím, že ze sdělení jednatele místní organizace Sokolov Jana Marky se, v rozporu s tím, co dovodil odvolací soud, podává, že u této místní organizace je běžnou praxí skládání testů „přes internet“. Z tohoto vyjádření dále vyplývá, že podmínkou získání osvědčení o získané kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku je to, aby zájemce absolvoval test na internetových stránkách, výsledek testu vytiskl a podepsal (a pochopitelně předložil místní organizaci). Neobstojí proto konstatování krajského soudu, podle kterého testy uvedené na internetových stránkách jsou pouze pomocným materiálem, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že v praxi absolvování tohoto testu a doložení výsledku z něj k získání příslušného osvědčení, které je podmínkou vydání rybářského lístku, postačovalo. Lze nicméně souhlasit se státním zástupcem, že uvedené nesprávné zjištění není skutkovým zjištěním, které by bylo určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, tak jak to předpokládá první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Samo o sobě by proto uvedené pochybení nevedlo ke kasačnímu zásahu Nejvyššího soudu. Z hlediska obhajoby obviněného se však nejedná o skutečnost zcela nepodstatnou, neboť zjištění o tom, že vydání potřebného osvědčení toliko na základě testu absolvovaného pouze na internetových stránkách je patrně běžnou praxí dané místní organizace, má za následek, že pouze na základě tohoto zjištění není možné vyvrátit obhajobu obviněného o tom, jakým způsobem dané osvědčení získal.

25. Pokud jde o procesní námitku týkající se neprovedení navrhovaného důkazu výslechem svědka T. K., je nutno konstatovat, že tuto bylo možno projednat v rozsahu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ta je naplněna tehdy, jestliže ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Po prostudování předloženého spisového materiálu a obou rozhodnutí soudů nižších stupňů pak Nejvyšší soud zjistil, že tato dovolací námitka je věcně opodstatněná. 26. Je skutečností, že obviněný již v průběhu hlavního líčení navrhl, aby byl vyslechnut svědek T. K., který by se mohl vyjádřit ke skutečnostem týkajícím se osvědčení pro vydání rybářského lístku. Ve své výpovědi přitom obviněný uvedl, že se jmenovanou osobou lovil ryby na XY a při této příležitosti potkali pana H., tehdejšího jednatele místní rybářské organizace Sokolov, který měl obviněnému sdělit, že by mu mohl rybářský lístek zajistit poté, co na internetu složí zkoušky. Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně tento důkazní návrh zamítl, aniž by takový postup zdůvodnil v písemném odůvodnění svého rozsudku. Poslechem zvukového záznamu bylo ověřeno, že samosoudkyně soudu prvního stupně v hlavním líčení uvedla, že tak činí z důvodu nadbytečnosti. Jako nadbytečný vyhodnotil uvedený důkazní návrh i odvolací soud.

27. S uvedenými důvody neprovedení výslechu svědka K. se Nejvyšší soud neztotožňuje. Vzhledem k důkazní situaci v nyní projednávané věci týkající se skutku pod bodem 2) je totiž zřejmé, že obhajovací verze obviněného ohledně okolností získání osvědčení o získané kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku nebyla provedeným dokazováním dosud vyvrácena. Samo zjištění, že předmětné osvědčení bylo vydáno mimo úřední hodiny, na nikoliv běžně užívaném tiskopisu, že výsledek testu nebyl dohledán v archivu místní organizace Sokolov, popř. že obviněný se následně nestal členem této místní organizace, totiž pro závěr, že šlo o padělanou veřejnou listinu, nepostačuje. To platí zejména s přihlédnutím ke zjištění, že podpis tehdejšího jednatele místní organizace Sokolov i razítko této organizace žádné pochybnosti nevzbuzují, což potvrdil její současný jednatel pan Marka. Nelze proto prozatím vyloučit variantu, že předmětné osvědčení skutečně vystavil pan H., byť se tak mohlo stát za poněkud nestandardních okolností. V takovém případě by však stěží bylo možno o dané listině hovořit jako o padělku. Za padělání veřejné listiny se totiž nepovažuje potvrzení nepravdivých skutečností úřední osobou, do jejíž kompetence vydávání takových listin patří (srov. ŠÁMAL, P.; RIZMAN, S; TEJNSKÁ, K. § 348. Padělání a pozměnění veřejné listiny. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4392).

28. Za takto nedostatečné důkazní situace bylo proto jednoznačně namístě vyslechnout svědka K., který měl podle tvrzení obviněného být přítomen předběžné domluvě obviněného a již zemřelého pana H. týkající se možností získání rybářského lístku. Vzhledem k tomu, že z důvodu omezeného množství dostupných důkazů, daných zejména úmrtím pana H., který se již nemůže vyjádřit k tomu, zda obviněnému osvědčení vydal, či nikoliv, přetrvávají pochybnosti o vině obviněného vědomým užitím padělané veřejné listiny, nebylo možno uvedený důkazní návrh zamítnout jako nadbytečný.

29. Jelikož dokazování v této trestní věci stran skutku pod bodem 2) zůstalo prozatím neúplné, neboť ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, došlo k naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

30. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud částečně zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, pokud jím bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině skutkem pod bodem 2) skutkové věty a proti výroku o trestu, a částečně zrušil také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, a to ve výroku o vině skutkem pod bodem 2) skutkové věty a ve výroku o trestu. Zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Pokud jde o výrok o vině skutkem pod bodem 1), proti kterému obviněný v dovolání nebrojil, tento zůstal nedotčen. Zrušen byl nicméně celý výrok, kterým byl obviněnému uložen úhrnný trest.

31. V dalším řízení bude úkolem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby vyslechl svědka T. K. k okolnostem předběžné domluvy obviněného a pana J. H., tehdejšího jednatele místní organizace Sokolov, ohledně získání osvědčení o kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku. Pokud i poté budou přetrvávat pochybnosti o vině obviněného, bude nutné nechat vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví, kterým bude ověřeno, zda podpis na listině, kterou obviněný předložil Městskému úřadu Žďár nad Sázavou, je podpisem pana J. H. Pokud by totiž bylo zjištěno, že podpis na předložené listině je pravým podpisem jmenované osoby, byl by závěr o tom, že daná listina je padělkem, v zásadě vyloučen (viz výše). V opačném případě bude naopak obhajovací verze obviněného bez pochybností vyvrácena. Okresní soud rovněž zváží, zda vyslechne též svědka Jana Marka, současného jednatele místní organizace Sokolov, a to za účelem ověření, jaká je praxe tamní místní rybářské organizace při vydávání osvědčení o kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku, zejména zda bez dalšího postačuje (či v minulosti postačovalo) předložení vytištěného testu z internetových stránek Českého rybářského svazu. Své úvahy, kterými byl nalézací soud veden při hodnocení provedených důkazů, popř. pro které nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, pak okresní soud vyjádří v písemném odůvodnění svého rozsudku, tak jak to požaduje § 125 odst. 1 tr. ř.

32. Aniž by Nejvyšší soud jakkoliv předjímal výsledek dalšího dokazování, upozorňuje, že v případě, že soud prvního stupně dospěje k závěru o vině obviněného skutkem pod bodem 2), bude nutné, aby v tzv. právní větě odsuzujícího výroku vyjasnil, zda je obviněnému kladeno za vinu toliko užití padělané listiny jako pravé nebo i její opatření. Pokud totiž v prvním odsuzujícím rozsudku okresní soud v právní větě uvedl obě tyto varianty, ve skutkové větě zcela absentuje popis skutkových zjištění týkajících se obstarání padělané veřejné listiny a skutková věta se omezuje toliko na popis skutkových okolností rozhodných z hlediska užití takové listiny jako pravé.

33. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 8. 2024

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu