3 Tdo 642/2015-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o
dovoláních obviněného P. K., a nejvyššího státního zástupce podaném v
neprospěch obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Opavě pod s. zn. 3 T 80/2013, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v
Ostravě ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, zrušuje.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 2651 odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného
P. K. odmítá.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 3 T 80/2013, byl
obviněný P. K. uznán vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a
jinými předměty podle § 156 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku
(dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod
bodem 1/ výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně
pravopisných chyb a překlepů) „v přesně nezjištěné době, nejpozději od července
2012 do 9. 9. 2012 v B. n. B. v rozporu s ustanovením § 10 odstavec 1, písmeno
a) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a v rozporu s
článkem 14 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 178/2002 ze dne
28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva,
zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se
bezpečnosti potravin, ač si byl vědom neblahých následků na lidské zdraví
vyplývajících z prodeje a následné konzumace závadných alkoholických nápojů,
přesto zajistil a dodal bez vystavení příslušného daňového dokladu do prodejny
potravin provozované v rodinném domě na ulici H. odsouzenou I. H., k volnému
prodeji v lahvích s etiketou Vodka Lunar nejméně 30 litrů lihoviny neznámého
původu a vadné výroby, kterou odsouzení I. H. a A. H., zaměstnaný v prodejně
jako prodavač, v uvedeném období převzali k prodeji, ač si byli vědomi
neblahých následků na lidské zdraví vyplývajících z prodeje a následné
konzumace závadných alkoholických nápojů, přičemž lihovina, kterou ve dnech 7.
9. 2012 až 9. 9. 2012 v lahvích označených etiketami Vodka Lunar nebo Hanácká
vodka v celkovém množství nejméně 6,5 litru v této prodejně zakoupili D. Č. a
L. B. a zkonzumovali společně s T. S. a J. V., obsahovala metylalkohol, tedy
závadnou látku jedovatou pro lidský organismus v případě konzumace, následkem
které utrpěli otravu metylalkoholem :
- T. S. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,41 g/kg metylalkoholu v
krvi a 0,43 g/kg metylalkoholu v moči zjištěnou dne 11. 9. 2012, provázenou
zvracením, ztíženým dýcháním, rozmazaným viděním obrysů a poškozením zraku se
zhoršením vizu poruchou barvocitu, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě
od 11. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- D. Č. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,37 g/kg metylalkoholu v
krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 1,19 g/kg,
zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s
hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 21. 9. 2012,
- J. V. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,92 g/kg metylalkoholu v
krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,22 g/kg,
zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s
hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- L. B. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,42 g/kg metylalkoholu v
krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,29 g/kg
zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s
hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012“;
a dále přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení
zboží pode § 244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových
zjištění popsaných pod bodem 2/ výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v
tom, že „od přesně nezjištěného dne v říjnu 2012 do 29. 11. 2012 v O. se
záměrem vyhnout se platbě spotřební daně, skladoval ve své garáži 260 ks
krabiček cigaret zn. Fest, 220 ks krabiček cigaret zn. 7 Fest a 180 ks krabiček
cigaret zn. Gold NZ Super Slims opatřených kolky „Ministerstva finansau RB“
psanými azbukou, ač v rozporu s § 114 odstavec 2 zákona č. 353/2003 Sb., o
spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů nebyly označeny řádnou
tabákovou nálepkou, a způsobil tak České republice - Celnímu úřadu pro
Moravskoslezský kraj na neodvedené spotřební dani škodu ve výši 27.720,- Kč“.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 244 odst. 1, za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož
výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle § 70 odst. 1 písmeno a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 260 ks krabiček cigaret zn.
Fest, 220 ks krabiček cigaret zn. 7 Fest a 180 ks krabiček cigaret zn. Gold NZ
Super Slims, uložených ve skladu Policie České republiky, Krajského ředitelství
policie Moravskoslezského kraje, územního odboru služby kriminální police a
vyšetřování v Opavě.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České
republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČ: 41197518, a Revírní bratrská
pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108,
IČ: 47673036, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 3 T 80/2013
podal obviněný P. K. odvolání směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 2. 2015, sp. zn.
6 To 453/2014, a to tak, že na podkladě skutkového stavu spočívajícím v to, že
(včetně pravopisných chyb a překlepů) „v přesně nezjištěné době, nejpozději od
července 2012 do 9.9.2012 v B. n. B. v rozporu s ustanovením § 10 odst. 1,
písm. a) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a v
rozporu s článkem 14 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č.
178/2002 ze dne 28.1.2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky
potravinového práva, zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví
postupy týkající se bezpečnosti potravin, ač mohl předpokládat, že konzumací
lihoviny neznámého původu může dojít k újmě na zdraví, přesto zajistil a dodal
bez vystavení příslušného daňového dokladu do prodejny potravin provozované v
rodinném domě na ulici H. odsouzenou I. H. k volnému prodeji v lahvích s
etiketou Vodka Lunar nejméně 30 litrů lihoviny neznámého původu a vadné výroby,
kterou odsouzení I. H. a A. H., zaměstnaný v prodejně jako prodavač, v uvedeném
období převzali k prodeji, přičemž lihovina, kterou ve dnech 7. 9. 2012 až 9.
9. 2012 v lahvích označených etiketami Vodka Lunar nebo Hanácká vodka v
celkovém množství nejméně 6,5 litru v této prodejně zakoupili D. Č. a L. B. a
zkonzumovali společně s T. S. a J. V., obsahovala metylalkohol, tedy závadnou
látku jedovatou pro lidský organismus v případě konzumace, následkem které
utrpěli otravu metylalkoholem:
- T. S. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,41 g/kg metylalkoholu v
krvi a 0,43 g/kg metylalkoholu v moči zjištěnou dne 11. 9. 2012, provázenou
zvracením, ztíženým dýcháním, rozmazaným viděním obrysů a poškozením zraku se
zhoršením vizu poruchou barvocitu, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě
od 11. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- D. Č. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,37 g/kg metylalkoholu v
krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 1,19 g/kg,
zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s
hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 21. 9. 2012,
- J. V. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,92 g/kg metylalkoholu v
krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,22 g/kg,
zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s
hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- L. B. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,42 g/kg metylalkoholu v
krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,29 g/kg
zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s
hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012“,
shledal obviněného vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a
jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku.
Za to byl obviněný při nezměněném výroku o vině vysloveném ve vztahu k bodu 2/
z rozsudku nalézacího soudu odsouzen podle § 244 odst. 1 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8
(osmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 (patnácti) měsíců.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí
věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 260 ks krabiček cigaret zn. Fest, 220 ks
krabiček cigaret zn. 7 Fest a 180 ks krabiček cigaret zn. Gold NZ Super Slims,
uložených ve skladu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Moravskoslezského kraje, Územního odboru služby kriminální police a vyšetřování
v Opavě.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České
republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČ: 41197518, a Revírní bratrská
pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108,
IČ: 47673036, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím svého
obhájce dovolání (č. l. 689-694) opírající se o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
hmotně právním posouzení skutku, neboť závěr o vině je v extrémním rozporu s
provedeným dokazováním, ze kterého je jednoznačně zřejmé, že svědek A. H. ve
všech podstatných rysech své výpovědi vypovídal nepravdivě a tato svědecká
výpověď je jediným důkazem o vině obviněného.
Obviněný namítl, že již nalézací soud se při hodnocení důkazů nevypořádal se
skutečností, že svědek A. H. uváděl vědomě před soudem nepravdivé skutečnosti.
Jednalo se zejména o tvrzení stran toho, že mu byl obviněný neznámým mužem,
který jej poprvé navštívil v červnu 2012, nabídl mu alkohol a dále mu dodával
předmětnou vodku, přestože sám potvrdil, že obviněného znal již z dřívější
doby. Dále toho, že do června 2012 vodku Lunar v provozovně neprodával, ačkoli
svědkové tvrdili opak, že vodku Lunar přeléval toliko z litrových do
půllitrových lahví, ačkoli svědek Č. uváděl něco jiného a současně vypověděl,
že u H. viděl pětilitrové kanystry s nápisem vodka, a dále nepravdivě
vypověděl, že obviněný mu měl vozit alkohol černým Passatem, nikoli dodávkovým
autem, jak původně vypověděl v přípravném řízení. Svědek navíc popsal osobu,
která mu měla prodávat alkohol, jako mající v uchu náušnici, nicméně on nikdy
žádnou náušnici v uchu neměl. Uvedl taktéž, že mu měl dodávat do provozovny
vodku v lahvích bez kolků, ačkoli svědek T. S. uváděl, že lahve vodky Lunar
prodané ve dnech 7. 9. 2012 až 9. 9. 2012 kolky měly, tyto byly špatně
přilepeny a odlepovaly se. Nalézací soud se zabýval toliko tvrzením svědka, že
osobu obviněného do prodeje v červnu 2012 neznal, kdy ostatní provedené důkazy
zcela pominul. Obviněný namítl, že postup soudu je v rozporu s ustanovením §
125 tr. ř. (nespíše nedopatřením uvedeno o. s. ř.), neboť právě pravdivost či
nepravdivost tvrzení A. H. je v podstatě jediným a rozhodujícím důkazem pro
přijetí závěru o jeho vině či nevině, a to za okolností, kdy nebylo nic dalšího
o tom, že by dotčený alkohol prodal právě on, prokázáno. Poukázal na to, že již
odsouzená I. H. v postavení svědkyně odmítla v hlavním líčení vypovídat.
Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud postupoval nesprávně, když v podstatě
zcela převzal závěry prvoinstančního soudu, nevypořádal se s provedenými
důkazy, dokazování nedoplnil a omezil se toliko na konstatování, že v hodnocení
důkazů okresním soudem neshledal žádné logické rozpory či nedostatky, ani
neúplnost, které by mohl hodnocení okresního soudu vytknout, že považuje závěr
o vině za správný a zákonný a v potřebném rozsahu i odůvodněný. Poukazuje na
to, že navrhl doplnit dokazování výpisem všech telefonických hovorů opatřených
v přípravném řízení, tak aby bylo zřejmé, že v uvedeném období ale nejen v něm
telefonoval běžně se svými ostatními klienty a že telefonické hovory s A. H. v
tomto ohledu byly zcela standardní a nijak výjimečné. Má za to, že doplněné
dokazování a úplné vyhodnocení provedených důkazů povede k závěru, že nelze bez
důvodných pochybností prokázat, že se stal skutek, který je mu kladen za vinu a
že jiný závěr je v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, popřípadě
věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“). Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky
obviněného, uvedl, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nelze pod
uplatněný dovolací důvod přiřadit, neshledává je však důvodnými ani v obecné
rovině. S napadeným rozsudkem krajského soudu se ztotožňuje s výjimkami, které
byly popsány v dovolání nejvyššího státního zástupce ze dne 9. 4. 2015, sp. zn.
1 NZO 5028/2015. Na citované dovolání nejvyššího státního zástupce odkázal, a
to včetně v něm vysloveného návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání i nejvyšší státní zástupce, a to
v neprospěch obviněného (č. l. 624-631), přičemž uplatnil dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 g) tr. ř., jelikož rozsudek Krajského soudu v Ostravě spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku.
Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a
rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že ze srovnání rozsudku Okresního soudu v
Opavě ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 3 T 80/2013, a napadeného rozsudku odvolacího
soudu, kterým byl rozsudek Okresního sudu v Opavě částečně zrušen, mj. vyplývá,
že krajský soud na rozdíl od soudu okresního zaujal odlišnou právní kvalifikaci
jednání obviněného popsaného původně v bodě 1/ rozsudku okresního soudu,
ačkoliv skutková zjištění okresního soudu v zásadě akceptoval. Krajský soud
shledal u obviněného zavinění ve formě vědomé nedbalosti dle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz str. 5 napadeného rozsudku), tedy neztotožnil se se
závěrem okresního soudu, který konstatoval zavinění v úmyslné formě, při
naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a
jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, a uzavřel, že v projednávané
trestní věci je naplněna skutková podstata přečinu podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku, když obviněný v rozporu s jiným právním předpisem jinému opatřil z
nedbalosti potraviny, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví. Vzhledem ke
změně výroku o vině pak krajský soud rozhodl nově i o trestu. Právě zmíněným
posunem v zaujaté právní kvalifikaci krajský soud pochybil, neboť nesprávně
dovodil existenci pouhé nedbalosti obviněného v podstatě jen z toho, že
obviněný poslední dodávku nezdaněného neokolkovaného a závadného alkoholu
provedl dne 9. 9. 2012, tedy předtím, než bylo mimořádnými opatřeními
ministerstva zdravotnictví dne 12. 9. 2012 nejdříve regulováno, a poté i 14. 9. 2012 úplně zakázáno prodávat nápoje s obsahem alkoholu vyšším než 20%. Z
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014,
vyplývá, že z hlediska posouzení zavinění obviněného je významné již datum 6. 9. 2012, neboť Policie České republiky tohoto dne zveřejnila podle dostupných
zdrojů první dva smrtelné případy otravy metylalkoholem. Obviněný jako osoba
obchodující s ilegálním alkoholem tedy za této situace nepochybně věděl, že se
i v případě jím dodávaného alkoholu pocházejícího z neoficiálního zdroje může
jednat o zdravotně závadný alkohol nebezpečný pro lidské zdraví, přesto dál
takový alkohol dodával svým odběratelům, aniž by učinil jakákoliv opatření
směřující k vyloučení možného zdravotního rizika a současně se nemohl z
nějakého důvodu, byť třeba nepřiměřeného, spoléhat na to, že zrovna jím
dodávaný ilegální alkohol je nezávadný. Jeho počínání tedy bylo ve smyslu § 15
odst. 1 písm. b) tr. zákoníku úmyslné. Pokud jsou učiněná skutková zjištění
taková, že obviněný dodával svým odběratelům alkohol neznámého původu, který
byl nekolkovaný a jehož kvalitu obviněný nijak neověřil, a to v době, kdy již
došlo k uveřejnění zpráv o tom, že se v oběhu objevily zdraví závadné
alkoholické nápoje, které uživatele ohrožují nejen na zdraví, nýbrž i na
životě, je zřejmé, že byl s možným ohrožovacím následkem (nebezpečností
lidskému zdraví) srozuměn, a to minimálně ve formě smíření se s takovým
následkem (§ 15 odst. 2 tr. zákoníku).
Srozumění s nebezpečností alkoholu v
obecné rovině postačí, není třeba, aby se vztahovalo na konkrétní podobu či
intenzitu tohoto nebezpečí (tedy např. na přítomnost metanolu). Právní
hodnocení subjektivní stránky jednání obviněného jako nedbalostního je
nesprávné, neboť není důvod vázat srozumění obviněného na datum 14. 9. 2012,
když již nejpozději dne 6. 9. 2012 bylo obecně známo, že se do oběhu dostaly
lihoviny, které kvůli své závadnosti ohrožují uživatele na životě a zdraví. Ze
skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku, blíže
rozvedených v jeho odůvodnění, nelze dovodit existenci žádných konkrétních
důvodů, na které by obviněný, doufaje, že k trestněprávně relevantnímu následku
(ohrožení) nedojde, spoléhal. Obviněný nemohl spoléhat na dlouhodobou
nezávadnost/bezproblémovost alkoholu, přičemž sám neprovedl žádné komplexní a
kvalifikované ověření jakosti dodávaného alkoholu, ač věděl, že se jedná o
artikl rizikový, a zároveň věděl, že se v oběhu vyskytl alkohol, který je
životu nebezpečný. Zjištění, že obviněný neměl vůbec na co spoléhat, že
následek jeho jednání nenastane, při jeho současné představě, že nastat může,
tak indikuje úmysl. Tedy úmysl přinejmenším eventuální, a to na bázi minimálně
smíření se s možnými následky jeho jednání. Dlouhodobost dodávek v tomto
případě být takovým důvodem nemůže, neboť důvěra obviněného v dlouhodobou
nezávadnost dodávek musela být narušena nejpozději již dne 6. 9. 2012, po
zveřejnění smrtelných otrav způsobených ilegálním alkoholem.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014,
jakož i všechny další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným P. K., stejně jako nejvyšším státním zástupcem
vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Obviněný i nejvyšší státní zástupce shodně uplatnily dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů
nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z
konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na
tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně
právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě
případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v
předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o
dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v
celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně,
jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací
v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem
(např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli
však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně
stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a),
b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud se nejdříve zabýval dovoláním obviněného a shledal, že námitky
obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. podřadit nelze.
Obviněný v rámci podaného dovolání uplatnil zejména námitky, v rámci nichž
namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi svědka A. H., který dle
obviněného vědomě uváděl nepravdivé skutečnosti, dále výpovědi svědků D. Č., L.
B. a T. S., stejně jako již odsouzené I. H.; spadá sem i námitka neprovedení
navrhovaných důkazů – výpisů všech telefonických hovorů opatřených v přípravném
řízení), a vadná skutková zjištění (zejména stran skutečností uváděných svědky,
tedy jak dlouho se obviněný znal se svědkem A. H., zda H. prodávali vodku Lunar
již od jara 2012, jak se shodli svědci L. B., D. Č. a T. S., zda vodku Lunar
prodávali i v litrových lahvích či dokonce větším balení, jakým automobilem
vozil alkohol do provozovny, zda na lahvích vodky Lunar prodaných mezi dny 7.
9. 2012 a 9. 9. 2012 byly nalepeny kolky či nikoli), kdy současně prosazuje
vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že
tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi
skutkového stavu věci (kdy obviněný namítá, že výpověď svědka A. H. je jediným
rozhodujícím důkazem pro přijetí závěru o jeho vině či nevině).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci
(provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení
skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří
vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše
uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně
proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.)
se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Námitky týkající se
skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. ale
nemají povahu právně relevantních námitek.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité
skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých
důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést,
případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit.
S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví
např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají
naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný
význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného
na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování
o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Do uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu, v rámci níž zdůrazňuje,
že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z článku 36 Listiny základních práv
a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána
jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro
prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka
pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také –
pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z
jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jedná se pak o tzv. opomenuté důkazy,
tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž
se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup
téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně
též jeho protiústavnost.
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná, neboť v rámci odůvodnění
napadeného rozsudku odvolací soud odůvodnil, proč zamítl obhajobou navrhované
doplnění dokazování kompletními výpisy hovorů obviněného se zákazníky, kdy
uvedl, že „tento důkaz by nemohl přinést žádné konkrétní poznatky o obsahu
hovorů mezi obžalovaným P. K. a odsouzenými A. H. a I. H.“ (str. 5 napadeného
rozsudku). Nad rámec je možno uvést, že z výpisu hovorů byly vyselektovány ty
hovory, které mají spojitost s projednávanou trestnou činností, kdy je
irelevantní, zda obviněný s odsouzenými komunikoval nad rámec těchto hovorů o
jiných záležitostech.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor
spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na
obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném
z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění
soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla
tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud však v projednávané věci žádný extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními Okresního soudu v Opavě, která se stala podkladem napadeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na
straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost
na provedené důkazy.
Soudy obou stupňů tak svá rozhodnutí založily na náležitém rozboru výsledků
dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým
stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Přestože se může
odůvodnění odvolacího soudu zdát poněkud strohé, z příslušné části napadeného
usnesení se podává zcela jasně, na podkladě jakých úvah se odvolací soud
přiklonil k jinému právnímu posouzení skutku uvedeným pod bodem 1/ výroku o
vině z rozsudku nalézacího soudu, kdy však předmětné právní posouzení založil
na totožném skutkovém stavu věci. Nalézací soud vycházel jak z výpovědi svědka
A. H., tak dalších svědků (I. H., T. S., D. Č., L. B., J. V.) a listinných
důkazů (výpisy telekomunikačního provozu). Není pravdou, že by výpověď svědka
A. H. byla jediným usvědčujícím důkazem či důkazem osamoceným. Nalézací soud v
této souvislosti uvedl, že výpověď svědka A. H. nestojí jako usvědčující důkaz
proti obviněnému osamocena, ale „je podporována výsledky obou poznávacích
řízení v přípravném řízení, kdy nejen svědek H. jako poznávající osoba, ale
rovněž I. H. v postavení svědka označila obžalovaného mezi dalšími třemi
osobami jako muže, který dodával alkohol bez kolku a bez dokladu do její
prodejny potravin, a výpověď svědka H. koresponduje rovněž s údaji o
uskutečněném telekomunikačním provozu získanými za období od 2. 7. 2012 do 2.
10. 2012“ (str. 5 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud se náležité zabýval
i věrohodností výpovědí svědka A. H. (str. 5-6 rozsudku nalézacího soudu),
zejména pak okolností, zda obviněného znal delší dobu, než kterou uváděl, resp.
věrohodností jeho osoby. K tomu se nalézací soud vyjádřil v tom smyslu, že
tvrzení svědka, že obviněného neznal, sice nepůsobí v kontextu dalších
skutečností dost přesvědčivě, nicméně jen proto nelze výpověď považovat za
nespolehlivou a nepravdivou jako celek, s tím, že „ačkoli jde o stěžejní důkaz
proti obžalovanému, nestojí zcela izolovaně a osamoceně a nepřesnosti v jeho
výpovědi nesnižují jeho význam coby usvědčujícího důkazu“ (str. 6 rozsudku
nalézacího soudu).
Lze konstatovat, že soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné
deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2
odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že
námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a
provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na
existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí
skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k
verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem
než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného
hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se
spravedlivým procesem.
Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkami nejvyššího státního zástupce, které
tento podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší
státní zástupce se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu stran formy
zavinění, kdy odvolací soud, na rozdíl od soudu nalézacího, jednání obviněného
posoudil jako jednání nedbalostní, čímž byla naplněna skutková podstata přečinu
ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 157 odst. 1
tr. zákoníku, nikoli jako přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a
jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, který vyžaduje zavinění ve
formě úmyslu.
Podle odvolacího soudu „byla poslední dodávka nezdaněného neokolkovaného a
rovněž závadného alkoholu dodána dne 9. 9. 2012, tedy předtím, než bylo
mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví dne 12. 9. 2012 nejdříve
regulováno a poté i 14. 9. 2012 úplně zakázáno prodávat nápoje s obsahem
alkoholu 20% a více. Pokud po dobu skoro tří měsíců dodávek nedocházelo k
žádnému poškození zdraví konzumentů alkoholu, neměl obžalovaný důvod se
domnívat, že může dávat do prodeje alkohol, který obsahuje zdraví škodlivé
látky, v daném případě metylalkohol. Teprve až nejpozději dne 14. 9. 2012 bylo
všem vědomo a známo, že nápoje s obsahem alkoholu 20% a více mohou obsahovat
zdraví závadné složky… a teprve od tohoto lze dovozovat nepochybné úmyslné
zavinění podle § 15 trestního zákoníku. Do tohoto dne bylo podle názoru
krajského soudu možné na základě dlouhodobých dodávek spoléhat se na to, že
prodávané nápoje neobsahují zdraví závadné látky, ač mohl předpokládat, že se
tak stát může vzhledem k neznámému původu alkoholických nápojů“ (str. 5
napadeného rozsudku).
Předmětná námitka je pod nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod
podřaditelná.
Přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156
odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem má
na prodej nebo pro tento účel vyrobí nebo sobě nebo jinému opatří úmyslně
potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je
nebezpečné lidskému zdraví.
Přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti
podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním
předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří
z nedbalosti potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k
obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví.
Objektem těchto trestných činů je zájem státu na ochraně lidského zdraví před
potravinami a jinými předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je
lidskému zdraví nebezpečné. Pojmem má na prodej, je přitom rozuměno, že
pachatel přechovává závadné potraviny nebo jiné předměty za účelem prodeje,
přičemž nezáleží na formě prodeje, soustavnosti jednání, ani na skutečnosti,
zda jde o prodej legální. Pojmem vyrobí je rozuměna průmyslová nebo řemeslná
výroba, jakož i jakékoli jiné zhotovení závadné potraviny nebo jiného předmětu.
Pojmem sobě nebo jinému opatří, se potom rozumí obstarání závadné potraviny
nebo jiného předmětu sobě nebo jinému, a to např. ve formě prodeje, darování,
směny, apod. Nebezpečnost potravin nebo jiných předmětů je pro lidské zdraví
třeba posuzovat vždy v souvislosti s obvyklým účelem jejich požívání nebo
jiného užívání. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421.
Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. S. 1618-1624).
Přečin podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku je úmyslným ohrožovacím trestným
činem. Přečin podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku je pak nedbalostním ohrožovacím
trestným činem. K ohrožení dochází v obou případech již tím, že pachatel má na
prodej potraviny či jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu
je nebezpečné lidskému zdraví. Nevyžaduje se, aby byly skutečně prodány.
Ve vztahu k formě zavinění je třeba uvést, že podle § 15 tr. zákoníku je
trestný čin spáchán úmyslně (odst. 1), jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem
chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit a pro případ,
že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Ve formě nedbalostního zavinění (§ 16 tr. zákoníku) je pak trestný čin spáchán
tehdy, jestliže pachatel (odst. 1)
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo
ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že
takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, ač to vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl
(nedbalost nevědomá).
Obviněný věděl, že předmětné alkoholické nápoje pocházejí z nelegálních zdrojů
mimo oficiální distribuční síť, nikoliv od oprávněného výrobce či obchodníka.
Současně je zřejmé i to, že obviněný věděl, že takto nelegálně opatřený alkohol
neznámého původu a kvality nese riziko toho, že může být zdravotně závadný,
tedy sto ohrozit lidské zdraví, neboť nebyl řádně testován a jeho prodej nebyl
oficiálně schválen.
Popsané skutkové zjištění připouští jak nepřímý úmysl obviněného, tak i jeho
vědomou nedbalost. Tyto formy zavinění se v intelektuální složce shodují
(vědění možnosti). Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že u nepřímého úmyslu
pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu
chráněného trestním zákoníkem, a pro případ, že jej způsobí, s tím byl
srozuměn, přičemž srozuměním se rozumí i smíření pachatele s porušením nebo
ohrožením zájmu chráněného trestním zákoníkem. Na tomto místě je třeba
zdůraznit, že způsobení škodlivého následku není v případě nepřímého úmyslu
přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem, protože pachatel svým
jednáním sleduje cíl jiný. Vždy je však srozuměn s tím, že realizace takového
cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, ačkoli je
tento následek pro pachatele nechtěným a pouze vedlejším, je s ním však
srozuměn. Naopak pro jednání pachatele ve formě vědomé nedbalosti je
rozhodující, že pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit
zájem chráněný trestním zákoníkem, bez přiměřených důvodů však spoléhal, že
takový následek nezpůsobí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5.
2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015).
S ohledem na výše uvedené závěry je pro posouzení toho, zda se obviněný P. K.
dopustil předmětného jednání úmyslně či naopak jednal v nedbalosti, tedy, zda
jeho jednání naplňuje skutkovou podstatu přečinu podle § 156 odst. 1 tr.
zákoníku nebo přečinu podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku, stěžejní stanovení
okamžiku, kdy již nemohl bez přiměřených důvodů spoléhat na to, že trestně
právní následek nenastane. Je tedy nutno přihlížet k časovým souvislostem celé
„metanolové aféry“. Jednání obviněného spadá již do období, kdy byla veřejnost
o rizicích spojených s požitím ilegálně vyráběného alkoholu informována
prostřednictvím médií. Dne 6. 9. 2012 Policie České republiky zveřejnila první
dva smrtelné případy otravy metanolem
(http://www.denik.cz_domova/jednovaty-alkohol-zabil-tri-lidi-otravenych-pribyva-
20120910.html; http://wikipedia.org.). Povědomost veřejnosti o možnostech zdravotní závadnosti ilegálně vyráběného
alkoholu a zdravotních rizicích s tím spojených byla tímto oznámením radikálně
zvýšena. O to víc pak u osob, které se podíleli na výrobě či distribuci
ilegálně vyráběného alkoholu, jako tomu bylo v případě obviněného (srovnej
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014,
publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 16/2015). Obviněný učinil
poslední dodávky ilegálně vyrobeného alkoholu dne 9. 9. 2012, tedy v době, kdy
již byla mezi obyvatelstvem obecná povědomost o ohrožení nelegálně vyráběným
alkoholem. Přestože se tak stalo před vydáním opatření státu (ve dnech 12. 9.
2012, 14. 9. 2012, 20. 9. 2012 a 27. 9. 2012), která měla zdravotní rizika
spojená s konzumací alkoholických nápojů v dané době minimalizovat, ze
skutkových zjištění, ke kterým v dané věci dospěly soudy prvního a druhého
stupně, nelze dovodit žádné skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že se
obviněný mohl spoléhat na to, že jím ilegálně distribuovaný alkohol neohrozí
lidské zdraví, tedy, že nedojde k ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem.
Skutečnost, že alkohol jím dodávaný po dobu „téměř tří měsíců“ do té doby
nevykazoval žádná rizika požití, je ve vztahu ke skutečnosti, že již ode dne 6.
9. 2012 bylo obecně známou skutečností, že v oběhu se nachází alkohol
ohrožující lidské zdraví, jehož požití si vyžádalo i oběti na životech,
nepodstatná. Tímto dnem se totiž obviněný již nemohl spoléhat na dlouhodobost
dodávek, respektive nezávadnost jím distribuovaného ilegálního alkoholu.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího
soudu stran subjektivní stránky jednání obviněného nesprávným. Obviněný v
rozporu s jiným právním předpisem jinému opatřil potraviny, jejichž požití je
nebezpečné lidskému zdraví, přičemž byl s touto eventualitou srozuměn, neboť
nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by následek – ohrožení zájmu na
ochraně lidského zdraví – mohla vyloučit. Obviněný se tak předmětného jednání
dopustil přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 písm. b) tr.
zákoníku, nikoli z nedbalosti.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného P. K. bylo podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo
podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího
státního zástupce podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v
Ostravě ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, zrušil. Současně podle §
265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a Krajskému soudu v Ostravě nařídil, v souladu s ustanovením § 265l
odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí
předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem,
který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr.
ř.).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního
zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném
zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr.
ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu