Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v §
265e odst. 1 tr. ř. obviněný ing. Z. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání,
přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), d), l) tr.
ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především
opakoval podstatu své obhajoby (vyjádřil přitom výhrady k hodnocení jeho
prvotní výpovědi), přičemž zdůraznil, že mu není známo, kdo mohl při jednání o
uzavření smlouvy uvést do této smlouvy chybné číslo bankovního účtu. Soudní
řízení neprokázalo jeho úmysl přisvojit si finanční prostředky prodejem akcií
získané. Vyslovil rovněž názor, že trestný čin zpronevěry nespáchal, neboť
podle jeho přesvědčení nenastala situace předvídaná pojmovým vymezením
trestného činu zpronevěry, a to ani v případě neprokázané úmyslné záměny účtů. Pokud by soud trval na tom, že není pochyb o tom, že (dovolatel) uvedl číslo
svého účtu úmyslně, což prokázáno nebylo, pak je stejně třeba vzít při
posuzování jeho konání v úvahu jeho postavení ve společnosti E. a. s., kdy byl
v rozhodné době druhým největším akcionářem, předsedou představenstva s právem
samostatně jednat za společnost a uzavírat obchody, a byl i velkým věřitelem
této firmy (tuto skutečnost blíže odůvodnil). Soud nevzal na vědomí možnost, že
vzájemným zápočtem pohledávek mohl dovolatel jako věřitel přijmout tržbu za
akcie jako úhradu svých pohledávek vůči společnosti. Společnosti E. a. s. tak
nevznikla škoda. Tímto jednáním by nedošlo ani k jakémukoliv zvýhodňování
věřitele jmenované společnosti. Dovolatel pak zdůraznil, že při prodeji akcií
jednal v souladu s tehdy platnou právní úpravou a soudem nebyla jednoznačně
prokázána úmyslná záměna bankovních účtů k přijetí platby za prodané akcie. Soud tak měl rozhodnout v jeho prospěch a nikoliv v jeho neprospěch, jak z
odůvodnění rozhodnutí vyplývá. Došlo tak podle přesvědčení dovolatele ve smyslu
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k nesprávnému právnímu posouzení skutku, který
byl posuzován jako trestný čin, ač ve skutečnosti jím není. Další uplatněné
dovolací důvody /podle § 265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř./ dovolatel spatřoval
v procesním pochybení při jednání odvolacího soudu. Uvedl k tomu, že při
veřejném zasedání odvolacího soudu, jemuž nebyla přítomna jeho obhájkyně, mu
nebyla dána možnost závěrečné řeči, v níž by též mohl přiměřeně reagovat na
závěrečnou řeč státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Odkázal přitom na ust. § 216 tr. ř. a dovodil, že soud, pokud mu neumožnil
pronést závěrečnou řeč, výrazně procesně pochybil a odepřel mu užít veškerých
procesních prostředků, které mu zákon umožňuje. Dále dovolatel vyjádřil výhrady
k postupu vyšetřovatele v této trestní věci, v souvislosti s tím připomněl, že
soudy obou stupňů upozornil na možnou podjatost orgánů činných v trestním
řízení obvodu P., a vyslovil názor o možné podjatosti státní zástupkyně
Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. N. B., která se zúčastnila
odvolacího řízení, přičemž vyložil, na základě jakých skutečností tak činí. Podle jeho přesvědčení účast jmenované státní zástupkyně byla u předmětného
řízení protiprávní. Dodal, že námitku podjatosti neuplatnil při zahájení
odvolacího řízení, protože při něm státní zástupkyni nepoznal.
Další procesní
pochybení dovolatel spatřoval v tom, že v řízení bylo přiznáno postavení
zástupce poškozené společnosti bývalému správci konkurzní podstaty (i. f. E. a. s.). Namítl pak také nepřiměřenost výše uloženého trestu. K podepření svých
tvrzení přiložil rozbor svého trestního případu zpracovaný S. n. p. n. j. Š.,
jehož obsah označil za součást svého dovolání.
V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud „ podle § 265k odst. 1 z. č.
141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu) usnesení Městského
soudu v Praze sp.zn. 5 To 362/2002 ze dne 25. 9. 2002 zrušil a ve smyslu § 265l
odst. 1 přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.“
K dovolání se v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že
většina dovolatelových námitek se nekryje s formálně uplatněnými dovolacími
důvody. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit tehdy,
byla-li porušena ust. o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve
veřejném zasedání a v rámci tohoto dovolacího důvodu tudíž nelze napadat
nepřítomnost obhájkyně u veřejného zasedání. Dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit v případě, kdy řádný opravný prostředek byl
nesprávně zamítnut nebo odmítnut bez meritorního přezkumu napadeného
rozhodnutí. V předmětné trestní věci nepřicházelo podle státního zástupce
uplatnění takovéto námitky v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání
obviněného podle § 256 tr. ř. poté, kdy je meritorně přezkoumal v rozsahu § 254
odst. 1 tr. ř. Argumentace týkající se porušení § 216 tr. ř. je z hlediska
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř. bezpředmětná.
Námitky proti přiměřenosti trestu z hlediska jeho druhu a výše lze uplatňovat
toliko v rozsahu uvedeném v ust. § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o které
obviněný svoje dovolání vůbec neopřel. Za irelevantní z hlediska dovolacích
důvodů označil státní zástupce námitky směřující proti osobám státní zástupkyně
a vyšetřovatele, jakož i námitky směřující proti zastupování poškozeného v
trestním řízení. K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že námitky týkající se okolností
uvedení dovolatelova účtu ve smlouvě o převodu cenných papírů stejně jako
námitky týkající se hodnocení jeho prvotní výpovědi jsou primárně skutkové a s
předmětným dovolacím důvodem se nekryjí. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídá
toliko námitka, podle které skutková podstata trestného činu zpronevěry podle §
248 tr. zák. nemohla být naplněna s ohledem na existenci pohledávek dovolatele
vůči společnosti E. a. s. Státní zástupce ovšem tuto námitku týkající se
beztrestnosti obviněného z důvodu existence jeho pohledávek vůči poškozenému
považoval za zjevně nedůvodnou. Existence domnělého nebo i skutečného
majetkového nároku pachatele vůči poškozenému totiž podle státního zástupce
nevylučuje pachatelovu trestní odpovědnost za majetkový trestný čin vůči
poškozenému. Okolnost, že pachatel jednáním vykazujícím formální znak trestného
činu uspokojoval svoji reálně existující pohledávku vůči poškozenému, by mohla
mít vliv na posuzování stupně nebezpečnosti pro společnost. Podle zjištění
odvolacího soudu však obviněný spravoval jmenovaný investiční fond takovým
způsobem, že způsobil jeho vysokou zadluženost. Nemůže proto mít existence
pohledávek obviněného vůči poškozenému výrazný vliv na posuzování stupně
společenské nebezpečnosti činu z hlediska ust. § 3 odst. 2 tr. zák., popřípadě
§ 88 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby dovolací soud
dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v souladu s ust. §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda
má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný ing. Z. J. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v
souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni,
dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti
rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání také splňuje náležitosti
předpokládané ust. § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo
dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací
důvody lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení,
jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání. Předpokládá se tedy, že v rozporu se zákonem bylo konáno
hlavní líčení (veřejné zasedání) v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho
přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl zkrácen ve svém právu, aby jeho
věc byla projednávána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem
provedeným důkazům (srov. čl. 38 Listiny základních práv a svobod).
Obviněný tento dovolací důvod spatřuje v tvrzeném procesním pochybení
odvolacího soudu, jímž mu bylo podle jeho názoru odňato právo závěrečné řeči
při veřejném zasedání konaném o odvolání.
Na průběh veřejného zasedání u odvolacího soudu se vztahují ust. § 263 (zvl.
odst. 5, 6) tr. ř. a § 235 tr. ř. V posuzovaném případě nebyly prováděny při
veřejném zasedání důkazy, nepřicházely tak v úvahu konečné návrhy (při veřejném
zasedání se nejedná o závěrečné řeči podle § 216 tr. ř.), jak má na mysli ust.
§ 235 odst. 3 tr. ř. a tím ani příp. právo repliky. Podle § 263 odst. 5 tr. ř.
(obdobně § 235 odst. 1 tr.ř.) bylo povinností odvolacího soudu umožnit
odvolateli přednést odvolání a odůvodnit jej a v návaznosti na to dát možnost
státnímu zástupci se k odvolání vyjádřit. Stranám mělo být umožněno učinit též
návrhy na doplnění dokazování.
Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že obviněný měl možnost se veřejného
zasedání zúčastnit, měl možnost přednést a odůvodnit odvolání a vyjádřit tak
svůj názor na projednávaný případ (a tím i na provedené důkazy), čehož také
využil. Nebyl tudíž zkrácen ve svých právech.
Je tedy zřejmé, že argumenty, o které dovolatel výše citovaný dovolací důvod
opírá, obsahu ust. § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ve skutečnosti neodpovídají.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového
stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem
nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má,
aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné
právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž,
jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani
jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci,
nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým
zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních
nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy
takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k
pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou skutková zjištění obsažená v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé,
popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného
práva.
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují v prvé řadě do
oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž ve skutečnosti poukazuje na to, že
nebyly náležitě vyhodnoceny provedené důkazy (zvláště jeho výpověď). Sám
přitom s důrazem na vlastní tvrzení činí odlišný skutkový závěr nežli soud
prvého i druhého stupně (vyjádřený v konečném názoru, že soudní řízení
neprokázalo jeho úmysl přisvojit si finanční prostředky prodejem akcií
získané). Současně prosazuje, aby byly zohledněny další skutkové okolnosti
(zejména existence jeho pohledávek za poškozeným i. f. E. a. s.), a teprve v
návaznosti na to vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Fakticky tak, ač
formálně deklaruje jinou argumentaci, spatřuje vady v prvé řadě v procesním
postupu soudů, které podle jeho přesvědčení nezjistily a nevyhodnotily řádně a
úplně skutkový stav věci. Na tomto vadném skutkovém základě pak mělo dojít k
navazujícímu nesprávnému právnímu posouzení skutku, byl-li (dovolatel) uznán
vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.
Nutno proto shrnout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je
dovolatelem de facto spatřován v porušení zásad vymezených v ust. § 2 odst. 5,
6 tr. ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci.
Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize
skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím,
kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu
přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS
412/02).
Důvodem dovolání podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady
spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.) Předmětný dovolací důvod
tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu
ke druhé instanci, nebo byl – li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již
v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř.
V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít,
neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o
zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném
přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Konkrétní námitky, jež dovolatel v
souvislosti s tímto dovolacím důvodem vznesl, pak neodpovídají, jak již výše
vyloženo, ani jeho druhé alternativě.
Pokud v posuzovaném případě dovolatel namítl, že mu byl uložen nepřiměřený
trest, pak tuto námitku nelze podřadit pod žádný důvod uvedený v § 265b odst. 1
tr.ř., a to ani v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání
podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citované dikce tohoto
ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že nepřiměřenost trestu (sama o sobě) bez
splnění zákonem vymezených podmínek tento dovolací důvod nezakládá. Dovolatel
sám přitom ani neuvedl, jaký dovolací důvod by měl být tímto tvrzeným
pochybením naplněn.
Pod žádný z dovolacích důvodů pak nelze subsumovat ani námitku dovolatele o
protiprávnosti účasti státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v
Praze JUDr. N. B. u odvolacího řízení z důvodu její možné podjatosti. Nehledě
na skutečnost, že dovolatel v souvislosti s touto námitkou neuvedl, pod jaký
dovolací důvod by měla spadat, nutno konstatovat, že důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený
orgán; tento důvod ovšem nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo
podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím
orgánu druhého stupně namítnuta. V posuzovaném případě naplnění uvedené
podmínky (že rozhodoval vyloučený orgán) nelze dovodit z toho, že jmenovaná
státní zástupkyně byla přítomna u veřejného zasedání odvolacího soudu.
Vykonávala zde totiž pouze oprávnění procesní strany bez rozhodovací pravomoci.
Podstatné ovšem je, že citované zákonné ustanovení dopadá na případy, v nichž
dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z
důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §
31 tr. ř.
Tentýž závěr – že nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů - platí v zásadě z
týchž důvodů i ve vztahu k námitkám dovolatele, spočívajícím ve výhradách k
postupu vyšetřovatele v této trestní věci a upozornění na možnou podjatost
orgánů činných v trestním řízení obvodu P.
Rovněž výhrady dovolatele proti tomu, že postavení zástupce poškozené
společnosti bylo přiznáno bývalému správci konkurzní podstaty (investičního
fondu E. a. s.) nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Stejně jako v případě
předcházejících námitek nadto dovolatel neuvedl, jaký dovolací důvod byl tímto
tvrzeným pochybením založen.
Odkázal-li ve svém dovolání obviněný na obsah rozboru svého trestního případu
zpracovaného S. n. p. n. j. Š., pak je třeba uvést, že k tomuto podání nemohl
Nejvyšší soud přihlížet. Nelze je totiž se zřetelem k ust. § 265d odst. 2 tr.
ř. považovat za dovolání či jeho součást.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány
zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to
podle § 265b odst. 1 písm. g), d), l) tr. ř., avšak konkrétní argumenty
obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací
důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího
důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení
zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §
265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v
posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. srpna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval
:
JUDr. Vladimír Veselý