A. K. směřuje své dovolání proti výroku o vině v bodu I. a výroku o trestu
rozsudku soudu prvního stupně a proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém
rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k)
tr. řádu. Tvrdí, že předmětného trestného činu se nedopustil, na místě činu
nikdy nebyl a o celé záležitosti ví jenom z doslechu a vyprávění. V průběhu
celého řízení i před odvolacím soudem se snažil upozornit na důkazy, které měly
být provedeny, aby byla zajištěna objektivnost celého řízení, jeho právo na
spravedlivý proces a následně tak vyvrácena podezření a obvinění směřující
proti jeho osobě, přičemž žádný z těchto návrhů nebyl akceptován a proveden. O
důkazech, které byly provedeny v průběhu dokazování před oběma soudy,
prohlašuje, že ani jeden z nich neprokazuje jeho vinu. V dalším odkazuje na
svoji argumentaci z předchozí obhajoby především v rámci odvolacího řízení.
Vyslovuje názor, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním
posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo
rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil obě
napadená rozhodnutí a aby „věc vrátil tak, aby byla v potřebném rozsahu znovu
projednána a rozhodnuta“, přičemž neuvádí, komu by dle jeho představy věc měla
být takto vrácena.
V. V. obsahem svého dovolání napadá výrok o vině i o trestu odsuzujícího
rozsudku, jakož i rozhodnutí soudu druhého stupně s tím, že rozhodnutí
spočívají dle jeho názoru na nesprávném právním posouzení a odkazuje se tedy na
dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého
mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že soudy vycházely z
nesprávných zjištění a neúplně provedeného dokazování, přičemž některé jím
navrhované důkazy byly nepřijaty, resp. odmítnuty, a některé byly hodnoceny
jinak, než jak byly provedeny či byly posuzovány v rozporu s tímto jejich
provedením. V další části odůvodněného dovolání pak tato svá tvrzení v několika
bodech konkretizuje.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil
rozhodnutí Městského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému
projednání a rozhodnutí, popřípadě aby rozhodl o vrácení věci do přípravného
řízení státnímu zástupci. Ve svém návrhu neuvádí, zda má být rozhodnutím
Nejvyššího soudu nějak dotčeno i rozhodnutí soudu druhého stupně.
K oběma podaným dovoláním podala své písemné vyjádření státní zástupkyně
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V obou
případech konstatuje, že obsah dovolání je ve zjevném rozporu s použitými
dovolacími důvody, neboť oba dovolatelé své argumenty zaměřují výhradně na
postup obou soudů v rámci dokazování a při vypořádání se s obhajobou. Protože
státní zástupkyně neshledává u žádného z podaných dovolání soulad s některým ze
zákonných dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu, navrhuje, aby obě dovolání
byla odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni,
dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti
rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého
stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž
osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp.
v případě dovolání A. K. uplatněné dovolací důvody) lze považovat za důvod
uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr.
řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, oba obvinění v něm uplatňují zmíněný
dovolací důvod jen zcela formálně, ve zjevném rozporu s tím však vznášejí pouze
námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, zejména proti rozsahu
provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení provedených důkazů při
zjišťování skutkového stavu.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určen k
přezkoumávání skutkových zjištění soudu, jakož ani postupu při provádění či
hodnocení důkazů, dovolání není možno považovat za „druhé odvolání“ a dovolací
soud nemá charakter soudu třetí instance. Nejvyšší soud je skutkovými
zjištěními soudu prvního a druhého stupně vázán. Žádný ze zákonných dovolacích
důvodů není určen k přezkoumávání námitek toho druhu, které uplatňují oba
dovolatelé.
Je zcela zjevné, že žádný z dovolatelů ve svém mimořádném opravném prostředku
nevznáší žádné námitky a argumenty, které by směřovaly k nesprávnému právnímu
posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž že pod záminkou
formálně uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
zcela evidentně žádají toliko revizi samotných skutkových zjištění soudu.
Formálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v
dovolání A. K. by byl naplněn tehdy, jestliže by v rozhodnutí některý výrok
chyběl nebo byl neúplný. Dovolatel však nic v tomto směru ve svém mimořádném
opravném prostředku netvrdí. Tvrdí však, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr.
řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí. Toto tvrzení by svým obsahem odpovídalo ustanovení § 265b odst. 1
písm. l) tr. řádu v platném znění, na které se ovšem dovolatel výslovně
neodkazuje. Jelikož obsah tohoto dovolání neobsahuje ani žádné námitky, které
by byly podřaditelné pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s
tím, že - jak výše uvedeno - dovolání není v souladu ani s uplatněným dovolacím
důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je zjevné, že ani dovolací důvod
dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nebyl relevantně uplatněn.
Za výše uvedeného stavu věci se Nejvyšší soud nemusel zabývat ani
nekvalifikovaně formulovanými návrhy v petitu obou dovolání.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že žádné z podaných dovolání
nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným
ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného A. K. i dovolání obviněného
V. V. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí
dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 15. února 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h