3 Tdo 68/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném
dne 23. dubna 2002 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch
obviněných MUDr. H. V. a MUDr. Š. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 981/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu Plzeň -jih pod sp. zn. 1 T 84/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 1
T 84/2000, byly obviněné MUDr. H. V. a MUDr. Š. P. podle § 226 písm. b) tr.
ř. zproštěny obžaloby z trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,
2 tr. zák., jehož se měly dopustit skutkem spočívajícím v tom, že „v době od
07.00 hod. do 13.55 hod. dne 30. 12. 1997 na dětském oddělení Nemocnice s
poliklinikou ve S., okr. P. – j., kde byla od 18.00 hod. dne 29. 12. 1997 se
zánětem hrtanu hospitalizována nezl. N. M., MUDr. Š. P. jako ošetřující
lékařka jmenované podcenila známky porušené průchodnosti dýchacích cest a v
důsledku toho opožděně reagovala na zhoršující se stav, když žilní přístup a
léčba kyslíkem byly zajišťovány až v době rozvoje akutní celkové dechové
nedostatečnosti, rehydratace byla zajišťována pouze nazogastrickou sondou,
anesteziolog nebyl konzultován již při známkách inspiračního stidoru se
známkami dušení a nebyl zajištěn včasný převoz nezl. N. M. na specializované
pracoviště - jednotku intenzivní péče Fakultní nemocnice v P., s cílem
zajištění průchodnosti dýchacích cest a umělé plicní ventilace, vzhledem k
nemožnosti zajištění intenzivní péče v Nemocnici s poliklinikou ve S., MUDr. H.
V. jako primářka uvedeného oddělení, odpovědná za léčebný postup, která byla o
stavu N. M. informována, rovněž podcenila rozvoj onemocnění, a to známky
porušení průchodnosti dýchacích cest, opožděně reagovala na zhoršující se stav
a neordinovala odpovídající léčebný postup, přičemž po opožděném převozu do
Fakultní nemocnice v P. pak nezl. N. M. ve 21.55 hod. dne 1. 1. 1998 zemřela,
když k její smrti vedlo závažné hypoxické poškození mozku, a to v důsledku
zástavy dýchání a oběhu při nezvládnuté celkové dechové nedostatečnosti
vyvolané dusivým akutním zánětem hrtanu, průdušnice a průdušek.“
Odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal okresní státní zástupce,
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 981/2001,
podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak
nabyl právní moci dnem 16. 1. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř .).
Shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadla ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním nejvyšší státní zástupkyně. Tento
mimořádný opravný prostředek, který dovolatelka uplatnila v neprospěch obou
obviněných, je opírán o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g), k) tr. ř. Dovolatelka především namítla, že okresní ani krajský
soud se dostatečně nezabývaly hodnocením podílu obviněných na celkové léčebné
péči, která byla pacientce poskytována v době od 18.00 hod. dne 29. 12. 1997 do
jejího úmrtí, ani léčebnými možnostmi, jaké měly obviněné v dané fázi vývoje
onemocnění a faktickému stavu pacientky a jaké možnosti měli posléze další
lékaři. V uvedené souvislosti bylo dále namítáno, že soud prvního stupně závěr
o nenaplnění příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a úmrtím pacientky
dovodil ze znaleckého posudku, ačkoliv tento elementární a rozhodující důkaz
neodpovídá zákonným hlediskům, když znalci při vypracování posudku vycházeli z
materiálů opatřených vyšetřovatelem před sdělením obvinění. Podle názoru
dovolatelky i samotný znalecký posudek trpí vnitřními rozpory a kromě toho
znalci vedle odborných otázek hodnotili i otázky právní, což jim nenáleží.
Krajský soud v Plzni konstatované vady nezjistil a nepřihlédl k nim, když
rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) státního zástupce,
aniž by byly splněny podmínky stanovené v § 256 tr. ř. a potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně, jež byl založen na „nesprávném hmotněprávním posouzení
základů trestní odpovědnosti“ obviněných (příčinné souvislosti mezi jednáním a
následkem ve smyslu trestního práva hmotného).
Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatelka v petitu dovolání
navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §
265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst.1 tr. ř. zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a zrušil též rozsudek Okresního soudu
Plzeň - jih ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 1 T 84/2000, a poté aby postupoval
podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu Plzeň - jih, aby
předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se prostřednictvím svých obhájců vyjádřily obviněné
MUDr. H. V. a MUDr. Š. P. Ve svých písemných vyjádřeních obě obviněné shodně
uvedly, že námitky uplatněné v dovolání nepovažují za důvodné. Podle jejich
přesvědčení učinil soud prvního stupně na podkladě bezchybně provedeného
dokazování správné skutkové i právní závěry, přičemž uvedené skutečnosti vzal
správně v úvahu při svém rozhodování i soud odvolací. Za tohoto stavu pak
obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265j tr. ř. jako
nedůvodné zamítl.
265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek
proti rozsudku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby (§ 265a odst. 2 písm. b/
tr. ř.).
Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. oprávněnou
osobou k podání dovolání, a to jak ve prospěch tak i v neprospěch obviněného.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatelka v nesprávném
právním posouzení příčinného vztahu mezi jednáním obviněných a způsobeným
následkem z hlediska jejich trestní odpovědnosti. Z obsahu dovolání je však
zřejmé, že tyto závěry dovolatelka opírá o namítané skutkové vady, když oběma
soudům je v dovolání vytýkáno, že se dostatečně (resp. vůbec) nezabývaly
hodnocením podílu obviněných na celkové léčebné péči, která byla pacientce až
do jejího úmrtí poskytována, při objasňování léčebného postupu obviněných
vycházely z procesně vadných důkazů, atd.
Ve výše uvedené souvislosti je nutno připomenout, že z vymezení důvodů
dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání
nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Pokud jde o ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., znamená to, že Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového
zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost
hmotněprávního posouzení.
V posuzovaném případě obviněných MUDr. H. V. a MUDr. Š. P. soud prvního stupně
na podkladě vyhodnocení provedených důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) nezjistil
příčinný vztah mezi zaviněným jednáním obviněných a následkem spočívajícím ve
smrti pacientky. Tímto skutkovým zjištěním pak bylo podmíněno hmotněprávní
posouzení skutku, když soud nedovodil naplnění znaků tzv. objektivní stránky
skutkové podstaty žalovaného (ani jiného) trestného činu. Proto ve věci rozhodl
zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. b) tr. ř. Poněvadž se odvolací soud
s uvedenými skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil,
rozhodl o zamítnutí odvolání státního zástupce.
Podle názoru dovolatelky rozhodl vadně i soud druhého stupně, jestliže v dané
věci nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku (§
256 tr. ř.). Proto byl v dovolání uplatněn i důvod uvedený v ustanovení §
265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je existence vady
spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí. Uvedený důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem
je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá
tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného
přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé
instanci.
V posuzované věci však odvolací soud druhého stupně konal odvolací
řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (§ 256 tr. ř.) rozhodl po
provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než uvedených
v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován (primárně) ve
skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní
posouzení věci. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je opírán o
vady odvolacího řízení (týkající se přezkumné činnosti soudu druhého stupně).
Takové důvody však zákon v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. v taxativním
vymezení dovolacích důvodů neuvádí. Podle názoru Nejvyššího soudu musí
dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v
dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.,
přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů
odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném
případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1
tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. .ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v
posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho
odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler