3 Tdo 681/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2006 o dovolání podaném I. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 596/2005 ze dne 25. 1. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 62/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 62/2004 ze dne 10. 6. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
V předmětné věci podal I. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 6 To 596/2005 ze dne 25. 1. 2006 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání obžalovaného zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, když jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal I. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že si je vědom toho, že podaným dovoláním napadá skutek popsaný ve výrocích obou napadených rozhodnutí, a to proto, že ten neodpovídá učiněným skutkovým zjištěním. V zásadě uvedl, že v kritické době řídil osobní automobil po silnici č. I, která má charakter dálnice s nejvyšší povolenou rychlostí 130 km/hod., kdy neměl žádný problém s povrchem vozovky, když silnice byla udržovaná a bez potíží sjízdná. Dodal, že z důkazů provedených před soudy nijak neplynulo, že by vozovka, po které se vozidlem pohyboval, byla zledovatělá či namrzlá. Pokud byly v kritické době na uvedené silnici vykazovány dešťové přeháňky, pak dovolatel poukázal, že v žádné nejel tak, aby mohl předpokládat, že namoklá vozovka může také namrznout, přesto jel nižší rychlostí kolem 90 km/hod. I přes tuto skutečnost potom došlo k dopravní nehodě, které však nemohl zabránit, protože vjel na úsek, který byl pokrytý ledem a který neočekával s ohledem na stav silnice, po které se s vozidlem před nehodou delší dobu pohyboval. Není tak podle jeho názoru jasné, jaká rychlost je v zimě v ranních hodinách na dálnici přiměřená tak, aby nevedla k možné dopravní nehodě. Má tak za to, že z jeho strany nedošlo k porušení důležité povinnosti uložené mu zákonem (jako řidiči), když jel opatrně a k nehodě došlo v důsledku okolností, které lze sice obecně předvídat, ale kterým se v konkrétních případech nelze účinně bránit. S ohledem na uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soud v příslušné části „v souladu s ustanovením § 265m tr. ř. změnil a obžalovaného zprostil obžaloby v celém jejím rozsahu“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že poukázala na závěry odvolacího soudu, který se zabýval ustálenou argumentací dovolatele, když dospěl k tomu, že i s ohledem na zprávy Českého hydrometeorologického ústavu a Správy silnic O. k. bylo zřejmé, že dovolatel havaroval na v té chvíli namrzlé vozovce a přitom bylo zjevné, že v kritické době se pohybovala teplota vzduchu kolem nuly a silnice vypadala jako vlhká. Těmto skutečnostem potom zjevně nepřizpůsobil rychlost své jízdy (tedy povětrnostním podmínkám a stavu vozovky), kteréžto okolnosti předpokládat měl a mohl. Uvedené skutkové okolnosti potom nelze mít za takové, které by byly v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených zpráv o stavu vozovky v kritické době, tedy to, že nemohl nijak předpokládat, že v místě, kde havaroval, bude namrzlá vozovka. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že s ohledem na uvedené svým jednáním neporušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Avšak zejména i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí poukázal na to, že ze skutkových zjištění nijak neplyne, že v konkrétním místě dopravní nehody došlo na vozovce k námraze či náledí zcela neočekávanému (nepředvídatelnému), když popis vozovky v delší vzdálenosti právě s přihlédnutím k tomu, že byla místy vlhká a teplota vzduchu oscilovala kolem nuly, když ze zprávy o klimatologických údajích plyne, že tyto naměřené na stanici v O. (kde nebyla zaznamenána námraza či náledí) nevyjadřovaly stav na vozovce. Takto mohl dovolatel předvídat její kluzkost a i jím zvolená rychlost nebyla těmto okolnostem přiměřená, a proto také došlo k dopravní nehodě spojené s popsaným následkem. Odvolací soud také uvedl, že za tohoto stavu porušení citovaných pravidel silničního provozu je na místě takto chápat i jako porušení důležité povinnosti uložené dovolateli podle zákona, a to právě jako řidiči. S ohledem na uvedené potom vůči takto vedené argumentaci soudy, když ta nepochybně vychází z učiněných skutkových zjištění, proti jejichž existenci ani dovolatel nic nenamítá, nelze mít výhrady ani ze strany dovolacího soudu, jak co do obsahu i rozsahu učiněných skutkových zjištění, tak i co do právního posouzení předmětného skutku. Ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu je potom právně relevantní ta námitka, v rámci které má dovolatel za to, že popsaným skutkem nedošlo z jeho strany k porušení důležité povinnosti uložené mu jako řidiči podle zákona a tedy ani k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., k jehož spáchání je nezbytné porušit právě důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce uloženou mu podle zákona. Jistěže v porušení každého dopravního předpisu nebo jeho části nelze spatřovat porušení důležité povinnosti, která je řidiči uložena podle zákona. Zjištění o jejím porušení je přímo závislé na konkrétní dopravní situaci a nelze také apriori usuzovat na její existenci z pouhého porušení některé ze základních povinností řidiče. V posuzované věci však (jak již uvedeno) nešlo o stav náhlý s ohledem na to, že ve sledované oblasti byla podle učiněných skutkových zjištění vozovka místy vlhká a to při teplotě vzduchu kolem nuly. Z těchto okolností je tak nepochybně možné předpokládat, že vlhká vozovka může namrzat a takto reálnou skutečnost je na místě v zimě brát v úvahu. Protože tak dovolatel nečinil, porušil ustanovení § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a v uvedených souvislostech s ohledem právě na nepochybně konkrétně zjištěné okolnosti skutku, porušil i důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka