3 Tdo 690/2013-47
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2013 o
dovolání, která podali obvinění J. M., nar., a M. O., rozený K., nar., proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To
318/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Chomutově pod sp. zn. 25 T 189/2011, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. se rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, zrušuje v
části týkající se obviněných J. M. a M. O.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další
rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. M. bere do vazby z
důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.
IV. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. O. bere do vazby z důvodu
uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 25 T
189/2011, byli obvinění J. M. a M. O. uznáni vinnými na tom skutkovém
podkladě, že:
„obviněný J. M.
v přesně nezjištěné době od srpna 2010 do 2. 8. 2011 na různých místech v
okrese Ch. dal osobám M. J., nar., v jednom případě celkem 0,2 gramu pervitinu,
F. D., nar., ve 20 případech celkem 4 gramy pervitinu, J. G., nar., 0,3 gramu
pervitinu, F. K., nar., nejméně v deseti případech celkem 1 gram pervitinu, K.
Z., nar., nejméně v pěti případech celkem 1 gram pervitinu, dále dal a prodal
J. J., nar., nejméně celkem 9,6 gramu pervitinu, P. P., nar., nejméně 0,6 gramu
pervitinu a dále prodal osobám M. D. M., nar., nejméně celkem 10 gramů
pervitinu za částku 10.000,- Kč, P. K., nar., nejméně celkem 0,9 gramu
pervitinu za částku 900,- Kč, G. B., nar., nejméně ve čtyřech případech celkem
0,4 gramu pervitinu za 400,- Kč, P. Z., nar., nejméně 9 gramů pervitinu za
částku 9.000,- Kč, M. A., nar., nejméně 0,7 gramu pervitinu za částku 700,- Kč,
M. E., nar., nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,- Kč, M. Z., nar.,
nejméně 10 gramů pervitinu za částku 10.000,- Kč, R. B., nar., nejméně 2,5
gramu pervitinu za částku 2.500,- Kč, T. D., nar., nejméně 10 gramů pervitinu
za částku 10.000,- Kč, M. H., nar., nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,-
Kč, M. M., nar., nejméně 3,2 gramy pervitinu za částku 3.200,- Kč, M. K., nar.,
nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,- Kč, D. R., nar., nejméně 0,4 gramu
pervitinu za částku 400,- Kč, K. H., nar., nejméně 3 gramy pervitinu za částku
3.000,- Kč, D. K., nar., nejméně 0,6 gramu pervitinu za částku 600,- Kč, L. H.,
nar., nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,- Kč, Z. M., nar., nejméně 1
gram pervitinu za částku 1.000,- Kč, M. U., nar., nejméně 30 gramů pervitinu za
částku 24.000,- Kč,
a dalším dosud neustanoveným osobám, když metamfetamin zvaný pervitin je
psychotropní látkou uvedenou v příloze č. V zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, zařazená v seznamu č.
II. vyhl. č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách,
obviněný M. O.
v přesně nezjištěné době od dubna 2011 do 2. 8. 2011 v obci D., okr. Ch., v
domě čp. v ul. R. A. vyrobil psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin,
jež je uvedena v příloze V zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o
změně některých zákonů a zařazená v seznamu č. II. vyhl. č. 62/1989 Sb., o
Úmluvě o psychotropních látkách, o hmotnosti nejméně 58,9 g a dále se pokusil
vyrobit psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, a to z připraveného
pseudoefedrinu a tabletoviny obsahující pseudoefedrin, což je prekurzor uvedený
v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v
Nařízení Rady (ES) č. 11/2005 o celkové hmotnosti 116 g, z něhož by bylo možné
dalším postupem získat psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, a to v
celkovém množství nejméně 91,1 g, přičemž obžalovaná L. O. mu prostřednictvím
obž. M. H. opatřovala a zajišťovala léky Sudafet a Rinoproint obsahující
pseudoefedrin, což je prekurzor uvedený v přílohách k nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v Nařízení Rady (ES) č. 11/2005, které
obž. O. k výrobě pervitinu užíval.“
Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
obviněný J. M.
zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního
zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr.
zákoník“/),
obviněný M. O.
dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu zvlášť závažný zločin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, § 21 odst. 1 k § 283
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný J. M.
za tento zvlášť závažný zločin a dále za sbíhající se přečin maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž
byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 8.
2011, č. j. 20 T 149/2011-37, obviněnému doručený dne 29. 8. 2011, podle § 283
odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v
Chomutově ze dne 4. 8. 2011, č. j. 20 T 149/2011-37, obviněnému doručený dne
29. 8. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí
věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 0,936 gramu pervitinu zajištěného při
domovní prohlídce dne 2. 8. 2011 (pořadové číslo 5, 4 plastové sáčky). Podle §
70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci
nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 21.500,- Kč
zajištěné při domovní prohlídce dne 2. 8. 2011 (pořadové číslo 1).
Obviněný M. O.
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice
s ostrahou.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí
věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to trojhrdlé baňky (stopa č. 10), plastové
nálevky červené barvy (stopa č. 11), mísy z varného skla (stopa č. 12), víka z
varného skla (stopa č. 13), žluté plastové nálevky (stopa č. 17), a dále podle
§ 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty, a to léků Sudafet (168 ks), Cirrus (376 ks), Disophrol Retard (104 ks)
a NeoAfrin (231 ks).
Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto i o vině a trestech obviněných M. U.,
M. H. a L. O.?
O odvolání obviněných J. M. a M. O. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve
druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 9. 2012, sp.
zn. 5 To 318/2012, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek
soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 9. 2012 (§ 139 odst. 1 písm.
b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění J. M. a M. O.
dovoláním.
Obviněný J. M. uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h),
k), l) tr. ř., neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného
opravného prostředku (odvolání), ačkoliv předcházející odsuzující rozsudek
spočíval na nesprávném právním posouzení skutku, obviněnému byl uložen takový
druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným, a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný především
vytkl, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když
jeho doznání je nezbavilo povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti
případu. Soudy vůbec neposuzovaly otázku jeho duševního zdraví, přestože jim
bylo známo, že je osobou dlouhodobě drogově závislou. Nedostatečně se
vypořádaly také s jeho obhajobou, když řadu námitek v rozhodnutí vůbec
neuvedly. Obviněný namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku množství a
ceny prodané drogy, přičemž polemizoval s výpočtem celkového množství prodané
drogy.
Obviněný dále uvedl, že soudy skutek nesprávně kvalifikovaly jako zvlášť
závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž v
odůvodnění rozsudku chybí jakékoli úvahy, které by vysvětlovaly, proč byl uznán
vinným z prodeje drog ve značném rozsahu.
Soudy podle obviněného rovněž chybně uložily souhrnný trest. Obviněnému měl být
správně uložen společný trest k rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30.
9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, eventuálně měl být trest z tohoto rozsudku
zahrnut do uloženého souhrnného trestu. Za této situace má obviněný fakticky
vykonat trest v trvání deseti let, ačkoli nikdy nebyl ve výkonu trestu odnětí
svobody a prodal podle výpočtu soudu 106,4 g pervitinu. Uložený trest označil
za nepřiměřený, k čemuž v dovolání připojil poměrně rozsáhlou argumentaci.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, a přikázal
věc Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. O. uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku (odvolání), ačkoliv předcházející odsuzující rozsudek spočíval na
nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že svým jednáním nenaplnil znak skutkové
podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku, neboť v jeho jednání absentuje znak „ve značném rozsahu“. Dále
argumentoval některými dřívějšími rozhodnutími Nejvyššího soudu k této otázce,
přičemž dospěl k závěru, že v případě drogy pervitin je za „značný rozsah“
třeba považovat množství převyšující 800 gramů drogy (obsahující alespoň 240
gramů účinné látky). Sám však vyrobil nebo se pokusil vyrobit celkem 150 gramů
drogy pervitin, přičemž se jedná o takřka 6x menší rozsah, než je k naplnění
tohoto znaku vyžadováno. Jiné okolnosti (způsob, jakým pachatel s látkou
nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, atp.)
nabývají podle obviněného na významu především tehdy, jestliže množství drogy
je blízko hranice rozhodné pro naplnění uvedeného zákonného znaku, což v jeho
případě nebylo.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k
odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, zrušil, popřípadě, aby zrušil též
rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 25 T 189/2011,
a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chomutově.
Opisy dovolání obviněných byly předsedkyní senátu soudu prvního stupně za
podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu
zástupci, jemuž byly doručeny dne 13. 5. 2013. Státní zástupce činný u
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém
vyjádření k dovolání obviněného J. M. konstatoval, že obviněný důvody svého
dovolání i své argumenty uvedl „hromadně“, aniž by je vzájemně přiřazoval. Lze
tak jen odhadovat, jakým argumentem má který důvod na mysli. Proto se vyjádřil
pouze k těm argumentům, které se vztahují k tvrzenému důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Ohledně právního posouzení skutku nesouhlasil obviněný s tím,
že soudy shledaly v jeho jednání kvalifikační znak „ve značném rozsahu“. Podle
státního zástupce se judikatura k uvedenému znaku vyvíjela a nebyla zcela
jednotná, k čemuž odkázal na tři rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikované pod č.
1/2006 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8
Tdo 463/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo
1003/2012). Z těchto rozhodnutí podle státního zástupce vyplývá, že v případě
existence konkrétních okolností zvyšujících závažnost jednání obviněného
postačí k naplnění znaku „značný rozsah“ i menší množství drogy, přičemž toto
množství by se mělo dostatečně přiblížit hmotnosti 200 gramů pervitinu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, akceptoval
jako množství dostatečné k naplnění znaku „značného rozsahu“ pervitin o
hmotnosti 59,8 gramu. V případě obviněného J. M. byl zjištěn prodej nejméně 106
gramů pervitinu. Rovněž jsou zde ve větší intenzitě přítomny některé závažné
okolnosti – obviněný měl z prodeje pervitinu příjem, prodával je po delší dobu
jednoho roku, okruh osob, kterým drogu dal či prodal, byl více než dvacet osob
a jednání se dopouštěl ve zkušební době podmíněného odsouzení trestním příkazem
Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 25 T 5/2011, pro přečin
přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku. S vědomím, že se jedná o hraniční případ, považuje státní zástupce
tyto závažné okolnosti za postačující k tomu, aby mohl být čin obviněného
považován za spáchaný ve „značném rozsahu“. Námitky obviněného proti právní
kvalifikaci proto považuje za zjevně neopodstatněné.
Jiná situace je podle státního zástupce v případě námitky obviněného J. M.
proti chybnému uložení souhrnného trestu. Obviněnému je třeba dát za pravdu, že
souhrnný trest měl zahrnout nejen trestní příkaz Okresního soudu v Chomutově ze
dne 4. 8. 2011, sp. zn. 20 T 149/2011, doručený obviněnému dne 29. 8. 2011, ale
zejména i rozsudek téhož soudu ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, který
nalézací soud zmínil na str. 18 odůvodnění svého rozsudku. V této části
považuje státní zástupce dovolání za důvodné.
Další argumenty obviněného se týkají především jeho nesouhlasu se způsobem
provádění a hodnocení důkazů, a proto nemohou být podle státního zástupce
důvodem dovolání.
K dovolání obviněného M. O., který rovněž namítl, že nenaplnil znak
kvalifikované skutkové podstaty „ve značném rozsahu“, státní zástupce sdělil,
že v tomto případě se právní kvalifikace jeví jako méně sporná. Jednání
obviněného totiž spočívalo v tom, že 58,9 gramů pervitinu vyrobil a o výrobu
91,1 gramů se pokusil. To činí celkem 150 gramů pervitinu, tedy množství, které
se již více blíží judikaturou dovozené hranici 200 gramů. Rovněž zde soudy
dovodily existenci dalších podstatných okolností, které umožňují užití
přísnější právní kvalifikace. Obviněný do své trestné činnosti zapojil
manželku, v zajištěných vzorcích byl zjištěn vysoký obsah pervitinu, obviněný
zajišťoval pervitin pro široký okruh lidí, přičemž počítal i s další distribucí
drogy, v trestné činnosti pokračoval po dobu čtyř měsíců a výsledky domovní
prohlídky nasvědčují tomu, že jednotlivé vary byly prováděny ve větším měřítku.
Proto považuje státní zástupce dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst.
1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.
9. 2012 v části, v níž tento soud podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného
J. M., aby současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil veškerá rozhodnutí na
zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
dovolání obviněného M. O. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z
hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v
neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou
výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami,
zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro
věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012,
sp. zn. 5 To 318/2012, jsou přípustná z hlediska § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný
prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen
trest. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k
podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich
bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání
podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v
souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na
místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněnými J. M. a M. O. vznesené námitky naplňují jimi
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li
tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu
byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k).
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který shodně
uplatnili oba obvinění, je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení
soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo
o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní
posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má
význam z hlediska hmotného práva.
V rámci tohoto dovolacího důvodu oba obvinění především namítli, že jejich
jednání nelze kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť čin nespáchali ve značném rozsahu.
Nejvyšší soud konstatuje, že v otázce, zda se v konkrétním případě jedná o
spáchání činu „ve značném rozsahu“, tedy zda došlo k naplnění tohoto znaku
kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je třeba vycházet z kritérií, jak byla
vymezena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo
1003/2012. Tímto rozhodnutím velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu
sjednotil jistou dřívější nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného
činu spočívajících v jeho spáchání "ve větším rozsahu", "ve značném rozsahu" a
"ve velkém rozsahu".
Rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu je
množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem
uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Na naplnění určitého rozsahu trestného
činu (většího, značného, velkého) je možné usuzovat i z dalších okolností
(například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou
látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž
pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, z okruhu osob, pro které
byly tyto látky určeny, ze způsobu, jakým pachatel nakládal s uvedenými
látkami, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů
vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností). Byť
tyto další okolnosti mohou v konkrétním případě odůvodnit naplnění určitého
rozsahu tohoto trestného činu i v případě, že hlavní kritérium spočívající v
množství drogy, jež pachatel vyrobil či s jímž jinak předpokládaným způsobem
nakládal, nedosahuje předpokládané hranice, je třeba tyto další okolnosti
považovat za kritéria pomocná, která se uvedeným způsobem projeví pouze v
případě, že množství drogy jakožto hlavní kritérium pro naplnění určitého
rozsahu se v konkrétním případě skutečně dostatečně přibližuje oné stanovené
množstevní hranici. Jednotlivé rozsahy (větší, značný, velký) spáchání tohoto
trestného činu jsou určovány primárně násobkem určitého množství drogy, aby tím
byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena
gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho
závažnost. Současně není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by
umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu,
a to při současném poskytnutí potřebné míry určitosti při odlišování
jednotlivých rozsahů tohoto trestného činu.
Znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve
velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr.
zákoníku tak lze dovodit z určitého násobku takového množství omamné látky,
psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku,
které lze označit jako „množství větší než malé“. Za „větší rozsah“ se považuje
desetinásobek množství většího než malého. O „značný rozsah“ se jedná tehdy,
jde-li o desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je
desetinásobek popsaným způsobem stanoveného značného rozsahu.
Pokud jde o množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího
nebo prekursoru), od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků
charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283
odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud
zdůrazňuje, že základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy). Jen v
případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná
nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z
celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl,
provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde
pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo
jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Podle sjednocujícího výkladu, přijatého shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího
soudu, tak představuje u pervitinu (metamfetaminu) „značný rozsah“ množství
nejméně 200 g, což odpovídá desetinásobku „většího rozsahu“ (nejméně 20 g
pervitinu), neboť množství větší než malé u této drogy činí více než 2 g. Z
tohoto množství drogy je při určování jednotlivých rozsahů namístě vycházet i
nadále, přestože v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 23. 7.
2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, pozbývá dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů
platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro
účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství
větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je
obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Je tomu tak nejen
proto, že se intertemporální účinky nálezu odvíjí ex nunc – nosné důvody lze
proto uplatnit pouze pro futuro, nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k
nimž došlo za trvání zrušené právní úpravy, ale rovněž z toho důvodu, že takto
stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné lékařské vědy
o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský organismus, způsob
zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na lidskou společnost jako
takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušené nařízení vlády se při stanovení
jednotlivých množství zakázaných látek opíralo o výsledky činnosti široké
meziresortní expertní skupiny.
Obviněný J. M. podle skutkových zjištění zachycených ve skutkové větě
odsuzujícího rozsudku za dobu 12 měsíců daroval či prodal nejméně 106,4 g
pervitinu, který distribuoval nejméně 25 osobám, za což inkasoval částku
přibližně 83.700,- Kč. Prvostupňový soud při posuzování otázky naplnění znaku
„ve značném rozsahu“ (tedy při posuzování otázky viny) nezohlednil žádné jiné
než ve skutkové větě uvedené okolnosti – srov. příslušnou pasáž odůvodnění na
straně 19 dole a pokračující na str. 20 odsuzujícího rozsudku. Při úvahách o
trestu vzal nalézací soud mimo jiné v úvahu především rozsah spáchané trestné
činnosti, dobu, po kterou byla obviněným páchána (str. 23 odsuzujícího
rozsudku), a předchozí odsouzení obviněného (str. 24 odsuzujícího rozsudku).
Odvolací soud ve vztahu k otázce viny zdůraznil, že obviněný se činu dopustil
způsobem, „který se vymyká typovým příkladům, kdy v různých množstvích od 0,1 –
0,5 gramů rozprodal jednotlivým zájemcům celkem 106,4 gramů pervitinu, což
nasvědčuje i značné intenzitě páchání trestné činnosti“ (str. 20 rozsudku
odvolacího soudu). Zohlednil tedy stejný okruh okolností jako soud
prvostupňový. Tytéž okolnosti posléze odvolací soud považoval rovněž za
okolnosti přitěžující při úvahách o trestu (str. 19 rozsudku odvolacího soudu).
S ohledem na nemožnost obecně přihlížet k okolnostem, které naplňují zákonný
znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ještě navíc jako k
okolnostem přitěžujícím, považovaly soudy uvedené okolnosti za natolik
intenzivní a přesahující naplnění znaku „ve značném rozsahu“, že je bylo třeba
zohlednit u viny i trestu.
Nejvyšší soud k tomu uvádí, že množství drogy jakožto rozhodující hledisko při
posuzování rozsahu páchání trestné činnosti činilo u obviněného J. M. 106,4 g
pervitinu, tedy se ještě spíše blížilo naplnění pojmu „větší rozsah“ (20 g),
než pojmu „značný rozsah“ (200 g), k jehož dosažení by musel obviněný vyrobit
téměř dvojnásobné množství drogy. Již z tohoto důvodu je naplnění znaku „ve
značném rozsahu“ prakticky vyloučeno. Současně Nejvyšší soud nepovažuje ony
další výše uvedené okolnosti za přítomné v takové intenzitě, aby to mimořádně
odůvodnilo naplnění kvalifikačního znaku značného rozsahu spáchání činu (natož
aby k nim bylo možné přihlížet ještě nad rámec „zkonzumovaný“ k naplnění znaku
kvalifikované skutkové podstaty i jako k okolnostem přitěžujícím z hlediska
trestu). Přítomnost všech uvedených okolností (jistá doba páchání trestné
činnosti, distribuce jiným osobám i přijímání peněžních prostředků z prodeje)
totiž v určité intenzitě předpokládá již základní skutková podstata tohoto
trestného činu, přičemž je nutno dále odlišovat spáchání činu ve větším,
značném a velkém rozsahu, jak uvedeno výše. V dané věci sice všechny tyto
okolnosti výrazně převyšují svou intenzitou jak rozsah předpokládaný v základní
skutkové podstatě, tak i „větší rozsah“ uvedený v kvalifikované skutkové
podstatě podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. d), resp. podle § 283 odst. 1,
odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (zde při absenci jiných konkrétně obligatorních
znaků), avšak ani při zohlednění základního kritéria množství nenaplňují svoji
intenzitou znak „ve značném rozsahu“ podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku. Proto k nim lze v této věci přihlížet pouze jako k přitěžujícím
okolnostem spáchání přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný M. O. podle skutkových zjištění soudů obou stupňů za dobu 4 měsíců
vyrobil nejméně 58,9 g pervitinu a dalších 91,1 g pervitinu se vyrobit pokusil,
celkem tedy 150 g pervitinu, který předal spoluobviněným k další distribuci.
Rovněž u tohoto obviněného se z odůvodnění odsuzujícího rozsudku podává (str.
21 a 22), že soud při posuzování otázek viny nezohlednil žádné jiné okolnosti.
I u tohoto obviněného vzal nalézací soud při úvahách o trestu v úvahu především
rozsah spáchané trestné činnosti, dobu, po kterou byla obviněným páchána (str.
23 odsuzujícího rozsudku) a předchozí odsouzení obviněného (str. 24
odsuzujícího rozsudku). Odvolací soud k naplnění znaku „ve značném
rozsahu“ (otázka viny) navíc uvedl, že „v páchání této trestné činnosti
pokračoval po dobu nejméně čtyř měsíců v dosti značné intenzitě (opět viz
záznamy odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu)“ (str. 16 rozsudku
odvolacího soudu) a že „z výsledků domovní prohlídky … lze učinit závěr … že
jednotlivé vary byly prováděny ve větším měřítku. Tomu nasvědčují i značná
množství látek potřebných k výrobě pervitinu, kdy jak patrno z protokolu o
provedení domovní prohlídky a fotodokumentace, se jednalo o nádoby s obsahem
několika litrů“ (str. 17). Při úvahách o trestu zmínil odvolací soud především
vůdčí roli obviněného při výrobě pervitinu a jeho trestní minulost (str. 18
rozsudku odvolacího soudu).
Ani v případě obviněného M. O. nelze hovořit o tom, že se množství vyrobené
drogy blíží hranici značného rozsahu, když 150 g pervitinu představuje
přibližně dvě třetiny rozdílu mezi větším (20 g) a značným (200 g) rozsahem.
Rovněž u tohoto obviněného neshledává Nejvyšší soud přítomnost dalších
okolností popsaných ve výroku či odůvodnění rozsudku nalézacího soudu v takové
intenzitě, aby to odůvodňovalo naplnění znaku „ve značném rozsahu“ v
kvalifikované skutkové podstatě předmětného trestného činu, a to obdobně z
důvodů uvedených výše u případu obviněného J. M.. U obviněného M. O. jsou totiž
některé okolnosti dány v podstatně nižším rozsahu. Současně nelze zohlednit ani
jiné okolnosti, na něž odkazuje odvolací soud (páchání trestné činnosti „ve
značném rozsahu“, provádění jednotlivých varů „ve větším měřítku“), neboť z
nich není patrné, zda se jedná o stejné okolnosti, které jsou součástí popisu
skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku (byť jinak formulované), nebo jde o
okolnosti jiné, nalézacím soudem nezohledněné. Z uvedených důvodů je nutné také
v případě tohoto obviněného přihlížet k uvedeným pomocným okolnostem pouze jako
k přitěžujícím okolnostem spáchání přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
Ani u jednoho z obviněných tak zdaleka nešlo o případ hraniční, kdy by bylo
namístě i přes nenaplnění hlavního kritéria, jímž je množství drogy, dovozovat
spáchání činu ve značném rozsahu s ohledem na existenci okolností spadajících
pod výše uvedená podpůrná kritéria. Takové další okolnosti totiž samy o sobě
nemohou naplnit uvedený znak kvalifikované skutkové podstaty předmětného
trestného činu, pokud není množství drogy zjištěno v potřebném rozsahu nebo se
stanovené hranici alespoň dostatečně (při zohlednění intenzity pomocných
okolností) nepřibližuje.
V daném případě soudy proto nesprávně posoudily otázku naplnění znaku
kvalifikované skutkové podstaty „ve značném rozsahu“, když skutky popsané ve
výroku odsuzujícího rozsudku je namístě správně posoudit jako přečin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný J. M. v dovolání rovněž namítl, že v jeho případě soudy chybně uložily
souhrnný trest, když do něj nezahrnuly trest z rozsudku Okresního soudu v
Chomutově ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, nadto mu měl být správně
uložen trest společný. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že skutkovou okolností
zakládající jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je i otázka, zda byly dva trestné činy
(skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §
43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva
trestné činy, stejně jako otázka případného uložení společného trestu za dílčí
útoky pokračujícího trestného činu, za jehož ostatní útoky byl obviněný
odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci.
K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že při rozhodování neměl k dispozici
všechny podklady potřebné pro posouzení této otázky, především jednotlivé
trestní spisy (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1993, sp.
zn. 7 To 125/93, uveřejněné pod č. 12/1994 v Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil v důsledku důvodnosti
předešlých námitek obviněného příslušnou část napadeného rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, a bude tak
třeba znovu rozhodovat o uložení trestu za spáchaný trestný čin, ponechal tyto
otázky na úvaze soudu rozhodujícího o trestu. Bude třeba, aby se soud jimi
náležitě zabýval a své úvahy rovněž promítl do odůvodnění svého rozhodnutí.
Nad rámec uvedeného lze připomenout, že vícečinný souběh několika trestných
činů bude dán z časového hlediska tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem
spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k
vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin téhož pachatele (bez
ohledu na to, zda se odsuzující rozsudek týkal některého z těchto sbíhajících
se trestných činů nebo jiného trestného činu spáchaného ještě dříve, který je
mimo okruh zkoumaných trestných činů), a to takového rozsudku, který byl jako
první odsuzující rozsudek v trestním stíhání pro onen trestný čin vyhlášen a
pak nabyl právní moci, přičemž k němu lze dosud přihlížet. Pokud některé dílčí
útoky u pokračování v trestném činu byly spáchány před vyhlášením odsuzujícího
rozsudku o jiném trestném činu téhož pachatele a další útoky až po okamžiku
vyhlášení onoho rozsudku, je trestný čin, v němž pachatel pokračoval, dokonán
(dokončen) až po uvedeném rozhodném okamžiku, a proto mezi těmito dvěma
trestnými činy nepůjde o souběh (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2.
vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 582 a násl.).
Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 25 T
189/2011, se podává, že obviněný byl odsouzen pro skutek, kterého se dopustil v
přesně nezjištěné době od srpna 2010 do 2. 8. 2011. Z rozsudku Okresního soudu
v Chomutově ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, vyplývá, že se obviněný
dopustil tam uvedeného trestného činu v přesně nezjištěných dnech v době od
června roku 2009 do září 2009, resp. v přesně nezjištěných dnech v době od
června 2009 do 11. 8. 2009 (č. l. 1029). Tímto, na druhém místě uvedeným
rozsudkem byl obviněnému uložen souhrnný trest také za sbíhající se přečin
ublížení na zdraví podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen
trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 5 T
139/2010, doručeným obviněnému dne 3. 11. 2010, a za sbíhající se přečin
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 2
tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v
Chomutově, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 25 T 5/2011, doručeným obviněnému dne
25. 5. 2011 (č. l. 1029 verte). Z uvedeného je patrné, že pokud obviněný
spáchal nyní posuzovaný skutek v době od srpna 2010 do 2. 8. 2011 (rozsudek sp.
zn. 25 T 189/2011) a současně v mezidobí před dokončením této trestné činnosti
byly obviněnému doručeny dva trestní příkazy (trestní příkaz sp. zn. 5 T
139/2010 doručený dne 3. 11. 2010 a trestní příkaz sp. zn. 25 T 5/2011 doručený
dne 25. 5. 2011), nemůže být jakýkoli trestný čin obviněného spáchaný přede
dnem 25. 5. 2011 spáchán v souběhu s nyní posuzovaným skutkem (sp. zn. 25 T
189/2011), tedy nemůže jím být ani skutek, o němž bylo rozhodnuto ve věci sp.
zn. 4 T 16/2010.
Pokud obviněný J. M. ve svém dovolání dále namítl, že soudy nepostupovaly v
souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když vůbec neposuzovaly otázku jeho duševního
zdraví, nedostatečně se vypořádaly s jeho obhajobou a nesprávně vyhodnotily
otázku množství a ceny prodané drogy, jedná se o námitky, které neodpovídají
žádnému dovolacímu důvodu uvedenému § 265b odst. 1 tr. ř. Neodpovídají ani
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tím je možné
namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního
soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů
nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z
konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na
tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně
právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě
případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v
předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání
není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři,
neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož
skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací
prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Obviněný tak těmito námitkami pouze zpochybňoval
výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů při hodnocení důkazů. Tyto jeho
námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich
prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by
byly odlišné skutkové závěry.
Obviněný J. M. v dovolání odkázal také na dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. h), k) a l) tr. ř. V případě dovolacích důvodů podle písm. h) a k) však
své námitky nepodpořil žádnou související argumentací, z níž by bylo možné
dovodit, v čem konkrétně naplnění těchto dovolacích důvodů spatřuje. Nejvyšší
soud k tomu uvádí, že tvrzená nepřiměřenost trestu, jíž obviněný věnuje značnou
část svého dovolání, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
Naopak uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. shledal
Nejvyšší soud důvodným, přičemž v podrobnostech odkazuje na závěry uvedené
shora k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve světle uvedeného shledal Nejvyšší soud dovolání obviněných J. M. i M. O.
jako důvodná.
Z jejich podnětu pak podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. zrušil
rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To
318/2012, v části týkající se obviněných J. M. a M. O. Podle § 265k odst. 2
věta druhá tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část
rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své
rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání,
neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stádia, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem bude muset znovu
projednat řádné opravné prostředky (odvolání) obviněných J. M. a M. O. a
rozhodnout o nich. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v
intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g
tr. ř.) se v tomto případě neužijí. O vazbě je třeba rozhodnout, i když
Nejvyšší soud nezrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uložen
nyní vykonávaný trest odnětí svobody, ale zrušil jen usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí podaného odvolání a na jehož podkladě uvedený
výrok o trestu nabyl právní moci, a přikázal věc k novému projednání a
rozhodnutí odvolacímu soudu.
Bylo zjištěno, že obvinění (dovolatelé) J. M. i M. O. k dnešnímu dni vykonávají
tresty uložené jim v napadené věci rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne
30. 4. 2012, sp. zn. 25 T 189/2011. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu, na jehož podkladě nabyl právní moci odsuzující
rozsudek i ve výrocích o trestech, odpadl pro další výkon těchto trestů zákonný
podklad.
Při svém rozhodnutí o vazbě obviněného J. M. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že
obviněný měl podle odsuzujícího rozsudku (byť po rozhodnutí Nejvyššího soudu
nepravomocného) pervitin prodávat a distribuovat v období přibližně jednoho
roku, přičemž s ohledem na skutečnost, že byl bez zaměstnání a sám na těchto
látkách závislý, lze toto jednání považovat za zdroj jeho obživy. Obviněný je
osobou vícekrát soudně trestanou, a to i za trestnou činnost stejného
charakteru jako v nyní projednávané věci. Je tak na místě obava, že pokud by
byl propuštěn na svobodu, bude trestnou činnost, pro kterou byl rozsudkem soudu
prvního stupně uznán vinným, opakovat. Vzetí do vazby zároveň nebrání podmínky
uvedené v § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. ř.
Při rozhodnutí o vazbě obviněného M. O. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že obviněný
měl podle dosud nepravomocného odsuzujícího rozsudku vyrobit pervitin v
množství nejméně 58,9 g a pokusit se vyrobit pervitin v množství nejméně 91,1
g. Vše nasvědčuje tomu, že tato činnost byla pro obviněného významným zdrojem
jeho obživy, neboť jeho legální příjem přesahoval jen mírně hranici životního
minima. Z uvedených důvodů panuje reálná obava, že v případě propuštění na
svobodu, by obviněný trestnou činnost, pro niž je stíhán, opakoval. Vzetí do
vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v § 68 odst. 1 tr. ř. a § 68 odst. 2 tr.
ř.
Proto bylo pod body III. a IV. usnesení Nejvyššího soudu rozhodnuto o vazbě
obviněných, a to tak, že podle § 265l odst. 4 tr. ř. se berou oba obvinění do
vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký