Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje
dovolatel v tom, že veřejné zasedání se konalo v jeho nepřítomnosti. K tomu
uvádí, že k veřejnému zasedání se nedostavil z důvodu náhlého onemocnění,
prostřednictvím svého obhájce se řádně omluvil, přičemž obhájce požádal
odvolací soud o odročení veřejného zasedání na jiný možný termín. Krajský soud
však rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, když pouze
konstatoval, že obviněný nenavrhoval provedení dalších důkazů, a to ani
prostřednictvím obhájce u příležitosti žádosti o odročení, rovněž soud sám
neměl v úmyslu dokazování doplňovat a proto obviněného k veřejnému zasedání
nepředvolával, ale pouze o jeho konání vyrozuměl. Dovolatel vyslovuje názor, že
tímto postupem mu odvolací soud znemožnil se k trestní věci vyjádřit, v čemž
spatřuje nejen porušení ustanovení trestního řádu, ale i ústavně zaručeného
práva dle. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě,
jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, by pozbyla podkladu, a aby věc
přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Ke dni projednání podaného dovolání u Nejvyššího soudu České republiky Nejvyšší
státní zastupitelství nevyužilo svého práva se k obsahu dovolání vyjádřit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl
zamítnuto řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou
oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod – obdobně jako i další zákonem
taxativně vymezené dovolací důvody – tedy není určen k tomu, aby na základě
jeho použití byla dovolacím soudem přezkoumávána a znovu posuzována skutková
zjištění soudu první a druhé instance, neboť dovolání jako jeden z mimořádných
opravných prostředků není k přezkoumávání skutkových zjištění učiněných v
předchozím řízení určeno.
Z tohoto pohledu je tedy Nejvyšší soud nucen konstatovat, že ty námitky, které
dovolatel v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu uplatňuje, nejsou s tímto
dovolacím důvodem v souladu, neboť směřují právě proti skutkovým zjištěním
soudu. Namítá-li dovolatel jako vadu předchozího řízení, že nebyl zpracován
znalecký posudek, jedná se o námitku proti nedostatečnému rozsahu dokazování s
následkem nesprávného skutkového závěru. Odkazuje-li se dovolatel v této
souvislosti na předchozí judikaturu, pak sice z věcného hlediska lze této
argumentaci přiznat určitou logiku, nicméně je nutno konstatovat, že jde o
odkaz na rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, tedy o jiném druhu
mimořádného opravného prostředku, určeném k odstraňování jiných vad předchozího
řízení, než je tomu u dovolání. Nehledě na to, že odvolací soud se s touto
námitkou zabýval a rozvedl svůj názor na str. 4 a str. 8 odůvodnění svého
rozhodnutí.
V posuzovaném případě je zjevné, že z obsahu rozhodnutí soudů první i druhé
instance nikterak nevyplývá, že by mezi skutkovými zjištěními v nich uvedenými
a jejich právním posouzením existoval rozpor či extrémní nesoulad. Dovolatel ve
svém mimořádném opravném prostředku sice tvrdí, že došlo k nesprávné právní
kvalifikaci skutku (což by z ryze formálního hlediska použitému dovolacímu
důvodu odpovídalo), toto své tvrzení však opírá o primární zpochybnění
skutkových zjištění soudu, především rozsahu dokazování, a to včetně dokazování
skutkových okolností důležitých pro posouzení subjektivní stránky.
Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za potřebné zdůraznit, že případy, na
které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně
odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém
zjištění. Zákon v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací
důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen
vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v
návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení,
nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto
okolnosti přezkoumávat.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s
ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně
také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům,
předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit,
že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.
Pokud by tedy podané dovolání obsahovalo pouze výše uvedené námitky, ve kterých
se obviněný odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
Nejvyššímu soudu by nezbylo, než takto koncipované dovolání odmítnout podle
ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Dovolatel uplatňuje ve svém mimořádném opravném prostředku i dovolací důvod dle
§ 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pokud jde o tuto část dovolání, Nejvyšší soud
konstatuje, že námitky dovolatele uvedenému dovolacímu důvodu svým obsahem
odpovídají, neboť obviněný namítá nesprávnost konání veřejného zasedání
odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud na základě věcného přezkoumání této části dovolání dospěl k
závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Skutečnosti, které
obviněný ve svém prostředku uvádí, řešil již odvolací soud, důvody konání
veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného řádně rozvedl a vysvětlil v
písemném vyhotovení svého rozhodnutí. Nejvyšší soud neshledal v postupu soudu
druhého stupně vady, které by mohly vést k odůvodněnosti této námitky
obviněného. Z obsahu trestního spisu je zjevné, že konání veřejného zasedání
bez přítomnosti obviněného nebránily zákonné překážky a že postup odvolacího
soudu není možno označit za nezákonný.
Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání
odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.Vzhledem k tomu, že Nejvyšší
soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, která odpovídá
použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše
citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. Z. odmítá. Za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto
v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 8. září 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H
e n d r y c h