Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje dovolatel v tom, že veřejné zasedání se konalo v jeho nepřítomnosti. K tomu uvádí, že k veřejnému zasedání se nedostavil z důvodu náhlého onemocnění, prostřednictvím svého obhájce se řádně omluvil, přičemž obhájce požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání na jiný možný termín. Krajský soud však rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, když pouze konstatoval, že obviněný nenavrhoval provedení dalších důkazů, a to ani prostřednictvím obhájce u příležitosti žádosti o odročení, rovněž soud sám neměl v úmyslu dokazování doplňovat a proto obviněného k veřejnému zasedání nepředvolával, ale pouze o jeho konání vyrozuměl. Dovolatel vyslovuje názor, že tímto postupem mu odvolací soud znemožnil se k trestní věci vyjádřit, v čemž spatřuje nejen porušení ustanovení trestního řádu, ale i ústavně zaručeného práva dle. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, by pozbyla podkladu, a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Ke dni projednání podaného dovolání u Nejvyššího soudu České republiky Nejvyšší státní zastupitelství nevyužilo svého práva se k obsahu dovolání vyjádřit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnuto řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod – obdobně jako i další zákonem taxativně vymezené dovolací důvody – tedy není určen k tomu, aby na základě jeho použití byla dovolacím soudem přezkoumávána a znovu posuzována skutková zjištění soudu první a druhé instance, neboť dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků není k přezkoumávání skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení určeno.
Z tohoto pohledu je tedy Nejvyšší soud nucen konstatovat, že ty námitky, které dovolatel v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu uplatňuje, nejsou s tímto dovolacím důvodem v souladu, neboť směřují právě proti skutkovým zjištěním soudu. Namítá-li dovolatel jako vadu předchozího řízení, že nebyl zpracován znalecký posudek, jedná se o námitku proti nedostatečnému rozsahu dokazování s následkem nesprávného skutkového závěru. Odkazuje-li se dovolatel v této souvislosti na předchozí judikaturu, pak sice z věcného hlediska lze této argumentaci přiznat určitou logiku, nicméně je nutno konstatovat, že jde o odkaz na rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, tedy o jiném druhu mimořádného opravného prostředku, určeném k odstraňování jiných vad předchozího řízení, než je tomu u dovolání. Nehledě na to, že odvolací soud se s touto námitkou zabýval a rozvedl svůj názor na str. 4 a str. 8 odůvodnění svého rozhodnutí.
V posuzovaném případě je zjevné, že z obsahu rozhodnutí soudů první i druhé instance nikterak nevyplývá, že by mezi skutkovými zjištěními v nich uvedenými a jejich právním posouzením existoval rozpor či extrémní nesoulad. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku sice tvrdí, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku (což by z ryze formálního hlediska použitému dovolacímu důvodu odpovídalo), toto své tvrzení však opírá o primární zpochybnění skutkových zjištění soudu, především rozsahu dokazování, a to včetně dokazování skutkových okolností důležitých pro posouzení subjektivní stránky.
Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za potřebné zdůraznit, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.
Pokud by tedy podané dovolání obsahovalo pouze výše uvedené námitky, ve kterých se obviněný odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyššímu soudu by nezbylo, než takto koncipované dovolání odmítnout podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Dovolatel uplatňuje ve svém mimořádném opravném prostředku i dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pokud jde o tuto část dovolání, Nejvyšší soud konstatuje, že námitky dovolatele uvedenému dovolacímu důvodu svým obsahem odpovídají, neboť obviněný namítá nesprávnost konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud na základě věcného přezkoumání této části dovolání dospěl k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Skutečnosti, které obviněný ve svém prostředku uvádí, řešil již odvolací soud, důvody konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného řádně rozvedl a vysvětlil v písemném vyhotovení svého rozhodnutí. Nejvyšší soud neshledal v postupu soudu druhého stupně vady, které by mohly vést k odůvodněnosti této námitky obviněného. Z obsahu trestního spisu je zjevné, že konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného nebránily zákonné překážky a že postup odvolacího soudu není možno označit za nezákonný.
Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, která odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. Z. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 8. září 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h