3 Tdo 719/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27.
srpna 2008 o dovoláních podaných D. H. a J. V., proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni sp. zn. 7 To 77/2007 ze dne 6. 11. 2007, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 157/2004, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání D. H. i J. V. odmítají.
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 157/2004 ze dne 25. 10. 2006
byli oba dovolatelé uznáni vinnými trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a poškozování cizí věci
podle § 257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák.,
když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného
rozsudku. Za uvedené trestné činy byl D. H. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na
zkušební dobu dvou a půl roku a dále mu byl uložen trest propadnutí věcí ve
výroku citovaného rozsudku přesně specifikovaných. Obviněný J. V. byl za
uvedené trestné činy (a dále za trestný čin nedovoleného ozbrojování dle § 185
odst. 2 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu sp.
zn. 1 T 157/2004 ze dne 26. 7. 2005 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v
Plzni sp. zn. 7 To 345/2005 ze dne 8. 2. 2006) odsouzen k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen
na zkušební dobu dvou roků, když dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve
výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.
V předmětné věci podali D. H. i J. V. (stejně jako příslušný státní zástupce)
odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 7 To 77/2007
ze dne 6. 11. 2007 a to tak, že z podnětu odvolání Krajského státního
zastupitelství v Plzni podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu
(dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve výroku o trestech odnětí svobody ohledně
D. H. i J. V. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že D. H. i
J. V. uložil shodně úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a
každého z nich pro výkon takto uloženého trestu zařadil do věznice s dozorem.
Odvolání podané D. H. i J. V. potom podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali D. H. i J. V. dovolání,
a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i
všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za
dovolací důvody označil D. H. ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst.
1, písm. b), g) tr. ř. a J. V. ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst.
1 písm. d), g), l) tr. ř. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku D.
H. k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že v jeho
věci rozhodovala v rámci odvolacího řízení jako předsedkyně senátu 7 To
Krajského soudu v Plzni JUDr. M. U., ač tak činit neměla, neboť její dcera Mgr.
A. U. žije v partnerském vztahu ve společné domácnosti s Mgr. M. K., synem
JUDr. V. K., který je státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v
Plzni a který ve věci dovolatele byl činný jako státní zástupce při všech
hlavních líčeních konaných před soudem prvního stupně, vykonával dozor nad
přípravným řízením, sepisoval a také podal odvolání v neprospěch dovolatele. V
těchto skutečnostech spatřuje dovolatel reálně existující okolnost, která
„objektivně vede k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoli
nezaujatým vztahem k věci disponuje“. V této souvislosti poukázal na to, že
odvolání státního zástupce ve věci (v neprospěch dovolatele) bylo odvolacím
soudem vyhověno a také proto dovozuje možnost důvodných pochybností o
objektivitě označené předsedkyně senátu a její nestrannosti při rozhodování v
dané věci a v konečném důsledku takto namítl porušení svého práva na
spravedlivý proces z hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(dále jen Listina), resp. z hlediska čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. vznesl námitky stran ve věci nařízených odposlechů a záznamu
telefonních hovorů v souvislosti s podmínkami, za kterých je tak možno činit a
které v jeho věci nebyly splněny, když nešlo o zvlášť závažný trestný čin nebo
jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní
smlouva. Dále vznesl námitky v souvislosti s provedením části důkazů právě v
podobě uvedených odposlechů a jejich hodnocení soudy. Konečně namítl i
nesprávně učiněná skutková zjištění ohledně výše způsobené škody, kdy bez
bližšího uvedl, že „výše DPH, resp. jeho zahrnutí do výše škody přesto, že toto
bylo poškozeným vráceno, má vliv jak na určení výše škody, tak následně
zvolenou právní kvalifikaci skutku … zahrnutím DPH do výše škody došlo k
špatnému právnímu posouzení norem civilního práva (zejm. zák. č.235/2004 Sb. o
DPH), kdy do výše škody k tíži dovolatele byla zahrnuta i částka DPH, která
byla poškozeným ze strany státu vrácena na jeho odpisu“. S ohledem na uvedené
proto navrhl, aby dovolací soud citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni a s
ním spojený rozsudek Okresního soudu v Klatovech zrušil.
J. V. v důvodech svého mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu
uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že podle jeho názoru
nebyly splněny podmínky pro to, aby odvolací soud v rámci konaného veřejného
zasedání dne 6. 11. 2007 jednal v jeho nepřítomnosti. O jeho konání byl
odvolacím soudem vyrozuměn, přesto však svou žádostí o odročení termínu dal
najevo, že se chce tohoto veřejného zasedání účastnit a soud měl vzhledem k
jeho žádosti (podpořenou jeho pracovní neschopností) vyhovět a stanovit jiný
termín jednání. To s tím, že pokud by jej jeho úraz nijak neomezoval, jistě by
ošetřujícím lékařem nebyl vystaven doklad o jeho pracovní neschopnosti, když
sám dovolatel se v té době necítil být schopen své plnohodnotné účasti na
trestním řízení. V uvedené skutečnosti potom spatřuje omezení svého práva na
obhajobu. K dovolacímu důvodu, který uplatnil podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že i když je dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn v
průběhu trestního řízení, na druhé straně je skutkový stav třeba nejen správně
vyjádřit ve výroku rozsudku, ale především je nutno jej řádně zjistit a
příslušná skutková zjištění také adekvátně vyjádřit v důvodech přijatého
rozhodnutí. Podle jeho názoru se tak v předmětné věci nestalo, když z
provedeného dokazování neplyne, že by se předmětných skutků dopustil. Soudy
zjištěný skutkový stav tak nepovažuje za prokázaný, nesouhlasí s ním a pokládá
jej za takový, který je v extrémním rozporu právě s provedenými důkazy a
skutečnostmi, které z nich plynou. V této souvislosti poukázal na otázku
zapůjčených kleští (které měly být užity k trestné činnosti), když úvahy soudů
v tomto směru neodpovídají učiněným skutkovým zjištěním. Z hlediska takto
uplatněného dovolacího důvodu konečně poukázal i na to, že (s ohledem na
uvedené) rozhodnutí o jeho vině bylo učiněno pouze na podkladě záznamů
telefonických hovorů uskutečněných v důsledku příkazu k odposlechu vydaného
popsaným způsobem příslušným soudem s tím, že dovolatel uvedl, že příslušné
odposlechy nebylo možné použít v jeho věci, přičemž nelze akceptovat
argumentaci soudů s tím, že trestní stíhání ve věci dovolatele bylo zahájeno
pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3 tr. zák. (zvlášť závažný úmyslný
trestný čin), přičemž je nerozhodné, že došlo následně k jeho odsouzení pro
trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. V této souvislosti má za
to, že nebyly respektovány podmínky uvedené v ustanovení § 88 tr. zák. s tím,
že i s odhlédnutím od takovýchto procesních vad nelze (z provedených záznamů)
dovodit to, že by se dovolatel trestněprávního jednání vůbec dopustil. Uzavřel
znovu s tím, že výrok rozsudku (napadeného) je v extrémním nesouladu s
provedeným dokazováním a z učiněných skutkových zjištění neplyne ani právní
závěr o uzavření dohody mezi obviněnými a nelze tak dovodit, že by dovolatel
takto se spoluobviněným H. vnikl do objektů a odcizil a poškodil věci uvedené
ve výrokové části příslušného rozhodnutí. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
uvedl, že dle jeho názoru napadené rozhodnutí
obsahuje výrok, který byl učiněn, ačkoli v řízení mu předcházejícímu byl dán
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak také ve svém dovolání
uvedl. Konečně také požádal dovolací soud, aby odložil výkon rozhodnutí, proti
kterému dovolání směřuje a to do doby, než o podaném dovolání rozhodne. S
ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný)
rozsudek Krajského soudu v Plzni a současně zrušil i jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu v Klatovech.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). K dovolacímu důvodu
dle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který uplatnil obviněný D. H. uvedl, že
pokud jsou dovolatelem dovozovány důvody podjatosti předsedkyně senátu soudu
druhého stupně z toho, že její dcera navázala partnerský vztah se synem
intervenujícího státního zástupce, pak tato skutečnost není způsobilá vytvořit
základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v §
30 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti předsedkyně senátu soudu
druhého stupně. Podle jeho přesvědčení nelze uvedenou skutečnost transformovat
do závěru, že u JUDr. U. - předsedkyně senátu odvolacího soudu - byl dán takový
poměr k projednávané věci nebo poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká,
který má na mysli citované ustanovení trestního řádu. Pochybnosti o možnosti
soudce nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice
blízký osobní poměr k intervenujícímu státnímu zástupci, který nebyl v
předmětné věci zjištěn a ani dovolatelem namítán. Ohledně dovolacího důvodu dle
§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který uplatnil jen dovolatel J. V. uvedl, že
předseda senátu tím, že dal pokyn příslušné soudní kanceláři vyrozumět
obviněného J. V. o termínu veřejného zasedání vzorem č. 7a, jednoznačně
vyjádřil, že účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, když dovolatel
ani nenamítá, že by byl k veřejnému zasedání předvoláván. Potvrzení o dočasné
pracovní neschopnosti se vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a
pro pracovně právní účely, jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení lékaře, že ve smyslu § 2
této vyhlášky uznal obviněného práce neschopným, tedy samo o sobě neprokazuje,
že obviněný současně není schopen dostavit se k veřejnému zasedání soudu. Soud
navíc prostřednictvím telefonického dotazu ze dne 30. 10. 2007 u ošetřujícího
lékaře obviněného J. V. zjistil, že obviněný utrpěl dne 28. 10. 2007 úraz levé
ruky, který jej nijak neomezoval v plnohodnotné účasti na jednání Krajského
soudu v Plzni plánovaného na den 6. 11. 2007, neboť obviněný J. V. má pouze
ortézu na levé ruce a je schopen se k soudu dostavit. Krajský soud v Plzni dne
2. 11. 2007 dokonce na telefonický dotaz sdělil obhájci obviněného J. V., že
termín veřejného zasedání stanovený na den 6. 11. 2007 nebyl změněn. Za tohoto
stavu nelze dovodit, že by ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. d) tr. ř. byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve
veřejném zasedání, v němž byl projednáván jeho řádný opravný prostředek
(odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně a že by obviněný byl postupem
soudu zbaven svého práva vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny. K dovolacímu
důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili oba obvinění,
konstatoval, že obviněný J. V.
v rámci svého mimořádného opravného prostředku
nevytkl napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání,
žádnou vadu, která by zakládala tento dovolací důvod, respektive některý z
dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b tr. ř. Jako právně
relevantní považuje pouze dovolání obviněného D. H., a to v té části, ve které
tvrdí, že soudy nehodnotily výši způsobené škody v souladu s ustanovením § 89
odst. 12 tr. zák., když do ní zahrnuly též DPH, neboť DPH bylo ze strany
poškozených uplatněno při jeho odpisu. Jestliže je pro stanovení výše škody
způsobené trestným činem rozhodná cena, za kterou se věc, která byla předmětem
útoku, v době a místě činu obvykle prodává, pak v případě, že prodej takové
věci je jako zdanitelné plnění zatížen daní z přidané hodnoty, je obvyklou
cenou cena, za kterou věc kupuje konečný spotřebitel, tj. cena včetně daně z
přidané hodnoty (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 4 Tz 152/2003, ze dne 16. 12. 2003). K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř., který uplatnil obviněný J. V., podotkl, že tento patří mezi
procesní dovolací důvody, jehož smyslem je náprava závažných vad, které vedou k
tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Z povahy námitek J. V. plyne, že tento daný
dovolací důvod uplatnil v jeho alternativě, že v řízení předcházejícímu
rozhodnutí o řádném opravném prostředku byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existenci však odůvodnil námitkami, které nelze
pod tento dovolací důvod podřadit. Vzhledem k tomu státní zástupce Nejvyššímu
soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) navrhl, aby jak dovolání
obviněného D. H., tak i dovolání obviněného J. V. odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Přitom vyjádřil souhlas s
projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 a) příp. b)
tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, a jestliže ano, zda je tento dovolací důvod
uplatněn právně relevantně a v konečném důsledku i opodstatněně. Dovolací
námitka D. H. opřená o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v
posuzované věci je však zjevně neopodstatněná. Tento dovolací důvod spočívá v
tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít,
jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení
známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. K uvedené
námitce je namístě připomenout, že tu vznesl dovolatel v rámci řízení o jím
podaném odvolání a Krajský soud v Plzni na ni reagoval usnesením sp. zn. 7 To
77/2007, v rámci kterého rozhodl tak, že předsedkyně senátu odvolacího soudu
JUDr. M. U. není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné
trestní věci dovolatele s tím, že její vztah k JUDr. V. K. byl a je ryze
profesionální, bez jakéhokoli osobního aspektu, osobními poměry dcery není
nijak ovlivněn a pokud by tomu bylo jinak, JUDr. U. by řízení podle § 30 odst.
1 tr. ř. vyvolala z vlastní iniciativy a to i bez návrhu. O stížnosti, kterou
proti citovanému usnesení podal odvolatel, potom rozhodl Vrchní soud v Praze
usnesením sp. zn. 6 To 71/2007 ze dne 21. 8. 2007 tak, že ji podle § 148 odst.
1 písm. c) tr. ř. zamítl. To s tím, že se shodl se závěry krajského soudu stran
absence tak intenzivního poměru mezi orgány činnými v trestním řízení, které by
opodstatněně zpochybňovaly nestrannost předsedkyně senátu JUDr. M. U. při
vykonávání úkonů odvolacího řízení v trestní věci Okresního soudu v Klatovech
vedené pod sp. zn. 1 T 157/2001. Takto ani Vrchní soud v Praze nemá pochybnosti
o nestrannosti předsedkyně senátu JUDr. U. a to nejen s přihlédnutím k jejímu
vzniku (tato námitka byla vznesena až po vydání zrušujícího rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni č. j. 7 To 345/2005 ze dne 8. 2. 2006, v rámci kterého
již zaujal označený soud zásadní skutkové i právní závěry, ale zejména i s
ohledem na ničím reálným zpochybněné vyjádření samotné předsedkyně senátu. Také
dovolací soud v uvedených souvislostech nemá pochybnosti o správném přijetí
uvedených (citovaných) rozhodnutí, zejména i co se týče důvodů, pro které
nebyla shledána nestrannost v rozhodování JUDr. M. U., když i dovolací soud má
za to, že žádné reálné skutečnosti vedoucí k jinému rozhodnutí v tomto směru
zcela jistě zjištěny nebyly, když na případnou podjatost JUDr. U. v jejím
rozhodování v předmětné věci nelze usoudit, a to ani z partnerských vztahů její
dcery. Proto takto vedená námitka z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. b) tr. ř. je zjevně neopodstatněnou.
K dovolacímu důvodu uplatněnému oběma dovolateli podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. je namístě uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat
přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu
a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový
stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda
skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v
souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu
s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci dovolatel především
namítl nesprávný procesní postup v trestním řízení vedeného proti jeho osobě, a
to v souvislosti s otázkou použitelnosti ve věci získaných telefonních
odposlechů, které následně byly užity soudy jako důkazní prostředek a který
dovolatel argumentuje jako důkaz pro trestní řízení zcela nepoužitelný. K tomu
ovšem dovolacímu soudu nezbývá než připomenout již shora uvedené, tedy
okolnosti, za kterých lze mít námitky uplatněné podle dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za právně relevantní. O takový případ se v
posuzované věci v uvedených souvislostech nejedná a nelze než opakovat, že
takto vznesené námitky jsou ryze procesního charakteru a pod zvolený dovolací
důvod je nelze vztáhnout, když nelze ani přehlédnout, že oba soudy se takto
vznesenou námitkou v důvodech svých rozhodnutí zabývaly a v tomto směru také
závěry, ke kterým dospěly, vysvětlily. Konečně D. H. vznesl i námitku stran
výše způsobené škody, při jejímž stanovení soudy nesprávně do stanovení škody
zahrnuly též DPH (rozuměj daň z přidané hodnoty) s tím, že DPH bylo ze strany
poškozených uplatněno při jeho odpisu. V této souvislosti však neuvedl bližší
argumentaci, tedy zda, za jakých okolností a z jakých důvodů bylo DPH vráceno
poškozeným ze strany státu na jeho odpisu, když uvedená skutečnost ani
nevyplývá ze soudy učiněných skutkových zjištění. Nutno také připomenout, že
dovolatel byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., když popsaným
způsobem odcizil různým firmám uskladněné věci, ve výroku rozsudku soudu
prvního stupně přesně popsané. Ve svém souhrnu tak dovolací námitky z hlediska
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stran obou dovolatelů
směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nejsou v tomto směru
způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že
soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění
dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění
tak co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k
závěrům právním s tím, že jejich závěry i v tomto směru jsou přiléhavé a
nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
Proto nelze než
uzavřít, že pokud by dovolání bylo podáno jen ve vztahu k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s uvedenou argumentací, nezbylo by než je
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu uplatněnému J. V. podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je
namístě uvést, že k jeho naplnění dojde tehdy, jestliže byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V posuzované věci je nesporné, že dovolatel byl o termínu veřejného zasedání na
den 6. 11. 2007 vyrozuměn odvolacím soudem dne 17. 9. 2007, dne 30. 10. 2007
požádal soud o jeho odročení a doložil tuto skutečnost dokladem o své pracovní
neschopnosti. Následně potom odvolací soud dotazem u ošetřujícího lékaře
zjistil, že v případě dovolatele jde o úraz ruky ze dne 28. 10. 2007 (při
sportovní aktivitě) s tím, že tento úraz jej nijak neomezuje při plnohodnotné
účasti na jednání konaného před odvolacím soudem v rámci uvedeného veřejného
zasedání (pouze ortéza na levé ruce). Pokud za této situace odvolací soud
veřejné zasedání konal a neakceptoval takto omluvu dovolatele (obhájci bylo též
sděleno, že veřejné zasedání bude přesto konáno), nelze mít za to, že chyboval. To proto, že odvolací soud J. V. vyrozuměl s dostatečným předstihem o termínu
veřejného zasedání a dal tak najevo, že osobní účast dovolatele nepovažuje ve
veřejném zasedání za nutnou a veřejné zasedání je možné provést i bez jeho
účasti. Přesto se však zabýval omluvou dovolatele a přitom spolehlivě zjistil,
že ten se může bez potíží předmětného veřejného zasedání účastnit. Pokud tak
dovolatel neučinil, nelze za existence již uvedených skutečností dovodit
naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když mu nic
nebránilo v účasti na uvedeném veřejném zasedání. Proto také dovolacímu soudu
nezbylo než z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu podané dovolání
odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Konečně k dovolacímu důvodu uplatněnému
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba zmínit, že ten je dán tehdy,
jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a)
až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v
předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V
dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť
soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku
(odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném
přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného
dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím
napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny
v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v
posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními
vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst.
1 písm. d), g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku
odkazuje a na které dovolací soud již v příslušné části svého rozhodnutí
(uvedeno shora) reaguje. Proto i takto vedené námitky v rámci označeného
dovolacího důvodu jsou zjevně neopodstatněné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než ve svém
souhrnu dovolání podaná oběma dovolateli podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítnout jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na způsob svého
rozhodnutí v uvedené věci nerozhodoval již dále o žádosti J. V. o odložení
výkonu rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka