3 Tdo 734/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2008 ve věci dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 3 To 777/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 295/2005, podle § 31 odst. 1 tr. ř. takto:
I. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je soudce JUDr. E. T. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Tdo 734/2008.
II. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. je soudkyně JUDr. E. D. vyloučena a z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Tdo 734/2008.
Obviněný M. S. podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 To 777/2007, ze dne 19. 11. 2007, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 295/2005.
Dovolacím soudem je podle § 265c tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud), u něhož je předmětná trestní věc vedena pod sp. zn. 3 Tdo 734/2008. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu byla věc jmenovaného obviněného určena k projednání a rozhodnutí senátu č. 3, jehož členy jsou i JUDr. E. T. (jako předseda senátu) a JUDr. E. D.
Ze shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě je zřejmé, že v označené věci rozhodovala jako soudkyně (členka odvolacího senátu) JUDr. D. T. Podle písemného vyjádření předsedy senátu Nejvyššího soudu JUDr. E. T. je JUDr. D. T. osobou, s níž žije ve společné domácnosti, spojují je rodičovské povinnosti i vzájemné blízké vztahy.
Z ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. také vyplývá, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Účelem citovaného ustanovení je upevnit důvěru procesních stran i veřejnosti v nestrannost soudního rozhodování. To znamená, že zákon v taxativně vymezených případech připouští výjimku ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci tak, jak je uvedeno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na principu zákonného soudce by nepochybně nebylo možné trvat v případě, že by mohly vzniknout pochybnosti o nezaujatém a nestranném (spravedlivém) rozhodování.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že blízký vztah mezi soudkyní krajského soudu a předsedou senátu Nejvyššího soudu, rozhodujícími v téže trestní věci, je současně poměrem mezi orgány činnými v trestním řízení předpokládaným ustanovením § 30 odst. 1 tr. ř. a v tomto smyslu i důvodem vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení.
Podle § 30 odst. 3 tr. ř. je pak z rozhodování u soudu vyššího stupně vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. JUDr. E. D. rozhodovala v předmětné věci u krajského soudu v postavení předsedkyně senátu a v současné době působí na Nejvyšším soudě jako stážistka trestního kolegia zařazená do senátu 3 Tdo.
S přihlédnutím ke shora uvedenému rozhodl Nejvyšší soud podle § 31 odst. 1 tr. ř. tak, že předseda senátu tohoto soudu JUDr. E. T. a JUDr. E. D. jsou z důvodů uvedených v ustanovení § 30 odst. 1, odst. 3 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve shora označené věci vedené u Nejvyššího soudu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
II. podle § 37a tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 2 T 60/2005, zrušil dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a nově jej uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod 2 a/ - f/), trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 2 a/, b/, e/, f/) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. (bod 2 c/). Za to jej odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon se dle § 39a odst. 2 písm. c)tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Napadený rozsudek zůstal ve zbytku ve vztahu k obviněnému M. S. nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. S. dovolání, a to prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy nepostupovaly při svém rozhodování v souladu s § 37a tr. zák., když jeho jednání nekvalifikovaly podle § 89 odst. 3 tr. zák. a dle § 12 odst. 11, 12 tr. ř., tedy jako pokračující trestný čin, když šlo o takové jeho jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou i předmětem útoku. Má za to, že v řízení nebyla dodržena ani základní zásada trestního stíhání uvedená v § 2 odst. 4 tr. ř. Podle jeho názoru byl dvakrát souzen za skutky žalované jednou obžalobou a byl mu uložen souhrnný trest, který pak znamenal v důsledku aplikace § 35 odst. 2 tr. ř. uložení přísnějšího trestu. Za jeho protiprávní jednání mu tak byly uloženy tresty v celkovém trvání 44 měsíců, přičemž za skutky, které spáchal, a při výši způsobené škody je podle trestního zákona možno uložit trest v trvání nejvýše tří let. Navrhl proto, aby „dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 3 To 777/2007, dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil“.
K dovolání se za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, který v něm uvedl, že dovolání je podáno opožděně a navrhl Nejvyššímu soudu ČR, aby dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomu je již na tomto místě nutno uvést, že podle dokladů (doručenek) založených v příslušném spisu bylo dovolání podáno včas.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud poznamenává, že dovolatelovy námitky směřují i do výroku o uloženém trestu. Nesprávnosti ohledně druhu trestu lze jinak namítat v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dle něhož je důvodem dovolání skutečnost, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel by tedy vzhledem k povaze svých námitek mohl své dovolání opírat o tento citovaný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť namítl, že mu byl uložen nesprávně trest odnětí svobody ve výměře 44 měsíců. Dovolatelovy námitky je nicméně možné označit za právně relevantní i dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi napadá nesprávný postup soudů při ukládání trestu z hlediska ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., jakož i nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání jako pokračujícího trestného činu.
Co se týká v dovolání namítaných důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud odvolací, namítané pochybení spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení stran pokračování v trestném činu i stran rozhodování o uložení trestu z hlediska aplikace § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák. zjistil a ve svém rozhodnutí tato pochybení napravil. Závěry obsažené ve výroku svého rozsudku také následně náležitě a přiléhavě vysvětlil v jeho odůvodnění.
Pokud jde o námitku dovolatele ohledně údajně nesprávného postupu kvalifikování nezákonného jednání, kdy jednání jak nalézací, tak i odvolací soud nekvalifikoval jako pokračující trestný čin, této námitce nelze přisvědčit. Odvolací soud se ostatně s touto již v odvolání vznesenou námitkou vypořádal ve svém rozsudku (str. 12 a 13) a právní kvalifikaci předmětných skutků přiléhavě odůvodnil. Přitom uvedl, které skutky, resp, které jednotlivé dílčí útoky jsou kvalifikovány jako pokračování v trestném činu a od kdy bylo nutno posuzovat skutek jako nový (další) trestný čin (str. 12 i. f. rozsudku odvolacího soudu).
Další dovolací námitkou je nedodržení základní zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 4 tr. ř. Dovolatel však jen odkázal na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by dále rozvedl, v čem spatřuje porušení svého (a jakého) práva, když ostatně takovou námitku nelze ani pod zvolený dovolací důvod podřadit.
Konečně dovolatel namítl, že byl souzen dvakrát za skutky označené v jedné (té samé) obžalobě, za což mu byl uložen souhrnný trest (aplikace § 35 odst. 2 tr. zák.) a tedy uložení pro něj přísnějšího trestu. Dodal, že mu byly takto za jeho (soudy označené trestné činy) uloženy tresty v celkovém trvání 44 měsíců. Těmto námitkám nelze přisvědčit. Dovolatel byl ve skutečnosti odsouzen k trestu odnětí svobody v celkové výši třiceti čtyř měsíců (2 roky + 10 měsíců), a to za skutky uvedené pod body I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 777/2007, které spáchal a které mu byly prokázány v rámci učiněných skutkových zjištění, včetně způsobené výše škody. Na označené trestné činy (maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c/ tr. zák., poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a/ tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák.) dopadá zákonem stanovená trestní sazba trestu odnětí svobody v trvání nejvýše tří let. Pod bodem II. výroku citovaného rozsudku odvolacího soudu byl dovolatel odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 209 odst. 1 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. byl pak odsouzen pod bodem I. citovaného rozsudku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, když pro oba takto uložené tresty byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 209 odst. 1 tr. zák. lze přitom za tento trestný čin uložit trest odnětí svobody až na dvě léta. Ani v jednom případě tedy trestní sazba stanovená zákonem překročena nebyla, když při ukládání trestu bylo postupováno podle dikce ustanovení § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. a dovolateli byl ukládán společný souhrnný trest. Rozhodnutím odvolacího soudu došlo tedy dle § 37a tr. zák. ke zrušení dřívějších výroků o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celého výroku o trestu i dalších výroků, které měly ve zrušeném výroku svůj podklad a dle § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. mu v obou případech byl uložen společný souhrnný trest odnětí svobody, který, jak již řečeno, byl soudem uložen v celkové výměře (trvání) třiceti čtyř měsíců. Takto nebylo tedy rozhodnuto v neprospěch dovolatele, který se ostatně ve svém odvolání domáhal uložení trestu odnětí svobody v maximální výměře tří roků.
Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání M. S. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka