3 Tdo 742/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1.
července 2009 o dovolání podaném J. D., proti usnesení Krajského soudu v Praze
sp. zn. 10 To 27/2009 ze dne 10. 2. 2009, jsou soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 178/2006, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 178/2006 ze dne 3. 11. 2008 byl
dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,
odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je
podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin
byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jeho výkon mu byl
podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byl uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu
jednoho roku.
V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze
usnesením sp. zn. 10 To 27/2009 ze dne 10. 2. 2009 tak, že je jako nedůvodné
podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. D. dovolání, a to
jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech
dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací
důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že právní
závěry obou soudů neodpovídají ve věci učiněným skutkovým zjištěním. Poukázal
především na to, že nebyla dostatečně zohledněna silná podnapilost poškozeného,
když soudy bez ohledu na tuto skutečnost uvěřily jeho výpovědi, zejména v tom,
že před odbočením z hlavní silnice vlevo dal znamení o změně směru jízdy a
poukázal i na to, že poškozený ani v nejmenším (před tímto manévrem) nesledoval
situaci za sebou a mohl tak přivodit případnou kolizi i s vozidlem, které má
absolutní přednost v jízdě. S ohledem na svou podnapilost tak poškozený neměl
vůbec ponětí o situaci na silnici a porušil řadu důležitých ustanovení zákona
č. 361/2000 Sb., o silničním provozu v platném znění (dále jen silniční zákon),
zejména potom ustanovení § 21 citovaného zákona, které stanoví, že při
odbočování na křižovatce, nebo na místě ležícím mimo pozemní komunikaci musí
řidič dávat znamení o směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí
za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti. Porušení tohoto ustanovení (stejně jako
ustanovení § 30 odst. 1, 2 silničního zákona) poškozeným potom dle názoru
dovolatele bylo prvotní příčinou vzniku předmětné dopravní nehody. Dovolatel
připustil, že i on popsaným způsobem porušil pravidla silničního provozu, avšak
takto by nejednal, kdyby se poškozený choval v souladu s dopravními předpisy. Z
uvedeného pohledu má rovněž za to, že ve výrokové části rozsudku nalézacího
soudu byl příslušný skutkový děj popsán nedostatečně, když byly opomenuty
některé významné okolnosti, byl také nesprávně právně posouzen samotný skutek
jak vyplynul z provedeného dokazování. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud
České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc
vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že
dovolatel v zásadě opakuje námitky tak, jak je uplatnil před oběma soudy. Z
hlediska vznesených námitek uvedl, že je třeba odmítnout výhrady dovolatele
proti úplnosti skutku tak, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního
stupně, ve kterém je řádně popsán průběh nehodového děje a jsou v něm zachyceny
všechny elementární náležitosti umožňující závěr, že takto popsaný skutek
naplňuje pojmové znaky trestného činu podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák.,
přičemž na této skutečnosti nemůže nic změnit ani ovlivnění druhého účastníka
nehody požitým alkoholem. Nepochybné porušení pravidel silničního provozu
poškozeným nebylo podle výsledků ve věci vedeného dokazování v příčinné
souvislosti se vznikem a průběhem předmětné nehody, a proto nemohlo být ani
posouzeno z hlediska ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., jako okolnost snižující
nebezpečnost jednání dovolatele do té míry, že by mohlo být posouzeno jako
delikt podle § 224 tr. zák. Námitka dovolatele stran úvah o situaci, kdy by měl
poškozený reagovat na vozidlo s právem přednosti v jízdě je odtržena od reality
uvedeného případu a pro právní posouzení věci nemá žádnou relevanci. Z
učiněných skutkových zjištění naopak plyne, že dovolatel se v kritické chvíli
choval nesmyslně riskantně a arogantním způsobem porušil jedno z elementárních
bezpečnostních pravidel provozu na pozemních komunikacích a zavinil dopravní
nehodu s popsaným následkem na zdraví jiného. Státní zástupce takto poukázal na
to, že poškozený neměl nejmenší důvod předpokládat, že v místě, kde je dvěma
dopravními značkami zakázáno předjíždění, bude dovolatel tento zákaz zcela
ignorovat a vyvolá tak stav, který vedl následně ke střetu obou vozidel. Na
uvedeném nemění nic ani fakt, zda poškozený dával či nedával znamení o změně
směru jízdy, neboť dovolatel v dané chvíli nesměl poškozeného předjíždět. To s
poznámkou, že z hlediska uvedeného porušení pravidel silničního provozu
dovolatelem, které je všeobecným nešvarem, se jemu uložená sankce jeví jako
sotva přiměřená. Dále státní zástupce uvedl, že nepřípustné jsou ty námitky,
které směřují do odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně (§ 265 odst. 4 tr.
ř.), a rovněž ta část námitek, která směřuje vůči učiněným skutkovým zjištěním.
Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést
přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání
učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na
jejich základě lze přijmout jim adekvátní závěry právní. Skutkový stav je tak
při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s
provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku
rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl právě jeho nepřesný popis,
když tento postrádá některé relevantní okolnosti, když v této souvislosti
poukázal na podnapilost poškozeného a dovozoval tak, že to byl on, který svým
jednáním (a porušením označených ustanovení silničního zákona) příslušnou
dopravní nehodu způsobil. Avšak zejména i odvolací soud v důvodech svého
rozhodnutí poukázal na to, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že
poškozený před zahájením odbočování vlevo výrazně zpomalil rychlost své jízdy,
zatímco rychlost jízdy dovolatele byla výrazně vyšší než on sám uváděl, a to v
rozmezí 86-117 km/hod., a to oproti jízdě poškozeného v rozmezí 30-40 km/hod.
Uvedené skutečnosti byly odvozeny z ve věci podaných znaleckých posudků z oboru
silniční dopravy a o jejich věrohodnosti není pochyb. Za dané situace tak musel
dovolatel předpokládat, že poškozený hodlá odbočit vlevo a byl povinen této
skutečnosti přizpůsobit charakter své jízdy, zejména však respektovat příslušné
dopravní značky, ať už svislé či vodorovné, které mu zakazovaly v daném místě
předjíždět před ním jedoucí vozidla. Protože tak neučinil, je namístě
přesvědčivý i právní závěr obou soudů, pokud jednání dovolatele právně
kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2
tr. zák., tedy i v souvislosti s hrubým porušením citovaných ustanovení
silničního zákona a v tomto směru shledaným porušením důležité povinnosti
uložené dovolateli (jako řidiči) podle zákona. K námitkám dovolatele lze potom
uvést, že předmětný skutek (jak byl popsán ve výrokové části citovaného
rozsudku soudu prvního stupně) je úplný a přehledný se zachováním všech
základních skutečností, které umožnily také soudům jej adekvátním způsobem
právně kvalifikovat. I když v tomto směru je uvedená námitka právně relevantní,
je současně zjevně neopodstatněnou. Lze pouze připomenout, že porušení pravidel
silničního provozu i podnapilým poškozeným nebylo podle ve věci učiněných
skutkových zjištění v příčinné souvislosti se vznikem, průběhem a následkem
předmětné dopravní nehody, a proto věc nemohla být posouzena ani z hlediska §
88 tr. zák., jako okolnost snižující nebezpečnost jednání dovolatele z hlediska
samotné právní kvalifikace předmětného skutku. Je tak namístě uzavřít, že to
byl dovolatel, který popsaným hrubým porušením zásadních (citovaných)
ustanovení silničního zákona zavinil vznik popsané dopravní nehody, když za
žádných okolností nesměl v kritické době poškozeného předjíždět s tím, že za
dané situace poškozenému (přes jeho aktuální podnapilost a tedy rovněž porušení
pravidel silničního provozu) její vznik přičítat nelze. Právě jednání
dovolatele bylo i ve světle jeho námitek primární a dominantní příčinou
předmětné dopravní nehody a následku s ní spojeného. K námitce stran úvah o
případné jízdě na místě vozidlem s právem přednosti v jízdě lze pouze ve
stručnosti uvést, že se jedná o výlučně hypotetickou situaci, která s ohledem
na realitu a konkrétnost popsaného nehodového děje je nepřípadná a pro právní
posouzení věci nemá žádnou relevanci.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za
podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 1. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka