3 Tdo 772/2010
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14.
července 2010 dovolání obviněné J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 5 To 429/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 52/2009, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 5 To 429/2009, a rozsudek Okresního soudu v Karviné
ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009,
byla obviněná J. Š. uznána vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého
znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustila tím, že:
„dne 27. 2. 2008 v K. - F., okres K., se záměrem vyvinit R. G. ze spáchání
trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d
trestního zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm.
c) trestního zákona, v budově Okresního soudu v Karviné, v průběhu hlavního
líčení ve věci sp. zn. 1 T 149/2007, před soudem, jako svědkyně, po řádném
opakovaném poučení dle trestního řádu do protokolu uvedla, že jednak dne 11. 7.
2007 řídila sama osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi S8, černé barvy, které
až následně předala tehdy obžalovanému R. G., a to bez klíčů k vozidlu, z čehož
mělo vyplývat, že obžalovaný v inkriminované době vozidlo neřídil, jednak
uvedla, že v rámci firmy, v níž spolupracuje s obžalovaným R. G., běžně přebírá
sama poštu určenou do vlastních rukou obžalovaného R. G., kterého také jeho
jménem podepisuje, kdy takto převzala osobně i rozhodnutí o odebrání řidičského
průkazu obžalovanému, které bylo vydáno Magistrátem města K., odborem dopravy,
pod č. j. OD/8210/2006 ze dne 14. 2. 2007, přičemž v rámci provedeného hlavního
líčení bylo prokázáno, že R. G. vozidlo mj. i dne 11. 7. 2007, a to přesto, že
mu byla shora citovaným rozhodnutím Magistrátu města K. uložena mimo jiné
sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6
měsíců, tj. od 9. 3. 2007 do 9. 9. 2007, přičemž provedeným znaleckým zkoumáním
podpisu na doručence uvedeného rozhodnutí bylo zjištěno, že sporný podpis na
doručence adresované R. G., jakož i sporný podpis na doručovací kartě České
pošty, s. p., je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem R. G. a že sporné
podpisy na doručence a na doručovací kartě nepsala J. Š., vzhledem k čemuž byl
R. G. rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 1 T
149/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To
304/2008 ze dne 15. 7. 2008, uznán vinným ze spáchání trestných činů řízení
motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona a
maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního
zákona.“
Za tento trestný čin byl obviněné podle § 175 odst. 2 tr. zák. za užití § 45
odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře tři
sta hodin.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání jak do výroku o vině, tak do
výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 5
To 429/2009, podle § 256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné zamítl.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná J. Š. prostřednictvím svého
obhájce dovoláním opřeným o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za
to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněná je přesvědčena, že soudy nemohly na základě provedených důkazů učinit
taková skutková zjištění, která by odůvodňovala závěr o její vině. Dále
dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 136/2009
zmiňující možnost výjimečně zasáhnout v rámci projednání dovolání do skutkového
základu věci v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým
zjištěním soudů. V tomto ohledu odkázala i na rozhodnutí Ústavního soudu sp.
zn. II. ÚS 669/05, podle něhož výklad mezí dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem odmítající zcela přezkum skutkových zjištění
je nutno považovat za příliš restriktivní.
Obviněná okresnímu soudu vytýká, že automaticky vycházel ze stavu věci
zjištěného stejným soudem v trestní věci sp. zn. 1 T 149/2007, a na tomto
podkladě pak učinil nesprávná skutková zjištění v její trestní věci. Přitom v
její trestní věci byl vyslechnut toliko svědek M. V., další svědci vypovídající
v trestní věci odsouzeného G. již vyslechnuti nebyli. Nebyl ani proveden důkaz
znaleckým posudkem z oboru grafologie k otázce pravosti podpisů odsouzeného G.
na doručence. Byl sice proveden důkaz spisem v trestní věci proti odsouzenému
G., z něj však podle mínění obviněné lze učinit jen závěr, že jmenovaný byl
uznán vinným určitým jednáním a jak k věci jako svědkyně vypovídala. Poukazuje
přitom na skutečnost, že v trestní věci odsouzeného G. měla pouze postavení
svědkyně, takže nemohla uplatňovat své právo na obhajobu, zejména vyjadřovat se
k věci a navrhovat další důkazy. Tím podle ní došlo ke zkrácení jejích
procesních práv.
Upozornila také na to, že soud zamítl její návrhy na doplnění dokazování,
především návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru strojírenství k
objasnění způsobu zabezpečení vozidla Audi. Rovněž nebyl podle ní řádně
proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru grafologie, který byl přečten jen
podle § 213 odst. 1 tr. ř. jako součást trestního spisu ve věci odsouzeného G.,
ač jím měl být proveden důkaz dle § 211 odst. 5 tr. ř. Podle obviněné tak nebyl
k dispozici žádný důkaz ohledně podpisu doručenky, když nebyl proveden ani
výslech poštovní doručovatelky.
V petitu svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského
soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil soudu první instance k novému
projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání
podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnila obviněná J. Š. ve svém
dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b
odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací
důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl
nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného
činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak
jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod v zásadě neumožňuje namítat
nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nicméně tento princip není pod vlivem judikatury Ústavního soudu uplatňován
kategoricky. Ta (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 55/04) odmítá restriktivní
výklad dovolacích důvodů v situaci, kdy řízení předcházející napadenému
rozsudku vykazuje tak zásadní procesní pochybení, které znamená porušení
principu spravedlivého procesu („fair trial“). Proto v posuzovaném případě
Nejvyšší soud nad rámec své obecné přezkumné povinnosti zvažoval i to, zda v
řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí nedošlo k takovému procesnímu
pochybení, které by mělo určující vliv na právní posouzení skutku a vzbuzovala
pochybnosti o jeho správnosti.
Z tohoto pohledu pak Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné částečně důvodné.
Dovolací soud spatřuje zásadní procesní pochybení nižších soudů v tom, že
mechanicky převzaly skutková zjištění učiněná v jiné trestní věci. Jakkoli se
může jevit logické, že ze závěru o vině odsouzeného G. (v trestní věci, ve
které J. Š. vystupovala jako svědkyně) vyplývá její vina coby obviněné, nelze
jí z tohoto titulu upírat právo na spravedlivý proces v její trestní věci,
zahrnující dodržení všech práv, které jí jako obviněné náležela. To znamená, že
závěr o její vině lze dovozovat jen z důkazů, které byly v rámci trestního
řízení vedeného proti obviněné provedeny předepsaným způsobem, tj. v souladu s
trestním řádem.
Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Karviné provedl v trestní věci
obviněné čtyři důkazy.
Prvním byla výpověď obviněné, v níž spáchání jednání, které jí bylo obžalobou
kladeno za vinu, popřela. Ve shodě s výpovědí, kterou podala jako svědkyně v
trestní věci obviněného G., pak trvala na tom, že nikoli R. G., nýbrž ona
řídila dne 11. 7. 2007 automobil Audi RZ, a dále že nikoli R. G., nýbrž ona
převzala a svým podpisem stvrdila převzetí rozhodnutí magistrátu Města K.
ukládající R. G. mimo jiné sankci zákazu řízení.
Dalším důkazem byla výpověď svědka M. V., policisty, který podrobně popsal, jak
dne 11. 7. 2007 sledoval R. G. při řízení motorového vozidla, a jak dále vůči
jmenovanému v rámci služebního zákroku postupoval.
Třetím důkazem bylo přečtení manuálu o zabezpečení předmětného vozu AUDI.
Čtvrtým důkazem bylo přečtení spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T
149/2007, a to jako listinného důkazu podle § 213 odst. 1 tr. ř. Okresní soud
ovšem přecenil rozsah, v jakém z tohoto důkazu může vycházet v trestní věci
obviněné Š. Okresní soud mohl nesporně použít za základ svých skutkových
zjištění fakt, že R. G. byl pravomocně odsouzen pro trestné činy řízení
motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření
výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a dále, že J.
Š. jako svědkyně po zákonném poučení učinila výpověď, v níž tvrdila okolnosti
uvedené shora, které (pokud by byly soudem shledány pravdivými) by R. G.
vyviňovaly. Jak to již bylo řečeno shora, jakkoli se to jeví logické, Okresní
soud v Karviné nebyl bez dalšího oprávněn vyjít ze skutkových zjištění
učiněných stejným soudem v trestní věci R. G. ohledně J. Š. a nezbavovalo jej
to tedy povinnosti, provést v její trestní věci důkazy, které by vyvrátily či
prokázaly její vinu. Zejména postupoval v tomto ohledu v rozporu s trestním
řádem v případě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční
písmo, který přečetl jako listinný důkaz podle § 213 odst. 1 tr. ř. a dovodil z
něj, že pisatelem sporného podpisu na doručence písemnosti adresované R. G. je
obviněná Š.
Obviněná v této souvislosti důvodně ve svém dovolání namítala, že vzhledem k
tomu, že v trestní věci R. G. vystupovala v postavení svědkyně, neměla možnost
ve vztahu k tomuto posudku využít procesní práva, která jí jako obviněné
náležela. Přitom trestní řád přiznává obviněnému významná práva jak ve stádiu
přibrání znalce (viz právo dle § 105 odst. 3 tr. ř. uplatnit námitky proti
osobě znalce, jeho odbornému zaměření či formulaci otázek položených znalci),
tak ve stádiu provedení důkazu znaleckým posudkem v hlavním líčení (viz § 33
odst. 1, § 215 tr. ř. – právo klást znalci otázky). Obdobně to platí i ve
vztahu k výslechu svědků. Tím, že okresní soud provedl důkaz znaleckým posudkem
dle § 213 odst. 1 tr. ř., připravil obviněnou o možnost uplatnit shora uvedená
procesní práva, která jí naležela. I když judikatura (srov. č. 27/1977-II Sb.
rozh. tr.) obecně možnost provedení znaleckého posudku z jiné trestní věci jeho
přečtením jako listinného důkazu dle § 213 odst. 1 tr. ř. připouští, je takový
postup možný jen ohledně znaleckého posudku, který nemá pro rozhodnutí soudu
stěžejní význam. Lze jej proto připustit v případech, kdy takový posudek
duplicitně stvrzuje skutečnost vyplývající současně z jiného důkazu, nebo v
případě, kdy jeho provedení slouží jen jako podklad pro zvážení otázky, zda ve
věci provést další dokazování. V posuzovaném případě šlo však o situaci
odlišnou, kdy zejména na podkladě tohoto znaleckého posudku byl činěn závěr o
vině obviněné v tom směru, že nebyla osobou, která by podepsala doručenku za R.
G. (ačkoli to před soudem tvrdila).
IV.
V této části tedy shledal Nejvyšší soud dovolání obviněné Š. opodstatněné a
podle § 265k odst. 1 tr. ř. proto z podnětu tohoto dovolání zrušil jak usnesení
Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudek Okresního soudu v Karviné. Podle § 265k
odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karviné pak Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na okresním
soudě především bude, aby svá skutková zjištění o tom, zda se obviněná
dopustila jednání, které jí obžaloba klade za vinu, založil na důkazech
provedených před ním v souladu s trestním řádem. Nejvyšší soud proto znovu
opakuje, že přečtení spisu Okresního soudu v Karvině sp. zn. 1T 149/2007 k
důkazu podle § 213 odst. 1 tr. ř. nezbavuje okresní soud povinnosti provést
další důkazy, které mohou prokazovat či vyvracet vinu obviněné Š. Bude tedy na
něm, aby podle § 105 tr. ř. přibral ve věci téhož znalce z oboru
písmoznalectví, specializace ruční písmo i pro trestní věc obviněné Š., a
provedl i další důkazy, které mohou přispět k rozhodnutí o vině obviněné.
Nejvyšší soud ve vztahu k návrhům obviněné považuje za nezbytné provést
přinejmenším jí navrhovaný výslech doručovatelky, která podle obviněné potvrdí,
že před ní přebírala a podepisovala zásilky určené R. G. Pokud jde o další
tvrzení obviněné, že zařízení instalované ve voze mělo vyloučit možnost řízení
vozu R. G., bude na úvaze okresního soudu, zda v kontextu dalších důkazů se
jeví jeho provedení nezbytným, a to i s přihlédnutím k možnosti jeho dodatečné
instalace (zde je však možno uvažovat i o prokázání doby jeho instalace jiným
způsobem – např. smlouvou o koupi vozu, byl-li v jeho výbavě od počátku, nebo
daňovým dokladem o jeho nákupu a instalaci, stalo-li se tak později atp.).
Okresní soud bude při novém projednání povinen v souladu s ust. § 265s odst.
1, 2 tr. ř. provést úkony a doplnění nařízené Nejvyšším soudem a respektovat
také zákaz změny k horšímu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr