3 Tdo 792/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14.
července o dovolání podaném M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.
zn. 3 To 819/2008 ze dne 18. 8. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 5 T 22/2006, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 5 T 22/2006 ze dne 5. 9. 2008 byl
dovolatel uznán vinným trestným činem poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1
písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je
podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin
byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře jednostotisíc korun českých se
stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců pro případ
jeho nevykonání.
V předmětné věci podal M. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě
rozsudkem sp.zn. 3 To 819/2008 ze dne 18. 8. 2009 tak, že podle § 258 odst. 1
písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém jeho
rozsahu a za podmínek uvedených v ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. uznal
dovolatele vinným trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1
písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové
části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu uložil peněžitý trest ve
výměře 100.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené době
vykonán, uložil mu náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. K. dovolání a to
včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání
dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten,
který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto
svého mimořádného opravného prostředku vznesl nejdříve výhrady procesního
charakteru v podobě nesprávného postupu odvolacího soudu po přednesu odvolání a
stanoviska státního zástupce, nereagoval na důkazní návrhy obhajoby, nebyl
vznesen dotaz stran složení senátu projednávajícího předmětnou věc a také to,
že neměl možnost se vyjádřit k přednesu státního zástupce. Má za to, že takové
jednání odvolacího soudu neslo rysy jeho předem učiněného názoru, když nakonec
byl vynesen stejný rozsudek co do viny a trestu, i když s jinými důvody. Za
těchto okolností vznesl pochybnosti o podjatosti odvolacího soudu, když pouze
opravil rozsudek soudu prvního stupně a shledal jej vinným za jinak formulované
jednání, které sám vytvořil. Dále uvedl, že v posuzované věci nebylo prokázáno,
zda Ministerstvu vnitra České republiky (dále jen MV ČR) byla způsobena škoda a
to v takovém rozsahu, že šlo o neodčinitelnou a závažnou újmu, když z
pracovníků MV ČR se k této skutečnosti nikdo nevyjádřil a samotné MV ČR
požadovalo pouze náhradu „nemajetkové újmy v penězích“. Poukázal na svědecké
výpovědi J. P. a E. S. s tím, že se jednalo o dvě komunální aktivistky, které
jeho případ předvolebně využily a poškodily jej a nikoli MV ČR. Má za to, že v
posuzované věci bylo cílem jej odsoudit na základě společenské, resp. politické
objednávky. Dále uvedl, že nikdy se Státní bezpečností nespolupracoval a také
lustrační osvědčení týkající se jeho osoby nefalšoval a že skutečně obdržel
negativní lustrační osvědčení. Má i za to, že i kdyby neměl negativní lustrační
osvědčení (a byl tedy lustrován pozitivně jako osoba uvedená v § 2 odst. 1
písm. b/ zák. č. 451/1991 Sb.) a přesto se stal zástupcem ve voleném orgánu,
tak tato skutečnost nemůže narušit ani ohrozit důvěru v demokratický systém ani
způsobit jiné následky obsažené v rozsudku soudu prvního stupně, když se v
daném případě jednalo o interní předpis politické strany (České strany sociálně
demokratické) nepodléhající soudnímu přezkumu. Pokud Česká strana sociálně
demokratická (dále jen ČSSD) takto omezila přístup k veřejným funkcím
(předložení negativního lustračního osvědčení), stanovila podmínku, která je v
rozporu s čl. 2, 4 Listiny základních práv a svobod a bylo tak neústavní
takovou podmínku požadovat z hlediska jeho přístupu k voleným funkcím. Uzavřel
s tím, že nebylo prokázáno, že to byl on, kdo předmětné lustrační osvědčení
jakkoli upravil a je mu kladeno za vinu pouze to, že je předložil bez toho, že
by bylo vyjádřeno, jak poškodil MV ČR. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud
České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „rozsudek krajského soudu zrušil a
řízení zastavil, protože takto měly již učinit soudy nižších stupňů“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že co
se týče skutkových námitek, nelze se úspěšně domáhat dovoláním opravy učiněných
skutkových zjištění soudy ani správnosti ve věci vedeného dokazování.
Uplatněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se takto lze
domáhat nesprávné aplikace hmotného práva, nikoli tedy nesprávnosti v provádění
důkazů, jejich hodnocení nebo vyvozování skutkových závěrů, což je upraveno
předpisy trestního práva procesního. Stejně tak pod uplatněný dovolací důvod
nelze podřadit ani námitku dovolatele, podle které je napadené rozhodnutí
vizitkou zpolitizované regionální justice. Zcela nepřípadné jsou potom námitky
dovolatele stran toho, jak hodnotí svůj dřívější vztah ke Sboru národní
bezpečnosti, když pravou podstatou projednávané věci je to, že dovolatel
předložil jinému subjektu nepravdivé negativní lustrační osvědčení při vědomí,
že mu bylo vydáno naopak lustrační osvědčení pozitivní a zda tímto postupem
způsobil (a jaké) následky a zda se tak dopustil trestného činu. Státní
zástupce má za to, že posouzení toho, k čemu se dovolatel zavazoval (a komu)
svým kdysi učiněným podpisem a zda tento podpis je jeho vlastním, případně jak
byl ze strany tehdejších bezpečnostních složek vedený jeho spis, jsou ve svém
souhrnu skutečnosti, které leží již mimo hranice posuzované věci. Naopak, její
podstatou je rozhodnutí o jeho aktuálním jednání, které spočívá právě v tom, že
si opatřil nepravdivé lustrační osvědčení a s ním také určitým (popsaným)
způsobem disponoval, když mu ani nebylo kladeno za vinu, že lustrační osvědčení
případně sám pozměnil. Takto je zřejmé, že uvedl v omyl zástupce ČSSD, neboť
právě jim předložil svoje nepravdivé lustrační osvědčení, když současně lze
akceptovat stanovisko odvolacího soudu, podle něhož zasáhl vážně i do práv
státu zastoupeného MV ČR, jako jediného orgánu oprávněného k vydávání
lustračních osvědčení. Ke vzniku (způsobení) škody (újmy na právech) na straně
MV ČR státní zástupce uvedl, že právě z učiněných skutkových zjištění toto
plyne, neboť právě zmíněné ministerstvo je jediné, které je pověřené k vydávání
lustračních osvědčení a jestliže předložil České straně sociálně demokratické
lustrační osvědčení pozměněné (proto, aby byl zařazen na kandidátní listinu
této strany pro volby do krajského zastupitelstva), narušil tak zjevně důvěru
veřejnosti k tomuto orgánu. Státní zástupce proto má za zjevné, že dovolatel
uvedl v omyl zástupce ČSSD předložením nepravdivého lustračního osvědčení a
stejně tak zasáhl i do práv státu zastoupeného MV ČR. Další námitka stran
následné medializace celé záležitosti je potom bezvýznamná, když k ní také
došlo pouze pro předchozí kroky dovolatele. Nedůvodná je i námitka stran
společenské nebezpečnosti jednání dovolatele, neboť i v posuzované věci, při
existenci formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při
jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech je stupeň nebezpečnosti činu
pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný, když tomu tak je i v posuzované
věci. K námitce, že požadavek předložení lustračních osvědčení v rámci voleb je
interním předpisem politických stran, což nepodléhá soudnímu přezkumu, státní
zástupce zdůraznil, že v dané věci nebylo předmětem posouzení existence
požadavku na předkládání lustračního osvědčení, ale to, že dovolatel předložil
jeho nepravdivou verzi. Přitom zásadně není podstatné to, že povinnost
předložit negativní lustrační osvědčení není stanovena obecně, ale je vnitřním
pravidlem (mimo jiné) ČSSD.
Přitom nikdo nemůže být povinen kandidovat ve
volbách, pokud se však pro takový postup rozhodne, není v rozporu se zákonem a
ani s ústavním pořádkem, pokud si příslušná strana stanoví pro takový případ
svá (interní) pravidla, a to i způsobem, jakým tak v dané věci učinila ČSSD. Protože s ohledem na uvedené se podle přesvědčení státního zástupce Krajský
soud v Ostravě nedopustil nesprávného právního posouzení předmětného skutku,
státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání jako zjevně
neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v
citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést
přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
Přitom poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání
učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na
jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak
při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s
provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném
výroku rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel především zpochybnil vznik vážné
újmy na právech MV ČR (případně ČSSD, což však není předmětem podaného
dovolání, když odvolací soud ani k takovému závěru týkajícího se vážné újmy na
právech ČSSD nedospěl). V této souvislosti je namístě připomenout, že trestného
činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí
ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Současně lze připomenout, že odvolací soud shledal, že dovolatel se uvedeného
trestného činu dopustil právě ve vztahu k MV ČR. K tomu je třeba uvést, že
poškozeným může být nejenom fyzická osoba, ale i osoba právnická či státní
orgán. Tím je zjevně v dané věci MV ČR, když lze v předmětné věci souhlasit se
závěry odvolacího soudu v tom, že popsané jednání dovolatele mělo zajisté
negativní dopad na MV ČR, které jako jediný oprávněný (státní) orgán má
pravomoc vydávat lustrační osvědčení dle zákona č. 451/1991 Sb. Z jeho
vyjádření je také zřejmé, že svým jednáním dovolatel tento orgán zjevně
poškodil zpochybněním jeho důvěryhodnosti v tak významném procesu jako je
vydávání lustračních osvědčení, která jsou podstatným dokumentem pro zjištění
předpokladů pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích
České republiky. Podstatným zůstává to, že dovolatel předložil jiném subjektu
(ČSSD) vědomě nepravdivé negativní lustrační osvědčení (při vědomí, že mu bylo
opakovaně vydáno lustrační osvědčení pozitivní), se kterým popsaným způsobem
(protiprávně) takto disponoval s následky již shora popsanými. Je přitom
nepochybné, že dovolatel popsaným jednáním uvedl v omyl i politickou stranu
ČSSD, poškození jejích nemajetkových práv v uvedených souvislostech však
odvolací soud neshledal a případné námitky v tomto směru nejsou ani předmětem
podaného dovolání. Přitom požadavek předložení lustračního osvědčení v rámci
kandidatury do voleb je v zásadě interním předpisem příslušné politické strany,
který nepodléhá soudnímu přezkumu. Pokud se ovšem dovolatel rozhodl v tomto
směru kandidovat za určitou politickou stranu (z vlastní vůle), byl také
povinen akceptovat v rámci takové kandidatury i jí stanovené podmínky. Přitom
nelze mít za to, že stanovení jistých pravidel (a to i v podobě přeměřených
povinností) je takto v rozporu se zákonem nebo ústavním pořádkem. Podstatným v
posuzované věci tak zůstává nikoli požadavek na předložení lustračního
osvědčení, ale to, že dovolatel předložil popsaným způsobem jeho nepravdivou
verzi a takovým postupem způsobil vážnou újmu na právech tím, že uvedl někoho v
omyl, což ve svých důsledcích vedlo k ohrožení důvěry širší veřejnosti ve
veřejnou správu, svobodné a demokratické volby a vedlo k již popsané újmě na
nehmotných právech. Lze tak dovodit, že dovolatel zpochybnil důvěryhodnost MV
ČR, jak z hlediska jeho (citované) pravomoci, tak i z hlediska jeho
věrohodnosti, co se týče dosud vydaných lustračních osvědčení a v konečném
důsledku i celý proces lustrací a v tomto směru i dobré jméno MV ČR.
Přitom
uvedené skutečnosti plynou i ze samotného vyjádření MV ČR, Bezpečnostního
odboru, Oddělení personální bezpečnosti a lustrací. Proto, i když takto ve svém
souhrnu koncipovaná námitka je s ohledem na uvedené vznesena právně relevantně,
je současně zjevně neopodstatněná. Totéž lze uvést i k námitce polemizující se
společenskou nebezpečností popsaného skutku, kdy je namístě uvést, že jde o
případ, kdy právě stanovením formálních znaků skutkové podstaty předmětného
trestného činu zákon předpokládá, že v běžně se vyskytujících případech bude
stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný, přičemž popsaný
skutek nijak z uvedeného nevybočuje a není tak namístě dovodit jeho zvlášť
nízkou společenskou nebezpečnost z hlediska ustanovení § 3 odst.2 tr. zák.,
právě i vzhledem k již uvedenému. K ostatním námitkám vzneseným dovolatelem lze
uvést, že ty pod označený dovolací důvod nespadají, zejména pokud se jimi
dovolatel domáhá opravy skutkových zjištění učiněných soudy, případně
nesprávnosti v provádění důkazů či jejich hodnocení či vyvozování skutkových
závěrů, když tyto jsou upraveny předpisy trestního práva procesního a nelze je
pod uvedený dovolací důvod podřadit. Současně je třeba doplnit, že v posuzované
věci zjevně nejde ani o extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními
a právními závěry soudů z nich odvozených, když ostatně ani na takový nesoulad
dovolatel nepoukázal. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou potom
právně irelevantní námitky týkající se údajného zpolitizování věci, její
medializace či vztahu dovolatele k ČSSD a jeho spory v rámci této strany či v
minulosti vztah dovolatele k tehdejšímu Sboru národní bezpečnosti.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za
podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka