3 Tdo 793/2011-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. července 2011 v neveřejném
zasedání o dovolání, které podal obviněný J. M., proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 10 To 591/2010, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 168/2010, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 10. 2010, sp. zn. 6 T 168/2010,
byl obviněný J. M. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst.
1 písm. b), odst. 2) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1.
1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním pod bodem 2)
rozsudku společně se spoluobviněnou J. Ch., tím, že:
2a) „dne 23. 3. 2010, v době od 08:15 do 15:00 hodin ve S., ulici Š., okres K.,
po předchozí vzájemné dohodě o odcizení věcí z vozidla, s užitím šroubováku
otevřel obviněný M. zadní dveře zaparkovaného osobního motorového vozidla
tovární značky Citroen Jumper 2,5 D, a společně s obviněnou Ch. z něho odcizili
kufr tmavě modré barvy, s nápisem Bosch, s obsahem vrtačky Bosch, v hodnotě
1.000,- Kč, nástavec na vrtačku v hodně 500,- Kč a 14 ks vrtáků různých rozměrů
v celkové hodnotě 300,- Kč, čímž byla způsobena majiteli vozidla, S. M., na
odcizených věcech celková škoda ve výši 1.800,- Kč,
2b) dne 24. 3. 2010 v 01:24 hodin, v K. v ulici A., po předchozí dohodě o
odcizení věcí, nezjištěným způsobem překonali zámek pravých bočních dveří
zaparkovaného osobního vozidla tovární značky Renault Master L1H1 2,5 D, vnikli
do vozidla a odcizili sadu 5 kusů šroubováků značky Torx, s plastovou rukojetí,
červené barvy, s hvězdicových hrotem, vše v hodnotě 80,- Kč, růžové desky s
ceníkem bez hodnoty, kalkulačku v hodnotě 50,- Kč, osvěžovač vzduchu v hodnotě
100,- Kč a sedm kusů hudebních CD v hodnotě celkové 700,- Kč, jednáním
způsobili P. K., celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 930,- Kč a
poškozením vozidla ve výši 2.100,- Kč, přičemž tohoto jednání se obviněný M.
dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu Praha - západ pod č. j. 1 T
26/2006, dne 8. 1. 2007, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2007, odsouzen za
trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zákona, k trestu
odnětí svobody v trvání 3 roků, který vykonal dne 27. 8. 2009.“
Dále byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednání pod body 4 a), 4 b),
6 a), 6 b), 6 c), 6 d), 6 e), 6 f) a 6 h) rozsudku, které spočívalo v tom, že:
4a) „na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 22. 1. 2010 na
sebe převedl za úplatu od J. B. nejméně sedm sad nádobí značky Titanium Expert
v hodnotě 45.200,- Kč, 3 kusy přikrývky značky Merino v hodnotě 4.200,- Kč, 13
kusů indukčního dvouvařiče, značky Art-Land v hodnotě 92.820,- Kč, 7 kusů
vysavače Koncept Q7 v hodnotě 13.405,- Kč, přičemž byl nejméně srozuměn s tím,
že tyto věci pocházejí z tr. činnosti, neboť bylo zjištěno, že dne 22. 1. 2010,
kolem 21:30 hodin neznámý pachatel v N., v K. ulici, okr. M., nezjištěným
způsobem odstranili zámek dveří zavazadlového prostoru zde zaparkovaného
automobilu tovární značky Peugeot Boxer, a z vozidla odcizil shora uvedené
věci, a tím způsobil majiteli odcizených věcí, společnosti Santandel, s. r .o.,
P., K., celkovou škodu v částce 156.746,- Kč M. B., poškozením zámku vozidla
způsobili škodu ve výši 1.300,- Kč,
4b) na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 26. 2. 2010 na sebe
převedl za úplatu od J. B. jeden kufr s lisovačkou značky Rems s obsahem 2 ks
akubaterky s nabíječkou, 5 ks kleští velikosti 15, 18, 22, 28, 35, vše v
hodnotě 20.000,- Kč, 1 ks stroje na čištění odpadů Kobra v hodnotě 15.000,- Kč
a 1 ks svářečky na plasty značky Dytron v hodnotě 2.500,- Kč přičemž byl
nejméně srozuměn s tím, že tyto věci pocházejí z tr. činnosti, neboť bylo
zjištěno, že dne 26. 2. 2010 kolem 14:55 hodin, v K., v M. ulici, u domu,
neznámý pachatel s cílem odcizit věci, nezjištěným způsobem překonal zajištění
u zaparkovaného automobilu tovární značky Citroen Jumper, a z vozidla odcizil
shora uvedené věci a to vše ke škodě majitele odcizených věcí, J. K., bytem K.,
M.;
6a) na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 26. 1. 2010 na sebe
převedl za úplatu od J. B. 1 kus pokosové pily značky Festol v hodnotě 10.000,-
Kč, 1 kus elektrického hoblíku značky Bosch v hodnotě 3.000,- Kč, 1 kus malé
cirkulárky nezjištěné značky v hodnotě 2.000,- Kč přičemž byl nejméně srozuměn
s tím, že tyto věci pocházejí z tr. činnosti, neboť bylo zjištěno, že dne 26.
1. 2010 v době od 15:00 hodin do 16:00 hodin v obci K., M. ulici, okres K.
neznámý pachatel přesně nezjištěným způsobem překonal zámek u dveří,
zaparkovaného automobilu tovární značky Fiat Ducato, a odtud odcizil shora
uvedené věci vše ke škodě M. M.,
6b) na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 5. 2. 2010 na sebe
převedl za úplatu od J. B. jeden kus plastového kufru na nářadí, černožluté
barvy značky Stenli, v hodnotě 800,- Kč, 1 kus krimpovacích kleští na
zalisování kontejneru v hodnotě 1.000,- Kč, 1 kus krimpovacích kleští na
koaxiální kabel v hodnotě 450,- Kč, 1 kus krimpovacích kleští na fastony v
hodnotě 600,- Kč, 1 kus krimpovacích kleští na dutinky v hodnotě 400,- Kč, 1
kus zkoušečky značky Proskit v hodnotě 1.500,- Kč, 1 kus tužkového multimetru v
hodnotě 700,- Kč, sadu minišroubováčků značky Proskit v hodnotě 250,- Kč, sadu
výměnných šroubováků značky Power Fix v hodnotě 350,- Kč, 300 kusů různých
konektorů v hodnotě 2.100,- Kč, 1 ks odizolovacích kleští na lanko v hodnotě
350,- Kč, 1 kus odizolovacích kleští na koaxiální kabel v hodnotě 100,-Kč, 2
kusy narážeček na datové zásuvky v hodnotě 500,-Kč, 1 kus plynové páječky
značky Proskit v hodnotě 900,- Kč a 1 kus hydraulického heveru na auto Ford
Transit v hodnotě 1.500,- Kč, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že tyto věci
pocházejí z tr. činnosti, neboť bylo zjištěno, že dne 5. 2. 2010, kolem 04:20
hodin v obci B., části T., v ulici P., okr. K., neznámý pachatel po vytržení
těsnící gumy a vylomení skla okna pravé strany vnikl do zaparkovaného
automobilu tovární značky Ford Transit 2,5, a vše ke škodě L. A., poškozením
vozidla mu způsobil další škodu ve výši 1.100,- Kč,
6c) na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 16. 2. 2010 na sebe
převedl za úplatu od J. B. 1 kus dřezové baterie značky Hansa Twist v hodnotě
3.034,75,- Kč, 1 kus nástavce držáku sprchy značky Hansa v hodnotě 738,53,- Kč,
1 kus umyvadlové baterie značky Jado Cubic v hodnotě 10.129,73,- Kč, 2 kusy
ovládací desky značky Geberit Borelo v hodnotě 954,72,- Kč za kus, 3 kusy
ovládací desky značky Geberit Borelo v hodnotě 954,72,- Kč za kus, 20 kusů
ovládací desky značky Geverit Samba v hodnotě 554,40,- Kč za kus, 2 ks ovládací
desky značky Geberit Samba v hodnotě 812,- Kč, 2 ks ovládací desky značky
Geberit Samba v hodnotě 554,40, Kč za kus a 2 kusy multivaničkového sifonu v
hodnotě 81,84,- Kč za kus, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že tyto věci
pocházejí z tr. činnosti, neboť bylo zjištěno, že v přesně nezjištěné době od
18:00 hodin dne 16. 2. 2010 do 07:30 hodin dne 17. 2. 2010 v P., v ulici Š.,
neznámý pachatel, po rozbití skla u dveří do nákladního prostoru, u
zaparkovaného automobilu tovární značky Ford Transit 300M, do něho vnikl a
odtud odcizil vše ke škodě společnosti General Factory, s. r. o., P., H., a
poškozením vozidla této společnosti způsobil další škodu ve výši 1.800,- Kč,
6d) na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 16. 2. 2010 na sebe
převedl za úplatu od J. B. 1 ks svářečky na plastové potrubí značky Polys v
plastovém kufru s příslušenstvím v hodnotě 6.500,- Kč, 1 ks montážního kufru s
nářadím a drobným instalatérským materiálem v hodnotě 5.000,- Kč, 1 ks
elektrické vrtačky značky Bosch v hodnotě 4.000,- Kč a 1 ks plastové krabice s
obsahem nového materiálu, zvláště šroubků, hmoždinek a podložek v hodnotě 300,-
Kč, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že tyto věci pocházejí z tr. činnosti,
neboť bylo zjištěno, že neznámý pachatel, v přesně nezjištěné době od 18:00
hodin dne 16. 2. 2010 do 07:30 hodin dne 17. 2. 2010 v P., v ulici Š., po
vytržení zadních dveří ze závěsů a rozbití skla, vnikl do zaparkovaného
automobilu tovární značky Škoda Pickup, tmavě modré barvy a odcizil z vozidla
vše ke škodě V. M., a poškozením jeho vozidla mu způsobil další škodu ve výši
1.200,- Kč,
6e) na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 23. 3. 2010 na sebe
převedl za úplatu od J. B. 2 ks vysavače značky Boman 963CB v hodnotě 1.700,-
Kč, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že tyto věci pocházejí z tr. činnosti,
neboť bylo zjištěno, že neznámý pachatel dne 23. 3. 2010 v době od 08:00 do
16:00 hodin v K., na náměstí S., na parkovišti u hotelu K., nezjištěným
způsobem překonal zámek u zaparkovaného automobilu tovární značky Peugeot
Boxer, a odcizil z něho ke škodě společnosti J. H., Kleopatra Queen, s. r. o.,
M., P.,
6f) na přesně nezjištěném místě v přesně nezjištěné době od 23. 3. 2010 na sebe
převedl za úplatu od J. B. 1 ks zeleného batohu Elephant v hodnotě 100,- Kč, 2
ks stěhovacích popruhů, v hodnotě 4.000,- Kč, 6 ks větších oranžových
zajišťovacích popruhů s ráčnou v hodnotě 3.000,- Kč, 4 ks menšího zajišťovacího
popruhu s ráčnou v hodnotě 2.000,- Kč, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že
tyto věci pocházejí z tr. činnosti, neboť bylo zjištěno, že neznámý pachatel
dne 23. 3. 2010 v době od 17:00 hodin do 17:25 hodin v K., na parkovišti u
obchodního domu Baumax, v ulici U., nezjištěným způsobem vnikl do zaparkovaného
automobilu tovární značky Citroen Jumper, a odtud odcizil stěhovací kurty v
hodnotě 800,- Kč, vše ke škodě V. V., přičemž poškozením vozidla mu způsobil
škodu ve výši 1.000,- Kč,
6h) v přesně nezjištěné době od 6. 2. 2010 do 15. 2. 2010, na nezjištěném
místě, v úmyslu získat finanční prostředky, na sebe převedl od J. B. digitální
fotoaparát značky Pentax, s objektivy značek Pentax, Tamron, Pentacon, 7 ks
filtrů na objektiv, bezdrátovou spoušť, paměťovou kartu a redukční kroužky k
objektivům, vše v celkové hodnotě 6.500,- Kč, věci poté prodal za celkovou
částku 5.000,- Kč, M. M., přičemž vzhledem k okolnostem, za nichž se věci
ocitly v jeho držení a k částce, za kterou věci prodal, musel být srozuměn s
tím, že věci pocházejí z trestné činnosti, neboť bylo zjištěno, že v době od
20:15 do 20:25 hodin dne 6. 2. 2010 v obci M. Č., okres P., u domu, se po
rozbití okna nezjištěný pachatel vloupal do automobilu tovární značky Land
Rover, kde mimo jiné odcizil uvedený fotoaparát s výbavou v hodnotě 6.500,- Kč
ke škodě majitele, J. Š.“
Obviněný J. M. byl dále uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové
látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním pod bodem
6 g) rozsudku spočívajícího v tom, že „dne 13. 3. 2010, kolem 22:03 hodin, ve
S., v ulici S., okres K., řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Opel
Astra, ačkoli před jízdou požil přesně nezjištěnou látku obsahující
psychotropní látku metamfetamin, jež je uvedena v seznamu psychotropních látek,
v příloze č. 5, k zákonu č. 167/1998 Sb., přičemž v jeho krvi byla prokázána
přítomnost původní formy metamfetaminu v koncentraci 155 ng/ml a v tomto stavu
nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, neboť u jeho osoby došlo ke
snížení ovládacích schopností“.
Za uvedené trestné činy byl obviněný J. M. odsouzen podle § 214 odst. 2 a § 43
odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 4
měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1, odst. 2
tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel na dobu 30 (třiceti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí zajištěných dne 24. 3.
2010 Policií ČR (bod 6 obžaloby). Soud dále rozhodl o náhradě škody.
Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. Ch. a A. P.
Obviněný J. M. a spoluobviněný A. P. byli současně podle § 226 písm. c) tr. ř.
zproštěni obžaloby pro skutky podrobně rozvedené na str. 13 a 14 rozsudku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně podali obviněný J. M. a spoluobviněný
A. P. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1.
2011, sp. zn. 10 To 591/2010, a to tak, že z podnětu odvolání spoluobviněného
A. P. napadený rozsudek ve vztahu k tomuto zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e)
tr. ř. ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném
výroku o vině nově uložil trest odnětí svobody. Odvolání obviněného J. M.
odvolací soud podle zamítl § 256 tr. ř.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého
obhájce dovolání (č. l. 1399 – 1400a) opírající se o výslovně uvedený dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
Obviněný namítl, že soudy při rozhodování o vině za spáchání přečinu
podílnictví podle § 214 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nevycházely jen
ze skutečností, které byly probrány v hlavním líčení a neopíraly se jen o
důkazy, které strany předložily a provedly, tak jak je stanoveno v § 220 odst.
2 tr. ř. Domnívá se, že ani v jednom z uvedených bodů rozsudku soudu prvního
stupně, ve kterých se mu klade za vinu spáchání přečinu podílnictví, nebyl
proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že by tento přečin spáchal. Uvedl,
že k naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle § 214 tr.
zákoníku je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro
závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení
získána, je trestným činem. Při převedení více věcí, které byly získány
trestným činem spáchaným jinou osobou, nelze jednotlivé věci sčítat. V této
souvislosti obviněný namítl, že ani v jednom případě nebylo prokázáno, že by
hodnota jednotlivých věcí, které převzal nebo koupil od J. B. dosahovala částky
50.000,- Kč, tj. větší hodnoty ve smyslu ustanovení § 214 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku. Dále odmítl s odkazem na svou výpověď ze dne 21. 6. 2010 závěr soudu
o tom, že by od J. B. převzal sadu 13 ks dvouvařičů v hodnotě 92.820,- Kč.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Praze
ve vztahu k jeho osobě zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek
§ 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství
České republiky, které jej obdrželo dne 26. 4. 2011. Přípisem ze dne 16. 5.
2011 Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že využívá svého oprávnění podle
§ 265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k podanému dovolání věcně vyjadřovat.
Současně vyslovilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud České
republiky rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v
neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto
místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k
dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího
státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v
tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud
byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 10
To 591/2010, je ve vztahu k obviněnému J. M. přípustné z hlediska ustanovení §
265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém
stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán
vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu,
který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu
dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy
v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst.
1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným J. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního
stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud
odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují částečně
do oblasti skutkových zjištění, neboť obviněný soudům vytýká nesprávné
hodnocení důkazů (kdy konkrétně poukazuje na svou vlastní výpověď učiněnou dne
21. 6. 2010) a vadná skutková zjištění (námitka, že od J. B. nepřevzal 13 ks
dvouvařičů v hodnotě 92.820,- Kč, resp. námitka týkající se počtu těchto
vařičů), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům
(obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a
vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, že od J. B. nikdy nepřevzal nebo
nekoupil věci, jejichž hodnota by byla minimálně 50.000,- Kč, a co se týče
dvouvařičů, převzal 3 krabice, tedy 6 dvouvařičů, a nikoli 13 kusů). Z
uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném
právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán
konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého
stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného
skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel
by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž
dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí
však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud
zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
obviněný J. M. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná
aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o
hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně
jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje
hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §
2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.
Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti
dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných
skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci
hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých
procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených
jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d),
e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007,
sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však
podřadit námitku týkající se výše způsobené škody, kterou směřoval toliko k
trestnému činu podílnictví podle § 214 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněný v rámci námitky uvedl, že v žádném bodě nedosáhla hodnota jednotlivých
věcí částky 50.000,- Kč, tj. větší hodnoty. Přestože při převedení více věcí,
které byly získány trestným činem spáchaným jinou osobou, nelze jednotlivé věci
sčítat, byl v bodu 4 a) rozsudku uznán vinným (mimo jiného), že na sebe za
úplatu od J. B. převedl 13 kusů indukčních dvouvařičů v celkové hodnotě
92.820,- Kč.
Trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku
se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo
jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území
České republiky nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj, spáchá-li
takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má větší hodnotu.
Objektem trestného činu podílnictví je cizí majetek. Předmětem útoku je cizí
věc získaná trestným činem. Není rozhodné, jakým trestným činem byla věc
získána. Zpravidla půjde o majetkový trestný čin, ale může to být i trestný čin
nemajetkové povahy (např. přijímání úplatku ve smyslu § 331 tr. zákoníku). Věc
musí být získána trestným činem jiné osoby než podílníka. Může jít o jakoukoli
věc, např. peníze, včetně peněžních prostředků na účtu, alkoholické nápoje,
cigarety, cenné papíry, včetně zaknihovaných cenných papírů, nebo jakoukoli
jinou majetkovou hodnotu, např. pohledávku.
Ze zákonných znaků trestného činu podílnictví podle § 214 tr. zákoníku “ukryje,
na sebe nebo jiného převede anebo užívá“ vyplývá, že pachatel tohoto trestného
činu musí s předmětem útoku (cizí věcí, která byla získána trestným činem
spáchaným jinou osobou) určitým způsobem nakládat, případně mít nad ní určitou
dispoziční moc. Užíváním se rozumí disponování s věcí za účelem využití její
užitné hodnoty. Převedením na sebe nebo na jiného pak podílník získává
dispoziční moc nad věcí, která byla získána trestným činem, a směřuje k
realizaci užitku z věci ať už pro sebe, nebo pro jiného. Věc může být převedena
např. darem, koupí, směnou. Převedení se může stát jak bezplatně, tak i za
úplatu. Převedením je i další převod, tj. od překupníka na dalšího překupníka.
Je nerozhodné, z jakého důvodu podílník převedl na sebe věc získanou trestným
činem spáchaným jinou osobou, např. přijal ji na úhradu své pohledávky, kterou
měl vůči pachateli původního trestného činu (srov. R 42/1971). Jedná se o
převedení s vědomím nebo se souhlasem osoby, která má takovou věc u sebe. Pokud
by jednání, jímž dochází k převodu dispoziční moci na podílníka, bylo samo
trestným činem proti majetku, nejde o podílnictví, ale o příslušný jiný trestný
čin (krádež podle § 205 tr. zákoníku, podvod podle § 209 tr. zákoníku, loupež
podle § 173 tr. zákoníku, vydírání podle § 175 tr. zákoníku apod.). Odměnou za
trestný čin je jakákoli materiální výhoda ve formě věci nebo jiné majetkové
hodnoty, kterou získal pachatel základního (hlavního) trestného činu, tedy
osoba rozdílná od podílníka.
Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (srov. § 13 odst. 2 tr. zákoníku).
Postačí i úmysl eventuální. K naplnění subjektivní stránky trestného činu
podílnictví podle § 214 tr. zákoníku je třeba, aby pachatel znal všechny
skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým
byla věc uvedená v tomto ustanovení získána, je trestným činem.
Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle písm. a) je spáchání
podílnictví ve vztahu „k věci nebo jiné majetkové hodnotě větší hodnoty“. Věc
nebo jiná majetková hodnota větší hodnoty je taková věc nebo hodnota, jejíž
hodnota činí nejméně 50.000,-?Kč, což plyne z ustanovení § 138 odst. 1, odst. 2
tr. zákoníku, poněvadž se na určení hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty
vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro určení výše škody. Při podílnictví ve
vztahu k více věcem nebo jiným majetkovým hodnotám není možné hodnotu
jednotlivých věcí či majetkových hodnot sčítat (arg. „ve vztahu k věci nebo
jiné majetkové hodnotě…“). Za jednu věc se ovšem považuje věc hromadná, např.
jídelní servis, sbírka poštovních známek, zařízení bytu, pokud tvoří účelový,
stylový či architektonický celek, sklad zboří apod. Pokud jde o zavinění k této
okolnosti, postačí ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku nedbalost (srovnej
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník 1. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2010, str. 1926 - 1932).
Nutno předeslat, že obviněným uplatněnou námitkou se již zabýval odvolací soud,
neboť obviněný totožnou argumentaci uplatnil v podaném odvolání. Odvolací soud
zcela správně uvedl, že „obžalovaný tuto trestnou činnost spáchal za účinnosti
nového trestního zákoníku a ve výkladových stanoviscích k němu se rozšiřujícím
způsobem změnil i výklad pojmu věci větší hodnoty (t.j. nad 50.000,- Kč), pokud
jde o tzv. soubory (ústředním bodem námitek obžalovaného M. je to, že v případě
podílnictví hodnoty jednotlivých věcí nelze sčítat). Příkladmo lze uvést, že
dříve se za jednu věc považovala jedna série poštovních známek, nyní již celá
sbírka známek. Pokud tedy jen v tomto bodě (4a/ rozsudku) obžalovaný převzal
mimo jiných věcí i sadu 13 ks dvouvařičů v hodnotě 92.820,- Kč, pocházející
evidentně z jednoho místa od jednoho majitele, již to samo o sobě postačuje k
závěru, že obžalovaný spáchal podílnictví ve vztahu k věci mající větší
hodnotu. Námitky obžalovaného proti vyšší právní kvalifikaci proto nemohou
obstát“ (str. 6 napadeného rozsudku). S daným závěrem odvolacího soudu se
Nejvyšší soud ztotožňuje. V dané věci je třeba vycházet ze stabilizovaných
skutkových zjištění učiněných soudy ve věci, tedy, že obviněný na sebe za
úplatu od J. B. převedl 13 kusů indukčních dvouvařičů, tedy sadu 13 kusů, jejíž
hodnota byla znalcem stanovena na částku 92.820,- Kč.
Jak již bylo řečeno, Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení
přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ani
skutková zjištění nemůže změnit, neboť těžiště dokazování leží v řízení před
soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat toliko soud odvolací. Pokud nalézací soud po náležitém hodnocení
důkazů dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním pod body 4 a), 4 b), 6 a), 6
b), 6 c), 6 d), 6 e), 6 f) a 6 h) rozsudku naplnil znaky skutkové podstaty
přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a s
právní kvalifikací se ztotožnil i odvolací soud, nelze danému závěru ničeho
vytknout.
O námitkách proti skutkovým zjištěním soudů (týkajících se počtu indukčních
vařičů a z toho se odvíjející výše škody) by bylo možné - s ohledem na zásady
vyplývající z jeho základního práva na spravedlivý proces - uvažovat pouze za
předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými
důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn.
III. 84/94). S ohledem na výše uvedené však obviněným uplatněná námitka o
extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními učiněnými orgány činnými v
trestním řízení a provedenými důkazy, na jejímž základě může výjimečně Nejvyšší
soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním,
neobstojí. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými
důkazy spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou
vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů
při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková
zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž
podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními
Okresního soud v Kladně, která se stala podkladem napadeného rozhodnutí
Krajského soudu v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé
rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na
provedené důkazy. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém
rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily
zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z
příslušné části odůvodnění rozsudku jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal
za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se
při hodnocení provedených důkazů řídil. Odvolací soud pak k odvolání obviněného
celou věc řádně přezkoumal, a to ve vztahu k výše uvedenému přečinu, a dospěl k
závěru, že skutek pod bodem 4 a) byl posouzen řádně, a tedy se tak plně
ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu nalézacího. Z odůvodnění rozhodnutí je
rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními
úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných
ustanovení zákona.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného J. M. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a