3 Tdo 80/2009-I
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu dne 19. března 2009 ve
věci dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného I. J.,
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 5 To
557/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 5 T 117/2008, takto:
Podle § 138 tr. ř. a § 131 odst. 1 věta první tr. ř. se v usnesení Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 11. února 2009, sp. zn. 3 Tdo 80/2009 opravují v
úvodní části usnesení ve výroku pod bodem I. a v posledním odstavci na č. l. 4
téhož usnesení písařské chyby ve znění:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10.
2008, sp. zn. 5 To 557/2008, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 8.
2008, sp. zn. 5 T 117/2008, z r u š u j í .
………… Nejvyšší soud tak obě vadná usnesení zrušil ………
na správné znění:
„I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.
10. 2008, sp. zn. 5 To 557/2008, zrušuje.“
„……… Nejvyšší soud tak vadné usnesení zrušil ………….“
Ve vyhotovení a opisech Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. února 2009,
sp. zn. 3 Tdo 80/2009, jímž bylo rozhodnuto o dovolání nejvyšší státní
zástupkyně došlo ke zřejmé nesprávnosti v tom, že ve výroku citovaného usnesení
pod bodem I. bylo uvedeno, že se zrušuje i usnesení Městského soudu v Brně ze
dne 15. 8. 2008, sp. zn. 5 T 117/2008, a dále v odůvodnění usnesení na č. l. 4
v posledním odstavci bylo uvedeno, že Nejvyšší soud zrušil obě vadná usnesení.
Přitom v neveřejném zasedání, konaném dne 11. února 2009, sp. zn. 3 Tdo
80/2009, bylo rozhodnuto tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. bylo zrušeno
toliko usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 5 To
557/2008.
Proto předseda senátu postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. tímto zvláštním
usnesením opravil tuto zřejmou nesprávnost ve výroku uvedeného usnesení a
současně v závěru jeho odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký
Jak plyne z důkazů, které provedl soud prvního stupně (opakovaná dechová
zkouška, výpověď zasahujícího policisty), obviněný nebyl způsobilý bezpečně
řídit motorové vozidlo. Jestliže obviněný přesto vědomě vykonával tuto činnost,
při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na
majetku, a to ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, který si přivodil vlivem
návykové látky, naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty
trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák.
Pokud bychom vzali závěry soudu prvního stupně do důsledků, znamenalo by to pro
všechny řidiče, kteří se podrobí dechové zkoušce s pozitivním výsledkem a
následně odmítnou odborné lékařské vyšetření zjišťující obsah alkoholu v krvi,
beztrestnost. Neexistence výsledku krevní zkoušky na množství alkoholu v krvi
(za situace, kdy se obviněný v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z § 5
odst. 1 písm. f/ zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, odmítl podrobit
odběru krve) však zásadně nebrání tomu, aby mohl být jinými důkazy zjištěn stav
nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla. Taktéž není možné bez dalšího
odmítnout důkazní význam výsledku dechové zkoušky na alkohol. I když je dechová
zkouška považována pouze za orientační a dosavadní soudní praxe její výsledek
pokládá za toliko podpůrný důkaz, nelze ji v určitých případech zcela
ignorovat. To platí především za situace, kdy byla dechová zkouška provedena
přístrojem, který umožňuje určitou kvantifikaci zkonzumovaného alkoholu a
zaznamenání tohoto údaje, a jehož míra nepřesnosti neznehodnocuje výsledek
zkoušky natolik, aby po jeho srovnání se skutečnostmi vyplývajícími z ostatních
důkazů nebylo možné učinit spolehlivý závěr o stupni ovlivnění alkoholem. Z
čehož vyplývá, že výsledek dechové zkoušky nelze odmítnout jen z toho důvodu,
že přístroj (Dräger) je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá
ostatním důkazům (opakovaná dechová zkouška, výpověď zasahujícího policisty,
výpověď soudního znalce). K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že znalec z oboru
soudního lékařství nemůže mít požadovanou odbornost na posuzování míry
přesnosti zmíněného a dnes běžně používaného přístroje, takovou odbornost a
kompetenci má ústav či znalec, zabývající se zkoumáním oné míry přesnosti a
stability kvality získávaných údajů z hlediska fyzikálně či chemicky
technického (atest). Trestní stíhání obviněného pro zmiňovaný trestný čin není
vyloučeno, nepodařilo-li se objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi
řidiče. Ustanovení § 201 odst. 1 tr. zák. totiž podmiňuje trestní odpovědnost
stavem vylučujícím způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při
kterých by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou
škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství
alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je namístě stav
vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, jak bylo
opakovaně naznačeno výše.
V projednávané věci však soudy nepřisuzovaly větší význam tomu, že podle
svědeckých výpovědí jevil obviněný zjevné známky požití alkoholu, vůbec v této
souvislosti nehodnotily výsledek opakované dechové zkoušky s větším časovým
odstupem. Naopak se zaměřily v podstatě na to, že přístroj na měření alkoholu v
dechu Dräger může vykazovat odchylky. I kdyby se Nejvyšší soud ztotožnil se
závěrem stížnostního soudu, že odchylka v měření činí ± 1 ‰, stále by hladina
alkoholu v krvi obviněného dosahovala 1,2 ‰, což je taková hladina alkoholu,
která vždy vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při
kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na
majetku. Touto otázkou se však stížnostní soud vůbec nezabýval.
Skutkový základ, který měly soudy obou stupňů k dispozici, nedovoloval právní
závěr, že jednání obviněného není trestným činem podle § 201 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud tak obě vadná usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud přitom
zohlednil posílení apelačního principu v trestním řízení s přihlédnutím k
nevelkému rozsahu potřebného dokazování.
V rámci nového projednání věci bude muset Krajský soud v Brně zjistit, zda se
obviněný v inkriminovanou dobu nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k
řízení motorového vozidla a znovu posoudit, zda se obviněný dopustil trestného
činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. či nikoli.
V novém řízení bude soud povinen postupovat v souladu s právním názorem, který
k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí
a přikázání věci rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký