3 Tdo 806/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 26. srpna 2003 dovolání podané obviněným T. V., proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 9 To 414/2002, v trestní
věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 36/2002, a rozhodl t
a k t o :
Dovolání T. V. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 2 T 36/2002,
byl obviněný T. V. uznán vinným trestným činem ohrožování mravnosti dle § 205
odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákona k trestu
odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1
tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
2 let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře
40.000,- Kč. Podle § 53 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí
svobody v trvání 4 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
jako jednatel společnosti R.-E. s.r.o. se sídlem P., v době od 29. 9. 1997 do
21. 1. 2002 vyráběl, rozšiřoval, uváděl do oběhu a činil veřejně přístupnými na
území České republiky i v zahraničí pornografická díla – videokazety ohrožující
mravnost tím způsobem, že se v nich objevuje násilí, neúcta k člověku a jiné
sexuálně patologické praktiky.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal
obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejných zasedáních konaných ve dnech
6. 11. 2002 a 4. 12. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To
414/2002 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu
proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu
pro Prahu 4 dovolání, ve kterém napadá celý výrok odvolacího soudu a výrok o
vině soudu prvního stupně, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. a), e), g) a l) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání uvádí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
a) tr. řádu spatřuje v nesprávném složení senátu s tím, že složení senátu
výhradně z žen neposkytovalo záruku spravedlivého a nestranného rozhodování
soudu. Výslovně uvádí, že tato výhrada se týká rozhodování odvolacího soudu.
Navíc vznáší námitku i proti tomu, že napadené rozhodnutí postrádá informace o
složení senátu a není tedy z tohoto rozhodnutí patrné, zda senát byl složen z
předsedy a dvou soudců nebo předsedy a dvou přísedících, v čemž dovolatel
spatřuje nezákonnost a nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu,
dovolatel konstatuje, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 90
Ústavy a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když trestní stíhání
proti němu bylo vedeno v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. řádu způsobem
jiným, než který stanoví trestní řád. Uvádí, že usnesení o zahájení jeho
trestního stíhání neobsahuje zákonem stanovené požadavky, zejména že neobsahuje
nic, z čeho by šlo dovodit úmysl obviněného vyrobit, rozšiřovat a uvést do
oběhu pornografická díla, v nichž se projevuje neúcta k člověku a násilí. Má za
to, že v důsledku vytýkaných vad usnesení o zahájení trestního stíhání došlo ke
stejným důsledkům, jako kdyby trestní stíhání nebylo vůbec zahájeno. Dále
uvádí, že jeho jednání, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, nebylo
trestným činem, protože nenaplnilo všechny znaky ani objektivní ani subjektivní
stránky stíhaného trestného činu. Z toho vyvozuje, že byl odsouzen způsobem,
jímž byla porušena ustanovení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
čl. 90 Ústavy ČR a § 2 odst. 1 tr. řádu, když nebyl splněn předpoklad pro
odsouzení, tj. řádné zahájení trestního stíhání. K nepřípustnosti trestního
stíhání navíc ještě odkazuje na pochybení soudů obou stupňů spočívající v
rozhodování o naprosto nedostatečně vymezeném skutku, což považuje za nesplnění
dalšího předpokladu pro zahájení trestního stíhání.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel
velice obsáhle odůvodňuje svůj názor, že jeho odsouzení spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku či jiném hmotně právním posouzení soudy obou stupňů.
Již soudu prvního stupně výslovně vytýká, že nesprávným způsobem hodnotil a
interpretoval v řízení provedené důkazy (jednotlivě i ve vzájemném kontextu) a
rozhodl na základě nedostatečného dokazování, které nade vší pochybnost
neobjasnilo veškeré základní skutkové okolnosti. Odvolacímu soudu pak vytýká,
že pochybení soudu prvního stupně převzal a nijak tato neodstranil, i když
provedl doplňující výslech soudního znalce MUDr. R. U. Dále konstatuje, že soud
prvního stupně zaměřil dokazování pouze na část zákonných znaků skutkové
podstaty trestného činu dle § 205 tr. zákona, dále že se dopustil celé řady
nesprávných posouzení a deformací důkazů (jako např. hodnocení výpovědi
obviněného jako jeho doznání), což se promítlo do rozhodování soudu o vině.
Vznáší i další námitky proti postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů –
např. vyslovuje nesouhlas s hodnocením vyjádření prim. MUDr. H. ze
sexuologického odd. FN B. či vyjádření L. Z., odmítnutí posudku navrhovaného
dovolatelem pro formální nedostatky. Dovolatel konstatuje, že soud při
rozhodnutí vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, že soud prvního
stupně záměrně hodnotil pouze skutečnosti v neprospěch dovolatele a že soud ani
nenastínil úvahy, které jej vedly o tom, že jím prezentované důkazy jsou důkazy
usvědčujícími, přičemž odvolací soud tyto vytýkané vady neodstranil. Kromě toho
obviněný vyslovuje i názor, že nebyla zcela objasněna materiální stránka
trestného činu, když při zahájení trestního stíhání je otázka společenské
nebezpečnosti zcela pominuta a soudy obou stupňů se v této souvislosti
spokojily konstatováním, že potřebná míra nebezpečnosti jednání dovolatele je
dána obsahem vyráběných a šířených filmů. Podle názoru obviněného tady oba
soudy nesprávně posoudily skutek na základě provedených důkazů, když dospěly k
závěru o vině, místo aby obviněného zprostily obžaloby. Nesprávné posouzení
skutku (resp. jiné hmotně právní posouzení) dovolatel spatřuje i v tom, že
soudy obou stupňů zcela pominuly fakt nedostatečného popisu skutku a že se ani
nevyrovnaly s otázkou promlčení, když ani v usnesení o zahájení trestního
stíhání, ani ve spise není jediný podklad pro opodstatněnost tvrzení, že
dovolatel se měl trestné činnosti dopouštět v rozmezí od 29. 9. 1997 do 21. 1.
2002. Vytýká soudu první instance, že se otázkou promlčení nezabýval vůbec a
odvolacímu soudu, že námitku promlčení odbyl poukazem na spáchání dalších útoků
až do 21. 1. 2002, pro což ovšem dle dovolatele nebyl žádný relevantní podklad.
Vzhledem k tomu, že dovolatel shledává existenci dovolacích důvodů podle § 265b
odst. 1 písm. a), e), g) tr. řádu, dochází i k závěru, že v dané věci byl dán i
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu první instance a aby věc
vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí. Současně
navrhuje, jakým způsobem má být doplněno dokazování.
K podanému dovolání podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství. Ta konstatuje, že dovolatelem uváděné důvody pro
podání dovolání nekorespondují s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné
argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v
závislosti na tom ukládání trestu. Uvádí, že argumenty dovolatele jsou
především opakováním obhajoby obviněného z jeho řádného opravného prostředku a
že dovolatel se stále domáhá odlišného hodnocení důkazů soudy. Vyslovuje tedy
názor, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení
§ 265b tr. řádu a proto navrhuje, aby bylo toto dovolání odmítnuto podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu.
K uvedenému stanovisku státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství
podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dopisem ze dne 9. 7. 2003 své
vyjádření, ve kterém vyslovuje s tímto stanoviskem nesouhlas, vytýká tomuto
stanovisku, že neuvádí žádné úvahy, které by vedly k závěru o
neprojednatelnosti jeho dovolání a za nepravdu označuje i tvrzení, že jeho
dovolání se zabývá výlučně otázkou hodnocení provedeného dokazování. Na svém
dovolání tedy trvá a vyslovuje názor, že není žádný formální ani věcný rozpor
mezi uváděnými dovolacími důvody a obsahem jeho dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut
jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu je dán v případě, že
rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže
místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Dovolatel
však opírá existenci tohoto dovolacího důvodu jednak o tvrzení, že složení
senátu výhradně z žen nezajišťovalo nezávislé a nestranné rozhodování a
jednak o námitku, že napadené rozhodnutí postrádá informaci o složení senátu a
že tedy z tohoto rozhodnutí není patrné, zda byl senát složen z předsedy a dvou
soudců nebo předsedy a dvou přísedících. Tato část dovolání nekoresponduje s
dovolacím důvodem uvedeným v zákoně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
a) tr. řádu sice výslovně počítá s možností podat dovolání v případě, že soud
„nebyl náležitě obsazen“, ale je nesporné, že v této souvislosti nelze za
náležité obsazení považovat subjektivní názor dovolatele o tom, z jakých osob
(včetně například kriteria pohlaví) by měl být složen senát, ale výhradně
naplnění zákonných ustanovení o obsazení soudu, popř. vyloučení soudců. Je tedy
nutno vycházet především ze zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jakož i
z ustanovení trestního řádu. Jen tehdy, jestliže námitka dovolatele směřuje k
nesplnění některých ze zákonných ustanovení ohledně složení senátu, je možno
přiznat existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu,
tedy že soud nebyl náležitě obsazen. V opačném případě je nutno míti za to, že
dovolání není podáno v souladu s tímto dovolacím důvodem a je podáno z důvodu
jiného. Pokud jde o námitku, že z obsahu rozhodnutí není patrné, zda senát
rozhodoval ve složení z předsedy a dvou soudců nebo z předsedy a dvou
přísedících, považuje Nejvyšší soud i tuto námitku za neslučitelnou s výše
uvedeným dovolacím důvodem. Tato námitka se sama o sobě neváže ke skutečnosti
údajně nesprávného složení senátu, nýbrž toliko k informaci o složení v textu
rozhodnutí, přičemž se jedná o skutečnost, která je zcela evidentní jak z
protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu (k jeho jednání se námitka
vztahuje), tak i ze zcela jednoznačného ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích. S ohledem na to, že dovolání jako mimořádný opravný
prostředek může obviněný podat toliko prostřednictvím svého obhájce, tedy osoby
práva znalé, považuje Nejvyšší soud tuto námitku za ryze účelově uplatněnou
zcela mimo deklarovaný dovolací důvod .
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu,
spatřuje dovolatel existenci tohoto důvodu ve vadách usnesení o zahájení
trestního stíhání. Konkrétně namítá, že nebyl dodržen postup dle § 2 odst. 1
tr. řádu a že tím byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 90 Ústavy
ČR a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V podrobném odůvodnění
svého dovolání obviněný vytýká, že v usnesení o zahájení trestního stíhání není
obsaženo nic, z čeho by byl dovoditelný jeho úmysl spáchat trestný čin a že dle
jeho názoru policejní orgán zaměnil trestněprávně nezávadné jednání, které může
být v krajním případě přestupkem, za trestný čin.
Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, na které se dovolatel
odkazuje, lze dovolání podat tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno
trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Zákon (trestní řád)
uvádí důvody nepřípustnosti trestního stíhání v taxativním výčtu uvedeném v §
11 odst. 1. Skutečnosti, na které poukazuje dovolatel, nejsou se žádným ze
zákonných důvodů uvedených v tomto taxativním výčtu v souladu, a proto nelze
míti za to, že by v posuzovaném případě byl dán dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. e) tr. řádu. Dovolatel sice vznáší námitku proti nesplnění jiného
ustanovení (konkrétně § 2 odst.1) tr. řádu, taková námitka však, ani kdyby byla
opodstatněná, nemůže být námitkou proti nepřípustnosti trestního stíhání,
neodpovídá tedy uplatněnému dovolacímu důvodu a nelze ji tedy uplatňovat v
tomto druhu mimořádného opravného prostředku. Proto i pokud tedy jde o
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.e) tr. řádu, dospěl Nejvyšší
soud k závěru, že obsah dovolání tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá a dovolání
je tedy i v této části podáno z jiného důvodu.
Jak se podává z obsahu podaného dovolání, dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu tvoří těžiště námitek obviněného a nejobsáhlejší část jeho
dovolání. Nejvyšší soud však shledal, že ani obsah této části dovolání se
nekryje s uvedeným dovolacím důvodem. Námitky obviněného směřují výhradně proti
provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu, a to včetně
posouzení materiální stránky trestného činu, jakož i skutečností rozhodných pro
posouzení otázky promlčení. Vesměs se tedy jedná nikoli o námitky vůči právnímu
posouzení, ale o námitky vůči skutkovým zjištěním soudu, přičemž pochybnosti o
právním posouzení jsou až druhotné, na údajné vady ve skutkových zjištěních
navazující Dovolatel se tak nepřípustným způsobem pod záminkou údajné existence
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu primárně domáhá
přezkoumání skutkových zjištění soudů včetně jiného hodnocení provedených důkazů
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném
ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně
právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění
nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav
hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
V návaznosti na to, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími
důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), e) g) tr. řádu, nelze přisvědčit ani
názoru obviněného, že je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z
důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením
zákona tak, že se dovolání obviněného T. V. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 26. srpna 2003
Předseda
senátu: Mgr.
Josef H e n d r y c h