3 Tdo 827/2015-14
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2015 o dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 31 To 255/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci od sp. zn. 5 T 85/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá.
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 T 85/2013, bylo podle § 340b odst. 1 tr. ř. a § 65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) rozhodnuto, že se trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen ve výměře 300 (tři sta) hodin za přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 6. 2013, č. j. 5 T 85/2013-56, přeměňuje v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 300 (tři sta) dnů. Podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 31 To 253/2014, a to tak, že podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. stížnost obviněného zamítl.
Proti předmětnému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání (č. l. 121-122), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Obviněný namítl, že již při samém uložení trestu obecně prospěšných prací soud pochybil, neboť nevzal v úvahu jeho zdravotní stav, resp. to, že je zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce. Je přesvědčen, že probační službou mu byly nařízeny takové práce, který nebyl schopen vykonávat, a proto ani následná přeměna v nepodmíněný trest odnětí svobody nebyla správná.
Z důvodů výše uvedených proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci zrušil, a případně i jemu předcházející vadné řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř., a předmětné dovolání je tak zatíženo překážkou nepřípustnosti z důvodů nesplnění podmínek ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně tedy navrhla dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné. Vycházel z následujících skutečností.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení § 265a tr. ř. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z těchto ustanovení je zřejmé, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek zákon připouští dovolání. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek proto nelze podat proti jakýmkoliv pravomocným rozhodnutím a z jakýchkoliv důvodů. Rozhodnutí soudu o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, resp. usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí, jímž bylo o přeměně rozhodnuto, v taxativním výčtu rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 tr. ř. uvedeno není.
Dovolání je nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Petr Šabata předseda senátu