3 Tdo 833/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5.
srpna 2009 o dovolání podaném Ing. M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně
sp. zn. 9 To 3/2009 ze dne 19. 2. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 305/2007, takto:
Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn.
9 To 3/2009 ze dne 19. 2. 2009 a rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T
305/2007 ze dne 2. 10. 2008 zrušují.
Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l trestního řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje,aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 305/2007 ze dne 2. 10. 2008 byl
dovolatel uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu dle § 250b odst. 2,
odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), který po skutkové stránce
spočíval v tom, že „v době od 16. května 2006 v Brně jako jednatel společnosti
S., s. r. o., B., Š., (nyní se sídlem V., L.), uvedl údaje o vyúčtování
poskytnuté mu účelové dotace v podobě úhrad nákladů, a to věřiteli S. m. H. K.
se sídlem Č. a., H. K., s datem 30. 11. 2006 v položkách tak, že údajně
vyplatil dle FD ze dne 21. 10. 2006 O.-R. (přesně však Z. R., L., T.) úhradu
141.000,- Kč a FD ze dne 21. 10. 2006 P. p. (přesněji společnosti N. P., s. r.
o., Š., P.) úhradu 45.000,- Kč, ač tyto platby ve skutečnosti zcela provedeny
firmou S., s. r. o., nebyly, čímž použil bez souhlasu věřitele S. m. H. K.,
část poskytnutých finančních prostředků z dotace ve výši nejméně 186.000,- Kč
získaných firmou S., s. r. o., na základě smlouvy o poskytnutí dotace z Fondu
na podporu veřejně prospěšných projektů č. s. ze dne 3. 5. 2006 včetně dodatku,
určené na úhradu nákladů projektu s názvem J. G. T. T. 2006, k jiným účelům,
než určuje čl. III uvedené smlouvy“. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest
odnětí svobody v délce osmi měsíců, přičemž jeho výkon mu byl odložen na
zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu
činnosti, spočívající ve výkonu veškerých činností spojených s pořádáním
výstav, veletrhů, přehlídek, kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení
sloužících k zábavě, sportovních soutěží a všech souvisejících a podobných akcí
na dobu 3 roků. Bylo také rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání Ing. M. Š. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni
Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 3/2009 ze dne 19. 2. 2009 tak, že
jej dle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal Ing. M. Š. dovolání, a
to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i
všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za
dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V
důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že
rozhodnutí prvoinstančního soudu je zatíženo vadami, které lze podřadit pod
deklarovaný dovolací důvod a soud odvolací nejen, že tyto vady neodstranil, ale
právě naopak je v plném rozsahu v důsledku vadné aplikace hmotného práva přejal
do svého rozhodnutí. Dovolatel tak namítl nesprávné hmotně právní posouzení
skutku uvedeného v tzv. skutkové větě výroku rozhodnutí, neboť dle jeho názoru
zde popsané jednání není trestným činem. Poukázal na skutečnost, že objektivní
stránku předmětného trestného činu naplní ten, kdo bez souhlasu věřitele nebo
jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený
účel, avšak je mu kladeno za vinu, že uvedl údaje o vyúčtování poskytnuté
účelové dotace v podobě úhrad nákladů, ač tyto platby ve skutečnosti zcela
provedeny nebyly, čímž měl použít část poskytnutých finančních prostředků k
jiným účelům bez souhlasu věřitele. Takovýmto jednáním však nelze naplnit
objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, neboť
uvedení údajů o vyúčtování poskytnuté účelové dotace v podobě úhrad nákladů, ač
tyto platby zcela provedeny nebyly, není jednáním trestným a postup soudu je v
rozporu se zásadou trestního práva nullum crimen sine lege. Dovolatel dále
namítl, že společnost S., s. r. o., jejímž byl jednatelem, skutečně čerpala
dotaci z „Fondu na podporu veřejně prospěšných projektů“, účel finanční podpory
byl podle smlouvy se S. m. H. K. upraven tak, že „finanční podpora je určena
výhradně k úhradě nákladů specifikovaných v předložené žádosti, tj. zejména na
dopravu, pronájmy, propagaci, honoráře, daně a poplatky a ostatní provozní
náklady projektu J. G. T. T., který se uskuteční v H. K. dne 16. - 21. 10. 2006“ a jednalo se pouze o demonstrativní výčet toho, na co lze v rámci
projektu J. G. T. T. dotaci použít. Dovolatel zdůraznil, že v žádném případě
nebyl přesně určen účel této dotace, na který musela být použita, ve smyslu §
250b odst. 2 tr. zák., neboť nikde ve smlouvě nebylo přesně vymezeno, které
konkrétní faktury z uvedené dotace musí být uhrazeny. Dále dovolatel uvedl, že
nedošlo ani k naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť pouze ta
skutečnost, že do vyúčtování byly zahrnuty mylně položky, které v době
zpracování vyúčtování nebyly uhrazeny, nemůže založit trestní odpovědnost podle
§ 250b odst. 2 tr. zák. Ze skutkové podstaty předmětného činu vyplývá, že v
každém konkrétním případě musí být jednoznačně prokázáno použití dotace na jiný
než určený účel, tímto se však dle dovolatele ani soud prvního stupně ani soud
odvolací nezabýval, v průběhu celého řízení nebylo ani vzdáleně prokázáno, že
by peníze z dotace byly použity na jakýkoli odlišný účel než byl smysl této
dotace. Dovolatel poukázal zejména na skutečnost, že celkový rozpočet zmíněného
festivalu činil částku 5.000.000,- Kč, přičemž jen vyplacené honoráře činily
částku okolo 1.000.000,- Kč, která odpovídá výši poskytnuté dotace a během
řízení bylo prokázáno, že smlouvou uzavřenou se S. m. H. K. na presumovaný účel
byly vynaloženy finanční prostředky několikanásobně převyšující poskytnutou
dotaci, z čehož je patrné, že nedošlo k použití finančních prostředků z dotace
v rozporu s jejím účelem. Dále dovolatel namítl, že nebylo prokázáno jeho
zavinění, přičemž vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů jeho zavinění
dovodily a odůvodnily.
S ohledem na výše uvedené závěrem svého podání navrhl,
aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vydal ve smyslu §
265k odst. 1 tr. ř. „usnesení, kterým se zruší z důvodů uvedených v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Brně, sp. zn. 12 T 305/2007, ze dne 2. 10. 2008 a pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v
Brně, sp. zn. 9 To 3/2009, ze dne 19. 2. 2009, a v souladu s ust. § 265m tr. ř. ve věci sám rozhodne tak, že dovolatele zprostí obžaloby, případně ve smyslu §
265l odst. 1 tr. ř. přikáže věcně a místně příslušnému orgánu, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila i státní zástupkyně činná u
Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní
zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že dovolatel uplatnil deklarovaný
dovolací důvod právně relevantně, neboť namítl, že skutek tak, jak je popsán
ve výroku odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Brně, nenaplňuje zákonné
znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2,
3 tr. zák., a to proto, že nebyla naplněna ani objektivní, ani subjektivní
stránka jmenovaného trestného činu. Dovolatel se měl trestného jednání dopustit
jako jediný společník a jednatel společnosti S., s. r. o., v rámci realizace
projektu J. G. T. T. 2006, který byl pořádán v H. K. S. m. H. K. se na akci
podílelo poskytnutím dotace společnosti S., s. r. o., ve výši 1.000.000,- Kč,
přičemž finanční podpora byla určena výhradně k úhradě nákladů této akce,
zejména na dopravu, pronájmy, propagaci, honoráře, daně a poplatky a ostatní
provozní náklady zmiňovaného projektu. Dovolatel se za společnost S., s. r. o.,
zavázal vyúčtovat čerpání a použití finanční dotace do 60 dnů po skončení akce,
přičemž v případě nepředložení řádného vyúčtování by pozbyl nárok na dotaci a
byl by povinen ji vrátit na účet poskytovatele. Dovolatel v souladu s
ujednáními vyplývajícími ze smlouvy o poskytnutí dotace předložil městu
vyúčtování dotace, které ve všech směrech neodpovídaly tomu, že by deklarované
částky byly uhrazeny jeho dodavatelům, konkrétně panu Z. R. a společnosti N. O. P., s. r. o. Pan Z. R. účtoval společnosti S., s. r. o., náklady na ozvučení ve
výši 178.500,- Kč, přičemž společnost mu uhradila pouze částku 28.500,- Kč,
zbývající část ve výši 150.000,- Kč zůstala neuhrazena. Pokud jde o společnost
N. O. P., s. r. o., tato poskytovala produkční služby, které fakturovala ve
výši 53.500,- Kč, přičemž tato částka nebyla uhrazena, ačkoli bylo ve
vyúčtování uvedeno, že na úhradu uvedené částky bylo použito 45.000,- Kč z
předmětné dotace. Z uvedených skutkových zjištění soud dovodil, že dovolatel
bez souhlasu věřitele použil dotaci na jiný než určený účel, neboť jemu svěřené
prostředky nepoužil na zaplacení faktur pro Z. R. a společnost N. O. P., s. r. o., naopak dlužil uvedeným subjektům, ačkoli tyto provedly domluvené práce ve
prospěch zajištění festivalu, přičemž tím způsobil škodu nikoli malou. Státní
zástupkyně uvedla, že soudy vycházely z hypotézy, že pokud dovolatel ve
vyúčtování, které předložil S. m. H. K., uvedl uhrazení určitých nákladových
položek v rozporu se skutečností, neboť tyto byly uhrazeny pouze z části,
vyplývá z toho jediná možná skutečnost, a to, že část poskytnutých finančních
prostředků použil bez souhlasu věřitele na jiný než ve smlouvě vymezený účel. Státní zástupkyně však poukázala na skutečnost, že k takovémuto závěru není
možno dospět, a to zejména proto, že předmětný festival skutečně proběhl,
přičemž dotace S. m. H. K. pokrývala pouze část celkového rozpočtu festivalu. Celkový rozpočet měl být okolo 5.000.000,- Kč, přičemž větší část byla dle
dovolatele uhrazena.
Jen proplacené honoráře umělců byly vyčísleny na
1.000.000,- Kč, dále dovolatel vyčíslil i další uhrazené výdaje (jako
ubytování, náklady propagace, náklady na soutěž mladých umělců, výzdoba sálu
atd.). Z uvedeného je dle státní zástupkyně zřejmé, že dotace nepokrývala
všechny náklady a činnosti, ke kterým byla poskytnuta a není tedy vyloučeno, že
dovolatel nepoužil finanční prostředky ve prospěch jiných dodavatelů zcela v
souladu s účelem dotace. Státní zástupkyně zdůraznila, že soud opřel výrok o
vině především o nepřímé důkazy, což je ovšem možné pouze za předpokladu, že
tyto tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu
nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících, na sebe navazujících, které jsou v
takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že je možné z nich dovodit
jen jediný závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného. K takové situaci
však v posuzované věci nedošlo. Ani ze skutečnosti, že dovolatel krátce po
uvedené akci počátkem prosince 2006 převedl obchodní podíl na jinou osobu a že
dalším podnikatelským subjektům v rámci podnikání společnosti S., s. r. o.,
dluží značné finanční prostředky, nemůže vést k jednoznačnému konstatování, že
částka 186.000,- Kč, která nebyla zaplacena dodavatelům ozvučení a produkčních
prací, nebyla použita v souladu s účelem dotace. Státní zástupkyně proto
navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně, tak jemu
předcházející rozsudek městského soudu v Brně a aby Městskému soudu v Brně
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně
navrhla, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té
které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na
uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných
skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na
jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak
při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s
provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na
označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je
napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolací soud je tedy vázán skutkovým stavem
tak, jak jej zjistily soud prvního stupně a soud odvolací. Dovolatel v rámci
svého dovolání soudům vytkl, že skutek, jak je popsán ve výrokové části
rozsudku Městského soudu v Brně, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2, 3 tr. zák., ačkoliv znaky tohoto a
ani žádného trestného činu neměl a odvolací soud tuto vadu nenapravil. Tyto
výhrady obsahově deklarovaný dovolací důvod naplňují, neboť je namítáno
nesprávné hmotně právní posouzení skutku. O správné právní posouzení skutku se
jedná tehdy, pokud popis skutku ve výroku rozsudku je v souladu s právní větou,
která obsahuje formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného
činu a současně skutek dosahuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, když popis skutku
vyjádřený ve skutkové větě výroku rozhodnutí bezezbytku neodpovídá formálním
znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě
výroku. O nesprávné právní posouzení skutku by se jednalo též v případě, kdy
sice skutková i právní věta výroku rozsudku jsou v souladu, avšak skutek
nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Trestného činu
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo bez
souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci
na jiný než určený účel. Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 3
tr. zák. se dopustí ten, kdo výše uvedeným jednáním způsobí škodu nikoliv
malou. Z učiněných skutkových zjištění soudu nalézacího tedy musí být nade vší
pochybnost jasné, že finanční prostředky, udělené v rámci dotace, byly použity
k jinému než ke stanovenému účelu.
Soud prvního stupně vyšel z předpokladu, že
když dovolatel v rámci vyúčtování dotace uvedl některé položky, které v té době
nebyly ještě proplaceny, musel odpovídající finanční obnos použít k jinému než
stanovenému účelu a odvolací soud tento názor ve svém (citovaném) rozhodnutí
potvrdil. Dovolací soud má však za to, že za situace, kdy celkové náklady na
předmětný festival, který se skutečně konal, činily několikanásobek poskytnuté
dotace (a většina z nich byla skutečně uhrazena), není možno pouze na základě
chybného vyúčtování dovodit, že poskytnutá dotace (nebo její část) byla použita
v rozporu s účelem této dotace. Předmětná smlouva o poskytnutí dotace neurčuje
taxativně, na které konkrétní faktury (výdaje) má být dotace použita, naopak
její použití je stanoveno pouze demonstrativním výčtem a de facto lze uzavřít,
že pokud byla dotace použita na jakýkoli výdaj spojený s předmětným festivalem,
byla použita v souladu se svým účelem. Ani na základě ostatních okolností,
které uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně (neuhrazené
pohledávky dovolatele, převod podílu v pořadatelské společnosti na jinou osobu)
nemohou být základem pro to, aby bylo možno vyvodit jediný správný právní
závěr, a to, že dovolatel použil část dotace na jiný než stanovený účel. Z
popisu skutku tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě citovaného rozhodnutí
soudu prvního stupně nikterak nevyplývá, že by se jednalo o předmětný trestný
čin a skutková věta tedy není v souladu s větou právní citovaného rozhodnutí. Předmětný trestný čin je trestným činem úmyslným a zavinění je vždy nutno
obviněnému prokázat. Avšak tím, že dovolatel vědomě podepsal chybné vyúčtování,
není prokázán jeho úmysl použít dotaci k jinému než stanovenému účelu (jak
dovodily soud prvního a druhého stupně). Soudy se během dokazování nezaměřily
na skutečnost, k jakému jinému účelu měl dovolatel dotaci nebo její část
použít, a z uvedených skutkových zjištění ani nic takového nevyplývá, neboť jak
již bylo uvedeno výše, dovolatel uhradil v rámci plateb za poskytnuté plnění
týkající se předmětného festivalu částku několikrát vyšší. Proto dovolatel
uplatnil deklarovaný dovolací důvod nejen právně relevantně, ale i důvodně.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání Ing. M. Š. z důvodu uvedeného v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 9 To
3/2009 ze dne 19. 2. 2009 a rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T
305/2007 ze dne 2. 10. 2008 zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně pak přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V tomto směru se bude muset znovu
důsledně zabývat argumentací vedenou dovolatelem v rámci jeho obhajoby s
ohledem na dosud učiněná skutková zjištění (která případně doplní) a těm také
přiměřit své další rozhodnutí ve věci tak, aby učiněné právní závěry s nimi
korespondovaly. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v
tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí
Městského soudu v Brně a rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo zrušeno jen v
důsledku dovolání podaného ve prospěch Ing. M. Š., takže v novém řízení nemůže
dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací
soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve
veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka