3 Tdo 850/2025-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. G. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2025, č. j. 55 To 162/2025–165, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 7/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 5. 2025, č. j. 3 T 7/202-113, byl obviněný M. G. uznán vinným dvojnásobným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) odst. 2 tr. zákoníku a dále přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 odst. 2 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s jednou z krádeží. Byl za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 14 měsíců s ostrahou a dále k trestu zákazu pobytu v obvodu působnosti Okresního soudu v Liberci na dobu tří let. Obviněnému byla konečně uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Modelárna LIAZ spol. s r.o. 8 340 Kč a L. H. 12 450 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný přečinů dopustil, zjednodušeně řečeno, tím, že navzdory svému v červenci 2023 pravomocnému odsouzení pro jiná krádežní jednání · jednak v prosinci 2024 poškozením oplocení vnikl do areálu firmy Modelárna LIAZ spol. s r.o., odkud odcizil sedm kusů hliníkových polotovarů v hodnotě 20 000 Kč a
· jednak v březnu 2025 po vylomení zámku vnikl do sklepní kóje bytového domu, odkud ke škodě poškozené L. H. odcizil věci v hodnotě 12 450 Kč. V podrobnostech popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek.
3. Proti němu podali odvolání jednak obviněný a jednak státní zástupkyně. Obviněný odvolání směřoval proti výrokům o trestu, státní zástupkyně pak ve prospěch obviněného napadla výrok o náhradě škody týkající se poškozené Modelárny LIAZ spol. s r.o. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem z 19. 6. 2025, č. j. 55 To 162/2025-165, odvolání obviněného zamítl, k odvolání státní zástupkyně však změnil adhezní výrok týkající se poškozené Modelárny LIAZ spol. s r.o., které na rozdíl od prvostupňového soudu přiznal na náhradě škody toliko částku 2 000 Kč a se zbytkem uplatněného nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že u hlavního líčení dne 2. 5. 2025 byl sice fyzicky přítomen, jeho zdravotní stav byl ovšem velmi špatný a neumožňoval mu, aby se řízení řádně účastnil. Tuto skutečnost na počátku hlavního líčení uvedl, přesto se však hlavní líčení konalo. Protože obviněný chtěl mít celou věc co nejdříve za sebou, prohlásil svoji vinu. Tyto skutečnosti popsal v podaném odvolání, druhostupňový soud je však vůbec nehodnotil a nijak se touto odvolací námitkou nezaobíral. Dovolatel uzavřel, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Obviněný sám učinil podání, které označil jako připojení k dovolání. V tomto elaborátu zmínil svou zdravotní indispozici v době hlavního líčení, vyjádřil svou nespokojenost s obhájcem a stesky nad tím, že odvolací soud jim nepopřál sluchu.
6. K dovolání obviněného (dovolání zpracovanému obhájcem) se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornila, že obviněný svým dovoláním rozporuje zákonnost svého prohlášení viny a směřuje tak svůj mimořádný opravný prostředek proti výroku, který druhostupňový soud nepřezkoumával, neboť jeho přezkum byl s ohledem na rozsah odvolání omezen toliko na oddělitelný výrok o trestu. Za této situace shledala dovolání obviněného nepřípustným. Pro úplnost doplnila, že obviněný byl hlavnímu líčení přítomen, souvisle odpovídal na jednotlivé dotazy a z protokolu nevyplývá žádné jeho zdravotní omezení. O jeho uspokojivém zdravotním stavu svědčí i to, že k jeho hospitalizaci došlo až tři dny po konání předmětného hlavního líčení. Nešlo tedy o hospitalizaci urgentní, bezprostředně navazující na hlavní líčení. Obviněný také nepředložil žádnou lékařskou zprávu, ani se z jednání neomluvil, ačkoliv měl prokazatelně právo na odložení jednání z důvodu nedodržení zákonné přípravné lhůty. K tomu, aby hlavní líčení neproběhlo, ale obviněný neučinil ničeho. S jeho tvrzením, že byl svým špatným zdravotním stavem donucen k doznání viny, se nelze ztotožnit. Jeho doznání vyplývá zcela zřejmě z protokolu o hlavním líčení. Nadto je třeba podotknout, že k prvému skutku doznání učinil i při výslechu v přípravném řízení. Na jeho přiznání viny pak navazovalo zjištění základních jeho poměrů, kde volně a relativně obsáhle reagoval na dotazy soudu i státní zástupkyně. Je tedy zřejmé, že doznání viny nebylo nijak donucené a soud u obviněného neshledal žádné objektivní okolnosti, které by vylučovaly možnost jeho účasti na hlavním líčení.
7. Státní zástupkyně reagovala i na námitku obviněného stran údajné nekvalitní obhajoby, což interpretovala jako implicitní uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Tento dovolací důvod však lze vztahovat pouze na případy, kdy obviněný při nutné obhajobě obhájce v řízení neměl, nedopadá však na situace, kdy obviněný není s obhájcem spokojen.
8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. III. Přípustnost dovolání
9. Na rozdíl od státní zástupkyně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný totiž svým dovoláním nenapadá primárně výrok o vině, který odvolací soud nepřezkoumával, ale brojí proti předcházejícímu procedurálnímu postupu prvostupňového soudu. Poukazuje tedy na procesní vadu, na níž spočívá nejen odsuzující výrok o vině (který odvolacím soudem přezkoumáván nebyl a dovolacímu přezkumu proto podléhat nemůže – srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.), ale i výrok o trestu, který byl přezkoumáván druhostupňovým soudem a který proto představuje jednak druhostupňové rozhodnutí ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. a jednak rozhodnutí ve věci samé ve smyslu v rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání tak za nepřípustné označit nelze.
10. Toto dovolání pak bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje též obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f tr. ř.).
11. Za dovolání naopak nelze pokládat elaborát, který zpracoval sám obviněný. Dovolání totiž může obviněný činit pouze prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.). V rámci dovolacího přezkumu se proto lze zaobírat toliko námitkami vznesenými obviněným v dovolání zpracovaném jeho obhájcem, a to v té kvalitě a konkretizaci, v jaké tam byly uplatněny. Naopak k námitkám, které obviněný rozvedl v jím samotným zpracovaném elaborátu, přihlížet nelze. Současně však není zapotřebí zasílat tento materiál zpět obviněnému, popřípadě prvostupňovému soudu, coby návrh na povolení obnovy řízení, eventuálně ministru spravedlnosti coby podnět ke stížnosti pro porušení zákona (§ 265d odst. 2 věta třetí tr. ř.), neboť předmětná písemnost nepředstavovala solitérní dokument, ale fakticky přirůstala (byť nikoliv obsahem přezkoumatelným v dovolacím řízení) k dovolání obviněného, které bylo podáno prostřednictvím obhájce. Jinak řečeno, obviněnému byl vstup do dovolacího řízení zajištěn právě dovoláním zpracovaným jeho obhájcem a nejednalo se tedy o situaci, kdy obviněnému bylo zapotřebí jeho elaborát vracet a upozorňovat jej, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce, neboť takový efekt již nastal. Nevyvstala rovněž potřeba zmíněnou písemnost postupovat prvostupňovému soudu či ministerstvu spravedlnosti, neboť obsahově zmíněný dokument neskýtá žádnou indicii, která by mohla být impulsem pro ostatní mimořádné opravné prostředky (obnova řízení či stížnost pro porušení zákona). IV. Důvodnost dovolání
12. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání a poté na posouzení, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
13. Dovolatel svými námitkami nezpochybňuje svou fyzickou přítomnost u hlavního líčení, namítá však, že byl tehdy takzvaně nepřítomen duchem pro údajnou svou zdravotní indispozici. Obviněný byl v projednávaném případě k hlavnímu líčení předveden z vazby, takže záchyt případných zdravotních problémů neležel jen na bedrech soudu, popřípadě státního zástupce intervenujícího u hlavního líčení či jeho obhájce přítomného u hlavního líčení, ale mohl být realizován již při navádění obviněného vězeňskou službou z věznice k soudu. Ani ta však žádný náznak nějakých zdravotních problémů obviněného neregistrovala a neshledala potřebným, aby byl obviněný před svou eskortou k soudu prohlédnut vězeňským lékařem.
14. U hlavního líčení přítomné osoby pak rovněž nezaznamenaly řádný symptom nějakého zdravotního handicapu obviněného, který přiléhavě a orientovaně odpovídal na dotazy ke svým osobním poměrům a koherentně argumentoval i ve své závěrečné řeči, kde sice stručně, ovšem do značné míry nad rámec obecné laické informovanosti, poptával mírnější postih s tím, že jej další trest čeká v jeho domovském státě.
15. Pro účelovost tvrzení obviněného o nějakém jeho zdravotním problému u hlavního líčení svědčí rovněž to, že takzvaně „nechal“ hlavní líčení proběhnout, ačkoliv měl velmi snadnou až podbízivou příležitost k jeho odročení. U obviněného totiž nebyla zachována zákonná lhůta k přípravě na hlavní líčení a nebylo tedy nic snazšího než jednoslovnou, popřípadě jednovětou odpovědí trvat na jejím zachování. Tvrdí-li tedy obviněný, že chtěl mít celou věc co nejdříve za sebou, a proto se měl údajně nechat vmanévrovat do prohlášení viny, pak ukončení celé věci mohl dosáhnout daleko snadněji požadavkem na dodržení přípravné lhůty. Uvedené však Nejvyšší soud zmiňuje toliko na dokreslení, neboť primárním argumentem pro zjevnou neopodstatněnost námitek, jimiž dovolatel brojí proti konání hlavního líčení je to, že řádné psychické bariéry, pro které by mělo být dovozováno, že obviněný byl takzvaně duchem nepřítomen, neexistovaly.
16. Ani v odvolání, které zpracoval jeho obhájce, není žádná zmínka o psychické nedostačivosti obviněného v době konání hlavního líčení, odvolací výhrady směřují tolik oproti uloženému trestu (viz č. l. 138). Odvolání zpracované obviněným samotným sice obsahuje náznak, že jeho doznání mělo být důsledkem jeho neblahého zdravotního stavu, nejde však o žádné explicitní vyjádření, což je posíleno i tím, že obviněný žádá o odročení a o dohodu s lékaři, nikoliv o zrušení výroku o vině (č. l. 140). I v odvolacím veřejném zasedání si pak obviněný sice stýskal na nedostatečnou zdravotní péči v České republice, nikoliv však na to, že v hlavním líčení měl být takzvaně „mimo“. V. Způsob rozhodnutí
17. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl námitky, které se s dovolacím důvodem sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
18. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů