3 Tdo 859/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6.
listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným I. V., proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 2 To 6/02, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 23/2000, t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 49 T 23/2000, byl
obviněný I. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm.
b) tr. zák. a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody podle § 234 odst. 2
tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl
zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 57 odst. 1 tr. zák. uložen
trest vyhoštění z území republiky, podle § 57 odst. 2 tr. zák. na dobu
neurčitou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního
příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 1 T 134/99,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2002,
sp. zn. 2 To 6/02, kterým předmětné odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný I. V. dovoláním
podaným prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.,
přičemž toto rozhodnutí napadl z důvodu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tj. že
vrchní soud rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí. Dále dovoláním napadl i výše citovaný rozsudek
Městského soudu v Praze z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že
„zjištěný skutkový stav neodpovídá hmotně právnímu posouzení.“ Dovolání
obviněný podal proti výroku o trestu i proti výroku o vině.
Obsah námitek obviněného, které uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku
se týká zejména snížení věrohodnosti důkazů podporujících identifikaci
pachatele, především daktyloskopické stopy č. 3 a výpovědi svědka V. K. ml.
Dovolatel dále poukázal na nesrovnalosti v datech obsažených v protokolu o
ohledání místa činu, když vysvětlení svědka J. F. o uskutečněné písařské chybě
považoval za účelové. Dále uvedl důvody svého odmítnutí důkazu pachovou stopou
a konstatoval, že v dosavadním řízení byla porušena základní práva obviněného v
trestním řízení. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil
napadený rozsudek (pominul však napadené usnesení) a věc přikázal soudu I.
stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby rozhodl sám rozsudkem o
zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř.
K dovolání obviněného podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel fakticky napadá
nesprávnost skutkových zjištění, která však důvodem dovolání být nemůže. Proto
navrhl, aby dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl podané
dovolání a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni,
dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti
usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému
v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody,
označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., lze považovat
za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
předpokladem pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Zákon tak formuloval podmínky pro dovolání, které je
v takových případech určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé,
pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností
podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená,
že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je
v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které
dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,je tedy nutno odlišovat od
případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové
vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné
zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo,
samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně
právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou
právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání uvedl argumenty podporující závěr o chybné
identifikaci pachatele v předmětné trestní věci. Na podporu tohoto přesvědčení
uplatnil námitky proti rozsahu i kvalitě provedeného dokazování, jak je uvedeno
shora. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění
učiněných nalézacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky.
Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem
přezkumu v rámci řízení o dovolání.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž bylo
zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní
ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence vady spočívající v
tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.
ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný důvod patří mezi procesní
dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv.
zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo bez splnění zákonných
předpokladů k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut nebo
odmítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V případě obviněného I. V. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v
Praze, jako soud druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku
(odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání, a to za splnění všech zákonných
podmínek pro takové rozhodnutí.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy podle námitek
uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní
povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci
a pozdější zamítnutí odvolání obviněného odvolacím soudem bez splnění zákonných
podmínek pro toto zamítnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. k) tr. ř. (nově § 265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel
na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak
na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně
druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům
předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit,
že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v
posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová