3 Tdo 860/2015-105
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2015 o
dovoláních podaných Mgr. H. F., roz. V., a PhDr. E. F., proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T
64/2011, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu a § 261 trestního řádu se
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, a
rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011,
zrušují.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také
všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Opavě
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011 byla
obviněná Mgr. H. F. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., dále jen tr.
zák.), obviněný PhDr. E. F. byl uznán vinným organizátorstvím trestného činu
úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a), § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b)
tr. zák., a obviněná D. P., roz. M., byla uznána vinnou pomocí k trestnému činu
úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b)
tr. zák., čehož se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v
tom, že (včetně překlepů) „v období od dubna 2005 do května 2009 v O. po
předchozí společné domluvě a se záměrem neoprávněně získat pro společnost FROS
ZPS s.r.o. Opava, IČ 26803291 příspěvky na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením ve smyslu ustanovení § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o
zaměstnanosti, v tehdy platném znění, v žádostech o tyto příspěvky resp. v
přílohách těchto žádostí, uváděli nepravdivé údaje o počtu skutečně
zaměstnaných osob a o skutečné výši mzdových nákladů na jejich mzdy, kdy tedy
jednak uváděli jako zaměstnance osoby, které ve skutečnosti žádnou práci pro
uvedenou společnost neprováděli a jednak obžalovaná D. P. jako mzdová účetní
sama a prostřednictvím dalších osob zajistila výplatu nižších než účetně
deklarovaných vyplacených mezd, a to na pokyn obžalovaného PhDr. E. F.,
ředitele společnosti, kdy tyto údaje následně poskytla k podání žádostí o
poskytnutí příspěvku, které následně obžalovaná Mgr. H. F. jako jednatelka
společnosti FROS ZPS s.r.o. podala u Úřadu práce v O., přičemž
1) dne 22.4.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o
zaměstnání nejméně o P. F.,
2) dne 25.7.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
3) dne 12.10.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
4) dne 19.1.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
5) dne 10.4.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o
zaměstnání nejméně o P. F.,
6) dne 14.7.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
7) dne 12.10.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
8) dne 12.1.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
9) dne 12.4.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o
zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
10) dne 11.7.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
11) dne 9.10.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
12) dne 10.1.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
13) dne 11.4.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o
mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. Z., B. M., B. M., B.
M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., D. D., E. J., F.
P., F. J., F. A., F. M., F. J., G. M., H. B., H. J., H. H., H. A., H. A., H.
A., H. A., H. M., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K. J., K. M., K. P., L.
V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. S., M. P., M. J., M. L., N. Š., N.
V., N. Z., N. L., O. E., O. R., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P.
E., P. V., P. P., P. F., P. L., R. M., S. J., S. D., S. L., S. V., S. M., S.
L., S. P., Š. H., Š. A., Š. J., Š. R., Š. J., T. E., V. E., V. J., V. J., V.
M., Z. J., Z. F.,
14) dne 15.7.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje
o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M.,
B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., E.
J., F. P., F. J., F. A., F. M., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H.
A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K. J., K. M., L. V., L. J., J.
L., L. F., M. V., M. F., M. P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N. L., O. E., O.
R., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P. L., R.
F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. V., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š.
J., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
15) dne 15.10.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje
o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M.,
B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., E.
J., F. P., F. J., F. A., F. M., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H.
A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K. J., K. A., K. J., K. M., L.
V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N.
J., N. L., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P.
L., R. F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š.
J., Š. Z., Š. J., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
16) dne 16.1.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje
o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M.,
B. M., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., E. J., E.
M., F. P., F. J., F. A., F. M., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H.
A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. J., K. A., K. J., K. M., L. V., L.
J., J. L., L. F., M. V., M. P., M. J., M. M., N. Š., N. J., N. L., O. E., O.
L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. L., R. F., R. M., S. V., S.
J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V.
E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
17) dne 15.4.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2009 byly uvedeny nepravdivé údaje o
mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. M., B. M., C.
E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. A., E. J., E. M., F. J., F. M., F. L., F.
J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K.
J., K. A., K. M., L. V., L. J., J. L., M. P., M. J., M. M., N. J., O. E., O.
L., P. M., P. R., P. E., P. L., R. F., S. V., S. L., S. J., S. M., S. M., S.
P., Š. H., Š. J., Š. Z., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M.,
a celkem tak způsobili Českému státu – Úřadu práce v O., který následně
příspěvek vyplácel, škodu ve výši nejméně celkem 3.173.181,49 Kč,“. Za uvedenou
trestnou činnost byla obviněná Mgr. H. F. odsouzena k trestu odnětí svobody v
trvání čtyř roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále jí
byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo
družstva, na dobu tří let. Obviněný PhDr. E. F. byl za uvedenou trestnou
činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon
byl zařazen do věznice s dozorem. Obviněná D. P. byla pro uvedenou trestnou
činnost odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon
byla zařazena do věznice s dozorem. Stejným rozsudkem byla obviněným Mgr. H.
F., PhDr. E. F. a E. F. podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.)
uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené
České republice – Úřadu práce České republiky se sídlem Praha 2, Karlovo
náměstí č. 1359/1, PSČ 128 01, částku 3.173.181,49 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.
ř. byl poškozený Česká republika – Úřad práce České republiky odkázán se
zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která byla proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podána
Mgr. H. F., PhDr. E. F., D. P., a o odvolání státního zástupce, rozhodl ve
druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To
281/2014, když podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že
částečně upravil skutkovou větu výroku napadeného rozsudku a opět obviněnou
Mgr. H. F. uznal vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1,
odst. 4 písm. b) tr. zák., obviněného PhDr. E. F. uznal vinným organizátorstvím
trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a), § 250b odst. 1,
odst. 4 písm. b) tr. zák., a obviněnou D. P. uznal vinnou pomocí k trestnému
činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 4
písm. b) tr. zák., čehož se dle skutkových zjištění dopustili jednáním
spočívajícím v tom, že (včetně překlepů) „v období od dubna 2005 do května 2009
v O. po předchozí společné domluvě a se záměrem neoprávněně získat pro
společnost FROS ZPS s.r.o. Opava, IČ 26803291 příspěvky na podporu zaměstnávání
osob se zdravotním postižením ve smyslu ustanovení § 78 zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, v tehdy platném znění, v žádostech o tyto příspěvky resp. v
přílohách těchto žádostí, uváděli nepravdivé údaje o počtu skutečně
zaměstnaných osob a o skutečné výši mzdových nákladů na jejich mzdy, kdy tedy
jednak uváděli jako zaměstnance osoby, které ve skutečnosti žádnou práci pro
uvedenou společnost neprováděli a jednak obžalovaná D. P. jako mzdová účetní
sama a prostřednictvím dalších osob zajistila výplatu nižších než účetně
deklarovaných vyplacených mezd, a to na pokyn obžalovaného PhDr. E. F.,
ředitele společnosti, kdy tyto údaje následně poskytla k podání žádostí o
poskytnutí příspěvku, které následně obžalovaná Mgr. H. F. jako jednatelka
společnosti FROS ZPS s.r.o. podala u Úřadu práce v O., přičemž
1) dne 22.4.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o
zaměstnání nejméně o P. F.,
2) dne 25.7.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
3) dne 12.10.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
4) dne 19.1.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
5) dne 10.4.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o
zaměstnání nejméně o P. F.,
6) dne 14.7.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F.,
7) dne 12.10.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
8) dne 12.1.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
9) dne 12.4.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o
zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
10) dne 11.7.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
11) dne 9.10.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
12) dne 10.1.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje
o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
13) dne 11.4.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o
mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. Z., B. M., B. M., B.
M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. D., E. J., F. P., F. J., F.
A., F. J., G. M., H. B., H. J., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J.
M., K. J., K. J., K. M., K. P., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M.
P., M. J., M. L., N. Š., N. L., O. E., O. R., O. E., O. L., P. M., P. V., P.
R., P. R., P. E., P. V., P. P., P. F., P. L., R. M., S. J., S. L., S. V., S.
M., S. P., Š. H., Š. A., Š. J., T. E., V. J., V. J., V. M., Z. J., Z. F.,
14) dne 15.7.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje
o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M.,
B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., F. P., F.
J., F. A., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch.
I., J. M., K. J., K. J., K. M., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M.
P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N. L., O. E., O. R., O. E., O. L., P. M., P.
V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P. L., R. F., R. M., S. V., S. J., S.
L., S. V., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V. J., V. J., V.
M., Z. A., Z. J., Z. F.,
15) dne 15.10.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje
o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M.,
B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., F. P., F.
J., F. A., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch.
I., J. M., K. J., K. J., K. A., K. J., K. M., L. V., L. J., J. L., L. F., M.
V., M. F., M. P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N. J., N. L., O. E., O. L., P.
M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P. L., R. F., R. M., S. V., S.
J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V.
J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
16) dne 16.1.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje
o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M.,
B. M., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., E. M., F. P., F.
A., F. L., H. J., H. H., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. A., K.
J., K. M., L. V., L. J., L. F., M. V., M. P., M. J., M. M., N. Š., N. J., N.
L., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. L., R. F., R.
M., S. V., S. J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. Z., Š. J., V.
J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
17) dne 15.4.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2009 byly uvedeny nepravdivé údaje o
mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. M., B. M., C.
E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., E. M., F. L., H. J., H. H., H. A., Ch.
J., Ch. I., J. M., K. J., K. A., K. M., L. V., L. J., M. P., M. J., M. M., N.
J., O. E., O. L., P. M., P. R., P. E., P. L., R. F., S. V., S. L., S. J., S.
M., S. M., S. P., Š. H., Š. Z., V. J., V. J., V. M.,
a celkem tak způsobili České republice – Úřadu práce v O., který následně
příspěvek vyplácel, škodu ve výši nejméně 2.898.514,- Kč,“. Za uvedenou
trestnou činnost byla obviněná Mgr. H. F. odsouzena k trestu odnětí svobody v
trvání dvou roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále jí
byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo
družstva, na dobu tří roků. Obviněný PhDr. E. F. byl za uvedenou trestnou
činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon
byl zařazen do věznice s dozorem. Obviněná D. P. byla pro uvedenou trestnou
činnost odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž jí takto
uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků.
Stejným rozsudkem byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozená Česká republika –
Úřad práce České republiky se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí č. 1359/1, PSČ
128 01, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali Mgr. H. F. a PhDr. E. F.
dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za
splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněná Mgr. H. F. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej
podává jak proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, tak proti dosud nezrušenému rozsudku Okresního
soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, a to z důvodů uvedených
v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., přičemž dovoláním napadá výroky těchto
rozhodnutí v celém rozsahu. Nejprve uvedla, že primárním dovolacím důvodem je
absence výroku ve výrokové části rozhodnutí soudu druhého stupně. Tento měl
porušit ustanovení § 259 tr. ř., když vyhlásil podle § 259 odst. 3 písm. a), b)
tr. ř. nový rozsudek, a to aniž by předcházelo rozhodnutí o zrušení rozsudku
soudu prvního stupně, učiněné v souladu s § 258 tr. ř. Dále uvedla, že dikce
popisu skutku v napadených rozsudcích, případně i obžalobě, nevykazuje veškeré
znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Pokud má být prokázán
vznik trestněprávního odpovědnostního vztahu, je nutné zkoumat a prokázat
existenci všech formálních znaků skutkové podstaty, jakož i znaku materiálního,
tedy společenské škodlivosti. Existenci těchto znaků je následně nutné
promítnout do skutkové věty rozhodnutí a zdůvodnit, na základě jakých důkazů k
takovému závěru soud dospěl. Přitom popis skutku ve skutkové větě napadených
rozhodnutí nerespektuje princip individuální trestní odpovědnosti, neboť nebylo
stanoveno, kdo konkrétně uváděl do žádostí o příspěvky nepravdivé údaje. Přitom
pokud je ve skutkové větě užito plurálu „uváděli“, je rozhodnutí opřeno o
princip kolektivní odpovědnosti, což nerespektuje princip individuální trestní
odpovědnosti. Soudy, resp. státní zástupce v případě obžaloby, se tak snažily
obejít skutečnost, že individuální odpovědnost jednotlivých konkrétních osob
nebyla nikdy v průběhu řízení předmětem zkoumání. Jelikož nebylo nikdy
dokazováno, která konkrétní osoba uváděla vadné údaje do inkriminovaných
žádostí, stejně jako zda věděla o možných nesrovnalostech, tak část skutkové
věty napadených rozhodnutí je v příkrém rozporu s hmotným právem, neboť nebylo
popsáno konkrétní jednání obviněné, v němž je spatřován trestný čin. Užitý
popis skutku vystihuje skutečnou činnost spočívající v podpisu žádostí, neboť
obviněná jako jednatelka společnosti byla jedinou osobou s tímto oprávněním. Samotné podání žádostí ovšem neatakuje žádnou skutkovou podstatu trestného
činu. Skutková věta je tak v důsledku uvedeného v příkrém rozporu s § 250b tr. zák. v tehdy platném znění. Namítané vady se dále odrážejí i v zásadním rozporu
věty skutkové a věty právní obou napadených rozhodnutí, a to v případě všech
obviněných. Ve skutkové větě je použitím termínu „uváděli“ konstituována
kolektivní odpovědnost všech obviněných, avšak ve větě právní je pouze v
případě obviněné použit termín „uvedla nepravdivé údaje“, naopak v případě
obviněného PhDr. E. F. je užita definice „zosnoval spáchání trestného činu tak,
aby v žádosti o poskytnuté dotace byly uvedeny nepravdivé údaje“ a v případě
obviněné E. F. pak „poskytla jinému pomoc k tomu, aby v žádosti o poskytnutí
dotace uvedl nepravdivé údaje“.
V další části dovolání obviněná poukazuje na
provedené dokazování, přičemž podotýká, že rozhodnutí obecného soudu by bylo
nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý
proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním
nesouladu se skutkovými zjištěními, a to včetně úplné absence skutkových
zjištění. Přitom v průběhu celého trestního řízení byla nade vší pochybnost
prokázána pouze skutečnost, že obviněná byla v rozhodné době jednatelkou
společnosti FROS ZPS s.r.o. a z tohoto titulu byla jedinou kompetentní osobou k
podpisu žádostí o dotace. Předmětem dokazování nikdy nebylo konkrétní jednání
obviněné, ani otázka, zda mohla vědět o eventuálních nezákonnostech, které měly
provázet vyplácení mezd zaměstnancům. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí
dále uvedl, že obviněnou v průběhu hlavního líčení usvědčila řada zaměstnanců,
avšak na tomtéž místě uvedl v případě obviněné pouze jedinou svědkyni, a to E. B., která navíc neztotožnila s naprostou jistotou obviněnou s osobou, která jí
donesla výpověď. Soud druhého stupně se poté s touto okolností nevypořádal, byť
byla obsažena v odvolacích námitkách obviněné. Soudy tak zcela odhlíží od
výsledku dokazování, přičemž v průběhu trestního řízení nebyl ani proveden
žádný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit existenci předchozí domluvy
jednotlivých obviněných tak, jak je prezentována ve skutkové větě obou
napadených rozsudků. Pokud v tomto soudy dovozují existenci takové dohody z
dokumentu zajištěného v jednom z počítačů, pak tento dle závěrů znalce vzniknul
v roce 2008. Dle skutkových vět soudních rozhodnutí však mělo jít o předchozí
dohodu, tedy učiněnou před dubnem 2005. S konstatováním, že si obviněná
uvědomuje rozsah námitek uplatnitelných v rámci dovolání, rovněž podotýká, že
soudem prvního stupně došlo k porušení ustanovení trestního řádu, konkrétně §
216 tr. ř., spočívající v neudělení prostoru k závěrečné řeči ani jednomu z
obviněných. Odvolací soud se s touto vadou vypořádal postupem, kdy během
veřejného zasedání o odvolání udělil obviněným prostor k přednesení závěrečné
řeči a přednesu posledního slova, čímž byl opětovně porušen zákon, konkrétně
ustanovení § 235 odst. 3 tr. ř. Důsledkem je poté zjevná nezákonnost obou
napadených rozsudků. V intencích ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. obviněná
vznesla žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, kterou odůvodnila jak
shora popsanými argumenty, které dle jejího názoru vytvářejí podklad pro
zrušení napadených rozhodnutí, tak i rodinnou a vlastní sociální situací. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud vydal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení, kterým zruší pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze
dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014 a dále rozhodnutí Okresního soudu v Opavě
ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, a v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. přikáže věcně a místně příslušnému orgánu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Obviněný PhDr. E. F. ve svém dovolání uvedl, že tímto napadá pravomocný
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014,
přičemž napadá pravomocný výrok o vině a na něj navazující výrok o trestu a
způsobu jeho výkonu, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Předně podotkl, že z dikce § 259 odst. 1 tr. ř. může odvolací soud ve věci
učinit nové rozhodnutí toliko po zrušení prvoinstančního rozsudku. Toto
ustanovení soud druhého stupně porušil, když vyhlásil podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nový rozsudek, aniž by předtím rozhodl o zrušení rozsudku soudu
prvního stupně. Došlo tak k porušení trestního řádu v ustanovení § 258 tr. ř. Faktickým důsledkem této vady je existence dvou pravomocných rozhodnutí v téže
trestní věci s rozdílnými výroky, čímž byl nastolen právní stav nesouladný se
zásadou ne bis in idem, přičemž z pohledu dovolacího řízení lze tuto vadu
podřadit pod § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Obviněný rovněž zdůraznil, že ve
svém dovolání vychází z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu stran
extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. K
tomuto nejprve uvedl, že rozsudkem odvolacího soudu byl uznán vinným ze
spáchání trestného činu úvěrového podvodu, avšak nikoli jako jeho hlavní
pachatel, ale co by organizátor podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., přičemž
rozvedl, v čem spočívá organizátorství trestného činu (resp. zosnování či
řízení), které musí směřovat k individuálně určitému trestnému činu, určenému
alespoň v hlavních rysech. Za formálně právní vadu subsumovatelnou pod uvedený
dovolací důvod pak považuje, že ve výroku rozsudku soudu druhého stupně (v
ustanovení o právní kvalifikaci skutku) není v souladu s § 89 odst. 3 tr. zák. zahrnut znak pokračování, jenž má význam pro určení právní kvalifikace jednání,
potažmo pro uložení trestu. Samotná objektivní stránka organizátorství je ve
skutkové větě rozhodnutí odvolacího soudu vyjádřena tak, že trestná činnost
měla být spáchána po předchozí společné domluvě a obviněná D. P. měla jednat na
pokyn obviněného. Z toho dovozuje, že skutková věta zahrnuje oba znaky
organizátorství, tedy zosnování i řízení. Popis skutku však ani formálně
neobsahuje sebemenší detaily k času a zejména obsahu předchozí domluvy, ani
jakýkoli popis konkrétních pokynů, kterými se měli hlavní pachatel a pomocnice
řídit. Tento formálně právní stav totiž vychází ze zjištěného skutkového stavu,
který neposkytuje pro výrok o vině obviněného, coby organizátora, žádný
podklad. Dále se obviněný vyjádřil k důkazní situaci stran svědeckých výpovědí,
se závěrem, že z více než 300 slyšených svědků byla soudem druhého stupně vzata
v potaz jako usvědčující důkaz výpověď jediného z nich (F. M.). V tomto
obviněný namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými a právními závěry, jelikož
trestná činnost v podobě organizátorství, kladená mu za vinu, měla být páchána
v období od roku 2005 do května 2009, a to celkem v 17 skutcích tvořících ve
svém souhrnu jeden pokračující trestný čin. Svědek F.
M., jako osoba zneužitá k
páchání trestné činnosti, je však uváděn pouze u skutku pod číslem 13, 14 a 15
(časové období od 11. 4. 2008 do 15. 10. 2008). Obviněný se tak pozastavil nad
tím, co může výpověď uvedeného svědka vypovědět o zbývajících skutcích. K
tomuto obviněný uzavřel, že skutkové závěry zjištěné soudem druhého stupně,
vyplývající z výpovědi jediného svědka, nepodávají žádný důkaz ke skutkům,
kterých tento svědek nebyl účasten, a už vůbec ne k otázce organizátorství. K
jakékoli předchozí dohodě a eventuálnímu řízení trestné činnosti se uvedený
svědek z povahy věci ani nemohl vyjádřit. S odkazem na provedené dokazování
dále rozvedl důkazní hodnotu zajištěného dokumentu, který byl předmětem
znaleckého zkoumání, zejména pak jeho vztah k časové ose páchání trestné
činnosti, resp. k jejímu organizování. Tento dokument je časován do období 1,
2/2008 a je tak irelevantní nejméně ke skutkům pod bodem 1 – 11 výroku
odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně (tedy období 22. 4. 2005 až 9. 10. 2007). Ani tento důkaz tedy není způsobilý podpořit objektivní stránku stran
předchozí (před dubnem 2005 uskutečněné) domluvy na páchání trestné činnosti. Rovněž další důkazy se váží k roku 2008, kdy k 1. 1. 2008 došlo ke změně
legislativy a k podstatnému nárůstu mzdy vyplácené v hotovosti, přičemž právě z
těchto okolností vycházel soud prvního stupně při posuzování systémového
páchání trestné činnosti na poli dotačních podvodů. Nicméně s ohledem na
uvedené datum opět nemohou nic vypovědět o dohodě na páchání trestné činnosti
sjednané před dubnem 2005 a důkaz je tak irelevantní ke skutkům pod body 1 –
11. Obviněný k tomuto podotkl, že soud druhého stupně z několika set
provedených důkazů výslovně coby usvědčující v otázce viny označil pouze tři. V
tomto poukazuje na extenzivitu výkladu hodnocení důkazů, kterou spatřuje v tom,
že ani svědek F. M. ani znalecké posudky a už vůbec nikdo z dalších slyšených
svědků nikdy nepotvrdili subjektivní stránku trestné činnosti kladené
obviněnému za vinu. Žádný ve věci vyslechnutý svědek nikdy nepotvrdil, že by se
s problémem stran výše fakticky přijaté a v dokumentech deklarované mzdy
obrátil na obviněného. Stejně tak hlavní pachatelka ani pomocnice nikdy
neprohlásily, že by od obviněného obdržely jakékoli pokyny k páchání trestné
činnosti. S ohledem na výše uvedené obviněný spatřuje extrémní rozpor mezi
faktickým skutkovým stavem a právní subsumpcí vyjádřenou znakem organizátorství
k trestnému činu úvěrového podvodu. K výše uvedenému následně shrnul, že z
pohledu časové souvislosti důkazů s trestnou činností kladenou obviněnému za
vinu jsou jediné tři obviňující důkazy časově disproporční. Výpověď svědka F. M. je relevantní pouze k časovému úseku skutkového děje od 11. 4. 2008 do 15. 10. 2008 (skutek č. 13, 14 a 15). Znalecký posudek z odvětví výpočetní technika
určuje vznik zajištěného dokumentu na počátek roku 2008, a tudíž důkazně
nepodporuje období duben 2005 až 9. 10. 2007 (skutky č. 1 – 11). Znalec z
odvětví účetnictví se vyjadřuje k času po 1. 1. 2008 a hodnota důkazů k
předchozím skutkům je tak nulová.
Žádný důkaz přitom nepodporuje objektivní
stránku organizátorství (osnování či řízení) ani stránku subjektivní. Nadto
obviněný zmínil, že nebyly vyvráceny jiné verze modu operandi, jako např. verze
obžaloby stran možné zpronevěry části mezd středním managementem. Obviněný dále
vytkl soudu druhého stupně, že nehodnotil předložený důkaz v podobě smlouvy o
úschově u advokáta (s neodvolatelným pokynem k výplatě částky 437.873,- Kč, a
to pokud poškozená Česká republika uplatní nárok na vrácení neoprávněné
dotace). Byť by provedení tohoto důkazu nesměřovalo do otázky viny, mělo by se
projevit v oblasti polehčujících okolností ovlivňujících výši uloženého trestu
[§ 33 písm. h) tr. zák.]. Na samotné nehodnocení důkazu tak lze nahlížet jako
na tzv. opomenutý důkaz. Nadto v intencích § 265k odst. 2 tr. ř. (upravujícím
aplikaci zásady beneficium cohaesionis) požádal, aby v případě akceptace
argumentace hlavní pachatelky Mgr. H. F. bylo toto dobrodiní vztaženo i na jeho
osobu. Obviněný rovněž s odkazem na § 265k odst. 1 tr. ř. uvedl, že Nejvyšší
soud je v případě shledání důvodnosti podaného dovolání oprávněn zrušit také
vadné řízení, jež předcházelo napadenému rozhodnutí. Tento stav spatřuje v
neudělení práva závěrečné řeči a posledního slova během hlavního líčení před
soudem prvního stupně. Současně navrhl, s odkazem na osobní důvody, resp. namítaná pochybení soudů prvního a druhého stupně, aby Nejvyšší soud rozhodl ve
smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. o tom, že se výkon trestu obviněného odkládá. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil pravomocné
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014
(in eventum aby ve smyslu § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil též rozsudek
Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011) a dále aby
Nejvyšší soud učinil rozhodnutí podle § 265l odst. 1, odst. 2 tr. ř.
K takto podaným dovoláním se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v
souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že
vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak
vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou
podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví
žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té
které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán
tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací
důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění,
pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze
přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o
dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a
následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí
vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které
bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem
vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které
směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky,
kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, tento
spočívá ve dvou alternativách. První je ta, že nebyl vůbec učiněn určitý výrok,
který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Jde
tedy o to, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl
podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části
rozhodnutí. Druhou alternativou je pak ta, že určitý výrok sice byl v napadeném
rozhodnutí učiněn, ale není úplný, neboť neobsahuje některou podstatnou
náležitost, která v něm podle zákona měla být.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněných.
Jednotlivá dovolání obviněných přitom v některých otázkách obsahují obdobné
výhrady, ve vztahu k nimž se jeví vhodné, aby na ně Nejvyšší soud nejprve
reagoval v obecnější poloze.
Nejvyšší soud předně považuje za nezbytné podotknout, a to s ohledem na námitky
obviněných stran výsledků provedeného dokazování, které v podstatné míře ve
svých dovoláních rozporují, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého
stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7
tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není
oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného
přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání
jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí
dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5.
2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud v tomto dále připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily
potřebný rozsah dokazování, a rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich
výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a
jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro
zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je
však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §
125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08). Nejvyšší soud se navíc
nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně
relevantních námitek tak nemohou mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými by obvinění
vytýkali neúplnost provedeného dokazování. Nejvyšší soud v této souvislosti
zdůrazňuje, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními
soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Na existenci
extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového
děje, jednak obviněných a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené
obžalobou. Odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená
porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně
dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Pokud tedy v posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněných směřují do
skutkové a procesní oblasti, kdy obvinění soudům vytýkají v prvé řadě nesprávné
hodnocení důkazů (zejména hodnocení několika set svědeckých výpovědí), a
současně prosazují vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro ně příznivou a od
skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci,
nezbývá než odkázat na již uvedené možnosti Nejvyššího soudu stran případné
revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a možnosti
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Tyto závěry mají přímý dopad rovněž
na otázku společné domluvy mezi obviněnými k páchání trestné činnosti, kdy soud
druhého stupně ve svém rozhodnutí (str. 34 rozsudku) uvedl, že společná domluva
byla dovozena konkludentně vyhodnocením provedeného dokazování, souvislostmi a
spoluprací obviněných. Stejně tak okolnosti ve vztahu k obsahu společné domluvy
resp. otázka jednotlivých pokynů, jak ve svém dovolání rozvádí obviněný PhDr.
E. F., a jejich evaluace, jsou záležitostí provedeného dokazování před soudy
prvního a druhého stupně.
Obvinění rovněž vznesli námitky stran neudělení prostoru k závěrečným řečem.
Byť ze strany soudu prvního stupně, a následně soudu druhého stupně, který se
snažil vadný stav napravit udělením prostoru k přednesu závěrečných řečí během
veřejného zasedání, došlo k porušení procesních pravidel vymezených trestním
řádem a garantovaných jako součást trestního řízení, tak tímto de facto
namítají nesprávnou aplikaci § 216 tr. ř. a § 217 tr. ř. Jedná se tak o námitku
procesního charakteru, kterou nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Oběma obviněným však lze přisvědčit v tom, že rozsudek Krajského soudu v
Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, je stižen zcela zásadní vadou
spočívající v absenci výroku, kterým se zrušuje odsuzující rozsudek Okresního
soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, čímž došlo k porušení
mezinárodně uznávané zásady ne bis in idem, zakotvené jak v mezinárodních
dokumentech, tak v trestním řádu [§ 11 odst. 1 písm. f), g), h) tr. ř.]. V
rámci neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu byl s ohledem na § 265o odst. 2
tr. ř. přehrán zvukový záznam z veřejného zasedání ve věci obviněných u
Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, z něhož je patrné, že soud druhého
stupně vyhlásil nový rozsudek, aniž by zrušil jemu předcházející. Zůstává s
podivem, že jak z protokolu z veřejného zasedání (č. l. 11380), tak i z
protokolu o hlasování (který byl v rámci neveřejného zasedání u Nejvyššího
soudu rovněž zkoumán, a to v dikci § 265o odst. 2 tr. ř.) vyplývá, že soud
druhého stupně správně před vynesením nového rozsudku zrušil jemu předcházející
rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud však vycházel ze zvukového
záznamu z veřejného zasedání a rovněž z písemné verze rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014. Důsledkem závadného stavu
navozeného rozhodnutím soudu druhého stupně je vzájemná konkurence dvou
pravomocných vykonatelných rozsudků. Z dikce § 259 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že
odvolací soud může ve věci učinit nové rozhodnutí toliko po zrušení odvoláním
napadeného rozhodnutí (či jeho části) podle § 258 tr. ř. Soud druhého stupně
tedy porušil ustanovení § 259 tr. ř., když vyhlásil podle § 259 odst. 3, písm.
a), b) tr. ř. nový rozsudek, aniž by postupem podle § 258 tr. ř. nejprve zrušil
rozhodnutí nalézacího soudu. S ohledem na uvedený (vadný) postup soudu druhého
stupně lze přisvědčit námitkám obviněných, že jsou dány podmínky pro uplatnění
dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a jejich námitky
jsou takto v uvedeném směru důvodné.
I. K dovolání obviněné Mgr. H. F.
K námitkám obviněné stran provedeného dokazování, společné domluvy obviněných
na páchání trestné činnosti, neudělení prostoru k závěrečným řečem a k námitce
chybějícího výroku v rozhodnutí soudu druhého stupně se již Nejvyšší soud
vyjádřil na jiném místě tohoto rozhodnutí.
Obviněná nadto uvedla, že soudy nerespektovaly zásadu individuální trestní
odpovědnosti, pokud ve skutkové větě svých rozhodnutí užily plurálu „uváděli“.
Z tohoto pojetí přitom není zcela zřejmé, které osoby měly uvádět nepravdivé
údaje do žádostí o příspěvky, jelikož ve skutkové větě se dále uvádí, že „…
obžalovaná D. P. jako mzdová účetní sama a prostřednictvím dalších osob
zajistila výplatu nižších než účetně deklarovaných vyplacených mezd, a to na
pokyn obžalovaného PhDr. E. F.…“, nicméně podle právní věty byla pouze Mgr. H.
F. označena za osobu, která uváděla nepravdivé údaje, a naopak v případě
obviněného PhDr. E. F. je užita definice „zosnoval spáchání trestného činu tak,
aby v žádosti o poskytnuté dotace byly uvedeny nepravdivé údaje“ a v případě
obviněné E. F. „poskytla jinému pomoc k tomu, aby v žádosti o poskytnutí dotace
uvedl nepravdivé údaje“. Obviněné lze přisvědčit v tom, že jednou z
esenciálních zásad trestního práva je zásada individuální odpovědnosti, kdy
jedince lze trestat pouze za jeho vlastní jednání, čímž je tzv. kolektivní
odpovědnost vyloučena. Ze skutkové věty a navazující věty právní musí být
naprosto zřejmé, který z obviněných zastával při páchání trestné činnosti jakou
funkci. Uvedený stav má za následek, že v napadených rozhodnutích nebylo bez
pochybností popsáno konkrétní jednání obviněné, v němž je spatřován trestný
čin, pro který byla stíhána a odsouzena.
II. K dovolání obviněného PhDr. E. F.
K námitkám obviněného stran provedeného dokazování, společné domluvy obviněných
na páchání trestné činnosti, neudělení prostoru k závěrečným řečem a k námitce
chybějícího výroku v rozhodnutí soudu druhého stupně se již Nejvyšší soud
vyjádřil na jiném místě tohoto rozhodnutí.
Obviněný ve svém dovolání dále rozvedl tezi, dle které byl uznán vinným jako
organizátor trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr.
zák., § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. Obviněnému lze přisvědčit
zejména v tom, že pokud by soudy prvního a druhého stupně vycházely ze závěrů
stran společné dohody mezi obviněnými, a tyto opřely zejména o důkazy v podobě
svědecké výpovědi F. M. a zajištěného dokumentu uloženého v dokumentech
uživatele „E. F.“ (viz str. 87 rozsudku soudu prvního stupně), tak tyto nejsou
náležitě odůvodněny. Výpověď svědka F. M. se zdá být relevantní pouze k
časovému úseku skutkového děje od 11. 4. 2008 do 15. 10. 2008 (skutek č. 13, 14
a 15) a znalecký posudek z odvětví výpočetní technika určuje vznik zajištěného
dokumentu na počátek roku 2008, a tudíž důkazně nepodporuje období duben 2005
až 9. 10. 2007 (skutky č. 1 – 11). Uvedené důkazy tudíž nepodporují objektivní
stránku organizátorství trestného činu. Obviněnému lze v důsledku výše
uvedeného přisvědčit v tom, že v těchto bodech jsou právní závěry stran
organizátorství v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními.
Obviněnému lze rovněž přisvědčit v tom, že na smlouvu o úschově u advokáta (s
neodvolatelným pokynem k výplatě částky 437.873,- Kč, a to pokud poškozená
Česká republika uplatní nárok na vrácení neoprávněné dotace) lze nahlížet jako
na polehčující okolnost ve smyslu § 33 písm. h) tr. zák. Je sice na zvážení
soudu, které okolnosti nakonec vyhodnotí jako polehčující (či přitěžující) při
ukládání trestu a stanovení jeho výše, avšak z hlediska práva na spravedlivý
proces je klíčový požadavek náležitého odůvodnění konkrétního rozhodnutí, ke
kterému soud dospěl. Na uvedený důkaz přesto nelze nahlížet jako na tzv.
opomenutý, neboť soud druhého stupně jej reflektoval. Soud se však v tomto
omezil na konstatování, že dokazování bylo doplněno i smlouvou o úschově u
advokáta (str. 23 rozsudku soudu druhého stupně), a při odůvodnění výše trestu
jednotlivých obviněných (str. 37 – 38 rozsudku) již tuto okolnost nezmínil, byť
by se do výše trestu případně ani nepromítla.
Obviněný dále namítl, že ve výroku rozsudku soudu druhého stupně není v souladu
s § 89 odst. 3 tr. zák. zahrnut znak pokračování v trestném činu. Lze však
připomenout, že v těchto případech nestačí, aby se jednalo o skutkovou podstatu
jednoho a téhož trestného činu. U pokračování v trestném činu musí být současně
dány čtyři znaky: a) naplňování stejné skutkové podstaty; b) jednotný záměr
(subjektivní souvislost); c) stejný nebo podobný způsob provedení; d) blízká
souvislost časová a v předmětu útoku (objektivní souvislost). Pokračování v
trestném činu je navíc vyloučeno, pokud jsou některé dílčí útoky spáchány ve
formě pachatelství či spolupachatelství a některé ve formě účastenství, jelikož
u účastenství naplnil organizátor, návodce nebo pomocník jinou skutkovou
podstatu trestného činu. Účastenství podle § 10 odst. 1 tr. zák. na trestných
činech různých pachatelů nelze posoudit jako jeden pokračující trestný čin
účastenství, byť by jinak byly splněny podmínky pro takové posouzení všech
útoků uvedené v § 89 odst. 3 tr. zák.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že soudy prvního a druhého stupně
nedostatečně vymezily skutkové a na ně navazující právní věty svých rozhodnutí
stran rolí jednotlivých obviněných, které na páchání trestné činnosti
zastávali. Je nezbytné, aby Okresní soud v Opavě věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Okresní soud v Opavě uvedený stav napraví zejména tím, že
ze skutkové (a navazující právní) věty rozhodnutí bude zcela zřejmé, kdo z
obviněných a (zvláště) jakým způsobem na trestné činnosti participoval. Pokud s
ohledem na provedené dokazování dospěje k závěru, že obviněný PhDr. E. F. ve
věci zastával pozici organizátora trestného činu úvěrového podvodu podle § 10
odst. 1 písm. a) tr. zák., § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., tak tento
závěr podpoří relevantními důkazy, které budou patřičně odůvodněny. Případně
provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité
objasnění věci. Pokud soud ve svém novém rozhodnutí při případném ukládání
trestu do jeho výše nepromítne polehčující okolnost ve smyslu § 33 písm. h) tr.
zák., tedy konkrétně v návaznosti na smlouvu o úschově u advokáta (s
neodvolatelným pokynem k výplatě částky 437.873,- Kč, a to pokud poškozená
Česká republika uplatní nárok na vrácení neoprávněné dotace), tak své
rozhodnutí pro tento závěr rovněž náležitě odůvodní.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaných dovolání nezbylo, než
podle § 265k odst. 1 tr. ř. a § 261 tr. ř. (protože důvod, pro který byla
rozhodnutí ve vztahu k obviněným Mgr. H. F. a PhDr. E. F. zrušena, prospívá též
obviněné E. F.) napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015,
sp. zn. 7 To 281/2014 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014,
sp. zn. 27 T 64/2011, zrušit a podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i
všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1
tr. ř. potom Okresnímu soudu v Opavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc
obviněných, přičemž v tomto novém řízení je Okresní soud v Opavě vázán právním
názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.)
a vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku
dovolání podaných ve prospěch obviněných, je Okresní soud v Opavě povinen
aplikovat ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení
dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
S ohledem na takto přijaté rozhodnutí potom také o podaných návrzích na
odložení výkonu napadených rozhodnutí dovolací soud již nerozhodoval.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že
vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu