3 Tdo 870/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18.
12. 2002 dovolání podané obviněným J. P., proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 8 To 50/2002, v trestní věci vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 128/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J.
P. o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 1 T 128/2001, byl
obviněný J. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr.
zákona a byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v
trvání 6-ti měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl
výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v únoru 1999
ve svém bydlišti si obviněný ponechal počítačovou sestavu M. O. – M., ačkoli
byl povinen tuto ve stanovené lhůtě vrátit zpět jejímu majiteli firmě H. M. D,
spol. s r. o., B., na kterou přešlo vlastnické právo zpět v souladu s článkem
IV. odst. 2 kupní smlouvy ze dne 18. 3. 1998 k uvedené počítačové sestavě a byl
vyzván k jejímu vrácení, přičemž výzvě nevyhověl a způsobil tak firmě H. M. D.,
spol. s r. o., B. škodu ve výši 39.208,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali
obviněný a poškozený odvolání, kterým se dne 20. 5. 2002 zabýval ve veřejném
zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 50/2002 z podnětu
odvolání poškozeného podle § 259 odst. 2, 3 tr. řádu doplnil napadený rozsudek
o výrok, jímž se podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozená firma H. M. D., spol. s
r. o., B., odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn. Odvolání obviněného
bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §
265e tr. řádu dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve
spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně. Dovolání směřuje do výroku o vině a
trestu a obviněný v něm uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, neboť je toho názoru, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku. V doplnění dovolání ze dne 6. 9. 2002 obviněný
upřesnil, že dovoláním napadá i výrok odvolacího soudu o náhradě škody. V
odůvodnění svého dovolání obviněný zejména namítá, že se odvolací soud
dostatečně nezabýval důvody obsaženými v odvolání a s těmito se nijak
nevypořádal. Dále rozvádí jednotlivé okolnosti případu, které podle jeho názoru
soud nevzal do úvahy. Je přesvědčen, že soud rozhodoval pod vlivem
profesionální deformace, když nevzal v úvahu jeho bezúhonnost a skutečnost, že
jeho dosavadní jednání je řízeno pocitem spravedlnosti a nikoliv odbornými
právními či obchodními vlastnostmi. Konečně vytýká pochybení soudu v tom, že
dovodil subjektivní úmysl spáchat trestný čin tam, kde tento chybí. Je
přesvědčen, že žalovaný trestný čin krádeže nespáchal. V petitu dovolání proto
obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek dle
§ 265k tr. řádu a podle § 265l tr. řádu přikázal věc odvolacímu soudu k novému
projednání a rozhodnutí, popř. aby ve věci rozhodl sám rozsudkem. V doplňku
svého dovolání tento návrh upřesnil tak, aby dovolací soud sám rozhodl tak, že
jej zprostí obžaloby v žalovaném skutku.
K obsahu dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního
zastupitelství. Upozorňuje v něm, že dovolatel v souladu s použitým dovolacím
důvodem uplatnil námitky, týkající se způsobu vyřešení předběžné otázky ve
smyslu § 9 tr. řádu ve vztahu ke znaku „cizí věc“ s tím, že tento problém byl v
rámci předmětného trestního řízení jako stěžejní pro posouzení viny ve smyslu §
247 tr. zákona zvažován a odpovídajícím způsobem posouzen. K tomu podotýká, že
na správnosti posouzení tohoto zákonného znaku přisouzeného trestného činu
nemůže nic změnit ani námitka překážky vydání věci, spojená s její neúspěšnou
reklamací, neboť zde dovolatel směšuje dva odlišné právní vztahy. Ani poukaz na
absentující nečinnost poškozeného po nabytí účinnosti uvedené rozvazovací
podmínky nemůže ovlivnit výše uvedené posouzení výhradně dovolatelova jednání
jako předmětu označeného trestního řízení. Z toho důvodu, že na výrok o vině
navazující rozsudečné výroky byly v úvodu dovolání zpochybněny za použití již
výše uvedeného dovolacího důvodu jen formálně a bez bližšího odůvodnění ve
smyslu zvolené právní cesty jejich zpochybnění, nelze k nim přihlížet. Podle
názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství zůstává podstatným,
že dovolatelem namítaný a ve smyslu použitého důvodu akceptovatelný způsob
zpochybnění výroku o jeho vině nemůže po stránce argumentační, řešené již
opakovaně oběma soudy, obstát. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České
republiky předmětné dovolání odmítnul podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud
dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že
dovolání je přípustné.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda důvody dovolání jsou v souladu s
důvody taxativně vymezenými v § 265b tr. řádu a shledal, že dovolání
obviněného J. P. je sice opřeno o zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, nicméně obsah dovolání a užitá argumentace tomuto dovolacímu
důvodu neodpovídají, neboť je patrné, že obviněný se neztotožnil se zjištěným
skutkovým stavem jak ve vztahu k výroku o vině, tak i ve vztahu k výroku o
trestu. V této souvislosti je nutno uvést, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci
tohoto dovolacího důvodu je tedy možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci
skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak nelze namítat, že tento skutek
byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy (v projednávaném
případě uzavřené smlouvy i výpovědi svědků) byly soudem nesprávně hodnoceny. Z
takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn
přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, ale je
povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a v návaznosti na tento skutkový
stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění
soudu nižší instance nemůže změnit.
Lze tedy uzavřít, že v projednávaném případě obviněný J. P. sice cituje jeden
ze zákonných důvodů k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, avšak
konkrétní argumenty obsažené v podaném dovolání vycházejí z důvodů jiných,
které v zákoně uvedeny nejsou. Skutku, tak jak je popsán v rozsudečném výroku
soudu prvního stupně a blíže rozveden v odůvodnění obou rozhodnutí pak plně
odpovídá právní kvalifikace podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li
podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu,
že dovolání obviněného J. P. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu podle §
265b tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud o jeho odmítnutí, a to v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych