3 Tdo 888/2009
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26.
srpna 2009 o dovolání obviněného Bc. M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 To 989/2008, v trestní věci
vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 61/2007, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. M. Š. o d m í t
á.
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 18 T
61/2007, byl obviněný Bc. M. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250
odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„v přesně nezjištěné době dne 21. 3. 2006 jako předseda Občanského sdružení
Karate S. se sídlem S., S., doručil Městskému úřadu ve S. „Čestné prohlášení
pro potřebu Komise pro tělesnou výchovu a sport Města S.“, za účelem získání
dotace na organizovanou tělovýchovu a sport podle článku 3 „Zásad rozdělování
finančních prostředků Města S., určených pro tělovýchovu a sport a ostatní
volnočasové aktivity“, pro mládež do 18 let věku, organizovanou v
tělovýchovných organizacích na území Města S., vyvíjejících pravidelnou
činnost, přičemž v tomto čestném prohlášeni uvedl nepravdivé údaje, když
vykázal, že členská základna ve věku do 18 let věku k datu 1. 1. 2006
Občanského sdružení Karate S. čítá celkem 274 členů a současně též prohlásil,
že tato mládežnická členská základna aktivně využívá služeb a programů
organizovaných tímto sdružením v oblasti tělovýchovy a sportu, a tak uvedl
příslušné členy komise pro tělovýchovu a sport v omyl, neboť údaje jím uvedené
se nezakládaly na pravdě, protože nejméně 169 nahlášených členů nebylo skutečně
aktivních, žádnou aktivitu nevyvíjeli, když nejméně 37 z těchto osob nebylo ani
členy tohoto sdružení a na základě takto nepravdivého čestného prohlášení byla
Občanskému sdružení Karate S. poskytnuta neinvestiční dotace za rok 2006 ve
výši 41.100,- Kč, tj. v částce 150,- Kč na jednoho člena, a tímto jednáním, kdy
vykázal neoprávněně nejméně 169 členů, způsobil Městu S. škodu ve výši nejméně
25.350,- Kč.“
Obviněnému Bc. M. Š. byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. ve spojení s § 53 odst. 2
písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3
tr. zák. byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6
měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále
podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost k náhradě škody
poškozenému Městu S. v částce 25.350,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody
bylo poškozené Město S. odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních podle §
229 odst. 2 tr. ř.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i
trestu, státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o
trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 2. 2009, sp.
zn. 4 To 989/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil
v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že uznal
obviněného vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr.
zák. Toho se podle zjištění krajského soudu dopustil tím, že:
„dne 21. 3. 2006 jako předseda Občanského sdružení Karate S. se sídlem S., S.,
doručil Městskému úřadu ve S.„Čestné prohlášení pro potřebu Komise pro tělesnou
výchovu a sport Města S.“, které vyhotovil za účelem získání dotace pro
organizovanou tělovýchovu a sport podle článku 3 „Zásad rozdělování finančních
prostředků Města S.“ určené na podporu pravidelné tělovýchovné a sportovní
činnosti mládeže do 18 let věku, organizované v tělovýchovných organizacích na
území města S., přičemž v tomto čestném prohlášení uvedl nepravdivé údaje, když
vykázal, že členská základna ve věku do osmnácti let k datu 1. 1. 2006
Občanského sdružení Karate S. činí celkem 274 členů a prohlásil, že všichni
tito aktivně využívají služeb a programů organizovaných tímto sdružením v
oblasti tělovýchovy a sportu, a uvedl tak poskytovatele dotace v omyl, neboť
čestně prohlašované údaje se nezakládaly na pravdě, protože nejméně 169
nahlášených osob se činnosti občanského sdružení nikterak neúčastnilo a z toho
nejméně 37 osob ani členy sdružení nebylo, a na podkladě takto nepravdivých
údajů byla Občanskému sdružení Karate S. poskytnuta neinvestiční dotace za rok
2006 ve výši 41.100,- Kč, tj. v částce 150,- Kč na jednoho člena, a tímto
jednáním, kdy neoprávněně vykázal nejméně 169 členů, způsobil Městu S. škodu ve
výši nejméně 25.350,- Kč.“
Výrok o trestu i povinnosti obviněného k náhradě škody se zcela
shodoval s výroky rozsudku okresního soudu.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný Bc. M. Š.
prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., neboť nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který
jeho jednání posoudil jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1,
odst. 3 tr. zák. Obviněný uvádí, že čestné prohlášení, které v předmětné věci
předložil, není a nemůže být rozhodně považováno za žádost o poskytnutí
subvence či dotace, což také nebylo v průběhu trestního řízení jakýmkoliv
právně relevantním způsobem podloženo. Dále konstatuje, že nebyly zjištěny
žádné skutečnosti, které by zakládaly jakákoli podezření, že by obviněný danou
dotaci nějakým způsobem zneužil či měl z ní jakýkoli osobní prospěch. Jak
uvádí, finanční prostředky použil výhradně na činnost předmětného občanského
sdružení.
Dle názoru obviněného nemohl údaje o počtu členů záměrně zkreslovat, jelikož
nelze přesně vymezit počet členů, kteří aktivně využívají služby a programy
daného sdružení. Uvádí, že neexistuje žádný právní předpis, usnesení Rady města
S. či jiného orgánu města, který by stanovil, že dotace budou udělovány na
základě čestných prohlášení v návaznosti na počet aktivních členů. Obviněný má
za to, že město S. poskytovalo dotace jen podle prostého počtu členů, když
pojem „aktivní“ člen začaly užívat až orgány činné v tomto trestním řízení.
Dále uvádí, že on sám nikdy výslovně neprohlásil o osobách uvedených na
seznamu, že jsou pravidelně zapojeni do sportovní a tělovýchovné činnosti a že
řádně platí členské příspěvky. Na svou obhajobu doplnil, že on sám nečinil jako
první žádné kroky pro získání příspěvku, ale reagoval na výzvu městského úřadu
a žádost o vyplnění formuláře, resp. čestného prohlášení. Dále upozorňuje na
to, že proces přidělování dotací neměl žádná pravidla a on nemůže být činěn za
tyto nedostatky odpovědným.
Podle mínění obviněného vykazuje jeho jednání jen nepatrnou společenskou
nebezpečnost a to i s ohledem na to, že se jménem předmětného sdružení výslovně
zavázal vrátit všechny finanční prostředky, které byly získány na základě
zkreslených a nepravdivých údajů. Má za to, že jeho jednáním nebyla naplněna
materiální stránka trestného činu, takže nejde o trestný čin.
Proto na základě výše uvedeného dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil v
celém rozsahu napadený rozsudek krajského soudu a přikázal příslušnému soudu
věc znovu projednat.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného
zasedání Nejvyššího soudu podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné,
bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uváděný důvod, lze považovat za
některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř., jelikož
uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle § 265i odst. 3 tr. ř.
Dovolatel opřel své dovolání o důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že prostřednictvím tohoto
dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, tak jak byl soudy zjištěn, byl
nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného
činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Nelze proto v jeho rámci
namítat nesprávná skutková zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů
ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp.
zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Pokud tedy dovolatel namítal, že jeho jednání nevykazuje znaky
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák.,
relevantně tak naplnil touto námitkou deklarovaný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud však shledal dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí
ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace uvede nepravdivé údaje a tímto činem
způsobí škodu nikoli malou, tedy škodu nejméně 25.000,- Kč (§ 89 odst. 11 tr.
zák.).
Námitku obviněného, že čestné prohlášení nelze považovat za žádost o poskytnutí
dotace, neshledává Nejvyšší soud opodstatněnou. V Zásadách rozdělování
finančních prostředků MÚ S. určených pro tělovýchovu, sport a ostatní
volnočasové aktivity (schválených Radou města S. usnesením č. 24/2005) jsou
stanovena pravidla rozdělování finančních příspěvků v této oblasti. V nich je
uvedeno, že finanční příspěvky jsou vypláceny na základě žádosti, které se
podávají písemně. Mimo písemné formy však uvedené Zásady žádné další
náležitosti žádosti nestanoví. Je tedy zřejmé, že není podstatné, jak je žádost
označena, nýbrž zda plní účel žádosti, to znamená, že je prostředkem, kterým
někdo žádá o udělení dotace z veřejných finančních prostředků. Přesně tuto
úlohu plnilo čestné prohlášení, které obviněný jako odpovědný zástupce
Občanského sdružení Karate S. vyplnil a podal. Okresní soud v této souvislosti
na podporu závěru o úmyslném zavinění obviněného správně zdůraznil, že tento se
jako člen Sportovní komise města S. na vypracování Zásad podílel.
Soudy provedeným zjistily, že v lednu 2006 byla obviněnému Bc. M. Š. doručena
žádost o vyplnění formuláře – čestného prohlášení k poskytnutí finančního
příspěvku na rok 2006 na pravidelnou, organizovanou tělovýchovnou a sportovní
činnost pro členy TJ/SK do 18 let (viz č. l. 48), spolu s ní byly zaslány
Zásady rozdělování finančních prostředků města S. určených pro tělovýchovu,
sport a ostatní volnočasové aktivity a formulář – čestné prohlášení si přitom
obviněný sám upravil tak, že v něm doplnil vedle údaje o počtu členů doslova:
„Tato mládežnická základna aktivně využívá služeb a programů organizovaných
o.s. Karate S. v oblasti tělovýchovy a sportu.“ Z tohoto je zřejmé, že obviněný
si byl již v době, kdy žádal o poskytnutí finančního příspěvku, vědom kritéria
aktivních členů, kteří pravidelně sportují, jako jedné z podmínek pro přidělení
finančního příspěvku. Není tedy pravdou, jak uvádí dovolatel, že by tuto
podmínku konstruovaly až orgány činné v trestním řízení.
Podle Nejvyššího soudu nelze akceptovat ani argument obviněného, na němž
zakládá svou obhajobu, a sice, že je těžké vymezit počet členů, kteří aktivně
využívají služeb občanského sdružení. Ze soudy prokázané skutečnosti, že
obviněný do seznamu aktivních členů sdružení za rok 2006 zařadil i osoby, které
v daném roce, resp. nikdy členy sdružení nebyly, ukončily členství v
předchozích letech, nebo se účastnily zcela jednorázových akcí (letního
tábora), lze spolehlivě dovozovat úmysl obviněného získat dotaci na větší počet
osob, než který Občanskému sdružení Karate S. dle shora zmíněných Zásad náležel.
S obviněným lze souhlasit potud, že v řízení nebylo prokázáno, že by se
uvedeným jednáním osobně obohatil. To ovšem nebylo znakem skutkové podstaty
trestného činu podle § 250b tr. zák. a soudy tuto skutečnost ve prospěch
obviněného promítly do uloženého trestu, (viz str. 9 odůvodnění rozsudku
okresního soudu).
Námitka, že jednáním obviněného nebyla naplněna materiální stránka
trestného činu, rovněž neobstojí a to jak vzhledem k výši způsobené škody, tak
vzhledem k tomu, že obviněný kvalifikovaně zneužil svého postavení a znalosti
dotační politiky Města S. v oblasti sportu. Závazek deklarovaný obviněný jménem
občanského sdružení vrátit přidělené finanční prostředky, resp. jejich část,
prokáží-li se údaje uvedené v čestném prohlášení jako nepravdivé, rovněž stupeň
nebezpečnosti činu obviněného nijak nesnižuje. V kontextu důkazů zmíněných výše
napovídá spíše o snaze obviněného eliminovat následky eventuálního odhalení
jeho činu, jehož protiprávnosti si byl nepochybně vědom.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného Bc.
M. Š. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr