3 Tdo 890/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání,
které podal obviněný F. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.
4. 2018, sp. zn. 5 To 101/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 7/2016, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného F. B.
odmítá.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 39 T 7/2016, byl
obviněný F. B. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a)
zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na
podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že jako jednatel a společník
společností Energy Zero, s. r. o., IČ: 29261589, se sídlem Brno, Olomoucká 77,
a Ecotech B., s. r. o., se sídlem B., O., ačkoliv nejpozději k datu 7. 7. 2011
věděl, že uvedené společnosti jsou ve špatné ekonomické situaci, že nejsou
schopny řádně plnit své splatné závazky a byl srozuměn s tím, že z těchto
důvodů svým závazkům nebudou schopny řádně a včas dostát, což níže uvedeným
obchodním partnerům zatajil, přesto:
1) z pozice jednatele společnosti Energy Zero, s. r. o., IČ: 29261589,
uzavřel v B. dne 5. 9. 2011 s M. Š. objednávku na zpracování projektové
dokumentace k výstavbě rodinného domu v obci K. u B. a za tímto účelem dne 27. 9. 2011 vystavil zálohovou fakturu č. 2111100042 na částku 52.200 Kč, kterou M. Š. společnosti Energy Zero, s. r. o., uhradil dne 5. 10. 2011 na bankovní účet,
přičemž již při uzavírání smlouvy, s ohledem na nepříznivou finanční situaci
společnosti Energy Zero, s. r. o., byl srozuměn s tím, že svůj závazek nebude
společnost schopna řádně splnit, poškozenému do současné doby nic nedodala a
peníze mu nevrátila, čímž způsobil M. Š. škodu ve výši 52.200 Kč,
2) z pozice jednatele společnosti Energy Zero, s. r. o., uzavřel v B. dne 13. 1. 2012 se společností Triangl, a. s., IČ: 28161050, se sídlem Praha,
Beranových 65, 199 00, smlouvu o dílo č. 002/12, jejímž předmětem byl závazek
společnosti Energy Zero, s. r. o., dodat ve lhůtě do 2. 4. 2012 společnosti
Triangl, a. s., fotovoltaickou elektrárnu v celkové ceně za zhotovení díla
5.761.295 Kč včetně DPH, a za tímto účelem společnost Triangl, a. s.,
společnosti Energy Zero, s. r. o., uhradila formou bankovního převodu dne 16. 1. 2012 částku 388.000 Kč, dne 16. 1. 2012 částku 288.067 Kč, dne 18. 1. 2012
částku 1.966.314 Kč a dne 26. 1. 2012 částku 2.395.590 Kč, celkem tedy
společnost Energy Zero, s. r. o., na zálohách inkasovala od společnosti
Triangl, a. s., částku 5.307.971 Kč, přičemž s ohledem na nepříznivou finanční
situaci společnosti Energy Zero, s. r. o., byl již při uzavírání smlouvy
srozuměn s tím, že tento svůj závazek nebude společnost schopna řádně splnit,
následně společnost Energy Zero, s. r. o., pro společnost Triangl, a. s.,
provedla práce a dodala materiál v celkové hodnotě toliko 1.142.627 Kč, čímž
společnosti Triangl, a. s., způsobil škodu ve výši 3.895.344 Kč,
3) z pozice jednatele společnosti Energy Zero, s. r. o., uzavřel v P. dne 15. 2. 2012 se společností Indu-Light Praha, s. r. o., IČ: 61246786, se
sídlem Praha, Beranových 65, 199 00, smlouvu o dílo č. 4.6894.11, ve které se
společnost Indu-Light Praha, s. r. o., zavázala na akci Praha – Hala Triangl ve
lhůtě do 27. 2. 2012 pro společnost Energy Zero, s. r. o., provést demontáž
stávajících střešních světlíků a následnou montáž nových střešních světlíků v
celkové ceně za zhotovení díla 498.050 Kč, a společnost Energy Zero, s.
r. o.,
se zavázala za to zaplatit celkem 498.050 Kč, kdy společnost Indu-Light Praha,
s. r. o., takto objednané práce řádně a včas provedla a následně vyfakturovala
fakturou č. 2012/16 ze dne 27. 3. 2012 v celkové částce 340.672,50 Kč, přičemž
s ohledem na nepříznivou finanční situaci společnosti Energy Zero, s. r. o.,
byl již při uzavírání smlouvy srozuměn s tím, že tento závazek nebude
společnost schopna řádně splnit, a společnosti Indu-Light Praha, s. r. o.,
uhradila formou bankovního převodu pouze zálohu ve výši 157.377,50 Kč, čímž
společnosti Indu-Light Praha, s. r. o., způsobil škodu ve výši 340.673 Kč,
4) z pozice jednatele společnosti Ecotech B., s. r. o., se sídlem B.,
O., uzavřel v B. dne 4. 5. 2010 se společností R.+F., s. r. o., se sídlem P.,
U T., kupní smlouvu, na jejímž základě bylo společnosti Ecotech B., s. r. o.,
umožněno odebírat zboží a materiál, kdy tak společnost Ecotech B., s. r. o., od
31. 5. 2010 odebírala materiál v požadovaných termínech a kvalitě, přičemž
nejpozději k datu 7. 7. 2011 byl srozuměn s tím, že s ohledem na nepříznivou
finanční situaci společnosti Ecotech B., s. r. o., závazek k úhradě odebraného
zboží nebude společnost schopna řádně splnit a přesto společnost Ecotech B., s. r. o., odebrala zboží v hodnotě podle jednotlivých faktur, a oproti fakturám
podrobně vypsaných ve výroku rozsudku nic nezaplatila, resp. oproti faktuře č. 1410403005 poskytla pouze částečné plnění ve výši 28.638 Kč, čímž společnosti
R.+F., s. r. o., způsobil na odebraném a neuhrazeném zboží a materiálu škodu
2.015.919 Kč,
5) z pozice jednatele společnosti Ecotech B., s. r. o., uzavřel v B. dne
30. 8. 2011 se společností G., spol. s r. o., se sídlem N., K. Dohodu o
obchodních podmínkách č. 3997, na jejímž základě bylo společnosti Ecotech B.,
s. r. o., umožněno odebírat zboží a materiál, přičemž s ohledem na nepříznivou
finanční situaci společnosti Ecotech B., s. r. o., byl obžalovaný srozuměn již
při uzavírání smlouvy s tím, že závazek k úhradě odebraného zboží nebude
společnost schopna řádně splnit, přesto společnost Ecotech B., s. r. o.,
odebrala zboží v hodnotě podle jednotlivých faktur, a oproti fakturám podrobně
vypsaných ve výroku rozsudku nic nezaplatila, resp. oproti faktuře č. AT/2011/524932 poskytla pouze částečné plnění ve výši 2.541 Kč, oproti faktuře
č. AT/2011/528065 poskytla pouze částečné plnění ve výši 1.054 Kč, čímž
společnosti G., spol. s r. o., způsobil na odebraném a neuhrazeném zboží škodu
ve výši 497.001 Kč,
6) z pozice jednatele společnosti Energy Zero, s. r. o., a Ecotech B.,
s. r. o., v období let 2010, 2011 a 2012 na různých místech v České republice
na základě dílčích ústních objednávek sjednával zakázky s J. R. na dodání
instalatérských prací, který objednané práce řádně, včas a v požadované kvalitě
provedl, následně vyfakturoval, přičemž nejpozději k datu 7. 7.
2011 byl
obžalovaný srozuměn s tím, že s ohledem na nepříznivou finanční situaci obou
společností, nebudou tyto schopny řádně splnit své závazky vůči poškozenému, a
přesto i nadále sjednával další práce, které byly poškozeným fakturovány, a to
ve vztahu k oběma společnostem (faktury podrobně vypsány ve výroku rozsudku),
avšak již nebyly řádně hrazeny a dlužná částka dosáhla výše 313.270 Kč a byla
předmětem písemnému Uznání dluhu ze dne 4. 4. 2012 mezi F. B., potažmo jeho
společnostmi Energy Zero, s. r. o., a Ecotech B., s. r. o., a J. R., kdy tímto
svým jednáním F. B. osobě J. R. způsobil škodu ve výši 313.270 Kč,
a svým jednáním tak obžalovaný způsobil shora uvedeným osobám a společnostem
celkovou škodu ve výši 7.114.407 Kč.
Za uvedené jednání, jakož i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl
pravomocně uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 16. 5.
2013, č. j. 92 T 87/2013-22, byl obviněný F. B. odsouzen podle § 209 odst. 5
tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 5,5 (pět a půl) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému
uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby
byla stanovena na částku 100 Kč, tedy celkem 25.000 (dvacet pět tisíc) Kč.
Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v
obchodních společnostech a družstvech na dobu 4 (čtyř) let, a dále trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12
(dvanácti) měsíců.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému
pravomocně uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2013,
č. j. 92 T 87/2013-22, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit
majetkovou škodu:
M. Š., bytem K. u B., ve výši 52.200 Kč,
Indu-Light Praha, s. r. o., IČ: 61246786, se sídlem Praha, Beranových 65, 199
00, ve výši 340.673 Kč,
J. R., Š., K., ve výši 313.270 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Indu-Light Praha, s. r.
o., IČ: 61246786, se sídlem Praha, Beranových 65, 199 00, odkázána se zbytkem
nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Triangl, a. s., IČ: 28161050, se
sídlem Praha, Beranových 65, 199 00, a R.+F., s. r. o., se sídlem P., U T.,
odkázáni s nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 39 T 7/2016,
podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině, trestu a náhradě majetkové
újmy.
O odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 4. 2018, sp. zn.
5 To 101/2017, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2018, sp. zn.
5 To 101/2017, podal obviněný prostřednictvím advokáta dovolání (č. l. 2274–
2275), ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný nesouhlasí se stanovením data 7. 7. 2011 coby data, od něhož měl být
srozuměn s tím, že společnosti Ecotech B., s. r. o., a Energy Zero, s. r. o.,
nebudou schopny hradit své závazky vůči svým věřitelům. Uvádí, že počítal s
tím, že za práci a materiál na zakázce H. – a nejen na této – dostane zaplaceno
a finanční situace obou uvedených společností se stabilizuje, což mj. souvisí s
otázkou zavinění. Pokud by o této skutečnosti nebyl přesvědčen, nenakupoval by
další zboží a materiál a nepokračoval dále ve stavebních činnostech. Zálohy
přitom byly použity na činnost společnosti související se zakázkami. Pokud je
potřeba určit konkrétní datum, se kterým by se spojil vznik úmyslu, pak toto
nemohlo nastat dříve, než došlo k promlčení veškerých splatných pohledávek, tj.
částek, které byly společnostem Ecotech B., s. r. o., a Energy Zero, s. r. o.,
dluženy z titulu dodávek prací a materiálu na různých zakázkách. Zdůrazňuje, že
oproti závěrům soudů tyto vymáhal, minimálně své dlužníky lustroval a upomínal.
Ostatně o skutečnosti, že finanční záležitosti aktivně řešil, svědčí i sjednaný
splátkový kalendář ve vztahu k dlužnému DPH u Finančního úřadu Brno. Současně
obviněný brojí proti stanovené výši škody, zejména pak ve vztahu ke společnosti
KEY CZ, s. r. o., na bytovém domě H., kdy v této souvislosti rozporuje závěry
znaleckého posudku a výpověď znalce. Namítá, že nebylo vyhověno jeho návrhu na
vypracování revizního znaleckého posudku. Závěrem obviněný zmiňuje trestní
řízení v jiné věci, které podle jeho náhledu nese shodné atributy jako
projednávaná věc s tím, že obžalovaný byl v předmětné trestní věci obžaloby
zproštěn, když nebylo prokázáno úmyslné zavinění spočívající v tom, že by
neplatil svým dodavatelům.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 To 101/2017, zrušil, a
aby byl po provedení nového řízení obžaloby zproštěn podle ustanovení § 226
písm. b) tr. ř.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek
§ 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství
České republiky, které jej obdrželo dne 25. 6. 2018 (č. l. 2275). Dne 16. 8.
2018 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství
sp. zn. 1 NZO 677/2018, v němž státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství uvedl, že nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř.
a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s
tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r
odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5
To 101/2017, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr.
ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán
vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu,
který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu
dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy
v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst.
1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněných dovolacích důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným F. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo
o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí
právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného
práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve
vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní
(srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03,
sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn
v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a
hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných
soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění
posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková
zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak
i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před
soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např.
rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod tedy nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný
namítá nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku Ing. Miroslava
Machalce, svědecké výpovědi tohoto znalce; spadá sem i námitka nevypracování
revizního znaleckého posudku) a vadná skutková zjištění (zejména stanovení
data, od něhož měl být srozuměn s tím, že společnosti Ecotech B., s. r. o., a
Energy Zero, s. r. o., nebudou schopny hradit své závazky vůči svým věřitelům,
dále zjištění stran toho, zda vymáhal splatné pohledávky, které měl za třetími
osobami, kdy došlo k jejich promlčení; jaká byla výše škody ve vztahu ke
společnosti KEY CZ, s. r. o., ve spojitosti se zakázkou na bytovém domě H.),
stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k
provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů
nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom,
že očekával, že za zakázky dostane zaplaceno, díky čemuž se finanční situace
společností stabilizuje, dál nakupoval zboží a materiál, přičemž zálohy byly
použity na činnost společnosti související se zakázkami; kdy pohledávky za
třetími osobami vymáhal, resp. přinejmenším své dlužníky lustroval a upomínal,
a sjednal si i splátkový kalendář ve vztahu k dlužnému DPH u Finančního úřadu
Brno).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci
(provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení
skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří
vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše
uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně
proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.)
se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Námitky týkající se
skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. ale
nemají povahu právně relevantních námitek.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité
skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých
důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést,
případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit.
S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví
např. návrhy stran na doplnění dokazování potřebné a zda jsou tyto důvodné, a
které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový,
nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v
jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné
kompetence.
Ve vztahu k uplatněným námitkám Nejvyšší soud poznamenává, že obviněný sice
vznesl námitku brojící proti výši zjištěné škody (a potažmo právního posouzení
věci), stejně jako námitku stran prokázání jeho zavinění, resp. prokázání
subjektivní stránky trestného činu, tedy úmyslu dopustit se jemu za vinu
kladeného jednání, kteréžto lze ve formální rovině za určitých okolností
podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
nicméně takto vznesené námitky byly uplatněny způsobem neregulérním, neboť
veškerá argumentace obviněného je uplatněna s odkazem na nesprávné hodnocení
soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a zejména
pak vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s jím uplatněným
dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, a to ke každému z
jednotlivých bodů obžaloby, resp. ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Vycházel
jak ze svědecké výpovědi obviněného, tak z dalších svědeckých výpovědí (zejména
zaměstnanců společností Ekotech B., s. r. o., a Energy Zero, s. r. o., a
jednatelů a zaměstnanců poškozených společností) a celé řady listinných důkazů,
včetně odborného vyjádření z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ke
zjištění stavu platebních schopností obou společností, smlouvy o dílo ze dne
19. 5. 2011, a znaleckého posudku Ing. Miroslava Machalce. Obviněný byl
jednatelem obou společností, jak se ostatně dokládá z výpisů z obchodního
rejstříku, ale zejména pak z každodenní činnosti obou společností, kdy to byl
právě obviněný, který ve společnostech rozhodoval o směru jejich vedení,
sjednával zakázky, dohlížel na jejich realizace a zejména pak byl osobou
zodpovědnou za veškerá rozhodnutí finanční povahy. Společnosti zastupoval
navenek, tedy byl i osobou, která přišla do styku se zástupci poškozených
společností či přímo poškozenými při obchodních jednáních, v rámci nichž byly
uzavřeny dohody o spolupráci. Byl to pak právě obviněný, který obchodním
partnerům „aktivně sliboval, že peníze uhradí, ačkoliv vzhledem ke špatné
ekonomické situaci, které si musel být vědom, jak z hlediska existence dluhu
vůči obchodním partnerům, daňového nedoplatku a nerentabilnosti převzatých
zakázek od společnosti EKOSYSTEM Olomouc, musel vědět, že další závazky nebudou
jeho společnosti schopny plnit. Špatná finanční situace obou společností, které
obžalovaný řídil, přitom představuje podstatné okolnosti pro spolupracující
obchodní subjekty a zamlčení takovýchto informací potažmo aktivní slibování
nereálného splacení dluhu, neboť k tomuto nedisponoval adekvátními finančními
prostředky, představuje pro soud právě takové jednání, které zákon
charakterizuje jako uvedení někoho v omyl a zamlčení podstatných
skutečností“ (str. 38 rozsudku). S tímto závěrem se ztotožnil jak soud
odvolací, tak se s ním ztotožňuje i Nejvyšší soud. Ačkoli každá podnikatelská
činnost nese svá rizika, obviněný žádného ze svých obchodních partnerů na
špatnou finanční situaci svých společností neupozornil, a je možno
předpokládat, že pokud by těmto byl znám pravý stav věcí, k navázání, resp.
uzavření zakázek by z jejich strany s ohledem na vysoké riziko vůbec nedošlo.
Obviněný ostatně vyinkasované částky užil ke zcela jiným účelům, neboť tyto
investoval do dalších zakázek, čímž postupně vytvořil situaci, kterou lze
nazvat vytloukání klínu klínem. Před svými obchodními partnery zamlčel
podstatné okolnosti o hospodaření svých společností a počínal si v rozporu s
uzavřenými dohodami.
Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutků, jak byly
zjištěny soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní
hmotněprávní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky
skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj
prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval,
že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu podvodu.
Stejně tak nelze přisvědčit opakovaným námitkám stran výše způsobené škody.
Předmětná námitka byla taktéž založena na podkladě vlastního hodnocení důkazů a
vlastní verzi skutkového stavu věci, kterýžto postup, jak uvedeno výše, není
způsobilý pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nad rámec uvedeného je možno poznamenat, že soudy se dostatečně vypořádaly i s
otázkou subjektivní stránky dovolatelova jednání, kdy odvolací soud uvedl, že
obviněný „jednal nejméně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku. Obžalovaný totiž věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo
ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, a pro případ, že jej způsobí, byl
s tím srozuměn“. V tomto bodě lze odkázat na podrobné odůvodnění odvolacího
soudu (str. 4 napadeného usnesení).
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými
zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a
nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů
stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu