3 Tdo 896/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26.
listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným J. K, proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 9 To 261/2002, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu pro Prahu – východ pod sp. zn. 13 T
387/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 13 T
387/2000 byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248
odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že
„poté, co dne 30. 11. 1994 v obci Ř., od své sestřenice J. K., převzal za
účelem zakoupení družstevního bytu v Ř. částku 990 000,- Kč a další částku ve
výši 4 840,- Kč na náklady spojené s vyřizováním této záležitosti, jako jsou
zápisné do bytového družstva, poplatek MěÚ Ř., poplatek JUDr. P. P. a nájemné
za prosinec roku 1994, byt zakoupil, ale poté co ho poškozená odmítla z důvodu
absence sjednaných požadavků, přislíbil zakoupení jiného bytu nebo vrácení
peněz, a přesto, že dne 13. 10. 1995 byt prodal ing. J. N., CSc., poškozené J.
K. nevrátil finanční prostředky ani neopatřil jiný byt, čímž jmenované způsobil
škodu v celkové výši 994 840,- Kč.“ Za tento trestný čin mu byl podle § 248
odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58
odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a § 59 odst. 1 tr. zák. byl
výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle
§ 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen uhradit poškozené J. K. škodu ve
výši 994 840,- Kč.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v
Praze usnesením ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 9 To 261/2002, tak, že je podle §
256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl
právní moci dne 24. 7. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Obviněný J. K. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e
odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
24. 7. 2002, sp. zn. 9 To 261/2002. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody
uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl,
že nesprávné právní posouzení skutku, resp. skutkového děje, bylo založeno na
protiprávním postupu soudů obou stupňů, které se dostatečně nevypořádaly s
důkazy svědčícími o jeho nevině. Zejména nalézací soud důkazy svědčící v jeho
prospěch v podstatě zcela pominul. Přitom právě důkazy, k nimž nebylo v řízení
přihlíženo, podle dovolatele svědčí pro závěr, že se žádného trestného činu
nedopustil, a že celý případ je jen občanskoprávní záležitostí řešící majetkové
vyrovnání v (početnější) rodině dovolatele.
Dovolatel dále poukázal na to, že trestní stíhání jeho osoby navíc ani nebylo
přípustné a mělo být zastaveno z důvodu promlčení. Za předpokladu, že by se
vůbec trestného činu zpronevěry dopustil, měly soudy při posuzování promlčení
činu vycházet z data 30. 11. 1994, kdy mu byly peníze poškozenou k údajnému
zakoupení družstevního bytu svěřeny. Tento názor dovolatel opřel o tvrzení, že
„peníze od poškozené (ať již je právně pojmenovával jakkoliv) přebíral dne 30.
11. 1994 z titulu jím popisované dohody a jestliže se již tehdy domníval, že mu
náležejí, je jasné, že si je přisvojil již toho dne a již od tohoto dne je
nemínil vracet či vrátit“. Uvedenou okolnost považuje dovolatel za rozhodnou
pro počátek běhu promlčení, k němuž by pak podle něj došlo k datu 1. 12. 1999.
Obvinění mu ovšem bylo sděleno až v červenci následujícího roku.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „napadené usnesení
zrušil a trestní stíhání zastavil“. Současně učinil alternativní
návrh, aby dovolací soud, nedospěje-li k názoru, že trestní stíhání je
promlčeno, po zrušení napadeného usnesení Krajskému soudu v Praze přikázal, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně sám rozsudkem
rozhodl, že se dovolatel obžaloby zprošťuje.
K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil
státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní
zástupce) a konstatoval, že dovolací námitky týkající se
skutkových zjištění neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Naproti tomu námitky vztahující se k promlčení
trestního stíhání považuje státní zástupce za odpovídající uplatněnému
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V souvislosti s otázkou
promlčení pak uvedl, že se s dovolatelem lze ztotožnit v tom, že trestný čin
zpronevěry je dokonán přisvojením si věci. To však v žádném případě nenastalo
dne 30. 11. 1994, kdy obviněný (dovolatel) převzal od poškozené peníze, neboť v
takovém případě (tj. jestliže by již v tomto okamžiku jednal v úmyslu peníze si
přisvojit) by šlo o trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. a nikoli o trestný
čin zpronevěry podle § 248 tr. zák. Poněvadž z popisu skutku ve výrokové části
rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že s penězi zpočátku nakládal v souladu
s účelem jejich svěření, kterým bylo obstarání bytu, mohlo k přisvojení peněz
dojít nejdříve dne 13. 10. 1995, kdy obviněný převedl obstaraný byt na jinou
osobu a peníze si ponechal pro svoji potřebu. S ohledem na ustanovení § 67
odst. 1 písm. c) tr. zák. by promlčení nastalo nejdříve dne 14. 10. 2000. Ke
sdělení obvinění přitom došlo dne 14. 7. 2000, tedy ještě před uplynutím
promlčecí doby a zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost podle § 11 odst.
1 písm. b) tr. ř. proto nepřicházelo v úvahu. Vzhledem k těmto důvodům státní
zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst.1 písm.
b), e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud
dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a
shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.,
protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí
soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný
prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl
obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového
stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž
nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění
skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy
vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše,
nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v
něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním
podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)tr. ř.
tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve
věci samé.
Ve věci obviněného J. K. však námitky, jež se opírají o shora uvedený důvod
dovolání, směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel
poukazuje na pochybení při hodnocení důkazů a na neúplnost provedeného
dokazování. Poněvadž tento vadný postup měl vést k tomu, že soudy obou stupňů
nesprávně zjistily skutkový stav věci, spojuje s ním dovolatel i hmotně právní
důsledky, jež měly spočívat ve vadném právním posouzení skutku jako trestného
činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je
zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem
spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem
mělo být následné vadné hmotně právní posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu
musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v
dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř.,
přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů
odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném
případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr.
zák. Pokud by obviněný své dovolání opřel jen o shora konstatované důvody,
muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, jež
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolatel však uplatnil ještě další dovolací důvod, a to podle § 265b odst. 1
písm. e) tr. ř., jenž je dán v případech, kdy bylo proti obviněnému vedeno
trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Podmínky nepřípustnosti
trestního stíhání byly podle již zmiňovaných argumentů dovolatele splněny tím,
že vzhledem k uplynutí promlčecí doby trestnost inkriminovaného činu zanikla.
Uplatněné námitky je třeba považovat z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm.
e) tr. ř. za relevantní.
Promlčecí doba u trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm.
c) tr. zák. činí pět let (§ 67 odst. 1 písm. c/ tr. zák.). Pro počátek
jejího běhu je rozhodný okamžik, kdy byl trestný čin dokonán, tj. od naplnění
všech znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu.
V posuzované věci obviněného J. K. je ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně popsaných ve výrokové části rozsudku zřejmé, že ke svěření věci ve
smyslu ustanovení § 248 tr. zák. došlo dne 30. 11. 1994, kdy obviněný převzal
od poškozené peníze, aby pro ni obstaral družstevní byt a financoval s tím
související záležitosti. V rozporu s účelem svěření jednal podle rozsudku
teprve poté, kdy dne 13. 10. 1995 obstaraný byt prodal (resp. převedl jej na
jinou osobu), aniž by poškozené svěřené peníze vrátil anebo jí opatřil jiný
byt. To znamená, že k dokonání trestného činu zpronevěry tím, že si obviněný
přisvojil svěřenou (cizí) věc mohlo dojít nejdříve dnem 13. 10. 1995. K zániku
trestnosti předmětného činu uplynutím pětileté promlčecí doby by v takovém
případě došlo až 14. 10. 2000. Poněvadž trestní stíhání obviněného J. K. bylo
zahájeno sdělením obvinění (§ 160 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění) dne 14.
7. 2000 (č. l. 18 spisu), je zřejmé, že promlčení trestního stíhání nemohlo
nastat, neboť sdělením obvinění byl běh promlčecí doby přerušen (§ 67 odst. 3
tr. zák.).
Skutečnosti uvedené v předcházejícím odstavci tak vylučují závěr, že v
posuzované věci bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle
zákona bylo nepřípustné (§ 11 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), a že tedy námitky
dovolatele jsou ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. důvodné.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud
proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. K.
odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler