3 Tdo 897/2015-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2015 o
dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. D.,
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp.
zn. 3 To 719/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 88/2014, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. se
zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp.
zn. 3 To 719/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T 88/2014.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Českých
Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6
T 88/2014, byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku
(dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním
spočívajícím v tom, že „dne 16. 2. 2014 v době kolem 23.50 hodin v Č. B., po
ulici O. ve směru k ulici P. a J. Š. B. řídil osobní automobil tov. zn. Audi,
když při silniční kontrole v prostoru před domem v ulici J. Š. B. byl podroben
policejní hlídkou testu přístrojem Drugwipe 5S ke zjištění vlivu návykových
látek, přičemž kontrolou byla zajištěna látka amfetamin, přičemž z následného
odběru biologického materiálu (krev a moč) byla zjištěna v krevním séru
přítomnost methamfetaminu v koncentraci 397 ng/ml a amfetaminu, když se jedná o
návykové látky uvedené v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, v důsledku které byla vyloučena způsobilost P. D. k řízení motorového
vozidla“.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 15 (patnácti) měsíců.
Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2
(dvou) roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp.
zn. 6 T 88/2014, podal obviněný P. D. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 3.
2015, sp. zn. 3 To 719/2014, a to tak, že k odvolání obviněného napadený
rozsudek nalézacího soudu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu
zrušil a s použitím § 222 odst. 2 tr. ř. věc obviněného P. D., pro předmětný
skutek postoupil Magistrátu města České Budějovice s tím, že nejde o trestný
čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být orgánem posouzen jako přestupek, o
němž je tento orgán příslušný rozhodovat.
Krajský soud v odůvodnění svého usnesení odkázal na odvolání obviněného, se
kterým se plně ztotožnil, přičemž uvedl, že závěry znaleckých posudků z oboru
zdravotnictví, odvětví toxikologie, jakož i soudního lékařství, svědčí
jednoznačně ve prospěch obviněného. Podle závěru odvolacího soudu nebylo
prokázáno, že by se obviněný dopustil řízení motorového vozidla ve stavu
vylučujícím způsobilost, aby jeho jednání mohlo být posouzeno jako přečin
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Dle
krajského soudu nelze ani reálně předpokládat, že by dalším dokazováním byly
zjištěny skutečnosti, jimiž by mohlo být prokázáno, že obviněný byl v kritické
době natolik ovlivněn omamnými prostředky, aby bylo možno dojít k závěru, že se
nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp.
zn. 3 To 719/2014, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch
obviněného (sp. zn. 1 NZO 5031/2015, č. l. 76-79), a to z důvodu uvedených v §
265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci
jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a
rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že s uvedeným postupem odvolacího soudu
nelze souhlasit a napadené rozhodnutí je přinejmenším předčasné. K posouzení
stavu obviněného v době řízení motorového vozidla byly v průběhu trestního
řízení vypracovány dva znalecké posudky. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie, učinil závěr, že nález metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru
obviněného potvrzuje negativní ovlivnění schopnosti obviněného bezpečně ovládat
motorové vozidlo v době odběru. Míru ovlivnění návykovou látkou v době odběru
krve však pouze na základě stanovené koncentrace metamfetaminu nelze určit. K
posledně naznačené otázce se vyjádřil znalec z oboru zdravotnictví, odvětví
soudního lékařství, se stanoviskem, že není stanovena hranice hladiny
metamfetaminu v krvi, která by vylučovala způsobilost k bezpečnému ovládání
motorového vozidla, a proto lze pouze připustit, že obviněný byl pod negativním
vlivem metamfetaminu, avšak nelze dovozovat, že by tento negativní vliv
podstatným způsobem či zcela znemožňoval bezpečné ovládání motorového vozidla.
Z výpovědí členů policejní hlídky nevyplývá, že by na obviněném byly patrny
zjevné známky požití omamných prostředků, nebo by tomu svědčil způsob jeho
jízdy. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo
449/2010) však tuto otázku jednoznačně řeší se závěrem, že v případech, kdy
nelze stanovit druh, množství a míru ovlivnění návykovou látkou v době řízení
motorového vozidla jiným způsobem, se zpravidla nebude možno obejít bez
odborného vyjádření, či přibrání znalce z odvětví toxikologie, aby podle
výsledků odběru krve, popř. moči, byl stanoven druh a množství návykové látky v
době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové
látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle,
zjištěných reakcích a jednání pachatele potom znalec z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie určí, zda a v jakém rozsahu byl pachatel ovlivněn návykovou
látkou v době řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že již orgány činné v
přípravném řízení a následně pak ani soudy obou stupňů nerespektovaly výše
uvedené požadavky na zjištění skutkového stavu, neboť opomenuly přibrat, k
posouzení otázky způsobilosti obviněného řídit motorové vozidlo v důsledku
požitých omamných prostředků, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie. Současně je nezbytné zdůraznit, že krajský soud zcela opomenul
vyhodnotit skutečnost, že v krevním séru obviněného byla zjištěna přítomnost
metamfetaminu v koncentraci 397 ng/ml, což je množství natolik vysoké, že z něj
lze důvodně usuzovat na vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo. V soudní
praxi dochází přitom k odsouzení obviněných pro přečin podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku i při podstatně nižší koncentraci této látky.
Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na závěry znaleckého posudku v jiné
trestní věci (znalecký posudek ze dne 8. 12. 2014 v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014), kde byl přijat závěr, že
konkrétní hranice metamfetaminu v séru (krvi), při níž není průměrná osoba
schopna bezpečně řídit motorové vozidlo, respektive je zcela vyloučena její
způsobilost k řízení motorového vozidla, je hladina 200 ng/ml, a to z toho
důvodu, že psychomotorické a kognitivní schopnosti většiny osob se sérovou
hladinou metamfetaminu vyšší než 200 ng/ml jsou narušeny nekritičností,
roztěkaností, neklidem, nervozitou, podrážděností, agresivitou apod. Řízení
motorového vozidla takovou osobou je rizikové, bez zábran, neodpovídající
vysokou rychlostí, přeceněním vlastních schopností a vrší se chyby řízení. Ve
znaleckém posudku je vysvětleno, že sérová hladina metamfetaminu vyšší než 200
ng/ml je arbitrárně stanovená hranice, stejně jako hranice 1 promile alkoholu v
séru a platí obecně pro průměrnou osobu. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že
přestože nelze tyto závěry aplikovat na projednávanou věc, mohou sloužit jako
podklad pro směry dalšího dokazování.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014, jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T
88/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v
Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za
podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému P. D., kterému
byl doručen dne 5. 6. 2015. Obviněný následně prostřednictvím svého advokáta
zaslal vyjádření, v rámci něhož uvedl, že dovolání nejvyššího státního zástupce
považuje za nedůvodné a plně se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem
uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g)
tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu
některý z následujících důvodů:
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního
stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž
byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí;
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení;
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán, pokud bylo
rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o
podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší státní zástupce namítl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je
přinejmenším předčasné, neboť soudy nepostupovaly v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud shledal předmětnou námitku
důvodnou, a plně se ztotožňuje s argumentací nejvyššího státního zástupce tak,
jak byla vznesena v rámci podaného dovolání.
Dle skutkových zjištění byl obviněný při silniční kontrole policejní hlídkou
podroben testu přístrojem Drugwipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek,
přičemž byla zjištěna látka amfetamin a z následného odběru biologického
materiálu (krev a moč) byla v krevním séru zjištěna přítomnost metamfetaminu a
amfetaminu, kdy koncentrace metamfetaminu byla stanovena na 397 ng/ml. Jeho
jednání bylo soudem prvního stupně posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se
dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil
vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť
různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se
zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě
zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost
vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného
činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není
schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických
schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání
nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo
způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v
každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R
23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké
zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné
návykové látky než alkoholu, a to metamfetaminu a amfetaminu, kteréžto jsou
zařazeny mezi psychotropní látky v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), podle seznamu II. Úmluvy o
psychotropních látkách.
Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé
nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné,
psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a
rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové
vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o
jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění
řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo
jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost“. Pouhé zjištění, že řidič
motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než
alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu
vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr.
zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) -
srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
K posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel
ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, byly vypracovány
dva znalecké posudky. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie (č. l. 12-15) Ing. Josefa Gottwalda konstatoval, že nález
metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru obviněného potvrzuje negativní
ovlivnění jeho schopností bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru.
Znalec dále uvedl, že míru ovlivnění návykovou látkou v době deliktu pouze na
základě stanovené koncentrace metamfetaminu nelze určit. Druhý znalecký posudek
z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Zdeňka Šenkýře byl
vypracován k žádosti obhajoby (č. l. 36-39). Znalec se v rámci tohoto posudku
vyjádřil k předmětné otázce v tom smyslu, že není stanovena hranice hladiny
metamfetaminu v krvi, která by vylučovala způsobilost k bezpečnému ovládání
motorového vozidla, tedy lze připustit, že obviněný byl při řízení motorového
vozidla pod negativním vlivem metamfetaminu, nicméně nelze dovozovat, že tento
negativní vliv podstatným způsobem či zcela znemožňoval bezpečné ovládání
motorového vozidla. Odvolací soud zhodnotil závěry předmětných znaleckých
posudků v rámci provedeného dokazování a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno,
že by se obviněný žalovaného skutku dopustil ve stavu vylučujícím způsobilost
řídit motorové vozidlo, resp. že tento znak skutkové podstaty nebyl prokázán.
Tímto však zcela opomenul ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, nelze-li stanovit druh, množství a
míru ovlivnění návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu
např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít
bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich
zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství
návykové látky v době řízení motorového vozidla. Teprve na základě poznatků o
množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou
ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn
návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5.
2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 23/2011).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je tedy zřejmé, že pro
stanovení toho, zda byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je
nutno přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který učiní
závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost
vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí
nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění
všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě
uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle § 274 tr. zákoníku,
anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle § 30 odst.
1 písm. g), h), příp. ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů.
Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie tak de facto slouží jako
podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie.
Rozhodně nepostačuje, jak tomu bylo v projednávané věci, aby soudy pro závěr o
tom, jak dalece byl řidič v době jízdy návykovou látkou ovlivněn, vycházely ze
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, případně z oboru
zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, či z výpovědí svědků, kteří jeho
chování sledovali. Potřeba zpracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie
je v projednávané věci dána konkrétními okolnostmi, které byly při jejím
projednávání zjištěny. Z posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie se
podává, že koncentrace metamfetaminu byla u obviněného zjištěna ve výši 397
ng/ml, což je množství natolik vysoké, že lze důvodně usuzovat, že způsobilost
obviněného bezpečně ovládat motorové vozidlo byla vyloučena. Znalec dále uvedl,
že metamfetamin má silné stimulační účinky na centrální nervovou soustavu, kdy
v souvislosti s řízením motorových vozidel jsou v rámci epidemiologických
studií pozorovány jevy jako je agresivní jízda, vysoká rychlost, snížené
soustředění na jízdu, kličkování, přejíždění čar, riskantní jízda a přeceňování
vlastních schopností. Po odeznění akutních účinků se pak dostavuje deprese,
dramatický pokles výkonu, útlum, únava a spavost. Nebezpečí, které tedy řízení
motorového vozidla pod vlivem metamfetaminu představuje, je značně vysoké.
Nejvyšší soud se ztotožňuje i s úvahami nejvyššího státního zástupce stran
toho, že nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a
jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič
považuje za ovlivněného takovouto látkou, je v obecné rovině možno užít jako
podklad pro úvahy stran dalšího dokazování.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího
soudu jednání obviněného nesprávným, resp. předčasným, neboť soudy
nepostupovaly v souladu s ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat
znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je v této
trestní věci nezbytným pro objasnění skutkové okolnosti, bez níž nelze
spolehlivě o vině obviněného rozhodnout, neboť na ní závisí závěr o trestní
odpovědnosti obviněného, resp. který je sto zodpovědět, zda a jak byl obviněný
ovlivněn návykovou látkou. Soudy tedy dostatečně neposoudily všechny
skutečnosti významné pro závěr, zda obviněný činem, který mu je kladen za vinu,
naplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové
látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, či nikoli.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je
důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu
podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení
§ 265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
11. 3. 2015, sp. zn. 3 To 719/2014, zrušil. Zrušil také jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. 6 T
88/2014, neboť i tento je zatížen výše vytýkanou vadou. Současně podle § 265k
odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Českých
Budějovicích nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tím vrací soudu prvního stupně, aby v souladu se shora vyjádřenými
právními názory dokazování doplnil o znalecký posudek z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, který určí míru ovlivnění obviněného jinou návykovou
látkou v době spáchání posuzovaného skutku. Podle výsledku tohoto znaleckého
zkoumání duševního stavu obviněného bude na soudu, aby posoudil z hledisek výše
rozvedených, zda lze v činu obviněnému kladeném za vinu shledávat naplnění
všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, anebo by v něm mohl být spatřován pouze přestupek, což by znamenalo
podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit příslušnému orgánu k projednání
přestupku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního
zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném
zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr.
ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu