3 Tdo 908/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným Ing. S. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 9 To 59/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 149/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 16 T 149/2000, byli obvinění Ing. S. V. a M. Č. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustili tím, že „dne 23. 2. 1999 v P., uzavřeli s M. Z., dohodu o půjčce částky 48.737,- Kč, kterou za ně uhradil dlužné nájemné firmě I., se sídlem P., za pronájem nebytových prostor v P., s termínem splatnosti do 31. 7. 1999, ačkoliv věděli již v době uzavření smlouvy, že dluh nebudou moci v dohodnutém termínu uhradit a do podání obžaloby nic nezaplatili.“ Za tento trestný čin byl obviněnému Ing. S. V. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 9 To 59/2002, kterým mj. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody obviněného Ing. S. V. a nově rozhodl tak, že obviněnému Ing. S. V. byl trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný Ing. S. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovil přesvědčení, že soudy obou stupňů nebyla v předmětné trestní věci u obviněného prokázána subjektivní stránka žalovaného jednání, když tento v době uzavření smlouvy neměl v úmyslu uvést poškozeného v omyl a půjčku nevrátit. Soudy obou stupňů se podle jeho názoru dostatečně nezabývaly obhajobou obviněného a nehodnotily důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a rozhodl podle § 226 písm. b) tr. ř. o zproštění obviněného obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně nevyužila do dnešního dne právo vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Opis dovolání byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen dne 3. 10. 2002.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného však dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, neboť okolnosti, které jsou v trestním řízení prokazovány ve vztahu k naplnění jednoho ze základních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. ř., a to subjektivní stránky, mají svůj podklad ve skutkovém stavu. Posouzení existence a druhu zavinění obviněného je skutkovým zjištěním, které je následně podkladem právního posouzení žalovaného jednání. Námitky uplatněné v dovolání směřují tedy vůči vadám, jež mají svůj základ ve skutkovém zjištění, a jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová