3 Tdo 932/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26.
listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným M. D., proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 2 To 349/2002,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod
sp. zn. 4 T 92/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 4 T 92/2001,
byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst.1, 2
tr. zák., kterého se dopustil tím, že „jako soukromý podnikatel provozoval na
základě smlouvy o obchodním zastoupení z 25. 2. 1994 v prodejně v Š. pro
společnost s. r. o. Q., H. K. komisní prodej zboží, přičemž za období od 1. 1.
1995 do 3. 5. 1995 neodváděl měsíčně firmě Q. tržby za prodané zboží v celkové
výši 261.556,- Kč, ač tyto tržby vykazoval v měsíčních hlášeních zasílaných s.
r. o. Q. a tuto částku si ponechal pro vlastní potřebu“. Za tento trestný čin
byl obviněnému podle § 248 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen
souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58
odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání osmnácti měsíců. Obviněnému byl dále podle § 53 odst. 1, 2 písm. a),
odst. 3 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 4.000,-
Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl
ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
jednoho měsíce. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v
Šumperku sp. zn. 1 T 73/96 ze dne 30. 4. 1997, jakož i všechna další rozhodnutí
na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.
bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2002, sp.
zn. 2 To 349/2002, byla jednak podle § 61 odst. 1 tr. ř. zamítnuta žádost
obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání a dalším výrokem bylo odvolání
obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadl
obviněný M. D. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §
265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod
uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť „nebyly splněny
podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí.“
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku především namítl, že byl v
pracovní neschopnosti od 23. 1. 2002. Opis rozsudku soudu I. stupně mu byl
doručen dne 29. 3. 2002, když po jeho vyhlášení u hlavního líčení si ponechal
lhůtu k vyjádření o event. odvolání. Následně od 2. 4. 2002 byl dva dny
hospitalizován v nemocnici, a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyl schopen
osobně kontaktovat advokáta, když tento po propuštění dovolatele z nemocnice
„nebyl k zastižení“. Proto se dovolatel domnívá, že mu měla být navrácena lhůta
k podání odvolání. Dále obviněný namítl, že v přípravném řízení i v řízení před
soudem nebyl předložen důkaz o jeho vině. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům
v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a
rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se dne 18. 10. 2002 vyjádřila státní zástupkyně
Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že lhůta k podání odvolání skončila
v dané trestní věci dne 8. 4. 2002, přičemž obviněný nebyl po celou dobu
hospitalizován v nemocnici a bez mimořádných obtíží mohl uplatnit řádný opravný
prostředek, když je navíc třeba zvážit i okolnost, že obviněný byl v řízení
zastoupen obhájcem. Proto nebyl dán důvod k povolení navrácení lhůty podle § 61
trestního řádu. Odvolací soud proto podle jejího názoru postupoval správně,
pokud odvolání obviněného zamítl jako opožděně podané. S ohledem na shora
uvedené skutečnosti státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství
navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak podle § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný M. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve
druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a
směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti
rozhodnutí uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod,
označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze považovat za
důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň
podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Přestože obviněný ve svém podání citoval dovolací důvod podle § 254b odst. 1
písm. k) tr. ř., z obsahu posuzovaného dovolání Nejvyšší soud dovodil, že věcně
uplatněným důvodem dovolání je důvod vyjádřený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř., jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002
novelizováno původní ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný dovolací důvod
tedy jednak dopadá na případy, kdy došlo bez splnění zákonných předpokladů k
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a procesní strana tak
byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut nebo odmítnut
řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci tedy
obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod odpovídající první alternativě
citovaného ustanovení, neboť jeho odvolání bylo zamítnuto jako podané opožděně
dle § 253 odst. 1 tr. ř.
Podle § 248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku
směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku, přičemž podle § 248 odst.
2 tr. ř. v případě, že se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci,
běží lhůta pro podání odvolání od toho doručení, které bylo provedeno
nejpozději.
Podle § 61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých
důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon
jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty.
O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li
opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o
odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od
doručení usnesení o povolení navrácení lhůty. Podle § 61 odst. 2 tr. ř. zruší
orgán při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí
opravného prostředku, byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný.
Jak je zřejmé z uvedené zákonné úpravy, navrácení zmeškané lhůty k podání
opravného prostředku, je vázáno na určité výjimečné okolnosti, neboť se tím
vlastně umožňuje dodatečné přezkoumání rozhodnutí, které již mohlo nabýt právní
moci a je případně i vykonatelné. Proto navrácení lhůty není možné z jakýchkoli
důvodů, ale jen z takových, které mají povahu důvodů důležitých. I když je
zákon blíže nekonkretizuje, ze zmíněné výjimečné povahy navrácení lhůty nutno
dovodit, že důležitými důvody pro navrácení lhůty by zde mohly být jen vážné
události, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň
značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě.
Za důležité důvody jsou proto v praxi považovány zejména onemocnění v
posledních dnech lhůty bránící podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo
jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce v posledních dnech
lhůty, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat
opravný prostředek. Dále praxe pokládá za důležité důvody i nesprávné právní
poučení obviněného o nepřípustnosti opravného prostředku nebo okolnost, že
poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno, případně nesprávné právní
poučení dané jiným orgánem činným v trestním řízení, než který ve věci rozhodl.
V posuzované trestní věci byl dne 20. 2. 2002 v hlavním líčení konaném u
Okresního soudu v Šumperku vyhlášen odsuzující rozsudek, přičemž po poučení o
odvolání podle § 249 odst. 1, 2 tr. ř. se obviněný ohledně podání odvolání
nevyjádřil, jak vyplývá z č. l. 425. V písemném vyhotovení rozsudku, sp. zn. 4
T 92/2001, str. 16, byl obviněný poučen o možnosti podat odvolání u Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, do osmi dnů od doručení písemného
vyhotovení rozsudku nalézacího soudu. Rozsudek nalézacího soudu byl obviněnému
doručen dne 29. 3. 2002 a obhájci dne 25. 3. 2002. Lhůta pro podání odvolání
tedy uplynula dne 8. 4. 2002. Obviněný podal odvolání společně s žádostí o
navrácení lhůty až 10. 4. 2002, tedy dva dny po uplynutí lhůty k podání
odvolání. V předmětném podání uvedl, že dne 2. 4. 2002 byl hospitalizován v
nemocnici a od 3. 4. 2002 se nacházel v pracovní neschopnosti. Z přiložené
lékařské zprávy č. l. 440 vyplývalo, že obviněný se nacházel v pracovní
neschopnosti již od 23. 1. 2002. Dne 22. 1. 2002 a zejména dne 20. 2. 2002,
tedy v době, kdy se nacházel v pracovní neschopnosti, se však také účastnil
hlavního líčení u okresního soudu v Šumperku. Vzhledem ke skutečnosti, že od
3. 4. 2002 zbývalo obviněnému po propuštění z hospitalizace v nemocnici k
uplatnění řádného opravného prostředku ještě 5 dní, dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky navrácení lhůty podle
§ 61 odst. 1 tr. řádu, jak jsou vyloženy shora.
Podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno
opožděně. Vzhledem k závěru odvolacího soudu, se kterým se ztotožnil i Nejvyšší
soud, že v případě obviněného nebyly splněny zákonné předpoklady navrácení
lhůty podle § 61 odst. 1 tr. řádu, jak je vysvětleno shora, rozhodl odvolací
soud dne 31. 5. 2002 v neveřejném zasedání tak, že odvolání obviněného
usnesením podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
V případě obviněného M. D. tedy Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci,
jako soud druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání)
rozhodl v neveřejném zasedání, a to za splnění všech zákonných podmínek pro
takové rozhodnutí.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v
dovolání ohledně zákonnosti zamítnutí jeho řádného opravného prostředku je v
rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je citováno shora, je podané dovolání
v posuzovaném případě zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak,
že dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová