3 Tdo 936/2009
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2009 o dovolání obviněného M. H ., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 55 To 61/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 122/2007, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. o d m í t á.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 5 T 122/2007, byl obviněný M. H. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák.
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
1) v období od měsíce srpna 2004 do června 2007, s výjimkou měsíců říjen 2004, listopad 2004 a únor 2005, v O. ani jinde neplnil svou vyživovací povinnost ke svému nezl. synovi M. H., ačkoli mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a její výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2000, č.j. P 89/96-178, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 6. 2001, č.j. 12 Co 945/2000-219, částkou 7.500,- Kč měsíčně splatnou do každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky L. P., které tak za uvedené období dluží celkem 230.000,- Kč, když dne 1. 12. 2008 uhradil částku 10.000,- Kč, přičemž v době od 1. 2. 2002 do 30. 4. 2005 byl zaměstnán u společnosti A. O., s. r. o., takže po celé období měl pravidelný příjem, z něhož mohl vyživovací povinnost hradit,
2) v období od 1. 7. 2007 do 31. 1. 2008 v O. ani jinde neplnil vyživovací povinnost ke svému nezl. synovi M. H., ačkoli mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a její výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2000, č.j. P 89/96-178, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 6. 2001, č.j. 12 Co 945/2000-219, částkou 7.500,- Kč měsíčně, splatnou do každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky L. P., které tak za uvedené období dluží celkem 52.500,- Kč.
Za to mu byl podle § 213 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo současně uloženo omezení, aby během zkušební doby řádně a včas platil běžné výživné a dle svých sil a možností uhradil dlužné výživné.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 6. 4. 2008, sp. zn. 55 To 61/2009, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení mu předcházejícím byl dán shora uvedený důvod dovolání.
V úvodu svého dovolání soudům vytýká, že jimi zjištěný skutkový stav je pro posouzení věci nedostatečný. Dále zdůrazňuje, že výše výživného určená opatrovnickým soudem není pro stanovení trestní odpovědnosti závazná, neboť je nutno nově hodnotit, zda povinná osoba je schopna takto stanovené povinnosti dostát. Obviněný poukazuje na to, že s původním výživným ve výši 15.000,- Kč měsíčně souhlasil jen proto, že jím matka nezletilého podmiňovala souhlas s rozvodem jejich manželství. Tato vyživovací povinnost mu byla opatrovnickým soudem snížena na 7.500,- Kč, avšak v současné době je schopen hradit pouze 3.500,- Kč měsíčně. Podle jeho názoru se soudy nevypořádaly s jeho obhajobou, že v předmětné době sice vykonával funkci jednatele v několika společnostech s ručením omezeným, avšak pobíral za to měsíční mzdu ve výši 12.000,- Kč, z níž vzhledem k další vyživovací povinnosti ke své dceři není schopen soudem určené výživné hradit.
V další části dovolání poukazuje obviněný na to, že v případě předchozího trestního stíhání pro stejnou trestnou činnost byl obžaloby pravomocně zproštěn, když v jeho prospěch bylo vyhodnoceno i plnění matce nezletilého v rámci vypořádání společného jmění manželů. Stejně by podle jeho názoru mělo být postupováno i v tomto případě, neboť uvedená částka nebyla podle jeho mínění na výživné dosud vyčerpána.
V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodu svého vyjádření zdůrazňuje, že prostřednictvím dovolacích důvodů deklarovaných obviněným se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhé stupně, ani přezkoumávat správnost jimi provedeného dokazování. Je proto nutno při přezkumu jeho dovolání vycházet ze skutkových závěrů soudů obou stupňů, podle nichž byl povinen hradit výživné ve výši 7.500,- Kč měsíčně. V této souvislosti dává nejvyšší státní zástupkyně obviněnému zapravdu v tom, že při rozhodování o obžalobě nebyly soudy vázány rozhodnutím opatrovnického soudu. Současně jim ovšem nic nebránilo, aby toto rozhodnutí hodnotily ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. jako důkaz. Proto také podle jejího mínění nebyly vázány ani rozsudkem o zproštění obviněného, když jen v případech hodných zvláštního zřetele může soud rozhodnout o složení peněžní částky určené na výživné splatné v budoucnu.
V závěru svého vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem M. H. uváděné důvody lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle § 265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Jak již konstatovala ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupkyně, v souladu s všeobecně respektovanou judikaturou se tím myslí skutek, tak jak byl soudy zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Nicméně tvrzení obviněného, že jeho výdělkové poměry zjištěné soudy v rámci trestního řízení neodpovídají výši vyživovací povinnosti stanovené ve výši 7.500,- Kč měsíčně, takže její neplnění nelze posuzovat jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., představuje námitku proti právnímu posouzení skutku, přesněji výhrady proti aplikaci kritérií pro určení výše výživného dle § 96 odst. 1 zákona o rodině, tedy za námitku proti jinému hmotně právnímu posouzení. Těmito námitkami, stejně jako námitkou započtení předchozích plateb k rukám matky na výživné obviněný nepochybně naplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nicméně tyto námitky shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné.
Podle § 213 odst. 1 tr. zák. byl obviněný uznán vinným, že úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného. Tato povinnost mu vyplývala z ust. § 85 odst. 1, 2 zákona o rodině, přičemž podle § 96 odst. 1 cit. zák. se její výše má odvozovat na straně jedné od odůvodněných potřeb oprávněného, na straně druhé od schopností, možností a majetkových poměrů povinného. Při jejich hodnocení je nutno zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo majetkového prospěchu.
Jinými slovy pro stanovení vyživovací povinnosti nejsou rozhodné jen aktuálně dosahované příjmy a majetkové poměry povinného, ale ty, kterých je schopen dosahovat (tzv. potencialita – k tomu viz např. č. 22/1992 Sb. rozh. tr.). I když trestní soud není vázán rozhodnutím opatrovnického soudu o výši výživného a řeší tuto otázku samostatně jako otázku předběžnou ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. a řídí se při tom zákonnými hledisky § 96 odst. 1 zákona o rodině, neznamená to, že by takové rozhodnutí mohl zcela pominout, ale zhodnotí je jako jiné důkazy dle § 2 odst. 6 tr.
ř. (viz č. 17/2005 Sb. rozh. tr.). To také jak okresní, tak krajský soud učinily, když důvodně považovaly za nadbytečné provádět duplicitně důkazy provedené opatrovnickým soudem za situace, kdy o jejich věrohodnosti nevznikaly žádné pochybnosti.
V posuzovaném případě shledal Nejvyšší soud postup obou soudů při vyhodnocování kritérií rozhodných pro stanovení výše vyživovací povinnosti obviněného ve smyslu § 96 odst. 1 zákona o rodině v souladu se zákonem. Nejvyšší soud zcela sdílí jejich skutkový závěr, že neplnění vyživovací povinnosti obviněným ve výši 7.500,- Kč měsíčně nebylo způsobeno jeho objektivní neschopností takto stanovené povinnosti dostát, nýbrž výhradně subjektivními faktory, které byly zcela v jeho dispozici, především snahou vyřešit svým postojem k placení výživného majetkové vztahy mezi ním a matkou nezletilého podle vlastních představ, jakož i jeho reakcí na chování matky při neshodách týkajících se realizace styku obviněného s nezletilým. Již v průběhu inkriminované doby, jak patrno z obsahu spisu, obviněný prostřednictvím své právní zástupkyně opakovaně nabízel matce nezletilého jednorázovou úhradu dlužného výživného za podmínky, že bude souhlasit s jeho snížením. Vzhledem k tomu, že se jednalo o částky výrazně přesahující sto tisíc Kč, rozhodně nelze akceptovat tvrzení o jeho nemajetnosti. Obdobně sdílí Nejvyšší soud rezervovaný přístup nižších soudů ke zcela náhlému poklesu výdělků obviněného i nelogickému úbytku jeho majetku za současného zmnožení majetku jeho nynější manželky. Zde poukazuje Nejvyšší soud na judikaturu Ústavního soudu (viz např. II. ÚS 187/02, nebo II. ÚS 1619/07), podle níž nelze při hodnocení majetkových poměrů povinného otce zcela ignorovat majetkové poměry jeho manželky, zvláště jsou-li příkře odlišné (tj. extrémně lepší), neboť povinný tak nepochybně participuje na této vyšší životní úrovni, na níž má nárok i oprávněné dítě (§ 85 odst. 2 zákona o rodině). O tom, že neplacení výživného se u obviněného odvozovalo od nechuti poukazovat je k rukám bývalé manželky (což obviněný ani nepopíral), svědčí i to, že po nabytí zletilosti jeho syna tomuto náhle bez jakýchkoli výhrad poukazuje měsíčně nejen částku 3.500,- Kč, ale současně vedle toho hradí i jeho další potřeby, mimo jiné třeba i náklady za společný pobyt na dovolené v I. a L. Pokud pak jde o částky poukázané matce nezletilého v minulosti v rámci vypořádání společného jmění manželů, v tomto řízení nebylo prokázáno, že by tyto částky bylo možno vztáhnout i na vyživovací povinnost, která byla předmětem obžaloby. Navíc závěr okresního soudu o trestní odpovědnosti obviněného ve vztahu k žalovanému neplnění jeho vyživovací povinnosti za dřívější období, učiněný v rámci předchozího trestního řízení, na posouzení jeho trestní odpovědnosti za následující období nemohl mít vliv.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Od negativního závěru ve vztahu k existenci skutečností naplňujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se pak nutně odvozoval i negativní závěr ve vztahu k uplatněnému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného M. H. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr