U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 o dovolání podaném obviněným R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 115/2014 ze dne 8. 4. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 181/2013, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 181/2013 ze dne 20. 2. 2014 byl dovolatel uznán vinným přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let s tím, že se mu ukládá jako přiměřená povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život, aby se po dobu prvních dvou let běhu zkušební doby podmíněného odsouzení zdržel návštěv restaurací a pohostinských zařízení, ve kterých se podává alkohol, a to po 21. hodině, dále aby se zdržel po celou zkušební dobu podmíněného odsouzení požívání alkoholických nápojů. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal obviněný R. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 115/2014 ze dne 8. 4. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem stanovených náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se nedomnívá, že soudy stanovily skutkový děj (jeho průběh) tak, aniž by o něm nevznikly důvodné pochybnosti. Poukázal na to, že nebyl úplně přehrán kamerový záznam z místa, kde došlo k předmětnému skutku, případně to, že kamerový záznam zachycující označený skutek nebyl v trestním řízení zajištěn. Namítl, že ve věci učiněné svědecké výpovědi se liší, a to i v rámci výpovědí jednotlivého svědka. Poukázal takto na svědecké výpovědi K. B., V. K. a V. N. Neměl takto být shledán vinným ze spáchání označených přečinů, když jeho vina z učiněných skutkových zjištění v rámci vedeného dokazování (zejména s odkazem na svědecké výpovědi účastníků incidentu a dalších svědků) jednoznačně nevyplývá. V této souvislosti uvedl, že pokud nebyl spolehlivě zjištěn skutkový děj a o jeho průběhu existují důvodné pochybnosti, měla být v takovém případě soudy aplikována zásada in dubio pro reo. Uzavřel s tím, že za dané situace jsou soudy učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a současně jsou dány důvodné pochybnosti o tom, zda se vůbec dopustil označeného trestného jednání, když soudy nebyly provedeny některé (stěžejní) důkazy a bylo tak zasaženo jeho ústavní právo na spravedlivý proces a nerespektována presumpce neviny. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „ve smyslu § 265k odst. 1 trestního řádu napadené a jemu předcházející rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení“.
K takto podanému dovolání zaujala písemné stanovisko státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudu s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, přičemž některé z navržených důkazů ani neprovedl. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Právem takto poukázaly na řadu svědeckých výpovědí přímých účastníků označeného jednání dovolatele a také vysvětlily, proč (a kterým) svědeckým výpovědím uvěřily. Lze takto odkázat na podrobné (v zásadě) shodné svědecké výpovědi K. B., M. T., D. V., V. K. a V. N., kteří se dostali do sporu s dovolatelem, ale i na svědecké výpovědi na sporu nezúčastněných L. T., H. K. a P. S. Z hlediska dalších námitek dovolatele je potom třeba uvést, že soudy vysvětlily, proč některé (dovolatelem nabízené) důkazy neprovedly, když je namístě i připomenout, že veškeré dostupné záznamy z bezpečnostních kamer baru, ve kterém došlo k označenému skutku, byly přehrány v rámci hlavního líčení konaného soudem prvního stupně dne 20. 2. 2014. Lze takto shrnout, že námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Proto také ani nemohlo dojít k zasažení ústavního práva dovolatele na spravedlivý proces či porušení zásady presumpce neviny.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka