USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2022 o
dovolání, které podala obviněná A. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 6 To 50/2022, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v
Havířově pod sp. zn. 102 T 75/2021, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se částečně zrušují usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 6 To 50/2022, pokud jím
bylo zamítnuto odvolání obviněné v části týkající se výroku o trestu propadnutí
věci, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v
Havířově ze dne 3. 1. 2022, sp. zn. 102 T 75/2021, a to ve výroku o trestu
propadnutí věci.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na
zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. V ostatním zůstávají napadená rozhodnutí beze změn.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 3. 1.
2022, sp. zn. 102 T 75/2021, byla obviněná A. K. uznána vinnou přečinem křivého
obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní
zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustila tím, že
v přesně nezjištěnou dobu, nejméně však v období od 19. 12. 2018 do 3. 3. 2019,
ačkoliv byla dne 18. 12. 2018 již prokazatelně seznámena s výsledkem nařízené
soudní pitvy ve smyslu § 115 odst. 1 trestního řádu provedené Ústavem soudního
lékařství FNO u jejího bratra L. K. v trestní věci evidované Policií ČR, KŘP
MSK, ÚO Karviná, 3. OOK Havířov pod sp. zn. KRPT-231757/TČ-2018-070373, v rámci
prověřování blíže nespecifikovaného trestného činu dle hlavy I. zvláštní části
trestního zákoníku, týkající se jeho úmrtí, přesto doposud z přesně
nezjištěného místa v rámci veřejně dostupné sítě internet a profilu
registrovaného v sociální síti Facebook na jméno „A. A.“ později změněném na
jméno „P. L.“, se zjištěným ID XY, který byl autentizován prostřednictvím
emailových účtů M.@C. a A.K.@S., jehož uživatelem je obžalovaná, veřejně a
opakovaně prostřednictvím sociální sítě Facebook, v rozporu s objektivní
skutečností, záměrně, ve snaze lživě obvinit a značnou měrou ohrozit vážnost a
profesionální kompetentnost lékařských a zdravotnických pracovníků zaměstnaných
v N. H., a to o A. B., M. H., R. T., J. Ü., E. F., M. J. a M. R. v souvislosti
s hospitalizací svého bratra L. K., který dne XY v N. H. na oddělení JIP
zemřel, poskytovala opakovaně a cíleně informace znevažující profesní přístup a
pověst jmenovaných, které právě prostřednictvím veřejné sociální sítě mimo jiné
lživě obvinila ze zanedbání lékařské péče, když tito se dle jejího sdělení měli
společně úmyslně podílet na smrti jejího bratra, přičemž trestní věc byla
usnesením policejního orgánu Policie ČR, KŘP MSK, ÚO Karviná, 3. OOK Havířov,
ze dne 10. 12. 2019 č. j. KRPT-231757-296/TČ-2018-070373 odložena dle § 159a
odst. 1 trestního řádu.
2. Za tento přečin byla jmenovaná obviněná odsouzena podle § 345 odst. 3
tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle
§ 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 24 měsíců.
3. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné rovněž uložen
trest propadnutí věci, a to notebooku zn. Dell Inspiron, v. č. XY, černé barvy,
s napájecím kabelem, který je uložen u Policie ČR, KŘP MSK, ÚO Karviná, 3. OOK
Havířov-Město.
4. Naproti tomu byla obviněná A. K. podle § 226 písm. a) zákona č.
141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zproštěna obžaloby
Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 11. 6.
2021, sp. zn. 11 ZT 23/2021, pro skutek spočívající v tom, že
dne 12. října 2018 záměrně v trestní věci vedené policejním orgánem Policie ČR,
Krajského ředitelství policie MS kraje, územního odboru Karviná, 3. oddělení
obecné kriminality Havířov pod sp. zn. KRPT-231757/TČ-2018-070373 v rámci
prověřování blíže nespecifikovaného trestného činu dle hlavy I. zvláštní části
trestního zákoníku, týkající se úmrtí jejího bratra L. K., který dne XY zemřel
v N. v H. na JIP Interního oddělení, A. K. po náležitém a zákonném poučení dle
trestního řádu, vědoma si trestní odpovědnosti podle § 345 trestního zákoníku o
následcích křivého obvinění, uvedeného na straně třetí protokolu u sepsaného
úředního záznamu o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu ze dne
12. října 2018, přesto cíleně a lživě ve snaze přivodit trestní postih,
obvinila J. Ü., ročník XY s tím, že jmenovaný lékař v přesně nezjištěnou dobu
dne 26. září 2018 v prostorách h. nemocnice, měl vydírat matku O. K. a potažmo
i samotnou, A. K. slovy: " že L. K. začnou léčit, pokud nebudou podávat
stížnost na nemocnici H.",
čímž měla spáchat přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku,
neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla obviněná stíhána.
5. Proti odsuzujícímu výroku z rozsudku nalézacího soudu podala odvolání
obviněná A. K. a proti zprošťujícímu výroku podal v neprospěch obviněné
odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočky
v Havířově. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze
dne 27. 6. 2022, sp. zn. 6 To 50/2022, tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání
zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022, sp. zn.
6 To 50/2022, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které
opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) ve spojení s § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. (zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021), s tím, že
odvolacím soudem bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, kterým byla obviněná uznána vinnou
a byl ji uložen trest, a to přestože rozhodnutí nalézacího soudu spočívalo na
nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
7. Podle názoru obviněné soudy dostatečně nezohlednily její duševní stav
a nevyvodily z něj důsledky týkající se její trestní odpovědnosti za vytýkané
jednání. Poukazuje na to, že v trestním řízení byl za účelem vyšetření jejího
duševního stavu vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, znalkyně MUDr. Moniky Gärtnerové, z něhož vyplývá, že obviněná je
osobností paranoidní, emočně nestabilní, což je kvalifikováno jako smíšená
porucha osobnosti, paranoidní s impulsivními rysy, přičemž není možno s ohledem
na tuto skutečnost vyloučit rozvoj směřující k poruše s bludy. Touto poruchou
osobnosti, která se podle znalkyně může vyvinout až systematizovaný blud, a to
často s velmi logickým systémem, byla obviněná podle svého přesvědčení
ovlivňována v době páchání projednávaného jednání. Její rozpoznávací a ovládací
schopnosti byly v důsledku toho sníženy. Je podle ní skutečně možné, že byla
seznámena, klidně již 18. 12. 2018, s výsledky soudní pitvy svého bratra, avšak
ve spojení výrazného traumatizujícího šoku z úmrtí takto blízkého člověka s
existující smíšenou poruchou osobnosti paranoidní vedoucí k poruše s bludy,
nebyla schopna tuto objektivní informaci pochopit a v zajetí paranoidního stavu
eskalujícího do poruch s bludy trvala na své představě o tom, jak reálně k
úmrtí došlo a kdo za ni nese odpovědnost. Toto ovlivnění poruchou osobnosti tak
podle názoru obviněné útočí na její rozpoznávací a ovládací schopnost a
především na příčetnost či nepříčetnost ve vztahu k páchané trestné činnosti.
Její trestní odpovědnost za takové jednání tak rozhodně nemůže být dána. Ze
strany orgánů činných v trestním řízení tak došlo porušení zásady in dubio pro
reo, neboť zjištěné pochybnosti měly být vyloženy ve prospěch obviněné, i za
cenu vypracování podrobnějšího znaleckého posudku, který se speciálně zaměří na
paranoidní poruchu její osoby a možné ovlivnění bludy. Postupem soudů tak došlo
k zásahu do práva obviněné na spravedlivý proces.
8. Obviněná dále poukázala na to, že jí byl uložen trest propadnutí
věci, a to notebooku zn. Dell Inspirion, v. č. XY, černé barvy s napájecím
kabelem, který měla podle soudů použít ke spáchání přisouzeného trestného činu,
a to přesto, že tento byl zakoupen až dne 8. 4. 2019 matkou obviněné, takže
nemohl být použit k trestné činnosti v období od 19. 12. 2018 do 3. 3. 2019.
Tuto skutečnost obviněná doložila fakturou č. 1019007161 vystavenou dne 8. 4.
2019 společností C. Trest propadnutí věci tak nemohl být uložen. Soudy obou
stupňů se touto otázkou nezabývaly a s námitkami obviněné se žádným způsobem
nevypořádaly.
9. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě soudní
rozhodnutí a nalézacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
10. Dovolání obviněné bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se
písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“).
11. K námitkám obviněné, že v době páchání byla nepříčetná a že mělo být
provedeno detailnější znaleckého zkoumání jejího duševního stavu, státní
zástupkyně uvedla, že považuje tyto námitky za zjevně neopodstatněné. V
přípravném řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, z něhož vyplynulo, že obviněná trpí smíšenou poruchou
osobnosti, přičemž je osobou paranoidní a emočně nestabilní s impulzivním
jednáním, je společensky maladaptivní, egocentrická, žije v sociální izolaci,
dlouhodobě nepracuje, pobírá invalidní důchod, není ochotná odkládat uspokojení
svých potřeb a preferuje jejich uspokojování bez ohledu na okolí a souvislosti.
Má sníženou frustrační toleranci, sklon k výbuchům hněvu nebo zuřivosti,
nestálou a nevypočitatelnou náladu, je impulzivní. Přitom podle znalkyně byly
ovládací a rozpoznávací schopnosti sníženy pouze forenzně nevýznamně, přičemž
logické myšlení a úsudek byl u obviněné narušen paranoidním přesvědčením. Jak
znalkyně dále uvedla u hlavního líčení, jenž se konalo 2. 9. 2021, nelze se
domnívat, že utkvělá představa obviněné o tom, že poškození mají podíl na smrti
jejího bratra, by byl blud, nýbrž přesvědčení v souladu se zjištěnou poruchou
osobnosti. V této souvislosti znalkyně rovněž zmínila kverulační tendence
obviněné s tím, že si obviněná stěžuje na všechny možné úřady, instituce,
e-shopy apod. To vše podle znalkyně představuje součást její osobnosti. Státní
zástupkyně má za to, že příčetnost obviněné a její duševní stav byl zkoumán
dostatečně, přičemž závěr o tom, že ovládací a rozpoznávací schopnosti byly
sníženy pouze forenzně nevýznamně, nelze považovat za jakkoli excesivní.
Jelikož znalecký posudek je dostatečný, nebylo nutné ani přistoupit k
detailnějšímu zkoumání psychického stavu obviněné – jedná-li se o možný rozvoj
poruchy s bludy, znalkyně se podle státní zástupkyně přijatelně vypořádala se
závěrem, že touto poruchou v době páchání trestné činnosti netrpěla, a to s
ohledem na absenci tzv. systemizovaného bludu.
12. Naproti tomu státní zástupkyně přiznala opodstatnění námitkám
obviněné týkajícím se trestu propadnutí věci. Uvedla, že odvolací soud se touto
námitkou vůbec nezabýval a pouze lakonicky uvedl, že okresní soud nepochybil,
když rozhodl o propadnutí věci (notebooku), neboť tento je ve vlastnictví
obviněné a byl používán k připojení na síť internet a ke správě facebookového
profilu obviněné. Pokud by obviněná skutečně nabyla předmětný notebook do
vlastnictví až po ukončení trestné činnosti, nemohl by nalézací soud podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložit jeho propadnutí, neboť by se podle názoru
státní zástupkyně z povahy věci nemohlo jednat o nástroj trestné činnosti. Tím,
že se odvolací soud námitkou obviněné uplatněnou v odvolacím řízení vůbec
nezabýval, není postaveno najisto, zda byly splněny podmínky stanovené § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupkyně tak usnesení odvolacího soudu
považuje ve vztahu k uloženému trestu propadnutí předmětného notebooku zn. Dell
za nepřezkoumatelné.
13. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené usnesení odvolacího soudu a aby tomuto uložil věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout. Souhlasila rovněž s tím, aby Nejvyšší soud podle
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání,
jakož i s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než
navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst.
1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje
i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
16. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., patrně ve znění účinném do 31. 12. 2021 (k tomu
viz níže), které s ohledem na novelu trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb.
účinnou od 1. 1. 2022 nově odpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1
písm. h) a m) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění
účinném od 1. 1. 2022, je přitom dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
18. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění
účinném od 1. 1. 2022, pak jde v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
20. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených
východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k
posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Z předloženého dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněná A. K. jím
brojí proti výroku o vině přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst.
3 písm. b) tr. zákoníku a proti výroku o trestu propadnutí věci za tento
trestný čin, resp. proti výroku, jímž bylo v uvedeném rozsahu zamítnuto její
odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Ve vztahu k výroku o
vině namítá svoji nepříčetnost v důsledku zjištěné poruchy osobnosti a vztahu k
výroku o trestu propadnutí věci uvádí, že předmětný notebook byl pořízen až
poté, co se dopustila projednávaného skutku.
22. K takto vymezené dovolací argumentaci je nutno nejprve uvést
následující. Obviněná své dovolací námitky uplatnila s poukazem na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl podle ní naplněn tím, že
rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněná resp. její obhájce, tak zjevně
nevzala v potaz novelu trestního řádu, kterou došlo k novému zákonnému označení
některých dovolacích důvodů v souvislosti se zakotvením nového dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který s účinností od 1. 1. 2022
spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněnou uplatňovaný důvod
dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení skutku je proto od
uvedeného data označen pod písm. h) citovaného ustanovení trestního řádu.
23. To samé lze konstatovat o obviněnou rovněž uplatněném dovolacím
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021,
který od 1. 1. 2022 odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m)
tr. ř.
24. Právě uvedené formální vady podaného dovolání nicméně nebránily jeho
projednání a napadené rozhodnutí bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z
hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé
alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
25. K meritu dovolací argumentace obviněné je pak možno uvést
následující. Obviněná se v podaném dovolání domáhá vyloučení jejího zavinění v
důsledku nepříčetnosti, a to s poukazem na podle ní nesprávné právní posouzení
otázky naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu soudy nižších
stupňů. Obviněná nicméně ve skutečnosti rozporuje především rozsah provedeného
dokazování a skutková zjištění nalézacího soudu stran namítané nepříčetnosti.
Na tomto místě je proto nutné připomenout, že ačkoliv je závěr o naplnění
subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu bezpochyby závěrem
právním, musí se zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z
provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného
činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o
tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak
jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti
subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností
objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na
vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním
zákonem (srov. ŠÁMAL, P. § 15. Úmysl. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §
1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220).
26. Těžiště dokazování je přitom v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého
stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6,
odst. 7 tr. ř.). Zásah Nejvyššího soudu do oblasti rozsahu dokazování a
hodnocení důkazů by mohl přicházet v úvahu toliko v případě nejtěžších vad
důkazního řízení. V rozsahu od 1. 1. 2022 nově zakotveného důvodu dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však obviněná výslovně neuplatnila,
by se mohlo jednat o situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou
určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu
s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy.
27. Žádnými takovými vadami však důkazní řízení v nyní projednávané věci
zatíženo není. Soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu v souladu s § 2
odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy následně hodnotily v intencích § 2 odst. 6
tr. ř. To platí, i pokud jde o otázku příčetnosti obviněné, stran které soudy
nižších stupňů vycházely zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, znalkyně MUDr. Moniky Gärtnerové, resp. z výslechu této
znalkyně. Jmenovaná znalkyně v rámci své znalecké činnosti dospěla k závěru, že
obviněná netrpěla ani netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, je u ní
však a byla i v době spáchání skutku přítomna smíšená porucha osobnosti, a to
paranoidní s impulsivními rysy, přičemž do budoucna nelze vyloučit rozvoj
směrem k poruše s bludy. Rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněné byly v
době spáchání skutku sníženy pouze lehce, forenzně nevýznamně, a její
přesvědčení o zanedbání péče o zesnulého bratra ze strany personálu h.
nemocnice nebylo tzv. bludem z psychiatrického hlediska; chování obviněné bylo
v souladu s diagnostikovanou poruchou osobnosti.
28. Již za takto stručně zrekapitulovaném znaleckém dokazování stran
duševního stavu obviněné je podle Nejvyššího soudu nutné odmítnout obhajobu
obviněné, že v řízení před soudy nižších stupňů mělo být provedeno další
dokazování týkající se možného ovlivnění bludy vyplývajícími ze zjištěné
poruchy osobnosti obviněné, resp. související otázky případné neschopnosti
obviněné rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo toto jednání ovládat. Ze
znaleckého závěru jmenované znalkyně totiž jednoznačně vyplývá, že i přes
existenci poruchy osobnosti paranoidní s impulsivními rysy v době spáchání činu
obviněná bludy netrpěla a že v důsledku uvedené poruchy osobnosti byly její
rozpoznávací a ovládací schopnosti sníženy pouze lehce. O vyloučení trestní
odpovědnosti obviněné z důvodu namítané nepříčetnosti proto uvažovat nelze.
Naopak je možno uzavřít, že právní závěry soudů nižších stupňů jsou v tomto
směru zcela správné a odpovídající provedenému dokazování. Z těchto důvodů
Nejvyšší soud vyhodnotil námitku obviněné týkající se její viny přečinem
křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku založenou
na její tvrzené nepříčetnosti jako neopodstatněnou.
29. Opodstatnění je naopak nutno přiznat druhé dovolací námitce
obviněné, která se týká trestu propadnutí věci (notebooku zn. Dell). Jde totiž
o situaci, kdy obviněné byl uložen nepřípustný trest (resp. nebyly splněny
podmínky pro uložení tohoto trestu), čímž došlo k naplnění (obviněnou
uplatněného, byť nesprávně označeného) dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho první alternativě
- k podřaditelnosti této námitky pod uvedený dovolací důvod blíže viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, publikované pod č.
9/2018 Sb. rozh. tr.
30. Obviněná založila příslušnou dovolací argumentaci na námitce, že
předmětný notebook zn. Dell Inspiron, v. č. XY, byl zakoupen (její matkou,
ačkoliv faktura zní na jméno obviněné) až dne 8. 4. 2019, tedy poté, co se
dopustila projednávaného skutku. Toto tvrzení obviněné má přitom oporu v
předloženém procesním spisu, ve kterém se skutečně nachází faktura č.
1019007161 k nákupu tohoto notebooku. Z ní se podává, že dne 8. 4. 2019 byl A.
K., bytem XY, XY, zakoupen od společnosti C. notebook zn. Dell Inspiron 17
5770. Nejvyšší soud přitom nemá důvod pochybovat o pravosti skutečností
uvedených v této faktuře ani o tom, že se jedná o tentýž notebook, který byl
zajištěn u obviněné dne 22. 6. 2020 a ohledně kterého byl následně uložen trest
propadnutí věci. Je proto z povahy věci zjevné, že předmětný notebook
(zakoupený dne 8. 4. 2019) nemohl být obviněnou užit jako nástroj trestné
činnosti (spáchané nejpozději dne 3. 3. 2019) a jako takový se proto nemohl
stát předmětem trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Nebyly tak splněny podmínky pro uložení tohoto trestu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
31. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1,
odst. 2 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů ve výroku o
trestu propadnutí věci, resp. v části, jíž bylo soudem druhého stupně
rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněné proti výroku o trestu propadnutí věci.
Jelikož ze spisového materiálu nevyplývá, že by bylo možno uložit trest
propadnutí věci ohledně jiného zařízení elektronické komunikace, které obviněná
mohla použít ke spáchání projednávané trestné činnosti, nepostupoval Nejvyšší
soud podle § 265l tr. ř. a nepřikázal soudům nižších stupňů znovu o trestu
propadnutí věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že zbývající námitku obviněné
týkající se její nepříčetnosti neshledal Nejvyšší soud opodstatněnou, ponechal
v ostatním napadená rozhodnutí beze změn.
32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 11. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu