3 Tdo 987/2024-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. O., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2024, č. j. 9 To 121/2024-133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 4/2024,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově (dále též jen „okresní soud“), č. j. 1 T 4/2024-98, byl obviněný P. O. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že (převzato z citovaného rozsudku) 1) dne 14. prosince 2023 ve 22:22 hodin na pozemní komunikaci v obci XY, směrem do centra obce XY, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda OCTAVIA, šedé barvy, registrační značky XY, 2) dne 24. prosince 2023 v 9:38 hodin, na pozemní komunikaci ulice XY ve XY, na parkovišti u OD Kaufland, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda OCTAVIA, šedé barvy, registrační značky XY, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. prosince 2019, č. j. 1 T 148/2019-32, s nabytím právní moci dne 18. prosince 2019, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 60 měsíců, rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. března 2020, č. j. 1 T 10/2020-47, s nabytím právní moci dne 15. dubna 2020, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 36 měsíců a trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. července 2023, č. j. 1 T 49/2023-36, který nabyl právní moci dne 2. září 2023, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 36 měsíců, tedy postupně uložených po sobě od 18. prosince 2019 do 17. listopadu 2029.
2. Za to byl obviněnému podle § 337 odst. 1, § 60 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest domácího vězení na 20 měsíců, podle § 60 odst. 5 tr. zákoníku byl nad obviněným po dobu výkonu tohoto trestu vysloven dohled a podle § 61 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na 10 měsíců.
3. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově odvolání (do výroku o trestu, v neprospěch obviněného), o němž rozhodl Krajský soud v Brně (dále též jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 9 To 121/2024-133, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Luběny dovolání, jež opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d) a § „265b odst. 1 písm. b) per analogiam“ tr. ř.
5. V odůvodnění předně uvedl, že Krajský soud v Brně konal veřejné zasedání dne 13. 6. 2024 v jeho nepřítomnosti, ačkoli on včas a z vážných důvodů požádal o odročení z důvodu závažných psychických potíží. K tomuto jednání byl řádně a včas předvolán. Dne 5. 6. 2024 byl předvolán zároveň i k jinému veřejnému zasedání před stejným soudem, v němž mu byl také potvrzen nepodmíněný trest odnětí svobody, což v kumulaci s další obtížnou osobní situací neunesla jeho psychika a dne 7. 6. 2024 se pokusil o sebevraždu.
Tuto skutečnost dne 10. 6. 2024 doložil odvolacímu soudu. Sdělil, že byl hospitalizován z důvodu pokusu o sebevraždu, doložil lékařskou zprávu z hospitalizace, jakož i to, že se jeho stav doposud nezlepšil natolik, aby byl schopen psychicky zvládnout účast u veřejného zasedání dne 13. 6. 2024. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že měl v úmyslu se veřejného zasedání zúčastnit. Řádně se účastnil celého trestního řízení, o odklady jednotlivých úkonů nežádal a tedy neexistoval důvod, pro který by se měl odvolací soud domnívat, že jím prokázané překážky v podobě velmi špatného psychického stavu jsou pouhou obstrukcí.
Zároveň nelze z žádného jeho jednání dovodit, že by se, byť konkludentně, vzdal svého práva na účast ve veřejném zasedání, když zcela explicitně žádal o změnu termínu jednání. V jeho nepřítomnosti by bylo možné veřejné zasedání konat pouze v případě, že by věc bylo možné spolehlivě projednat i bez jeho účasti. Pokud však s ohledem na argumentaci státního zástupce v podaném odvolání byla předmětem přezkumu tvrzená „nekorespondence“ uloženého trestu s osobou pachatele ve smyslu § 39 a § 40 tr. zákoníku, pak při absenci obviněného nebylo možné věc spolehlivě rozhodnout.
Odvolací soud mu neumožnil, aby se k argumentům uvedeným v odvolání státního zástupce vyjádřil a sám sobě soud neumožnil shlédnout a přezkoumat osobu a osobnost obviněného. Je proto zřejmé, že nebyly splněny podmínky § 202 odst. 2 tr. ř. V dané souvislosti dovolatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. III. ÚS 2665/22, a zdůraznil, že v jeho případě zde nebyla žádná zjevná rezignace, nezájem či vzdání se práva na osobní účast při jednání soudu. Výše uvedené argumenty podle něj zakládají nejen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr.
ř., ale i porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
6. Obviněný dále vyjádřil přesvědčení, že v daném případě byl naplněn i dovolací důvod podle „§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. per analogiam“, když ve věci nebylo vydáno usnesení o přiznání práva na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 tr. ř. Skutečnost, že neměl dostatek prostředků, vyplývala ze shromážděných důkazů a zároveň bylo z jeho vystupování zřejmé, že k ochraně jeho práv je třeba, aby byl zastoupen obhájcem. Z téhož důvodu měl a mohl tuto situaci řešit i odvolací soud, případně též ustanovením obhájce ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř. Obviněného negativně zasáhla špatná praxe orgánů činných v trestním řízení, které dlouhodobě ignorují ustanovení, jež jim ukládají podniknout kroky k ochraně práv obviněných. V řešené věci se to projevilo tím, že ač on dal svému obhájci plnou moc již dne 25. 3. 2024, tak mu udělil pokyn pouze k zastupování v jiném trestním řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově. K převzetí obhajoby v nyní posuzované věci došlo až po konání veřejného zasedání o odvolání, neboť teprve v té době obviněný obhájce o existenci tohoto řízení informoval. Obviněný tak přitom zjevně učinil s úmyslem šetřit náklady právního zastoupení, neboť nedisponoval dostatečnými prostředky k náhradě nákladů obhajoby hned ve dvou trestních řízeních. Zároveň mu byl v nyní projednávané věci prvostupňovým soudem uložen trest, který akceptoval. Z obsahu spisu vyplývá, že je proti němu vedeno několik exekučních řízení a že na jeho majetek je od 9. 1. 2019 vedeno i řízení insolvenční. Z písemného i ústního projevu obviněného muselo být orgánům činným v trestním řízení zřejmé, že není schopen v plném rozsahu a efektivně uplatňovat veškerá svá práva v trestním řízení. Kombinace těchto zjištění tak odůvodňovala postup podle § 33 odst. 2 tr. ř., tj. rozhodnutí o obhajobě bezplatné či za sníženou odměnu ex officio, případně podle § 36 odst. 2 tr. ř. ustanovení obhájce. Kterýkoli z těchto kroků by obviněnému umožnil i v jeho konkrétní situaci efektivně realizovat právo na obhajobu. Pokud naopak k tomuto postupu nedošlo, ač pro něj byly splněny zákonné podmínky, tak tím bylo právo obviněného na obhajobu zkráceno. Orgány činné v trestním řízení tímto udržovaly zjevnou nerovnost a znevýhodněné postavení obviněného, který byl ve svém právu na obhajobu limitován jak nedostatkem finančních prostředků, tak i nedostatkem „znalostního a intelektuálního kapitálu“. Tímto způsobem si orgány činné v trestním řízení usnadňovaly svůj postup, což by nemělo být v právním státě tolerováno. Ač tedy nešlo přímo o případ zákonné nutné obhajoby, tak orgány činné v trestním řízení zůstaly pasivní, nekonaly, kde konat mohly a měly, čímž zjevně a vědomě zkrátily právo obviněného na obhajobu.
7. S odkazem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uplatnil nepřípadně, neboť tento důvod je dán, jen pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán, a nelze jej použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu nelze namítat porušení ustanovení o bezplatné obhajobě ani porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu § 36 odst. 2 tr.
ř. Podobné námitky by bylo možné vypořádat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Závěr o existenci důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř. se však musí opírat o konkrétní zjištění takových tělesných nebo duševních vad obviněného, které s ohledem na jejich charakter a rozsah mu neumožňují náležitě se hájit, resp. důvodně vzbuzují pochybnosti o tom, zda je způsobilý se sám hájit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 713/2011). Obviněný však pouze všeobecně argumentuje nedostatkem svého znalostního a intelektuálního kapitálu, přičemž takovéto obecné okolnosti nejsou způsobilé vzbudit pochybnosti o tom, zda je způsobilý se sám hájit. V průběhu řízení orgány činné v trestním řízení žádné tělesné ani duševní vady obviněného nezaznamenaly, na což lze usuzovat z toho, že žádné z jejich rozhodnutí se o takových vadách nezmiňuje. Námitka obviněného je tedy bezpředmětná.
9. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřadit ani výhrady týkající se nepřiznání bezplatné obhajoby. Tato námitka nenaplňuje ani dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. c) tr. ř. V daném případě u obviněného nebyly dány důvody nutné obhajoby a ani on sám si obhájce na plnou moc nezvolil, soud o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nepožádal a ze shromážděných důkazů nevyplynulo, že by neměl dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby. Soud proto nepokládal za nutné takto postupovat bez návrhu obviněného (§ 33 odst. 2 věta druhá tr.
ř.). Součástí práva na spravedlivý proces není právo na bezplatnou obhajobu ve všech případech. Naopak, ze znění zákona je zřejmé, že zákonodárce určil taxativně případy, kdy je obhajoba bezvýhradně nutná a kde je možné se takové obhajoby vzdát. V ostatních případech pak není účast obhájce povinná. Obviněný o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu neusiloval a soud neměl důvod sám o své vůli rozhodnout o nutné obhajobě, neboť obviněný v řízení prohlásil, že se živí příležitostnými pracemi, nežádá po státu žádné dávky sociální podpory a není ani evidován na úřadu práce s tím, že je vytížen starostmi o hospodářství a přivydělává si příležitostnými stavebními a tesařskými pracemi.
Navíc soud zjistil, že obviněnému byl Okresním soudem ve Vyškově ve věci sp. zn. 1 T 49/2023 uložen peněžitý trest ve výši 25 000 Kč, který v době rozhodování soudu prvního stupně sice neuhradil, ale podle vlastní výpovědi jej řádně splácel v měsíčních splátkách. Za této situace nebylo možné dovodit, že by situace obviněného byla po finanční stránce natolik závažná, že by soud i bez návrhu obviněného měl rozhodnout o bezplatné obhajobě či obhajobě za sníženou odměnu.
10. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný byl k veřejnému zasedání na den 13. 6. 2024 odvolacím soudem předvolán, čímž dal tento soud najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodnout a že tedy trvá na osobní účasti obviněného. Dne 10. 6. 2024 pak byla Krajskému soudu v Brně doručena žádost obviněného o změnu termínu veřejného zasedání, kterou obviněný zdůvodnil svým špatným psychickým stavem a zároveň předložil příslušné lékařské zprávy. Byť odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, z jakých důvodů konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, opomněl poměrně zásadní okolnost, kterou bylo podání odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově v neprospěch obviněného do výroku o trestu.
Obviněnému tak v důsledku tohoto odvolání hrozilo zpřísnění uloženého trestu a takový výsledek také nakonec reálně nastal, neboť krajský soud odvolání státního zástupce vyhověl. Lze se domnívat, že právě i z toho důvodu byl obviněný k veřejnému zasedání krajským soudem předvolán a nikoli o něm pouze vyrozuměn. Jestliže tedy bylo možné v důsledku odvolání státního zástupce očekávat zpřísnění trestu, pak bylo v posuzovaném případě vhodné, aby obviněnému byla poskytnuta možnost osobně vystoupit před soudem a případně soud přesvědčit, proč by nemělo být návrhu státního zástupce vyhověno.
Obviněný svou účast předem omluvil a dožadoval se odložení jednání na pozdější termín, čímž dal najevo svou vůli zúčastnit se jej. Odvolací soud však jeho omluvu nepovažoval za dostatečnou a o podaném odvolání rozhodl. Tímto procesním postupem zásadním způsobem porušil právo osobní účasti obviněného u soudního jednání, které patří mezi ústavně zaručená práva. Jak sám obviněný zmínil ve svém dovolání, jeho požadavek na odročení veřejného zasedání neodpovídal obstrukčnímu chování s cílem oddálit konání odvolacího řízení.
Šlo o jeho první omluvu a žádost o změnu termínu jednání, neboť dříve nečinil žádné obstrukce při projednávání věci v hlavním líčení a charakter jeho zdravotních potíží byl poměrně závažného rázu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tudíž byl naplněn a zároveň došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání vyplývajícího z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čímž bylo též dotčeno právo obviněného na spravedlivý proces ve stadiu odvolacího řízení podle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
11. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navržené rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje všechny obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného sice lze formálně podřadit pod druhý z jím výslovně označených dovolacích důvodů, tedy podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak nejsou důvodné. Pod důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. zvolená argumentace nespadá.
16. Jestliže obviněný reklamuje, že měl mít v daném řízení nárok na bezplatnou obhajobu, případně obhajobu za sníženou odměnu, a měl být zastoupen obhájcem, pak se evidentně míjí s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. To, proč ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal právě na toto zákonné ustanovení, je zhola nejasné. Že by ve věci rozhodl vyloučený orgán totiž fakticky vůbec netvrdí. Na základě uplatněných námitek ovšem nelze dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr.
ř., neboť obviněný v dotčeném trestním řízení obhájce „mít neměl“. Nejedná se o případ nutné obhajoby, sám si obhájce nezvolil a dokonce ani nedal jakkoli najevo, že by se jej zvolit chtěl a že mu v tom brání pouze nedostatek finančních prostředků (jak nyní tendenčně tvrdí ve svém dovolání). O přiznání nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu v průběhu celého řízení nepožádal, ač byl řádně poučen podle § 33 odst. 2 tr. ř., a to jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem.
K pasáži dovolání, v níž se uvádí, že „z písemného i ústního projevu obviněného muselo být orgánům činným v trestním řízení zřejmé, že není sto v plném rozsahu a efektivně uplatňovat veškerá svá práva v trestním řízení“, je třeba především uvést, že nejde o žádnou skutečnou argumentaci, nýbrž jen o prosté a ničím nezdůvodněné tvrzení. Obviněný nijak nevysvětlil, z jakých projevů a proč by mělo být výše uvedené orgánům činným v trestním řízení seznatelné. Není zde tedy prakticky nic, k čemu by se mohl Nejvyšší soud relevantně vyjádřit.
Totéž platí i ve vztahu k tvrzení (též bez jakékoli navazující argumentace, resp. bližšího vysvětlení), že obviněný „byl ve svém právu na obhajobu limitován též nedostatkem znalostního a intelektuálního kapitálu“.
17. Jak už bylo řečeno, obviněný v průběhu řízení nedal nijak najevo, že by si obhájce hodlal zvolit a o bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu nežádal. Podle obsahu spisu zde nebylo nic, co by mělo vést soudy k přiznání tohoto mimořádného nároku z úřední povinnosti (§ 33 odst. 2 věta druhá tr. ř.). Je tomu právě naopak. Při výslechu na policii dne 9. 1. 2024 (č. l. 5) obviněný uvedl, že disponuje čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč - 40 000 Kč. Téhož dne navíc zmínil (č. l. 6 p.v.) a zopakoval to pak i v hlavním líčení (č. l.
93 p.v.), že dokonce finančně vypomáhá jedné „známé“. Dávky pomoci v hmotné nouzi nežádal a na úřadu práce byl jako uchazeč o zaměstnání veden naposledy v roce 2013 (viz zpráva Úřadu práce, kontaktní pracoviště Vyškov na č. l. 22). Též ve zprávě Probační a mediační služby Vyškov ze dne 2. 2. 2024 (č. l. 78-79) bylo uvedeno, že má příjem z „neoficiálních brigád různých druhů“, a témuž odpovídá i zpráva Městského úřadu Bučovice (č. l. 125). Všechny tyto skutečnosti rezultují v závěr, že podmínky ustanovení § 33 odst. 2 tr.
ř. pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu v případě dovolatele splněny být nemohly. K první skupině námitek obviněného lze proto souhrnně uvést, že jednak nespadají pod uplatněný dovolací důvod a jednak ani nejsou z věcného hlediska opodstatněné.
18. Pokud jde o námitky vztahující se k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., zásadní pro jejich posouzení je to, zda obviněný byl k veřejnému zasedání dne 13. 6. 2024 krajským soudem předvolán (tedy odvolací soud považoval jeho účast za nutnou a předvoláním mu to dal najevo) nebo pouze vyrozuměn (čímž mu bylo naopak dáno na vědomí, že osobní účast u veřejného zasedání nutná není a pokud se k jednání nedostaví, tak bude toto provedeno v jeho nepřítomnosti). Zmíněné veřejné zasedání předseda senátu krajského soudu nařídil dne 17.
5. 2024, a to referátem na č. l. 103 spisu. Jedná se o předkládací zprávu Okresního soudu v Prostějově. Na tomto „unifikovaném předtisku“ však v části týkající se obviněného nelogicky absentuje „kolonka“ vyrozumění obviněného o veřejném zasedání, jakkoli právě tímto způsobem jsou obvinění o veřejném zasedání odvolacím soudem velmi často zpravováni. Předseda senátu krajského soudu žádný konkrétní „vzor tr. ř.“ (předvolání či vyrozumění), který má být obviněnému zaslán, výslovně neoznačil. To samozřejmě nelze mít za postup bezvadný, nicméně z pohledu dovolacího přezkumu je mnohem důležitější, resp. rozhodné, jaká listina byla obviněnému reálně doručena.
Z postupu krajského soudu i odůvodnění napadeného rozsudku je totiž jasné, že tento soud osobní účast obviněného u veřejného zasedání o odvolání za nutnou nepovažoval. Nejvyšší soud si proto od Krajského soudu v Brně vyžádal konkrétní listinu, jíž byl dovolatel „volán“ k veřejnému zasedání dne 13. 6. 2024 a která byla u jmenovaného soudu dne 20. 5. 2024 při vypravení referátu s nařízením jednání vložena do informačního systému ISAS. Na základě toho bylo zjištěno, že obviněnému nebylo zasláno předvolání (jak obviněný uvedl ve svém dovolání a z čeho mylně vycházela i státní zástupkyně ve svém vyjádření k tomuto dovolání), nýbrž pouze vyrozumění vzor 14 tr.
ř., kde hned v úvodní části byl obviněný jasně upozorněn, že veřejné zasedání může být konáno v jeho nepřítomnosti, pokud se nedostaví. Tomu, že byl obviněný o veřejném zasedání toliko vyrozumíván a nikoli k němu předvoláván, nasvědčovala již ta skutečnost, že předmětnou listinu mu krajský soud doručoval jako zásilku typu III., která není určena výhradně do vlastních rukou adresáta a kterou lze doručit i vhozením do domovní schránky (což se také v daném případě stalo).
19. Za daného stavu má Nejvyšší soud ve shodě s Krajským soudem v Brně za to, že zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání dne 13. 6. 2024 v nepřítomnosti obviněného byly splněny. Vyrozumění o termínu jednání bylo obviněnému doručeno řádně a včas na adresu, kterou výslovně určil a kde se také fakticky zdržoval (což on sám ve svém dovolání potvrdil), a to konkrétně dne 22. 5. 2024 (viz doručenka na č. l. 103). Doručením výše zmíněného vzoru 14 tr. ř. dal krajský soud obviněnému jasně najevo, že jeho osobní účast u veřejného zasedání není nutná a že pokud se nedostaví, tak může být jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti.
Následná žádost obviněného o změnu termínu veřejného zasedání nebyla dostatečně odůvodněna a doložena, krajský soud ji proto správně neakceptoval. Z lékařských zpráv, jež obviněný soudu předložil, totiž nevyplývalo, že by objektivně nebyl schopen účasti u soudního jednání dne 13. 6. 2024. Již na tomto místě je třeba zmínit, že jak ve zprávě Nemocnice Vyškov, a tak i Psychiatrické nemocnice Kroměříž, byla zmiňována primární motivace obviněného vyhnout se výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho obavy, že právě takový trest mu bude uložen i v nyní posuzované věci.
Ve zprávě Psychiatrické nemocnice Kroměříž (č. l. 120) bylo mimo jiné uvedeno, že myšlení obviněného bylo logicky skloubené, bez bludných produkcí, bez poruch vnímání, dokonce i spánek a apetit měl obviněný dobrý, pouze v důsledku nastalé situace (hrozící nepodmíněný trest odnětí svobody a problémy se synem) se cítil depresivně. Nadto nelze přehlédnout, že zmíněné lékařské zprávy byly datovány zhruba týden před nařízeným termínem veřejného zasedání a ani v této době se z nich nepodávalo, že by obviněný nebyl účasti u jednání schopen.
Další vývoj svého zdravotního stavu (v posledním týdnu před stanoveným termínem veřejného zasedání) dovolatel nijak nedoložil, soud již nekontaktoval.
20. O tom, že se z jeho strany mohlo jednat a pravděpodobně také jednalo o obstrukci, tedy vyhýbání se řízení, svědčí i následné chování, kdy na základě výzvy okresního soudu do výkonu trestu odnětí svobody ve stanoveném termínu nenastoupil, opakovaně žádal o odklad výkonu trestu a uváděné důvody měnil. Okresní soud v Prostějově byl nakonec nucen na obviněného vydat příkaz k dodání do výkonu trestu a jak vyplývá ze zprávy Policie ČR, KŘP Jihomoravského kraje, územní odbor Vyškov, oddělení obecné kriminality (č. l.
190), do věznice nastoupil až dne 12. 9. 2024 po „telefonické domluvě policie“ (jednalo se o trest uložený Okresním soudem v Prostějově ve věci sp. zn. 1 T 60/2023, přičemž nepodmíněný trest odnětí svobody uložený v nyní posuzované věci bude bezprostředně následovat). Pokud obviněný ve svém dovolání uvedl, že o obstrukce nešlo a na podporu toho zdůraznil, že v dřívějších fázích řízení se všech úkonů bez problémů účastnil, pak je třeba mu připomenout, že ony dřívější fáze rozhodně nelze ztotožňovat se situací, jaká zde byla konkrétně dne 13.
6. 2024, kdy ve věci rozhodoval odvolací soud. Zatímco v předchozí době mohl obviněný ještě doufat, že obě souběžně vedená trestní řízení pro něj skončí „dobře“, tedy ve smyslu, že mu bude uložen jiný druh trestu než nepodmíněný trest odnětí svobody, tak dne 13. 6. 2024 měl jeden nepodmíněný trest již pravomocně uložen a uložení druhého se (zcela důvodně) obával právě v nyní projednávané věci.
21. Za správný je třeba považovat názor Krajského soudu v Brně, že osobní účast obviněného u veřejného zasedání o odvolání nebyla nutná. K rozhodnutí o odvolání státního zástupce nebylo nutné obviněného znovu vyslýchat ani zjišťovat jeho aktuální stanovisko. Důvod pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody byl naprosto evidentní s ohledem na trestní minulost obviněného. Pokud mu byl soudem prvního stupně uložen pouze trest domácího vězení, pak šlo o sankci na první pohled nepřiměřeně mírnou. V opisu rejstříku trestů měl obviněný do té doby již třináct záznamů, přičemž byl opakovaně odsouzen i pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jen za posledních pět let třikrát), tedy se jednalo o již výraznou obecnou i speciální recidivu. V nyní posuzované věci šlo o trestný čin spáchaný jednak ve zkušební době podmíněného odsouzení (prodloužené zkušební doby) z věci Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 2 T 75/2019, jednak v době, kdy se proti obviněnému u téhož soudu vedlo další trestní řízení, taktéž pro přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (věc sp. zn. 1 T 60/2023) a jednak poté, co mu v dalších věcech téhož soudu sp. zn. 1 T 148/2019, 1 T 10/2020 a 1 T 49/2023 byly v nedávné době uloženy tresty obecně prospěšných prací, domácího vězení a peněžitý trest. Žádná z těchto výchovných sankcí nespojených s přímým odnětím svobody evidentně nevedla k nápravě obviněného, ten naopak trestnou činnost znovu a znovu opakoval. Šanci prokázat svou nápravu a vyhnout se tak přímému odnětí svobody dostal dovolatel opakovaně a opakovaně selhal. Všechny alternativní možnosti, jak dosáhnout účelu trestu, byly vyčerpány. Za naznačené situace byl závěr krajského soudu, že věc lze ve veřejném zasedání projednat a rozhodnout i bez přítomnosti obviněného, zcela správný. Dokazování nebylo třeba žádným podstatným způsobem doplnit, důvod pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody byl naprosto jednoznačný a osobní účast obviněného u veřejného zasedání na tomto nemohla nic změnit. Byl-li obviněný o termínu veřejného zasedání vyrozuměn včas (což prokazatelně byl, sám to potvrzuje), pak krajskému soudu nic nebránilo v procesním postupu, který zvolil a který pak také následně v odůvodnění svého rozsudku dostatečně vysvětlil.
22. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že rozsudky soudu prvního ani druhého stupně, resp. jim předcházející řízení, netrpí vadami, které by naplňovaly obviněným deklarované dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) resp. d) tr. ř. Uplatněné námitky se s těmito dovolacími důvody buď zcela míjejí nebo nejsou věcně opodstatněné.
V. Způsob rozhodnutí
23. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ondřej Círek