3 Tdo 989/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20.
září 2006 dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 5 To 870/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 232/2005, a rozhodl t a k t
o :
Dovolání M. Š. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 5 T 232/2005,
byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §
242 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §
41 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 242 odst. 2 tr. zákona za použití §
42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro
jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v
přesně neustanovené dny nejméně od měsíce února roku 2003 do 10. 7. 2005 v K.,
okres K., v místě trvalého bydliště v kuchyni, koupelně a ve sklepních
prostorách, jakož i jinde na území okresu K., s výjimkou období od 13. 5. do
13. 8. 2003, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, soustavně, nejméně 2 krát
týdně vykonával pohlavní styk se svou nevlastní nezl. dcerou D. Ch., která s
ním žila ve společné domácnosti a jejíž věk znal, přitom ji v mnoha případech
osahával na prsou a líbal ji na ústa, přičemž k tomuto jednání zneužil její
podřízenosti, když o ni i její tři mladší sourozence společně s její matkou v
uvedeném období pečoval a zastával funkci jejího otce, přičemž se tohoto
jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24.
4. 1997, č. j. 1 T 130/96-168, který nabyl právní moci dnem 1. 7. 1997, ve
spojení s usnesením téhož soudu ze dne 26. 5. 1998, č. j. 1 T 130/96-196, které
nabylo právní moci dnem 26. 5. 1998, potrestán mimo jiné pro trestný čin
pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. zákona úhrnným nepodmíněným trestem
v trvání 40-ti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a
tento trest vykonal dne 28. 8. 1999.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal
obviněný i okresní státní zástupce odvolání, kterými se zabýval ve veřejném
zasedání konaném dne 5. 1. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp.
zn. 5 To 870/2005 obě odvolání podle § 256 zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu
v Karviné dovolání, kterým napadá výrok o zamítnutí svého řádného opravného
prostředku s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s
tím, že v řízení předcházejícím tomuto usnesení byl dán důvod dovolání dle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně
právním posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vyslovuje názor,
že skutková zjištění soudu neodpovídají zcela provedenému dokazování a jsou v
rozporu se správným hodnocením důkazů, když okresní soud nehodnotil všechny
provedené důkazy i v jejich souhrnu a jednotlivě hodnotil zejména důkazy
svědčící v neprospěch obviněného. Hodnocení důkazů provedené okresním soudem
vykazuje dle názoru dovolatele ve vztahu k provedeným důkazům řadu nelogických
a neodpovídajících závěrů a je v rozporu se zásadami hodnocení důkazů. Tento
názor dále dovolatel blíže specifikuje ve vztahu k jednotlivým skutkovým
zjištěním.
Dovolatel má za to, že soud učinil jednak nesprávná skutková zjištění ohledně
doby trestné činnosti a také konstatuje, že při hodnocení obžalovaného jako
zvlášť nebezpečného recidivisty soud pochybil i v tom směru, že nepřihlížel k
okolnostem spáchání předchozího trestného činu, kdy obžalovaný nevykonal soulož
s osobou mladší 15 let, ale jeho jednání spočívalo v osahávání nezletilé dívky.
Nejasnosti vytýkané dovolatelem a neúplnost skutkových zjištění má pak dle
názoru obviněného za následek porušení zásady „in dubio pro reo“ a nesprávné
právní posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty. S přihlédnutím
k době spáchání trestného činu, jakož i k okolnosti, že obžalovaný plně vykonal
dřívější trest, by dle jeho názoru postačila plně ke splnění účelu trestního
zákona výměra trestu v rámci nezvýšené trestní sazby.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že za
spáchaný trestný čin mu uloží nepodmíněný trest odnětí svobody dle trestních
sazeb v souladu s § 242 odst. 2 tr. zákona.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatuje, že z dovolací
argumentace je zřejmé, že v jejím rámci stěžejně uplatněná námitka jiného
nesprávného právního posouzení, spočívající ve vadném vyhodnocení materiální
stránky dovolatelova jednání v kvalifikovaném postavení zvlášť nebezpečného
recidivisty, byla postavena toliko na zpochybnění skutkového stavu věci, a
proto nemůže být způsobilou k věcnému projednání. Podobně je dle názoru státní
zástupkyně třeba nahlížet i na nepřímo vyjádřenou námitku absence znaku
„zneužívaje její závislosti“ ve smyslu kvalifikované podstaty trestného činu
pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zákona, pokud se v textu
dovolání poukazuje na výlučnou dobrovolnost přístupu poškozené vůči dovolateli.
Současně státní zástupkyně upozorňuje, že v daném případě nepřichází do úvahy
ani výjimečný zásah do skutkového stavu věci, neboť není dán extrémní nesoulad
mezi vykonanými skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry, na který
dovolatel ostatně ani neupozorňuje.
S ohledem na tyto závěry státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo
odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl
zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k
podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a)
až k) tr. řádu.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že zmíněný dovolací důvod byl uplatněn s
poukazem na to, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl
dán dovolací důvod dle § 265b odast. 1 písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným
dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatel totiž vznáší
námitky částečně proti rozsahu dokazování, zejména však proti hodnocení
provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu v souvislosti s otázkou
zvlášť nebezpečné recidivy. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost
právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro
přijetí těchto právních závěrů. Revize skutkových zjištění soudu se však s
odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť
dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k
odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V
daném případě je zjevné, že dovolatel M. Š. sice formálně s odkazem na dovolací
důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a v závislosti na tom i dle § 265b
odst. 1 písm. l/ tr. řádu) napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto
výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na
výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp.
nedostatečnému hodnocení důkazů.
Ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy
je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze
připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v
dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti
skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při
zjišťování skutkového stavu.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání
bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu
s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů
uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak,
že se dovolání M. Š. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo
o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 20. září 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h