USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2018 v řízení o
dovoláních, která podali obvinění V. Č., J. K., J. H., M. S., K. Š., A. Z. a Z.
Z. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné A. V., proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T
7/2013, t a k t o :
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je soudce JUDr. Petr Šabata vyloučen z vykonávání
úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného V. Č. a spol., a to v řízení o
dovoláních vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 990/2018 v trestní
věci Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2013.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, byli
obvinění V. Č., A. Z. a Z. Z. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu
podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23
tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
obvinění J. H., J. K. a K. Š. zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209
odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku
zčásti dokonaným a zčásti ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, obviněná I. F. přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle
§ 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obviněná M. S. zvlášť závažným
zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3
písm. b) tr. zákoníku zčásti dokonaným a zčásti ukončeným ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněná A. V. zvlášť závažným zločinem
účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k
trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a),
odst. 3 písm. b) tr. zákoníku zčásti dokonanému a zčásti ukončenému ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. U obviněné I. F. soud upustil od
uložení souhrnného trestu, jinak ostatním obviněným byly uloženy nepodmíněné
tresty odnětí svobody v rozmezí od pěti a půl roku do osmi a půl roku se
zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Dále byl některým z
obviněných uložen trest zákazu činnosti a peněžitý trest.
O odvoláních podaných obviněnými V. Č., J. K., J. H., M. S., K. Š., A. Z., Z.
Z., A. V. a státním zástupcem rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne
17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d),
e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ohledně
obviněných V. Č., A. Z., Z. Z. a A. V. v celém rozsahu, ohledně obviněných J.
K., J. H., M. S. a K. Š. ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu a za
splnění podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné
V. Č., A. Z. a Z. Z. uznal vinnými přípravou zvlášť závažného zločinu podvodu
podle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil jim
tresty odnětí svobody v rozmezí od čtyř let do šesti let a devíti měsíců se
zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, tresty zákazu činnosti a
peněžité tresty. Obviněným J. H., J. K., M. S. a K. Š. byly uloženy nepodmíněné
tresty odnětí svobody v rozmezí od pět a půl roku do sedmi roků se zařazením
pro výkon trestu do věznice s ostrahou, peněžité tresty a M. S. i trest zákazu
činnosti. Obviněná A. V. byla podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění (vyjma V.)
dovolání a dovolání podal i nejvyšší státní zástupce.
V červnu 2018 byla do senátu 3T přidělena dovolání obviněných V. Č. a J. K.
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To
56/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 46 T 7/2013, která za obviněné podal přímo k Nejvyššímu soudu
jejich obhájce JUDr. Adam Batuna. V souladu s rozvrhem práce byla tato dovolání
přidělena jako soudci zpracovateli JUDr. Petru Šabatovi a zapsána pod sp. zn. 3
Tdo 768/2018. Jelikož šlo o dovolání podaná přímo k Nejvyššímu soudu bylo
obhájci i oběma obviněným sděleno, že uvedený postup je sice relevantní z
hlediska podmínek ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř., což ovšem nic nemění na
skutečnosti, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který
rozhodl ve věci v prvním stupni. Obě dovolání pak byla postoupena ke Krajskému
soudu v Brně ke konání řízení podle § 265h tr. ř. s tím, že po jeho skončení
předseda senátu soudu prvního stupně předloží dovolání i se spisem Nejvyššímu
soudu k rozhodnutí o výše uvedených mimořádných opravných prostředcích.
Dne 8. 8. 2018 napadla k Nejvyššímu soudu věc týkající se dovolání obviněných
V. Č., J. K., J. H., M. S., K. Š., A. Z. a Z. Z. Dovolání podal rovněž nejvyšší
státní zástupce v neprospěch obviněné A. V. a dne 14. 8. 2018 byla předělena
pod sp. zn. 3 Tdo 990/2018 jako soudci zpracovateli JUDr. Petru Šabatovi.
Jak vyplynulo ze spisového materiálu v posuzované trestní věci, jsou trestně
stíháni a odsouzeni A. Z. a Z. Z.. V případě obviněných A. Z. a Z. Z. se jedná
o syny majitele FC S. Z. Z.
Předseda senátu JUDr. Petr Šabata, kterému byla tato trestní věc přidělena,
jezdí od roku 2015 společně s manželkou na tenisový turnaj v Paříži, kdy vždy
jeden večer se účastní v nedaleké restauraci s dalšími tenisovými nadšenci
vystoupení předních českých umělců P. Š., F. S., P. J. a P. R. Mezi návštěvníky
jsou čeští tenisté působící na turnaji. V roce 2017 byl opět na vystoupení
zmíněných umělců. Všechny návštěvníky neznal, ale následně mu bylo sděleno, že
v restauraci byl přítomen majitel FC S. Z. Z. Ačkoliv tohoto neznal a ani dřív
a ani později se s ním nesetkal, nemohl vyloučit, že se s uvedenou osobou v
předmětné restauraci potkal.
Soudce JUDr. Petr Šabata na podkladě této skutečnosti předložil věc senátu k
rozhodnutí o vyloučení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. s vyjádřením, že by mohla
vyvstávat objektivní pochybnost o jeho nestrannosti z důvodu poměru k osobám,
jichž se úkon přímo dotýká, tj. synům Z. Z.
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen
soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k
osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a
zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže
nestranně rozhodovat.
Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý
právo na to, aby jeho záležitost byla projednána (mimo jiné) nezávislým a
nestranným soudem. Listina základních práv a svobod pak v čl. 36 odst. 1
stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu.
Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí P. proti Belgii ze dne 21. 9. 1982,
§ 30, konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož
existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je
důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a
zejména u účastníků řízení (srov. též W. proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, §
42 - 44).
Senát Nejvyššího soudu dospěl v tomto případě k závěru, že vztah jmenovaného
soudce k osobě majitel FC S. Z. Z., otce trestně stíhaných synů v této trestní
věci, nezakládá pochybnost o nestrannosti soudce, avšak vzhledem k výše
zmíněným skutečnostem by se mohla jeho způsobilost nestranně rozhodnout jevit
jako objektivně zpochybnitelná z důvodu jeho vztahu k osobám, jichž se úkon
přímo dotýká.
V daných souvislostech je na místě poukázat také na judikaturu Ústavního soudu,
podle níž při posuzování nestrannosti a nezávislosti nelze zcela odhlédnout ani
od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý
pro zaručení důvěry v soudním rozhodování. I toto kritérium reflektuje sociální
povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba ve skutečnosti
neexistuje (jak v subjektivní, tak v objektivní poloze) reálný důvod k
pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti, nelze přehlížet případnou existenci
kolektivního přesvědčení, že takový důvod existuje (viz nález Ústavního soudu
ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 7/02).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudce JUDr. Petr Šabata je vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené trestní věci.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
1) A. Z. jako jednatel společnosti S.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H.,
zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., IČ: 00011380, se sídlem
Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, v přesně nezjištěné době před jeho
doručením na Energetický regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na blíže
nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi společností
S.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem),
podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla
fotovoltaické elektrárny S.-S. v XY a podle kterého dílo bylo převzato bez
výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., není
dokončena ani zčásti a je ve výstavbě, přičemž dne 9. 12. 2010 byl tento
předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správního
spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny
pro společnost S.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny v XY, kterým bylo
prokázáno vlastnictví energetického zařízení společností S.-S., a zároveň i
dokončenost uvedeného energetického zařízení;
Z. Z. jako jednatel společnosti Z.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H.,
zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., v přesně nezjištěné době před
jeho doručením na Energetický regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na
blíže nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi
společností Z.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s.
(zhotovitelem), podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění
předmětu díla fotovoltaické elektrárny Z.-S. v XY a podle kterého dílo bylo
převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společnosti
Z.-S., není dokončena ani zčásti a je ve výstavbě, přičemž dne 9. 12. 2010 byl
tento předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v Jihlavě do
správního spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu
elektřiny pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny v XY,
kterým bylo prokázáno vlastnictví energetického zařízení společností Z.-S., a
zároveň i dokončenost uvedeného energetického zařízení;
V. Č. jako technik společnosti ACTHERM servis, a. s., IČ: 25142691, se sídlem
Tovární 5534, Chomutov a zároveň jako revizní technik dne 5. 12. 2010 v XY
vyhotovil výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev. č. – REA 158/2010,
na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl
mezi 1. 12. až 4. 12. 2010 se závěrem, že elektrická instalace je z hlediska
bezpečnosti schopna bezpečného provozu, a dále dne 6. 12. 2010 tamtéž vyhotovil
výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev. č. – REA 159/2010, na
fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl
mezi 2. 12. až 5. 12. 2010 se závěrem že elektrická instalace je z hlediska
bezpečnosti schopna bezpečného provozu, ačkoli věděl, že fotovoltaická
elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna
společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly v rozsahu revidovaných zařízení
dokončeny a byly ve výstavbě a nebyly tak splněny podmínky pro úplnost dané
revizní zprávy; následně V. Č. zaslal obě uvedené revizní zprávy emailem dne 9.
12. 2010 ve 12:20 h. J. K., obchodnímu řediteli a místopředsedovi
představenstva společnosti A. s., který taktéž věděl, že fotovoltaická
elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna
společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly (v rozsahu revize) dokončeny a byly ve
výstavbě, přesto J. K. obě uvedené revizní zprávy zaslal dne 9. 12. 2010 v
16:16 h. mj. J. H. a K. Š., aby následně dne 10. 12. 2010 byly obě revizní
zprávy doručeny na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správních spisů jako
jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licencí na výrobu elektřiny pro
společnost S.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., a
pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S.,
v XY, kdy těmito zprávami mělo být prokázáno splnění technických předpokladů
podle § 7 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o
výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále
jen energetický zákon) a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech
udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších
předpisů;
tímto způsobem V. Č., J. H., J. K., A. Z. a Z. Z. uvedli v omyl Energetický
regulační úřad s úmyslem, aby Energetický regulační úřad vydal licence na
výrobu elektřiny společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., ještě v roce 2010 a
poté aby na základě pravomocných licencí a provedeného tzv. prvního paralelního
připojení k distribuční soustavě společnosti ACTHERM, s. r. o., IČ: 48024091,
Průmyslová 1428/10, Praha 10, ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a
společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu
elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši
12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu
elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši
5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let
by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila minimálně o částku 868,5 mil. Kč
a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku 1013,2 mil. Kč zejména
na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně vyplacenou
garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů elektrické
energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od
ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České
republiky, avšak ke škodě v daném případě nedošlo, neboť Energetický regulační
úřad na základě rozhodnutí z 16. 12. 2010 provedl dne 20. 12. 2010 zajištění
důkazu ohledáním věci nemovité – fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., a
fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY a zjistil, že obě
fotovoltaické elektrárny nejsou dokončeny, že obě nesplňují k danému dni
podmínky pro udělení licence a že předložené revizní zprávy neodpovídají
skutečnému stavu obou fotovoltaických elektráren.
2) J. H. zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., zhotovitele
fotovoltaické elektrárny společností S.-S., a Z.-S., dne 22. 12. 2010 v 12:01
h. emailem ze své kanceláře v provozovně společnosti v areálu na adrese XY ve
XY požádal J. K., obchodního ředitele a místopředsedu představenstva
společnosti A. s., subdodavatele společnosti Železárny Veselí, a. s., na
fotovoltaické elektrárně společnosti S.-S., a fotovoltaické elektrárně
společnosti Z.-S., o nové zprávy o výchozí revizi na vysoké napětí a nízké
napětí s datem 27. 12. 2010 z důvodu kontroly Energetického regulačního úřadu a
J. K. dne 23. 12. 2010 v 8:55 h. ze své kanceláře v provozovně společnosti v XY
emailem zaslal J. H. obě Zprávy o revizi elektrické instalace V. Č. z 5. 12.
2010 a 6. 12. 2010 k úpravě, přičemž následně J. H. dne 23. 12. 2010 v 18:39 h.
emailem zaslaným K. H., K. Š. a M. Š. přeposlal uvedené zprávy o revizi a vydal
pokyn, že se musí opravit datum na uvedených revizních zprávách; následně K. Š.
dne 29. 12. 2010 v 14:12 h. ve své kanceláři v provozovně společnosti v areálu
na adrese XY ve XY na svém služebním notebooku přepsal datum vyhotovení na
Zprávě o revizi elektrické instalace (Ev. č. – REA 158/2010) na fotovoltaickou
elektrárnu společnosti S.-S., z 5. 12. 2010 na 27. 12. 2010 a přepsal datum
provedení revize od 1. 12. 2010 do 4. 12. 2010 na 23. 12. 2010 až 26. 12. 2010
a také téhož dne v 14:11 h. přepsal datum vyhotovení na Zprávě o revizi
elektrické instalace (Ev. č. – REA 159/2010) na fotovoltaickou elektrárnu
společnosti Z.-S., z 6. 12. 2010 na 28. 12. 2010, přepsal datum provedení
revize od 2. 12. 2010 do 5. 12. 2010 na 23. 12. 2010 až 27. 12. 2010, ačkoli J.
H., J. K. i K. Š. věděli, že obě fotovoltaické elektrárny nejsou dokončeny a
nejsou způsobilé pro provedení revize a ačkoli J. K. věděl, že revizní technik
V. Č. je od 18. 12. 2010 nemocen; následně dne 29. 12. 2010 byla tato padělaná
Zpráva o revizi elektrické instalace (Ev. č. - REA 158/2010) z 27. 12. 2010 na
fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., doručena na Energetický regulační
úřad v Jihlavě a dále dne 30. 12. 2010 byla padělaná Zpráva o revizi elektrické
instalace (Ev. č. - REA 159/2010) z 28. 12. 2010 na fotovoltaickou elektrárnu
Z.-S., doručena na Energetický regulační úřad v Jihlavě, kdy těmito padělanými
zprávami se prokazovalo splnění technických předpokladů podle § 7 odst. 4 písm.
d) energetického zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech
udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších
předpisů;
tímto způsobem J. H., J. K. a K. Š. uvedli v omyl Energetický regulační úřad
(jeho konkrétní pracovníky rozhodující o udělení licence) a na základě
padělaných zpráv o revizi elektrické instalace z 27. a 28. 12. 2010 na
fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a na fotovoltaickou elektrárnu
společnosti Z.-S., získali k 31. 12. 2010 pravomocné licence na výrobu
elektřiny ve prospěch společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., a zároveň díky
provedení tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti
ACTHERM, s. r. o., také ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a
společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu
elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši
12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu
elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši
5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let
by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila o částku nejméně 868,5 mil. Kč a
společnost Z.-S. s.r.o. by se neoprávněně obohatila o částku nejméně 1013,2
mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně
vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů
elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími
platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního
rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012
ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této částky se neoprávněně
obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k
legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o
podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného
společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se sídlem Duhová 1/425, Praha, a
v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti S.-S. s.r.o. byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši
4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o
částku nejméně 2.360.650,37 Kč; za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve
vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila
společnost Z.-S., o částku nejméně 48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k
legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o
podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného
společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve
vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této částky se neoprávněně
obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36 Kč; společnost
ACTHERM, s. r.
o., následně refinancovala uhrazené prostředky jednak od
spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak
vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a
PREdistribuce, a. s., a z dotací ze státního rozpočtu České republiky a
společnost ČEZ Prodej, s. r. o., refinancovala uhrazené prostředky od
společnosti OTE, a. s.
3) I. F. jako specialistka odboru licencí Energetického regulačního úřadu a
jako oprávněná úřední osoba, která zastupovala ředitele odboru licencí
Energetického regulačního úřadu po dobu čerpání jeho dovolené ve dnech 30. 12.
2010 a 31. 12. 2010, po převzetí správních spisů o žádostech společnosti S.-S.,
a Z.-S., o vydání licencí na výrobu elektřiny, provedla s nedostatečnou péčí
kontrolu uvedených správních spisů, zejména zpráv o revizi elektrické instalace
a předávacích protokolů mezi zhotovitelem a objednatelem, neboť
a) ve správním spise č. j. 13917/2010-ERU ohledně žadatele společnosti S.-S.,
zcela ignorovala skutečnost, že jsou v něm založeny dvě Zprávy o revizi
elektrické instalace, a to z 5. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, vyhotovená V.
Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a z 27. 12. 2010, Ev. č. –
REA 158/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S.,
přičemž obě zprávy mají shodné evidenční číslo a navíc na druhé zprávě o revizi
elektrické instalace z 27. 12. 2010 byl zjevně na první pohled naskenovaný
otisk razítka revizního technika V. Č. a podpis V. Č., dále že v této zprávě
jsou uvedeny chybně jednotky odporu, chybně uvedeny naměřené hodnoty délek
kabelů versus naměřené hodnoty odporu a opačně a že tedy tato zpráva nemůže
prokazovat splnění technických předpokladů pro udělení licence podle § 5 odst.
3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a podle § 9 vyhlášky č.
426/2005 Sb. o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických
odvětvích, přičemž taktéž první zpráva z 5. 12. 2010 nemůže prokazovat splnění
technických předpokladů, když ve správním spise byl založen Protokol
Energetického regulačního úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité
fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého
vyplývalo, že fotovoltaická elektrárna je nedokončená, nesplňuje k danému dni
podmínky pro udělení licence a předložená revizní zpráva neodpovídá skutečnému
stavu,
dále přes uvedená zjištění vyplývající z Protokolu Energetického regulačního
úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny
společnosti S.-S., nevzala v potaz, že za těchto podmínek nelze akceptovat jako
důkaz listinou Předávací protokol s datem 29. 11. 2010 mezi společností S.-S.
(objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem) s tím, že
předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické
elektrárny společnosti S.-S., v XY, kdy dílo bylo převzato bez výhrad, neboť
tento protokol byl logicky zjevně nepravdivý,
dále ačkoli dne 31. 12. 2010 v 19:46 h. obdržela emailem mj. naskenovaný
Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny
společnosti S.-S., v XY z 31. 12. 2010, ze kterého vyplývalo, že v sekci E a F
nebyly z fotovoltaických panelů propojeny vodiče, které měly vést k jednotlivým
měničům, výstupní kabely z měničů nebyly zapojeny do rozvaděčů, kdy se jednalo
o celkem 11 řad fotovoltaických panelů, že aktuální výroba elektrárny v době
kontroly činí 0MWh a že za prosinec 2010 činila naměřená hodnota výroby
elektřiny pouhých 0,4MWh při celkovém výkonu fotovoltaické elektrárny 6MW a
navíc u rozhodování dne 31. 12. 2010 neměla k dispozici samotný správní spis
ani kopii správního spisu žadatele společnosti S.-S.,
přesto se řídila doporučením zaslaným emailem L. P. 31. 12. 2010 v 20:43 h. a
dne 31. 12. 2010 v sídle Energetického regulačního úřadu na adrese Masarykovo
nám. 5, Jihlava, vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí o
udělení licence č. 111018049 společnosti S.-S., na výrobu elektřiny na dobu 25
let pod č. j. 13917-23/2010-ERU, které na místě převzal K. H. a zároveň se
vzdal práva podání rozkladu proti tomuto rozhodnutí;
b) ve správním spise č. j. 13916/2010-ERU ohledně žadatele společnosti Z.-S.,
zcela ignorovala skutečnost, že jsou v něm založeny dvě Zprávy o revizi
elektrické instalace, a to z 6. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, vyhotovená V.
Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., a z 28. 12. 2010, Ev. č. –
REA 159/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S.,
přičemž obě zprávy mají shodné evidenční číslo a navíc na druhé zprávě o revizi
elektrické instalace z 28. 12. 2010 byl zjevně na první pohled naskenovaný
otisk razítka revizního technika V. Č. a podpis V. Č., dále že v této zprávě
jsou uvedeny chybně jednotky odporu, chybně uvedeny naměřené hodnoty délek
kabelů versus naměřené hodnoty odporu a opačně a že tedy tato zpráva nemůže
prokazovat splnění technických předpokladů pro udělení licence podle § 5 odst.
3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a podle § 9 vyhlášky č.
426/2005 Sb. o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických
odvětví, přičemž taktéž první zpráva z 6. 12. 2010 nemůže prokazovat splnění
technických předpokladů, když ve správním spise byl založen Protokol
Energetického regulačního úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité
fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého
vyplývalo, že fotovoltaická elektrárna je nedokončená, nesplňuje k danému dni
podmínky pro udělení licence a předložená revizní zpráva neodpovídá skutečnému
stavu,
dále přes uvedená zjištění vyplývající z Protokolu Energetického regulačního
úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny
společnosti Z.-S., nevzala v potaz, že za těchto podmínek nelze akceptovat jako
důkaz listinou Předávací protokol s datem 29. 11. 2010 mezi společností Z.-S.
(objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem) s tím, že
předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické
elektrárny společnosti Z.-S., v XY, kdy dílo bylo převzato bez výhrad, neboť
tento protokol byl logicky zjevně nepravdivý,
dále ačkoli dne 31. 12. 2010 v 19:46 h. obdržela emailem mj. naskenovaný
Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny
společnosti Z.-S., v XY z 31. 12. 2010, ze kterého vyplývalo, že v sekci G
nebyly z fotovoltaických panelů zapojeny vodiče, které měly vést k jednotlivým
měničům a výstupní kabely z měničů nebyly zapojeny do rozvaděčů, kdy se jednalo
o celkem 5 řad fotovoltaických panelů, že aktuální výroba elektrárny v době
kontroly činí 0MWh a že za prosinec 2010 činila naměřená hodnota výroby
elektřiny pouhých 0,2MWh při celkovém výkonu fotovoltaické elektrárny 7MW a
ačkoli dne 31. 12. 2010 neměla k dispozici samotný správní spis ani kopii
správního spisu žadatele společnosti Z.-S.,
přesto se řídila doporučením zaslaným emailem L. P. 31. 12. 2010 v 20:43 h. a
dne 31. 12. 2010 v sídle Energetického regulačního úřadu na Masarykově nám. 5,
Jihlava, vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí o udělení
licence č. 111018048 společnosti Z.-S., na výrobu elektřiny na dobu 25 let pod
č. j. 13916-26/2010-ERU, které na místě převzal K. H. a zároveň se vzdal práva
podání rozkladu proti tomuto rozhodnutí;
tímto způsobem I. F. zmařila splnění důležitého úkolu v podobě zajištění
zákonnosti v procesu udělování licencí na fotovoltaické elektrárny, kdy
následkem jejího jednání bylo vydání nezákonných rozhodnutí o udělení licencí
na výrobu elektřiny společnosti S.-S., a Z.-S., přičemž na základě pravomocných
licencí z 31. 12. 2010 a na základě provedeného tzv. prvního paralelního
připojení ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S.,
nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických
zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po
dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů
uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20
let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně
obohatila o částku nejméně 868,5mil. Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně
obohatila o částku nejméně 1013,2 mil. Kč, zejména na úkor společnosti ACTHERM,
s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala
jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci,
jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z
dotací ze státního rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně
společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně
44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti
zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013
vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se
sídlem Duhová 1/425, Praha, a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu
ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o.,
škoda ve výši 4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila
společnost S.-S., o částku nejméně 2.360.650,37 Kč; za období od 1. 1. 2011 do
31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně
společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně
48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti
zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013
vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně
společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36
Kč; společnost ACTHERM, s. r. o., následně refinancovala uhrazené prostředky
jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci,
jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a PREdistribuce, a. s., a dále z dotací ze státního rozpočtu České
republiky a společnost ČEZ Prodej, s. r.
4) M. S. jako ředitelka odboru licencí Energetického regulačního úřadu a jako
oprávněná úřední osoba dne 13. 2. 2012 v dopoledních hodinách na Energetickém
regulačním úřadu v Jihlavě
a) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu vydala jménem
Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03104-43/2011-ERU o
zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti S.-S., o
udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi
elektrické instalace z 5. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, vyhotovená V. Č. na
fotovoltaickou elektrárnu S.-S., je řádným doložením splněných technických
předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického
zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí
pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však
bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise
č. j. 13917/2010-ERU ohledně žádosti společnosti S.-S., o vydání licence na
výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci
nemovité č. j. 13917-13/2010-ERU na fotovoltaické elektrárně S.-S., z 20. 12.
2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny a
celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že fotovoltaická elektrárna jako
celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny a
revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když ve správním spise byl založen
i Protokol o ústním jednání z 21. 12. 2010 v 13:00 h. na Energetickém
regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností S.-S., a Z.-S., uvedli, že
skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených fotovoltaických elektrárnách v
důsledku klimatických podmínek, přičemž tento protokol byl podepsán mj. jak A.
Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani skutečnost, že ze stejných důvodů
při rozhodování o udělení licence nebylo možno akceptovat ani zjevně nepravdivý
Předávací protokol k elektrárně z 29. 11. 2010 jako doklad předání dokončené
elektrárny vlastníku, když následná Zpráva o revizi elektrické instalace
ohledně dané fotovoltaické elektrárny z 27. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010,
byla zjevně padělaná,
b) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu úmyslně vydala jménem
Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03103-43/2011-ERU o
zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti Z.-S., o
udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi
elektrické instalace z 6. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, vyhotovená V. Č. na
fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., je řádným doložením splněných technických
předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického
zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí
pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však
bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise
č. j. 13916/2010-ERU ohledně žádosti společnosti Z.-S., o vydání licence na
výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci
nemovité č. j. 13916-13/2010-ERU na fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., z 20. 12.
2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny
společnosti Z.-S., a celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že
fotovoltaická elektrárna jako celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení
licence na výrobu elektřiny a revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když
ve správním spise byl založen i Protokol o ústním jednání z 21. 12. 2010 v
13:00 h. na Energetickém regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností
S.-S., a Z.-S., uvedli, že skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených
fotovoltaických elektrárnách v důsledku klimatických podmínek, přičemž tento
protokol byl podepsán mj. jak A. Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani
skutečnost, že ze stejných důvodů při rozhodování o udělení licence nebylo
možno akceptovat ani zjevně nepravdivý Předávací protokol k elektrárně z 29.
11. 2010 jako doklad předání dokončené elektrárny vlastníku, když následná
Zpráva o revizi elektrické instalace ohledně dané fotovoltaické elektrárny z
28. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, byla zjevně padělaná,
následně obě citovaná rozhodnutí převzal dne 13. 2. 2012 kolem 14:00 h. na
Energetickém regulačním úřadu JUDr. Pavel Gazárek, právní zástupce společností
S.-S., a Z.-S., a zároveň se na místě vzdal práva rozkladu proti těmto
rozhodnutím;
kdy toto jednání směřovalo k ponechání v platnosti nezákonných rozhodnutí
Energetického regulačního úřadu o udělení licencí společnosti S.-S., a
společnosti Z.-S., na výrobu elektřiny, a tím znemožnění odstranění závadného
stavu, který vznikl neoprávněným vydáním licencí, když na základě pravomocných
licencí na výrobu elektřiny společností S.-S., a Z.-S., z 31. 12. 2010 a
provedeného tzv. prvního paralelního připojení ještě v roce 2010 vznikl
společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou
výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu
v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní
ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce
2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu
následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila o částku
nejméně 868,5 mil. Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku
nejméně 1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by
následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od
spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak
vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací
ze státního rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do
31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně
společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně
44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti
zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013
vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se
sídlem Duhová 1/425, Praha, a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu
ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o.,
škoda ve výši 4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila
společnost S.-S., o částku nejméně 2.360.650,37 Kč; jen za období od 1. 1. 2011
do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně
společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně
48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti
zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013
vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně
společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36
Kč; společnost ACTHERM, s. r. o., následně refinancovala uhrazené prostředky
jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci,
jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a PREdistribuce, a. s., a dále z dotací ze státního rozpočtu České
republiky a společnost ČEZ Prodej, s.
5) A. V. jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu, ačkoli věděla o
předchozích četných kontaktech v roce 2011 mezi M. S., tehdy zastupující
společnost Klub plynárenských podnikatelů ČR, s. r. o., IČ: 64610764, se sídlem
Čapkova 1931/1, Hlučín, jehož byla A. V. jednatelkou a jediným společníkem, a
Z. Z., nar. XY, který mj. zastupoval na základě plné moci společnost S.-S., a
společnost Z.-S., při úkonech ve správním řízení před Energetickým regulačním
úřadem a který byl zároveň otcem A. Z., jednatele společnosti S.-S., a Z. Z.,
jednatele společnosti Z.-S., a který byl také předsedou představenstva
společnosti F. A. S., což byl jediný společník společnosti S.-S., i společnosti
Z.-S., a ačkoli věděla, že na Energetickém regulačním úřadu byla vedena správní
řízení týkající se obou fotovoltaických elektráren ve vlastnictví společností
fakticky ovládaných Z. Z. a bylo připraveno rozhodnutí o nařízení obnovy řízení
o žádosti společnosti S.-S., o udělení licence na výrobu elektřiny pro
provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., v XY o výkonu 6MW, neboť
důkazy, na základě kterých byla vydána licence, se ukázaly jako nepravdivé,
poté, co dne 4. 2. 2012 v 18:34 h. obdržela email od M. S., který obsahoval v
příloze návrh zcela opačného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o
zastavení řízení o nařízení obnovy řízení ve věci žádosti společnosti S.-S., o
vydání licence na výrobu elektřiny, ačkoli věděla, že navrhované rozhodnutí je
v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť obsahem emailu byla i citace
původní adekvátní argumentace úřadu, v době od 4. 2. 2012 do 13. 2. 2012 blíže
nezjištěnou formou udělila M. S. souhlas s vydáním tohoto rozhodnutí a dále i
souhlas s vydáním obdobného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o
zastavení řízení o nařízení obnovy řízení ve věci žádosti společnosti Z.-S., o
vydání licence na výrobu elektřiny, čímž umožnila, aby následně
M. S. jako ředitelka odboru licencí Energetického regulačního úřadu a jako
oprávněná úřední osoba dne 13. 2. 2012 v dopoledních hodinách na Energetickém
regulačním úřadu v Jihlavě
a) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu vydala jménem
Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03104-43/2011-ERU o
zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti S.-S., o
udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi
elektrické instalace z 5. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, vyhotovená V. Č. na
fotovoltaickou elektrárnu S.-S., je řádným doložením splněných technických
předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického
zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí
pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však
bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise
č. j. 13917/2010-ERU ohledně žádosti společnosti S.-S., o vydání licence na
výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci
nemovité č. j. 13917-13/2010-ERU na fotovoltaické elektrárně S.-S., z 20. 12.
2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny a
celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že fotovoltaická elektrárna jako
celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny a
revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když ve správním spise byl založen
i Protokol o ústním jednání z 21. 12. 2010 v 13:00 h. na Energetickém
regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností S.-S., a Z.-S., uvedli, že
skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených fotovoltaických elektrárnách v
důsledku klimatických podmínek, přičemž tento protokol byl podepsán mj. jak A.
Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani skutečnost, že ze stejných důvodů
při rozhodování o udělení licence nebylo možno akceptovat ani zjevně nepravdivý
Předávací protokol k elektrárně z 29. 11. 2010 jako doklad předání dokončené
elektrárny vlastníku, když následná Zpráva o revizi elektrické instalace
ohledně dané fotovoltaické elektrárny z 27. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010,
byla zjevně padělaná,
b) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu úmyslně vydala jménem
Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03103-43/2011-ERU o
zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti Z.-S., o
udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi
elektrické instalace z 6. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, vyhotovená V. Č. na
fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., je řádným doložením splněných technických
předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického
zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí
pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však
bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise
č. j. 13916/2010-ERU ohledně žádosti společnosti Z.-S., o vydání licence na
výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci
nemovité č. j. 13916-13/2010-ERU na fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., z 20. 12.
2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny
společnosti Z.-S., a celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že
fotovoltaická elektrárna jako celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení
licence na výrobu elektřiny a revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když
ve správním spise byl založen i Protokol o ústním jednání z 21. 12. 2010 v
13:00 h. na Energetickém regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností
S.-S., a Z.-S., uvedli, že skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených
fotovoltaických elektrárnách v důsledku klimatických podmínek, přičemž tento
protokol byl podepsán mj. jak A. Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani
skutečnost, že ze stejných důvodů při rozhodování o udělení licence nebylo
možno akceptovat ani zjevně nepravdivý Předávací protokol k elektrárně z 29.
11. 2010 jako doklad předání dokončené elektrárny vlastníku, když následná
Zpráva o revizi elektrické instalace ohledně dané fotovoltaické elektrárny z
28. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, byla zjevně padělaná,
následně obě citovaná rozhodnutí převzal dne 13. 2. 2012 kolem 14:00 h. na
Energetickém regulačním úřadu JUDr. Pavel Gazárek, právní zástupce společností
S.-S., a Z.-S., a zároveň se na místě vzdal práva rozkladu proti těmto
rozhodnutím;
tímto způsobem A. V. podpořila M. S. v jednání směřujícím k ponechání v
platnosti nezákonných rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení
licencí společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., na výrobu elektřiny a tím
znemožnění odstranění závadného stavu, který vznikl neoprávněným vydáním
licencí, když na základě pravomocných licencí na výrobu elektřiny společností
S.-S., a Z.-S., z 31. 12. 2010 a provedeného tzv. prvního paralelního připojení
ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný
nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických
zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po
dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů
uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20
let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně
obohatila o částku nejméně 868,5 mil. Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně
obohatila o částku nejméně 1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM,
s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala
jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci,
jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z
dotací ze státního rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně
společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně
44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti
zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013
vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se
sídlem Duhová 1/425, Praha, a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu
ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o.,
škoda ve výši 4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila
společnost S.-S., o částku nejméně 2.360.650,37 Kč; jen za období od 1. 1. 2011
do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně
společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně
48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti
zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013
vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně
společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této
částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36
Kč; společnost ACTHERM, s. r. o., následně refinancovala uhrazené prostředky
jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci,
jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a PREdistribuce, a.
Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný V. Č. odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání 5 roků a 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst.
1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce revizního technika na dobu 8 let. Dále mu byl výrokem podle § 67
odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 celých
denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro
případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven
náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný A. Z. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy v
obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl výrokem podle
§ 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 700
celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl
pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven
náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.
Obviněný Z. Z. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice
s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu,
prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl
výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve
výměře 700 celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán,
stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.
Obviněný J. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku
uložen peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž
podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve
stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
12 měsíců.
Obviněný J. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Dále mu byl uložen výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr.
zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž
podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve
stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
12 měsíců.
Obviněný K. Š. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice
s ostrahou. Dále mu byl uložen výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr.
zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž
podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve
stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
12 měsíců.
Obviněná M. S. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6
měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do
věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či funkce, v němž
rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení na dobu 10 let.
Obviněná A. V. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6
měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do
věznice s ostrahou.
U obviněné I. F. bylo podle § 44 tr. zákoníku upouštěno od uložení souhrnného
trestu k trestu, který jí byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn.
46 T 5/2013 ze dne 27. 6. 2014, ve znění rozsudku Vrchního soud v Olomouci sp.
zn. 5 To 54/2015 ze dne 21. 10. 2015.
V předmětné věci podali obvinění V. Č., M. S., K. Š., A. V., A. Z. a Z. Z. i
státní zástupce ve vztahu k J. H., J. K., A. Z., Z. Z. a M. S. odvolání, o
kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5
To 56/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř.
částečně napadený rozsudek zrušil pod bodem I. svého (citovaného) rozhodnutí, a
to ohledně obviněných V. Č., A. Z., Z. Z. a A. V. v celém rozsahu, a ohledně
obviněných J. H., J. K., K. Š. a M. S. ve výroku o trestech a způsobu jejich
výkonu. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných J. H., J. K. a odvolání
státního zástupce podané v neprospěch obviněné A. V. zamítnuto.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl pod bodem II/A. tak, že obviněné
V. Č., A. Z. a Z. Z. uznal vinnými z přípravy zvlášť závažného zločinu podvodu
podle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, čehož se podle
skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že A. Z. jako
jednatel společnosti S.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H., zastupující
společnost Železárny Veselí, a. s., IČ: 00011380, se sídlem Kollárova 1229,
Veselí nad Moravou, v přesně nezjištěné době před jeho doručením na Energetický
regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na blíže nezjištěném místě
podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi společností S.-S. (objednatelem) a
společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem), podle kterého předmětem
předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny
S.-S. v XY a podle kterého dílo bylo převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že
fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., není dokončena a je ve výstavbě,
přičemž dne 9. 12. 2010 byl tento předávací protokol doručen na Energetický
regulační úřad v Jihlavě do správního spisu jako jeden z vyžádaných podkladů
pro vydání licence na výrobu elektřiny pro společnost S.-S., na provozovnu
fotovoltaické elektrárny v XY, kterým bylo prokázáno vlastnictví energetického
zařízení společností S.-S., a zároveň i dokončenost uvedeného energetického
zařízení;
Z. Z. jako jednatel společnosti Z.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H.,
zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., v přesně nezjištěné době před
jeho doručením na Energetický regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na
blíže nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi
společností Z.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s.
(zhotovitelem), podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění
předmětu díla fotovoltaické elektrárny Z.-S. v XY a podle kterého dílo bylo
převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společnosti
Z.-S., není dokončena a je ve výstavbě, přičemž dne 9. 12. 2010 byl tento
předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správního
spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny
pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny v XY, kterým bylo
prokázáno vlastnictví energetického zařízení společností Z.-S., a zároveň i
dokončenost uvedeného energetického zařízení;
V. Č. jako technik společnosti ACTHERM servis, a. s., IČ: 25142691, se sídlem
Tovární 5534, Chomutov a zároveň jako revizní technik dne 5. 12. 2010 v XY
vyhotovil výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev. č. – REA 158/2010,
na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl
mezi 1. 12. až 4. 12. 2010 se závěrem, že elektrická instalace je z hlediska
bezpečnosti schopna bezpečného provozu, a dále dne 6. 12. 2010 tamtéž vyhotovil
výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev. č. – REA 159/2010, na
fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl
mezi 2. 12. až 5. 12. 2010 se závěrem že elektrická instalace je z hlediska
bezpečnosti schopna bezpečného provozu, ačkoli věděl, že fotovoltaická
elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna
společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly v rozsahu revidovaných zařízení
dokončeny a byly ve výstavbě a nebyly tak splněny podmínky pro úplnost dané
revizní zprávy; následně V. Č. zaslal obě uvedené revizní zprávy emailem dne 9.
12. 2010 ve 12:20 h. J. K., obchodnímu řediteli a místopředsedovi
představenstva společnosti A. s., který taktéž věděl, že fotovoltaická
elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna
společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly (v rozsahu revize) dokončeny a byly ve
výstavbě, přesto J. K. obě uvedené revizní zprávy zaslal dne 9. 12. 2010 v
16:16 h. mj. J. H. a K. Š., aby následně dne 10. 12. 2010 byly obě revizní
zprávy doručeny na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správních spisů jako
jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licencí na výrobu elektřiny pro
společnost S.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., a
pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S.,
v XY, kdy těmito zprávami mělo být prokázáno splnění technických předpokladů
podle § 7 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o
výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále
jen energetický zákon) a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech
udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších
předpisů;
tímto způsobem V. Č. vědomě poskytl vypracováním nepravdivé revizní zprávy
pomoc k tomu, aby J. H., J. K., A. Z. a Z. Z. uvedli v omyl Energetický
regulační úřad, což tito také učinili s úmyslem, aby Energetický regulační úřad
vydal licence na výrobu elektřiny společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., ještě
v roce 2010 a poté aby na základě pravomocných licencí a provedeného tzv.
prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti ACTHERM, s. r.
o., IČ: 48024091, Průmyslová 1428/10, Praha 10, ještě v roce 2010 vznikl
společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou
výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu
v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní
ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce
2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu
následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila minimálně o
částku 868,5 mil. Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku
1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně
vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů
elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími
platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního
rozpočtu České republiky, avšak ke škodě v daném případě nedošlo, neboť
Energetický regulační úřad na základě rozhodnutí z 16. 12. 2010 provedl dne 20.
12. 2010 zajištění důkazu ohledáním věci nemovité – fotovoltaické elektrárny
společnosti S.-S., a fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY a
zjistil, že obě fotovoltaické elektrárny nejsou dokončeny, že obě nesplňují k
danému dni podmínky pro udělení licence a že předložené revizní zprávy
neodpovídají skutečnému stavu obou fotovoltaických elektráren.
Za uvedené trestné činy byl obviněný V. Č. nově odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
revizního technika na dobu 8 let. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68
odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 celých denních sazeb
po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by
peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí
svobody v trvání 6 měsíců.
Obviněný A. Z. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 9 měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice
s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu,
prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl
výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve
výši 700 celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán,
stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců.
Obviněný Z. Z. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 9 měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice
s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu,
prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl
výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve
výměře 700 celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán,
stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců.
Pod bodem II/B. citovaného rozsudku byl obviněný J. H. odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1
a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 500 celých denních
sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že
by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest
odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný J. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož
výkon byl dle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen
peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle §
69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě
nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný K. Š. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice
s ostrahou. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku
uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě
nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců.
Obviněná M. S. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro
jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s
ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či funkce, v němž rozhoduje
jako úřední osoba ve správním řízení na dobu 10 let. Dále jí byl výrokem podle
§ 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 250
celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl
pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven
náhradní trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců.
Odvolací soud pod bodem II/C. svého (citovaného) rozhodnutí obviněnou A. V.
podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž bylo
spatřováno účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
ke zvlášť závažnému zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1
písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, z části dokonanému a zčásti ukončenému
ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v tom smyslu, jak dovodil
soud prvního stupně, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byla
obviněná stíhaná, stal.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění V. Č., J.
H., J. K., M. S., K. Š., A. Z. a Z. Z. dovolání, a to jako osoby oprávněné,
včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro
podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5
To 56/2016, podal rovněž nejvyšší státní zástupce, a to jako osoba oprávněná,
včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných
náležitostí. Dovolání přitom bylo podáno v neprospěch obviněné A. V.
Jako výjimku ze včasnosti dovolání bylo třeba označit doplnění dovolání
obviněné S. zaslaná prostřednictvím jejího obhájce Mgr. Josefa Bartončíka.
Konkrétně se jedná o podání ze dne 18. 10. 2018 a ze dne 30. 11. 2018. Podle §
265f odst. 2 tr. ř. lze měnit rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno,
a důvody dovolání jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Z obsahu
předloženého spisu vyplývá, že napadený rozsudek soudu druhého stupně byl
obviněné S. doručen dne 23. 4. 2018, jejímu obhájci JUDr. Tomáši Švecovi,
Ph.D., pak dne 11. 4. 2018. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání ve smyslu §
265e odst. 1 tr. ř. tak uplynula dne 25. 6. 2018 (doručením napadeného
rozsudku obviněné, neboť obhájci bylo doručeno dříve – srov. § 265e odst. 2 tr.
ř.). Změny pokud jde o rozsah a důvody dovolání po uplynutí této lhůty tak
nemají právní účinky a Nejvyšší soud k nim nepřihlížel.
Obviněný V. Č. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává
z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a), k), g) tr. ř. Namítl, že
popis trestného činu v napadeném rozsudku i rozsudku Krajského soudu v Brně je
neúplný a nesprávný, neboť osobou uvedenou v omyl neměl být Energetický
regulační úřad (dále jen ERU), ale Česká republika – ERU, jelikož ERU je pouze
organizační složkou státu bez vlastní právní subjektivity. Obdobně tomu bylo i
u poškozených, škoda neměla vzniknout společnostem ACTHERM, s. r. o., a ČEZ
Prodej, s. r. o., nýbrž České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu,
která dotovala výkup elektrické energie. Před soudy neproběhlo dokazování o
vrácení dotací. Povinnost vrátit dotace nemůže být předpokládána, ale musí být
řádně prokázána, proto nemohou být tyto společnosti uvedeny ve skutkové větě
jako poškozené. Dále bylo porušeno právo na spravedlivý proces z čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a právo na zákonného soudce z čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, když v předmětné věci rozhodoval soud, který
nebyl řádně obsazen. U Krajského soudu v Brně nebyl stanoven žádný postup pro
určení přísedících. V rozvrhu práce pro rok 2013 tohoto soudu bylo uvedeno, že
přísedící budou určeni podle seznamu v příloze, avšak ta obsahuje jen jmenný
seznam osob. Žádný konkrétní systém při sestavování soudních senátů nebyl a
jednalo se o libovůli soudu v rozporu s § 41 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích. Nebylo tak možné předem určit konkrétní složení senátu a
ani dohledat příslušný senát. Obviněný pak poukazuje na judikaturu Ústavního
soudu vztahující se k obsazenosti senátu (viz nález sp. zn. II. ÚS 3213/10 ze
dne 2. 6. 2011, nález IV. ÚS 1302/10 ze dne 20. 4. 2011, nález sp. zn. Pl. ÚS
4/14) a judikaturu Vrchního soudu v Praze ohledně nepříslušnosti soudu během
přípravného řízení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 3
VHPS 835/2016-B-315). Vysvětlení soudů, že byl jen omezený počet přísedících,
nemůže jít k tíži odsouzených a obsazení senátu musí být známo veřejnosti, aby
nedocházelo k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť
přidělování nového nápadu nebylo rotačním způsobem, jak bylo stanoveno v
rozvrhu práce. Dále obviněný namítal, že přípravné řízení probíhalo u
nepříslušného soudu a státní zástupce si vybral příslušný soud svévolně. V
předmětné věci byly návrhy k Městskému soudu v Brně podány státními zástupci z
Vrchního soudu v Olomouci, k Okresnímu soudu v Hradci Králové od Policie ČR,
Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Hradec
Králové, což je postup v rozporu s § 18 tr. ř. Místně příslušným soudem měl být
Okresní soud v Jihlavě (předány nepravdivé revizní zprávy – místo uvedení v
omyl), Okresní soud v Chomutově či Obvodní soud pro Prahu 10 (sídla poškozených
společností) anebo Okresní soud v Hodoníně (sídlo S.-S., Z.-S. – místo
obohacení pachatele).
Pod bodem C pak obviněný rozsáhle rozvedl nesprávné právní posouzení předmětné
věci. Za prvé, nelze dovodit podle platné právní úpravy, že výchozí revizní
zprávy na obě FVE měly být vyhotoveny až po úplném dokončení revidovaných
zařízení. Podle soudů obou stupňů mají revize elektrických zařízení obsahovat
normy ČSN 33 1500:1990 A ČSN 33 2000-6:2007. Technické normy nejsou obecně
závazné podle § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na
výrobky, v platném znění, jejich používání je založeno na principu
dobrovolnosti a řízení jimi nemůže vést k žádným právním důsledkům a trestné
odpovědnosti. Závazností technických norem se zabýval i Ústavní soud, na jehož
nález č. 40/08 ze dne 26. 5. 2009 obviněný poukázal, a podle něhož je technická
norma závazná pouze v případě, že na ni právní předpis výslovně odkáže. Postup
podle normy pouze může pomoci tomu, kdo podle normy postupoval, aby se vyvinil
z odpovědnosti za škodu na majetku, životu anebo zdraví. V projednávaném
případu nebyl na technické normy učiněn žádný odkaz, proto nejsou závazné a
postup podle nich je čistě doporučený. Soudy se touto otázkou zásadního významu
nijak nevypořádaly. Účelem revizní zprávy je pouze ověření stavu elektrického
zařízení z hlediska jeho bezpečnosti (v rozsahu a v době jejího provedení), což
FVE Z.-S. a S.-S. byly z pohledu nízkého napětí. Obviněný vycházel ze stavu
FVE, který byl pro potřeby vypracování revizních zpráv dostatečný a bylo tak
možné osvědčit jejich způsobilost k bezpečnému provozu, přičemž postupoval s
dobrou vírou, že stav obou FVE je naprosto vyhovující. Zcela tedy absentuje
úmysl obviněného. Konkrétní zkoušky, měření či prohlídky, které měl revizní
technik provést, je otázkou odbornou a nikoliv právní. Revize elektrické
instalace je možné provést během výstavby a před jejím uvedením do provozu.
Obviněný tak postupoval řádně a v souladu se všemi předpisy, když vyhotovil
předmětné revizní zprávy, ačkoliv nebyly provedeny až po 100% dokončenosti FVE
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As
313/2015-492). Revizní zpráva tak neosvědčuje dokončenost FVE, ale pouze
bezpečnost provozu. Případné pochybení revizního technika v tomto případě nelze
přičítat k tíži tohoto technika ani samotné FVE, ale k tíži státu.
Dále obviněný nesouhlasí s tvrzením soudů, že revizní zprávy vyhotovené
odsouzeným jsou konečnou verzí a prokazují úplné dokončení FVE či jsou
nepravdivé, ani s tím, že byly posuzovány pouze vybrané jednoznačně
specifikované části nízkonapěťové kabeláže FVE. Nadto dodává, že žádná
technická norma ani žádný právní předpis nedefinuje, co se rozumí pod pojmem
dokončení elektrické instalace pro účely ověření její bezpečnosti. Znalci se
shodli, že obviněný neprováděl měření odporu impedanční smyčky a revizní zpráva
je tak pravdivá. Jedná se o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními (smysl,
význam a účel) a provedeným dokazováním. Soudy ničím nepodložily, že obviněný
dobře věděl, že FVE nebyly způsobilé revize, neboť byly nedokončené, a jejich
tvrzení nemá ani zčásti oporu v provedeném dokazování. Vrchní soud dokonce
spekuloval, že revizní zprávy měly vyvolat dojem, že se jedná o revizi celého
zařízení, což je podle názoru obviněného nesmyslné, stejně jako to, že by se
mělo jednat o revizní zprávy na zakázku.
Obviněný rozporuje uvedení v omyl a provedení majetkové dispozice jako
implicitního předpokladu trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, kdy
musí být dána příčinná souvislost mezi omylem určité osoby, obohacením
pachatele nebo jiné osoby, škodou na cizím majetku a majetkovou dispozicí
učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na
cizím majetku. Obviněný odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 11
Tdo 902/2003, sp. zn. 6 Tdo 653/2012). Osobou uvedenou v omyl byl ERU, ale
škoda byla způsobena společnosti ACTHERM, s. r. o., a později ČEZ Prodej, s. r.
o. ERU jako osoba uvedená v omyl neučinila žádnou majetkovou dispozici, kterou
by došlo ke způsobení škody a obohacení odsouzených. Udělení licence na výrobu
elektřiny nelze považovat za majetkovou dispozici, neboť licence je
veřejnoprávní licencí – správním rozhodnutím. Analogie v tomto případě není
možná, neboť analogie v trestním právu hmotném vedoucí k rozšiřování trestní
represe je absolutně nepřípustná. Navíc pro získání výkupních cen roku 2010
bylo nezbytné splnit dvě podmínky – paralelní připojení výrobny k distribuční
soustavě a účinná licence na výrobu elektřiny. Samotná licence tak nárok na
výkupní cenu nezaložila.
Obviněný dále namítal, že uvedení v omyl konkrétního úředníka je odlišná od
situace od uvedení v omyl celého ERU (oproti jiným solárním kauzám) a potřeba
tak provádět odlišné dokazování (distribuční společnost vs. konkrétní
pracovníci distribuční společnosti). Poškozenou osobou by měla být Česká
republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, která dotovala výkup energie,
nikoliv společnosti uvedené ve skutkové větě. ERU navíc není osobou, kterou by
bylo možné uvést v omyl (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 229/2004 ze
dne 28. 4. 2005). Řízení před ERU je ovládáno zásadou materiální pravdy a
volného hodnocení důkazů, přičemž ERU měl postupovat tak, aby byl zjištěn stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a účastník řízení nemá zákonem
sankciovanou povinnost uvádět pravdivé údaje. Nelze akceptovat názor, že ERU
rozhoduje na základě listin dodaných od žadatele o licenci a řízení tak je v
zásadě jen písemné. Oběma obecnými soudy nebyl prokázán úmysl, jak přímý, tak
nepřímý, resp. úmyslné zavinění nebylo podloženo žádnými konkrétními důkazy či
úvahami, přičemž úvahy soudu by měly být individualizované pro každého
odsouzeného (odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 722/09 ze dne 7. 1.
2010). Nikdy nebylo prokázáno, že by obviněný měl v úmyslu uvést ERU v omyl,
pouze vyhotovil revizní zprávy, které odpovídají zákonným požadavkům a
skutečnému stavu revidovaných elektrických instalací. O úmyslné jednání by šlo,
kdyby věděl, že se bude od ledna 2011 měnit cena výkupu elektrické energie, což
však prokázáno nebylo, a ani skutečnost, že nepravdivé revizní zprávy budou
sloužit pro účely licenčního řízení. Revizní zprávy pouze zaslal nadřízenému K.
(spoluobviněnému), a tím pro něho věc skončila. Nevznikl mu ani žádný majetkový
prospěch, a tak neměl objektivní důvod páchat takovou trestnou činnost.
Obviněný konstatoval, že se s ostatními spoluobviněnými neznal a ani s nimi
nespolupracoval, čehož si byl vědom i Vrchní soud v Olomouci, který změnil
právní kvalifikaci skutku. Proti tomuto kroku odvolacího soudu obviněný namítá,
že došlo k porušení jeho práva na obhajobu a jedná se o porušení ústavních práv
zaručených Listinou základních práv a svobod a porušení zásady dvojinstačnosti.
Kdyby obviněný věděl, že bude stíhán za přípravu trestného činu podvodu,
nikoliv pokusu, uzpůsobil by tomu obhajobu už od počátku. Pokud došlo k
překvalifikování na přípravu až v meritorním rozhodnutí, došlo tím k faktickému
obejití povinnosti dvojinstačnosti trestního řízení, tj. možnost podat proti
rozhodnutí první instance opravný prostředek. Příprava zvlášť závažného zločinu
je jednáním úmyslným, při němž úmysl musí zahrnovat všechny skutečnosti, které
tvoří znaky konkrétního způsobu přípravy. Podle názoru obviněného nebyla
naplněna podmínka individualizace přípravy ke spáchání konkrétního zvlášť
závažného zločinu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo
139/2016) a pomocník musí mít alespoň hrubou představu o trestném činu
pachatele (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo
485/2006), s tímto se však nevypořádal odvolací soud.
Obviněný také poukázal na nedostatky v provedeném dokazování, konkrétně na
opomenuté důkazy, důkazy opatřené nezákonným způsobem, extrémní nesoulad
skutkových zjištění s provedenými důkazy. Za opomenutý důkaz považuje
neprovedení navržených znaleckých posudků, když bylo soudy pouze konstatováno,
že jsou nadbytečné a řeší jen právní otázky. Toto tvrzení se nezakládá na
pravdě, neboť znalecké posudky jsou důležitým prostředkem k prokazování neviny
odsouzených a soud je vázán závěry znaleckých posudků po stránce technické,
odbornostní a praktické. Soudy se od názorů ze znaleckých posudků nemohou
odchýlit bez ohledu na jejich osobní názor (jiné technické, odbornostní či
praktické zjištění, nevěrohodnost), pouze revizním posudkem a v případech jako
např. podjatost znalce, neoprávněnost znalce k podání znaleckého posudku,
nesplnění předpokladů, vyvrácení revizním posudkem, doznání znalce o
nesprávnosti znaleckého posudku, a případy podle § 109 až § 110a tr. ř.
Obviněný připomíná, že jednotliví znalci a znalecké ústavy vypracovaly znalecké
posudky samostatně, nezávisle, bez zájmu na věci, bez předchozí domluvy.
Neexistuje důvod, proč navržené znalecké posudky zpochybňovat. Naproti tomu se
soudy opíraly o neodborné závěry – znalecký posudek ČVUT (nemá oprávnění v
oblasti bezpečnosti), odborné vyjádření TIČR (není znalcem ani znaleckým
ústavem), výslechů zaměstnanců ERU (nejsou znalci ani revizní technici a
odborníci). Vrchní soud tak pochybil, když opomněl provést předmětné znalecké
posudky a odborná vyjádření Komory revizních techniků či stanovisko prof.
Jelínka, dále neprovedením výslechů svědků Z., K., J., G., jež měly objasnit
rozvětvenost FVE.
Dále namítl, že nařízení odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu podle §
88 tr. ř. jako operativního prostředku policejního orgánu bylo nezákonné, neboť
jeho odůvodnění je velmi stručné a obecné, když konstatuje, že odposlechy
opatřené důkazy nebylo možné obstarat jiným způsobem a po obhajobě požaduje,
aby takový alternativní postup navrhla, což je absurdní (není vysvětleno, proč
účelu nelze dosáhnout jinak, nebo proč by to jinak bylo ztížené). Závěr o
odůvodněnosti nařízených odposlechů vrchní soud dělá zpětně, a to až na základě
jimi zjištěných poznatků, přičemž by v odůvodnění měly být uvedeny konkrétní
skutkové okolnosti (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II ÚS
615/06, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013). Příkaz Městského soudu v Brně č. j. V 25-9/2011 ze dne 1. 7. 2011 a příkaz
téhož soudu č. j. V 25-6/2011 ze dne 27. 5. 2011 neobsahují veškeré náležitosti
podle § 88 odst. 2 tr. ř. (např. délku odposlechů, řádné odůvodnění). Nepostačí
pouze podezření, že obviněný a další osoby se mohli podílet na údajném
nezákonném postupu při získávání licence pro provoz FVE s tím, že podezřelé
osoby budou předvolány k výslechu a mohly by se telefonicky domlouvat. Navíc se
odvolací soud nevyrovnal s námitkami obhajoby na nezákonnost odposlechů, když
se jedná o nepřezkoumatelnou vadu řízení a poznatky nelze použít jako důkaz, a
tak k nim nelze přihlížet. Dále obviněný poukazuje na „plody z otráveného
stromu“, kdy by i na ostatní důkazy získané na základě nezákonných odposlechů
nemělo být nahlíženo (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS
757/2000). A v neposlední řadě obviněný namítá, že soudy zjištěné zkutečnosti
nemají oporu v provedeném dokazování, zejména že zpracovával zprávy pro
odsouzené Z. a že jsou pro ně klíčové, ve zprávách uvedl, že elektrárny jsou z
hlediska bezpečnosti schopny bezpečného provozu, dále že revizní zprávy byly
nepravdivé, že revizi energetického zařízení lze provést až po dokončení,
přičemž obviněný prokázal v řízení opak. Naopak bylo prokázáno, že byl v
rozhodné době revizním technikem společnosti ACTHERM servis, a. s., ani slůvkem
nelhal ve svých zprávách, vypracoval revizní zprávu na vybrané explicitně
pojmenované části kabeláže, obě revizní zprávy zaslal obchodnímu řediteli a
předsedovi představenstva společnosti A. s., spoluobviněnému K., obě elektrárny
jsou bezpečné (dokončenost FVE přes 99,9 %, obě elektrárny vyráběly elektřinu,
neexistovala norma stanovující postup revizních techniků, nebyl stanoven postup
pro revizi FVE). Na závěr svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j. 5 To 56/2016-11134, a rozsudek Krajského
soudu v Brně sp. zn. 46 T 7/2013, ve výrocích o vině i trestu týkající se
obviněného V. Č. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další výroky, které
mají ve výroku o vině svůj podklad a také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí nebo jejich zrušené části obsahově navazující. Dále aby Nejvyšší
soud podle § 265m tr. ř.
rozhodl sám tak, že obviněný Č. se zprošťuje obžaloby. Pro případ, že by nebyly shledány podmínky pro postup podle § 265m tr. ř.,
navrhuje obviněný, aby bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 1 tr. ř. tak, že se
Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl, přičemž se věc přikazuje jinému senátu Krajského soudu v Brně.
Obviněný J. H. v mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacích důvodů
podle § 265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. Namítl, že již v odvolacím řízení
poukázal na porušení základní zásady trestního řízení podle § 2 odst. 1 tr. ř. ve spojení s porušením práva ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod, když byl odňat svému zákonnému soudci v rozporu s rozvrhem práce na rok
2013. Obhajoba pro přezkum procesního postupu soudu prvního stupně nabídla
podrobnou analýzu, jejíž výsledky byly v extrémním rozporu se zprávou
místopředsedy Krajského soudu v Brně (opatřeno soudem). Odvolací soud si bez
dalšího dokazování vypomohl nekonformním výkladem judikatury a absurdním
argumentem o časovém hledisku pro obhajobou uplatněné vady. Ovšem o možném
nezákonném postupu v přidělování věcí u Krajského soudu v Brně se obhajoba
dozvěděla z reportáží TV PRIMA až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného měl posuzovanou věc projednávat senát 39 T a zcela
absentuje úplnost a konkrétnost zprávy místopředsedy Krajského soudu v Brně k
části jím uplatněné obhajoby během odvolání. Obviněný očekával podání zcela
jasného a konkrétního stanoviska soudu tak, aby byly kvalifikovaně odstraněny
pochybnosti o tak zásadní vadě řízení. Obviněný rozporuje závěr soudu prvního
stupně, jakož i soudu odvolacího ohledně trestní odpovědnosti za následek za
poměrně jednoduché důkazní konstrukce, když svým jednáním (zaviněným) bez
jakéhokoliv přerušení příčinné souvislosti měl způsobit následek v podobě
nezákonně vydané licence, neboť mělo jít o řetězec událostí zřejmě logicky
očekávaných, přičemž podle právní teorie by měl být dán příčinný vztah mezi
jednáním a následkem a mezi jednáním a účinkem jako hmotným předmětem útoku. Již podle argumentace odvolání obviněného měla být prokázána vědomost o stavu
výstavby či dokončenosti FVE v době podpisu předávacích protokolů a jaké účinky
může tato listina vyvolat v licenčním řízení. Oba soudy zcela nepatřičně
dovodily, že takovou listinou bylo prokazováno vlastnické právo a zároveň
dokončenost energetického zařízení, byť je to nepodstatné podle metodického
návodu ERU a podle energetického zákona včetně prováděcí vyhlášky pro ERU. Opakovaně zdůrazňuje, že z jeho pracovního zařazení v holdingu „Z-GROUP“
nevyplývaly žádné konkrétní úkoly/povinnosti, které by vedly prostřednictvím
udělené licence k získání výhodné kupní ceny elektrické energie, a to za každou
cenu do konce roku 2010. Obviněný se neztotožnil se závěrem soudů, že si byl
vědom nedokončenosti obou FVE, neboť toto tvrzení nebylo soudy prokázáno
konkrétními důkazy a ani nebylo uvedeno, kdy a kde se se stavebním stavem měl
seznámit (dovozují pouze z obsahu Výzvy k odstranění nedostatků jako podání
zaslané ERU pod sp. zn. LIC-13917/2010-ERU ze dne 9. 12. 2010 do datové
schránky S.-S., a Z.-S., a z ní vyplývajících nedostatků).
Obviněný uvedl, za
jakých pro něj podstatných okolností se rozhodl podepsat předávací protokoly
(stavebním úřadem povolen zkušební provoz, před tímto rozhodnutím provedena
revize NN revizním technikem, smluvní partner FVE Actherm servis, s. r. o.,
jako zhotovitel zaslal 9. 12. 2010 objednateli Železárny Veselí, a. s., výchozí
zprávy vyhotovené k 5. 12. 2010 a 6. 12. 2010), a že předávací protokoly musel
použít někdo jiný, aby jejich obsahem uvedl v omyl ERU při rozhodování o
splnění předpokladů pro udělení licence.
Dále obviněný namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu se
zásadou totožnosti skutku. Odvolání směřovalo jak do výroku o vině, tak i
trestu, avšak odvolací soud odvolání zamítl. Oba soudy obviněnému přisuzují
pokračující trestné jednání ve smyslu § 116 tr. zákoníku s počátkem podepsání
předávacích protokolů a skutkově uvádějící ERU v omyl falešnými revizními
zprávami, což mělo vést k vědomosti o nedokončenosti obou FVE i nezpůsobilosti
k provedení revize. Obviněný argumentuje, že tato tvrzení nevyplývají ze
žádného důkazu, aby si mohl být vědom, že ERU bude uveden v omyl s následkem
nesplnění technických předpokladů při posuzování důkazů ve správním řízení.
Zcela mimo logickou pozornost orgánů činných v trestním řízení zůstal fakt, že
Š. měl provést v RZ REA 159/2010 změnu v datu vydání na 28. 10. 2010, což by
bylo v rozporu se záměrem obviněného a i v rozporu s pokynem nadřízeného, který
původně vydal spoluobviněný Č. k datu 6. 12. 2010. U obou soudů absentují
důkazy podložené závěry o trestném jednání obviněného spočívající v odeslání
e-mailu obsahujícího pokyn ke změně dat původních revizních zpráv, a tak
naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst.
1, 5 tr. zákoníku (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 669/2005 ze dne 5. 9.
2006). Na závěr svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 17. 1. 2018, č. j. 5 To 56/2016, v rozsahu výroku I. o částečném zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013,
ohledně obviněného H. ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, v rozsahu
výroku II. o trestu v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. dále požaduje
zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T
7/2013, ohledně obviněného H. v celém rozsahu a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř.
zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby Nejvyšší
soud přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl za současného přikázání věci jinému
senátu. Obviněný navrhl, aby předseda soudu prvního stupně ve smyslu § 265h
odst. 3 tr. ř. předložil předmětnou věc Nejvyššímu soudu s návrhem na přerušení
výkonu rozhodnutí napadeného rozsudku nebo neučiní-li tak předseda senátu soudu
prvního stupně, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o přerušení výkonu
napadeného rozsudku podle § 265o odst. 1 tr. ř.
Obviněný J. K. v mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a), g), k) tr. ř. Ve své podstatě
opírá dovolání o stejné námitky jako spoluobviněný V. Č. (obě dovolání sepsána
stejným obhájcem). Namítl, že popis trestného činu v napadeném rozsudku i
rozsudku Krajského soudu v Brně je neúplný a nesprávný, neboť osobou uvedenou v
omyl neměl být ERU, ale Česká republika – ERU, jelikož ERU je pouze organizační
složkou státu bez vlastní právní subjektivity. Obdobně tomu bylo i u
poškozených, škoda neměla vzniknout společnostem ACTHERM, s. r. o., a ČEZ
Prodej, s. r. o., nýbrž České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu,
která dotovala výkup elektrické energie. Před soudy neproběhlo dokazování o
vrácení dotací. Povinnost vrátit dotace nemůže být předpokládána, ale musí být
řádně prokázána, proto nemohou být tyto společnosti uvedeny ve skutkové větě
jako poškozené. Dále bylo porušeno právo na spravedlivý proces z čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a právo na zákonného soudce z čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, když v předmětné věci rozhodoval soud, který
nebyl řádně obsazen. U Krajského soudu v Brně nebyl stanoven žádný postup pro
určení přísedících. V rozvrhu práce pro rok 2013 tohoto soudu bylo uvedeno, že
přísedící budou určeni podle seznamu v příloze, avšak ta obsahuje jen jmenný
seznam osob. Žádný konkrétní systém při sestavování soudních senátů nebyl a
jednalo se o libovůli soudu v rozporu s § 41 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích. Nebylo tak možné předem určit konkrétní složení senátu a
ani dohledat příslušný senát. Obviněný pak poukazuje na judikaturu Ústavního
soudu vztahující se k obsazenosti senátu (viz nález sp. zn. II. ÚS 3213/10 ze
dne 2. 6. 2011, nález sp. zn. IV. ÚS 1302/10 ze dne 20. 4. 2011, nález sp. zn.
Pl. ÚS 4/14) a judikaturu Vrchního soudu v Praze ohledně nepříslušnosti soudu
během přípravného řízení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016,
č. j. 3 VHPS 835/2016-B-315). Vysvětlení soudů, že byl jen omezený počet
přísedících, nemůže jít k tíži odsouzených a obsazení senátů musí být známa
veřejnosti, aby nedocházelo k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod,
neboť přidělování nového nápadu nebylo rotačním způsobem, jak bylo stanoveno v
rozvrhu práce.
Dále obviněný namítal, že přípravné řízení probíhalo u nepříslušného soudu a
státní zástupce si vybral příslušný soud svévolně. V předmětné věci byly návrhy
k Městskému soudu v Brně podány státními zástupci z Vrchního soudu v Olomouci,
k Okresnímu soudu v Hradci Králové od Policie ČR, Útvar odhalování korupce a
finanční kriminality SKPV, expozitura Hradec Králové, což je postup v rozporu s
§ 18 tr. ř. Místně příslušným soudem měl být Okresní soud v Jihlavě (předány
nepravdivé revizní zprávy – místo uvedení v omyl), Okresní soud v Chomutově či
Obvodní soud pro Prahu 10 (sídla poškozených společností) anebo Okresní soud v
Hodoníně (sídlo S.-S., Z.-S. – místo obohacení pachatele). Pod bodem C pak
obviněný rozsáhle rozvedl nesprávné právní posouzení zcela totožně jako
spoluobviněný Č. Za prvé, nelze dovodit podle platné právní úpravy, že výchozí
revizní zprávy na obě FVE měly být vyhotoveny až po úplném dokončení
revidovaných zařízení. Podle soudů obou stupňů mají revize elektrických
zařízení obsahovat normy ČSN 33 1500:1990 A ČSN 33 2000-6:2007. Technické normy
nejsou obecně závazné podle § 4 zákona č. 22/1997 Sb., o technických
požadavcích na výrobky, v platném znění, jejich používání je založeno na
principu dobrovolnosti a řízení jimi nemůže vést k žádným právním důsledkům a
trestné odpovědnosti. Závazností technických norem se zabýval i Ústavní soud,
na jehož nález č. 40/08 ze dne 26. 5. 2009 obviněný poukázal, a podle něhož je
technická norma závazná pouze v případě, že na ni právní předpis výslovně
odkáže. Postup podle normy pouze může pomoci tomu, kdo podle normy postupoval,
aby se vyvinil z odpovědnosti za škodu na majetku, životu anebo zdraví. V
projednávaném případu nebyl na technické normy učiněn žádný odkaz, proto nejsou
závazné a postup podle nich je čistě doporučený. Soudy se s touto otázkou
zásadního významu nijak nevypořádaly. Účelem revizní zprávy je pouze ověření
stavu elektrického zařízení z hlediska jeho bezpečnosti (v rozsahu a v době
jejího provedení), což FVE Z.-S. a S.-S. byly z pohledu nízkého napětí. Obviněný vycházel ze stavu FVE, který byl pro potřeby vypracování revizních
zpráv dostatečný a bylo tak možné osvědčit jejich způsobilost k bezpečnému
provozu, přičemž postupoval s dobrou vírou, že stav obou FVE je naprosto
vyhovující. Zcela tedy absentuje úmysl obviněného. Konkrétní zkoušky, měření či
prohlídky, které měl revizní technik provést, jsou otázkami odbornými a nikoliv
právními. Revize elektrické instalace je možné provést během výstavby a před
jejím uvedením do provozu. Spoluobviněný Č. tak postupoval řádně a v souladu se
všemi předpisy, když vyhotovil předmětné revizní zprávy, ačkoliv nebyly
provedeny až po 100% dokončenosti FVE (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 313/2015-492). Revizní zpráva tak neosvědčuje
dokončenost FVE, ale pouze bezpečnost provozu. Případné pochybení revizního
technika v tomto případě nelze přičítat k tíži tohoto technika ani samotné FVE,
ale k tíži státu.
Za další obviněný nesouhlasí s tvrzením soudů, že revizní zprávy vyhotovené
spoluobviněným Č. jsou konečnou verzí a prokazují úplné dokončení FVE či jsou
nepravdivé, ani s tím, že byly posuzovány pouze vybrané jednoznačně
specifikované části nízkonapěťové kabeláže FVE. Nadto dodává, že žádná
technická norma ani žádný právní předpis nedefinuje, co se rozumí pod pojmem
dokončení elektrické instalace pro účely ověření její bezpečnosti. Znalci se
shodli, že spoluobviněný Č. neprováděl měření odporu impedanční smyčky a
revizní zpráva je tak pravdivá. Jedná se o extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními (smysl, význam a účel) a provedeným dokazováním. Soudy ničím
nepodložily, že spoluobviněný Č. dobře věděl, že FVE nebyly způsobilé revize,
neboť byly nedokončené, a jejich tvrzení nemá ani zčásti oporu v provedeném
dokazování. Vrchní soud dokonce spekuloval, že revizní zprávy měly vyvolat
dojem, že se jedná o revizi celého zařízení, což je podle názoru obviněného
nesmyslné, a že by se mělo jednat o revizní zprávy na zakázku.
Obviněný rozporuje uvedení v omyl a provedení majetkové dispozice jako
implicitního předpokladu trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, kdy
musí být dána příčinná souvislost mezi omylem určité osoby, obohacením
pachatele nebo jiné osoby, škodou na cizím majetku a majetkovou dispozicí
učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na
cizím majetku. Obviněný odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 11
Tdo 902/2003, sp. zn. 6 Tdo 653/2012). Osobou uvedenou v omyl byl ERU, ale
škoda byla způsobena společnostem ACTHERM, spol. s r. o., a později ČEZ Prodej,
s. r. o. ERU jako osoba uvedená v omyl neučinila žádnou majetkovou dispozici,
kterou by došlo ke způsobení škody a obohacení odsouzených. Udělení licence na
výrobu elektřiny nelze považovat za majetkovou dispozici, neboť licence je
veřejnoprávní licencí – správním rozhodnutím. Analogie v tomto případě není
možná, neboť analogie v trestním právu hmotném vedoucí k rozšiřování trestní
represe je absolutně nepřípustná. Navíc pro získání výkupních cen roku 2010
bylo nezbytné splnit dvě podmínky – paralelní připojení výrobny k distribuční
soustavě a účinná licence na výrobu elektřiny. Samotná licence tak nárok na
výkupní cenu nezaložila.
Obviněný dále namítal, že uvedení v omyl konkrétního úředníka je odlišné od
situace od uvedení v omyl celého ERU (oproti jiným solárním kauzám) a je
potřeba tak provádět odlišné dokazování (distribuční společnost vs. konkrétní
pracovníci distribuční společnosti). Poškozenou osobou by měla být Česká
republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, která dotovala výkup energie,
nikoliv společnosti uvedené ve skutkové větě. ERU navíc není osobou, kterou by
bylo možné uvést v omyl (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004). Řízení před ERU je ovládáno zásadou materiální pravdy a
volného hodnocení důkazů, přičemž ERU měl postupovat tak, aby byl zjištěn stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a účastník řízení nemá zákonem
sankciovanou povinnost uvádět pravdivé údaje. Nelze akceptovat názor, že ERU
rozhoduje na základě listin dodaných od žadatele o licenci a řízení tak je v
zásadě jen písemné. Oběma soudy nebyl prokázán úmysl, jak přímý, tak nepřímý,
resp. úmyslné zavinění nebylo podloženo žádnými konkrétními důkazy či úvahami,
přičemž úvahy soudu by měly být individualizované pro každého odsouzeného
(odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09). Nikdy nebylo prokázáno, že by obviněný měl v úmyslu uvést ERU v omyl, pouze
spoluobviněný Č. vyhotovil revizní zprávy, které odpovídají zákonným požadavkům
a skutečnému stavu revidovaných elektrických instalací, a obviněný je přeposlal
třetí osobě, přičemž jakýkoliv zlý úmysl prokázán nikdy nebyl. O úmyslné
jednání by šlo, kdyby věděl, že se bude od ledna 2011 měnit cena výkupu
elektrické energie, což však prokázáno nebylo, a ani skutečnost, že nepravdivé
revizní zprávy budou sloužit pro účely licenčního řízení. Nevznikl mu ani žádný
majetkový prospěch, a tak neměl objektivní důvod páchat takovou trestnou
činnost. Naopak bylo prokázáno, že spoluobviněný Č. zpracovával revizní zprávy
pro svého zaměstnavatele v rámci plnění svých povinností, a prokázáno nebylo,
že by spoluobviněný Č. věděl o tom, že revizní zprávy jsou důležité pro získání
licencí. Spoluobviněný Č. poslal vyhotovené revizní zprávy obviněnému jako
svému nadřízenému, a tím pro něho celá věc skončila, když neměl povědomost o
dalším naložení s revizními zprávami. Totéž platí i u obviněného, který jen
revizní zprávy ze dne 5. 12. 2010 a 6. 12. 2010 poslal druhé smluvní straně v
rámci plnění milníků smlouvy o dílo. Zcela striktně odmítá, že by posílal
revizní zprávy z důvodu předložení na ERU nebo ERU uvést v omyl. Obviněný
spoléhal na správnost revizních zpráv spoluobviněného Č., tj. odborníka s 30
letou praxí, což je při takových projektech standardní záležitostí. Svůj závěr
o neúmyslném zavinění dokládá rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017,
sp. zn. 5 Tdo 334/2017, a rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 To 848/2010, (týkající se odborných rad). O revizních zprávách ze dne 27. 12. 2010 a 28. 12. 2010 neměl tušení, dozvěděl se o nich až 28. 6. 2011, kdy mu
e-mailem bylo sděleno, že byly aktualizovány původní revizní zprávy. Lživě byly
obviněnému spoluobviněným H.
popsány důvody nových zpráv. Obviněný pouze
přeposlal spoluobviněnému H. původní revizní zprávy konvertované do programu
Word, samotná konverze byla provedena panem H. Druhé smluvní straně bylo
sděleno, že si má zajistit vlastního revizního technika, neboť spoluobviněný Č. byl nemocný. Jelikož se obviněný nepodílel na padělání revizních zpráv, nemohl
ERU uvést v omyl, a proto se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu o aktivitě
na kompletním skutkovém ději včetně falzifikace a vzniku škody. Nebylo soudy
prokázáno, kdo revizní zprávy vytiskl a na ERU doručil.
Dále namítá, že Vrchní soud v Olomouci měl obdobně jako v případě
spoluobviněného Č. dovodit, že obviněný nejednal ve spolupachatelství. Rozvíjí
úvahy o nutnosti úmyslného společného jednání podle § 23 tr. zákoníku
zahrnující společné jednání a sledování společného cíle spočívajícího v
porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem, přičemž společný
úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů. Důležitá je
vědomost. Provedené dokazování nijak spolupachatelství obviněného s dalšími
nenasvědčuje. Obviněný vystupoval jako statutární orgán zhotovitele odpovědný
za milníky ve smlouvě o dílo. Úhrada ceny za dílo nebyla podmíněna získáním
licence do konce roku 2010 ani se k tomuto datu nevázala žádná sankce, proto
neměl jakýkoliv důvod ke sledování společného cíle. Naopak spoluobvinění H. a
Š. pracovali pro objednatele, který potřeboval licence získat do konce roku
2010 – tím je cíl odlišný. Se spoluobviněnými bratry Z. se poznal až zahájením
trestního řízení. Obviněný neporušil žádný zájem chráněný trestním zákonem
(předal revizní zprávy, odmítl zpracovat nové, po půl roce se dozvěděl o
použití jeho materiálů) a absentuje důkaz o jakékoliv společné domluvě.
Obviněný také poukázal na nedostatky v provedeném dokazování, konkrétně na
opomenuté důkazy, důkazy opatřené nezákonným způsobem, extrémní nesoulad
skutkových zjištění s provedenými důkazy. Za opomenutý důkaz považuje
neprovedení navržených znaleckých posudků, když bylo soudy pouze konstatováno,
že jsou nadbytečné a řeší jen právní otázky. Toto tvrzení se nezakládá na
pravdě, neboť znalecké posudky jsou důležitým prostředkem k prokazování neviny
odsouzených a soud je vázán závěry znaleckých posudků po stránce technické,
odbornostní a praktické. Soudy se od názorů znaleckých posudků nemohou odchýlit
bez ohledu na jejich osobní názor (jiné technické, odbornostní či praktické
zjištění, nevěrohodnost), pouze revizním posudkem a v případech jako např.
podjatost znalce, neoprávněnost znalce k podání znaleckého posudku, nesplnění
předpokladů, vyvrácení revizním posudkem, doznání znalce o nesprávnosti
znaleckého posudku, a případy podle § 109 až § 110a tr. ř. Obviněný připomíná,
že jednotliví znalci a znalecké ústavy vypracovali znalecké posudky samostatně,
nezávisle, bez zájmu na věci, bez předchozí domluvy. Neexistuje důvod, proč
navržené znalecké posudky zpochybňovat. Naproti tomu se soudy opíraly o
neodborné závěry – znalecký posudek ČVUT (nemá oprávnění v oblasti
bezpečnosti), odborné vyjádření TIČR (není znalcem ani znaleckým ústavem),
výslechy zaměstnanců ERU (nejsou znalci ani revizní technici a odborníci).
Vrchní soud tak pochybil, když opomněl provést předmětné znalecké posudky a
odborná vyjádření Komory revizních techniků či stanovisko prof. Jelínka, dále
neprovedením výslechů svědků Z., K., J., G., jež měly objasnit rozvětvenost
FVE.
Dále nařízení odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. jako operativního prostředku policejního orgánu bylo nezákonné, neboť jeho
odůvodnění je velmi stručné a obecné, když konstatuje, že odposlechy opatřené
důkazy nebylo možné obstarat jiným způsobem a po obhajobě požaduje, aby takový
alternativní postup navrhla, což je absurdní (není vysvětleno, proč účelu nelze
dosáhnout jinak, nebo proč by jinak bylo ztížené). Závěr o odůvodněnosti
nařízených odposlechů vrchní soud dělá zpětně, a to až na základě jimi
zjištěných poznatků, přičemž by v odůvodnění měly být uvedeny konkrétní
skutkové okolnosti (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II ÚS
615/06, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013). Příkaz Městského soudu v Brně č. j. V 25-9/2011 ze dne 1. 7. 2011 a příkaz
téhož soudu č. j. V 25-6/2011 ze dne 27. 5. 2011 neobsahují veškeré náležitosti
podle § 88 odst. 2 tr. ř. (např. délku odposlechů, řádné odůvodnění). Nepostačí
pouze podezření, že obviněný a další osoby se mohli podílet na údajném
nezákonném postupu při získávání licence pro provoz FVE s tím, že podezřelé
osoby budou předvolány k výslechu a mohly by se telefonicky domlouvat. Navíc se
odvolací soud nevyrovnal s námitkami obhajoby na nezákonnost odposlechů, když
se jedná o nepřezkoumatelnou vadu řízení a poznatky nelze použít jako důkaz, a
tak k nim nelze přihlížet. Dále obviněný poukazuje na „plody z otráveného
stromu“, kdy by i na ostatní důkazy získané na základě nezákonných odposlechů
nemělo být nahlíženo (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS
757/2000). A v neposlední řadě obviněný namítá, že soudy zjištěné skutečnosti
nemají oporu v provedeném dokazování, zejména že zaslal spoluobviněným H. a Š. revizní zprávy, aby byly následně doručeny na ERU (získání licence, splnění
technických předpokladů podle energetického zákona), že věděl o nepravdivosti
revizních zpráv spoluobviněného Č. (např. shodné stanovisko znalců z oblasti
FVE a bezpečnosti o kvalitě, nezkušenost v oblasti provádění revizí a
sepisování revizních zpráv, věrohodnost zpráv, neexistence právní normy o
podobě revizní zprávy), že věděl, že provedení výchozí revize lze provést až po
dokončení (např. nemá vzdělání, praxi, oprávnění ani zkušenosti s kabeláží
nízkého napětí, neexistuje právní norma ani definice dokončení energetického
zařízení), že s dalšími spoluobviněnými uvedli v omyl ERU, na základě
padělaných zpráv o revizi elektrické instalaci získali na FVE S.-S., a Z.-S.,
licence na výrobu elektřiny (např. razítko a podpis se nezkonvertovaly,
opakovaně žádal spoluobviněného Č. o objasnění pozdějších revizních zpráv,
dlouho o nových revizích nevěděl, chybí úmysl padělání), že na základě
padělaných revizních zpráv o revizi získaly FVE pravomocné licence na výrobu
elektřiny ve prospěch společnosti S.-S., a Z.-S., že výrok o zaslání e-mailem
H. obou revizních zpráv vyhotovených spoluobviněným Č. dne 23. 12. 2010 není
úplný, obdobně jako tvrzení, že spoluobviněný Č. byl nemocný od 18. 12. 2010.
Naopak bylo prokázáno, že v rozhodné době byl obchodním ředitelem a
místopředsedou představenstva společnosti A. s., a nadřízeným spoluobviněného
Č., který obě předmětné revizní zprávy zaslal dne 9. 12. 2010 obviněnému, jenž
je zaslal druhé smluvní straně s cílem plnit milník smlouvy o dílo, věděl, že
podřízený je nemocen a z tohoto důvodu nesouhlasil s vyhotovením nových
revizních zpráv. Podle znaleckých posudků lze dovodit, že celková dokončenost
FVE byla přes 99,9 % a revizní zprávy byly naprosto v pořádku a že v rozhodné
době neexistovala žádná norma, která by stanovovala postup revizních techniků
při zpracovávání revizí FVE. Na závěr svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j. 5 To 56/2016-11134, a rozsudek
Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 7/2013, ve výrocích o vině i trestu
týkající se obviněného J. K. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další
výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad a také další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušené části obsahově navazující. Dále aby
Nejvyšší soud podle § 265m tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněný K. se zprošťuje
obžaloby. Pro případ, že by nebyly shledány podmínky pro postup podle § 265m
tr. ř., navrhuje obviněný, aby bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 1 tr. ř. tak,
že se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl, přičemž se věc přikáže jinému senátu Krajského soudu v
Brně.
Obviněná M. S. v mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává z
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že rozhodnutí
obou soudů nejsou správná, neboť celou problematiku nesprávně právně posoudily
na základě zjištěného skutkového stavu a zjištěný skutkový stav je v extrémním
rozporu s provedenými důkazy. Obviněná se vyjadřuje k objektivní i subjektivní
stránce trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1
písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Tvrdí, že jí bylo kladeno za vinu
vydání licencí v rozporu s § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve
znění pozdějších předpisů, když akceptovala revizní zprávy z 5. 12. 2010
navzdory dalším důkazům ve spise (prohlídky FVE, zápis jednání). Avšak úřední
osoba je povinna postupovat v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a
adekvátního odůvodnění rozhodnutí, přičemž předmětné licence z povahy věci
odůvodnění neobsahují. V rámci obnovy řízení o udělení licencí předmětným FVE
bylo obsahem spisu oznámení Policie ČR, sdělující podezření na nesprávnost či
padělání revizních zpráv. Jednalo se však o pouhé podezření a nikoliv o
relevantní závěr orgánů činných v trestním řízení, z něhož by mohla obviněná
vycházet při rozporování revizních zpráv, neboť neobsahovalo fundovaný závěr.
ERU nepřísluší přezkum revizních zpráv, v opačném případě by jejich předkládání
postrádalo smysl i způsobilost revizních techniků. Pravdivost důkazů během
obnovy řízení podle § 100 a násl. správního řádu musí být shledána nesporně a
autoritativně. Sdělení Policie ČR ze dne 20. 6. 2011 za autoritativní považovat
nelze, navíc když policejní orgán není kompetentní osobou, která by se mohla
závazným způsobem vyjadřovat k pravdivosti či nepravdivosti listin. Stran
nemožnosti přezkumu revizních zpráv ze strany ERU i jeho úředních osob bylo
před vydáním rozhodnutí o zastavení řízení provedeno dokazování ohledně
zpracování především tzv. prvních revizních zpráv (5. 12. 2010, 6. 12. 2010).
Ze spisu k předmětné věci u ERU nevyplynul žádný relevantní, odůvodněný,
fundovaně podložený doklad ani jiná okolnost, na základě nichž by bylo možné
říci, že předmětné revizní zprávy nebyly v pořádku. Soudy vyzdvihují jen
některé důkazy (revizní zprávy ze dne 5. 12. 2010 a 6. 12. 2010, prohlídku FVE,
zápis z jednání) a nereflektují řadu dalších. Svůj postup dokonce konzultovala
s odbornými pracovníky a odborníky.
Byť neakceptovala připravené rozhodnutí V., rozhodovala podle vlastního
správního uvážení. Soudy se ani nepozastavily nad skutečností, že ředitelkou
odboru licencí byla až od prosince 2011 a v mezidobí mezi V. a ní v této funkci
měl ERU dostatek prostoru na vydání rozhodnutí, které jí je kladeno za vinu.
Neztotožňuje se ani s tvrzením odvolacího soudu týkající se svědeckých výpovědí
V. a P., jelikož i V. byl trestně stíhán ve vztahu k FVE společností S.-S., a
Z.-S. Pokyn nadřízeného P. nebyl oběma soudy vyhodnocen správně, když z povahy
funkce ředitelky odboru licencí nebyla ve vztahu k rozhodování vázána
jakýmikoliv pokyny nadřízených a rozhodování bylo v její gesci. Úřední osoba má
své postavení, aby mohla činit jednotlivé úkony samostatně v souladu s právními
předpisy.
O nezákonnosti licencí mohly rozhodnout pouze správní soudy, a to se stalo až
po vydání rozhodnutí kladených obviněné za vinu (rozsudky Krajského soudu v
Brně č. j. 62 A 78/2014-535 ze dne 20. 5. 2016 a č. j. 62 A 71/2014-544 ze dne
20. 5. 2016), které se vztahovaly k prvním revizním zprávám, a ERU při vydání
licence posuzoval až revizní zprávy ze dne 27. 12. 2010 (S.-S.) a 28. 12. 2010
(Z.-S.). Neztotožňuje se ani se závěrem soudů, že rozhodnutí obviněné byla
nezvratná, neboť ERU je asanoval (rozhodnutím předsedkyně ERU č. j.
12749-1/2012-ERU a 12750-1/2012-ERU) v rámci řízení o přezkumu. Byť výsledek
zrušených rozhodnutí pak byla rozhodnutí o povolení obnovy řízení, přičemž
rozhodnutí dospívají k závěru o zrušení licencí uděleným FVE dne 31. 12. 2010,
byly jim uděleny nové licence s účinností k 31. 12. 2010. ERU (Ch.) tak po
obnově řízení dospěl ke stejnému věcnému závěru o zákonnosti licencí, správní
soud je výše uvedenými rozsudky zrušil. Dále obviněná namítá, že soudy
nevyhodnotily vznik škody k osobě obviněné správně, neboť nezapříčinila
neoprávněné obohacení předmětných FVE – viz argumentace k udělení licencí. Od
ledna 2011 FVE dodávaly elektřinu do sítě a výkupní ceny byly refundovány od
třetích osob. Navíc licence sama o sobě představuje pouze jeden z předpokladů
dodání elektrické energie a uplatnění výkupní ceny, přičemž vztah dodavatele a
distributora elektrické energie je primárně staven na fakticitě dodávek, s níž
nemá ERU nic společného, a nelze tak očekávat vrácení již uhrazených cen.
Soudům je také vytýkáno, že se v rámci zjišťování skutkového stavu nezabývaly i
ostatními podmínkami pro vyplácení cen za vyrobenou energii ve výši platné pro
rok 2010 (odkaz na argumentaci obviněné V. při odvolání). Vyčíslení škody od
vydání předmětných rozhodnutí do budoucna se pohybuje v ryze hypotetické
rovině. Z pohledu subjektivní stránky daného trestného činu byl úmysl obviněné
soudy spatřován z dřívějšího kontaktu s Z., avšak úmysl by měl být prokázán ve
vztahu ke konkrétnímu projednávanému jednání, když jen z pouhé známosti nelze
usuzovat na nadstandardní vztahy (např. kamarádské). Obviněná zdůraznila, že Z.
nebyl účastníkem žádného z předmětných řízení o nařízení obnovy řízení a ani v
nich nepůsobil jako zástupce některého z účastníků řízení, byť byl otcem
(jednatelů) účastníků. Tento závěr soudů byl pouze převzat naprosto nekriticky
z obžaloby, aniž by z provedeného dokazování byl prokázán (vyúčtování její
práce Z., osobní setkání, četnost kontaktu). Veškeré skutečnosti byly soudy
zohledněny nepřípustně v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. Z důvodu
absence úmyslu by se jednání jí kladené za vinu mělo posoudit jako nedbalostní.
Dále obviněná nesouhlasila se stanovením trestu, který podle jejího názoru
nebyl uložen v souladu s principem proporcionality, neboť jí vedle trestu
odnětí svobody byl uložen i trest peněžitý a trest zákazu činnosti. Byť byla
atakována trestní sazbou v rozmezí 5–12 let, odvolací soud jí uložil trest
odnětí svobody v trvání 7 let a další tresty výše uvedené. Nicméně je jí známo,
že V. za jednání skutkově totožné byl odsouzen soudem prvního stupně k trestu
podmíněnému (3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let) a výrazně
sníženému pod dolní hranici trestní sazby. Možnost přezkumu disproporce
uloženého trestu ve vztahu k nesprávnému jinému hmotněprávnímu posouzení a výši
škody připouští v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
i nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. II ÚS 492/17. U peněžitého
trestu se podle obviněné odvolací soud neobtěžoval zjistit aktuální majetkové
poměry ve smyslu § 68 odst. 3 tr. zákoníku, aby mohl určit výši trestu.
Obviněná pak ve svém dovolání uvádí, že odvolací soud vychází ze zjištění soudu
nalézacího dva roky zpět. Při ukládání trestu nebyla zohledněna ani délka
řízení, kdy trest byl uložen prakticky po 6 letech. Na závěr svého mimořádného
opravného prostředku navrhla, aby předseda senátu soudu prvního stupně
přezkoumal dovolání a předložil jej Nejvyššímu soudu, který podle § 265k odst.
1, 2 tr. ř. zruší rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j.
5 To 56/2016-11134, v rozsahu částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně
vůči osobě obviněné a na něj navazující rozhodnutí o jeho trestu a současně ve
smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. i odsuzující část rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, vůči osobě obviněné (vč. na něj
navazujícího výroku o trestu), jakož i veškerá další rozhodnutí na tato zrušená
rozhodnutí obsahově navazující. Dále aby Nejvyšší soud věc přikázal dle § 265l
odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněná
souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst.
1 písm. c) tr. ř. V intencích § 265h odst. 3 tr. ř. navrhuje, aby předseda
senátu soudu prvního stupně přezkoumal její dovolání a předložil bez zbytečného
odkladu spisy s návrhem na přerušení výkonu trestu Nejvyššímu soudu. Pokud soud
prvního stupně tak neučiní, navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu
rozhodl ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí
svobody.
Obviněný K. Š. v mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Namítl, že již v
odvolacím řízení namítal porušení základní zásady trestního řízení podle § 2
odst. 1 tr. ř. ve spojení s porušením práva ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, když byl odňat svému zákonnému soudci v rozporu s
rozvrhem práce na rok 2013. Obhajoba pro přezkum procesního postupu soudu
prvního stupně nabídla podobnou analýzu, jejíž výsledky byly v extrémním
rozporu se zprávou místopředsedy Krajského soudu v Brně (opatřeno soudem).
Odvolací soud si bez dalšího dokazování vypomohl nekonformním výkladem
judikatury a absurdním argumentem o časovém hledisku pro obhajobou uplatněné
vady. Ovšem o možném nezákonném postupu v přidělování věcí u Krajského soudu v
Brně se obhajoba dozvěděla z reportáží TV PRIMA až po vyhlášení rozsudku soudu
prvního stupně. Podle názoru obviněného měl posuzovanou věc projednávat senát
39 T a zcela absentuje úplnost a konkrétnost zprávy místopředsedy Krajského
soudu v Brně k části jím uplatněné obhajoby během odvolání. Obviněný očekával
podání zcela jasného a konkrétního stanoviska soudu tak, aby byly kvalifikovaně
odstraněny pochybnosti o tak zásadní vadě řízení. Obviněný rozporuje závěr
soudu prvního stupně ohledně trestní odpovědnosti za následek za poměrně
jednoduché důkazní konstrukce, když svým jednáním (zaviněným) bez jakéhokoliv
přerušení příčinné souvislosti měl způsobit následek v podobě nezákonně vydané
licence, neboť mělo jít o řetězec událostí zřejmě logicky očekávaných, přičemž
podle právní teorie by měl být příčinný vztah mezi jednáním a následkem a mezi
jednáním a účinkem jako hmotným předmětem útoku. Odvolání směřovala jak do
výroku o vině, tak i trestu, avšak odvolací soud rozhodl tak, aniž by opakoval
skutkový stav ve výroku, že snížil peněžitý trest s návazností na nové
rozhodnutí o trestu náhradním.