USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2018 v řízení o dovoláních, která podali obvinění V. Č., J. K., J. H., M. S., K. Š., A. Z. a Z. Z. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné A. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2013, t a k t o :
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je soudce JUDr. Petr Šabata vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného V. Č. a spol., a to v řízení o dovoláních vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 990/2018 v trestní věci Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2013.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, byli obvinění V. Č., A. Z. a Z. Z. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obvinění J. H., J. K. a K. Š. zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku zčásti dokonaným a zčásti ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněná I. F. přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obviněná M. S. zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku zčásti dokonaným a zčásti ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněná A. V. zvlášť závažným zločinem účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku zčásti dokonanému a zčásti ukončenému ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. U obviněné I. F. soud upustil od uložení souhrnného trestu, jinak ostatním obviněným byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v rozmezí od pěti a půl roku do osmi a půl roku se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Dále byl některým z obviněných uložen trest zákazu činnosti a peněžitý trest.
O odvoláních podaných obviněnými V. Č., J. K., J. H., M. S., K. Š., A. Z., Z. Z., A. V. a státním zástupcem rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ohledně obviněných V. Č., A. Z., Z. Z. a A. V. v celém rozsahu, ohledně obviněných J. K., J. H., M. S. a K. Š. ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu a za splnění podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné V. Č., A. Z. a Z. Z. uznal vinnými přípravou zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil jim tresty odnětí svobody v rozmezí od čtyř let do šesti let a devíti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, tresty zákazu činnosti a peněžité tresty. Obviněným J. H., J. K., M. S. a K. Š. byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v rozmezí od pět a půl roku do sedmi roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, peněžité tresty a M. S. i trest zákazu činnosti. Obviněná A. V. byla podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění (vyjma V.) dovolání a dovolání podal i nejvyšší státní zástupce.
V červnu 2018 byla do senátu 3T přidělena dovolání obviněných V. Č. a J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2013, která za obviněné podal přímo k Nejvyššímu soudu jejich obhájce JUDr. Adam Batuna. V souladu s rozvrhem práce byla tato dovolání přidělena jako soudci zpracovateli JUDr. Petru Šabatovi a zapsána pod sp. zn. 3 Tdo 768/2018. Jelikož šlo o dovolání podaná přímo k Nejvyššímu soudu bylo obhájci i oběma obviněným sděleno, že uvedený postup je sice relevantní z hlediska podmínek ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř., což ovšem nic nemění na skutečnosti, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni. Obě dovolání pak byla postoupena ke Krajskému soudu v Brně ke konání řízení podle § 265h tr. ř. s tím, že po jeho skončení předseda senátu soudu prvního stupně předloží dovolání i se spisem Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o výše uvedených mimořádných opravných prostředcích.
Dne 8. 8. 2018 napadla k Nejvyššímu soudu věc týkající se dovolání obviněných V. Č., J. K., J. H., M. S., K. Š., A. Z. a Z. Z. Dovolání podal rovněž nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné A. V. a dne 14. 8. 2018 byla předělena pod sp. zn. 3 Tdo 990/2018 jako soudci zpracovateli JUDr. Petru Šabatovi.
Jak vyplynulo ze spisového materiálu v posuzované trestní věci, jsou trestně stíháni a odsouzeni A. Z. a Z. Z.. V případě obviněných A. Z. a Z. Z. se jedná o syny majitele FC S. Z. Z.
Předseda senátu JUDr. Petr Šabata, kterému byla tato trestní věc přidělena, jezdí od roku 2015 společně s manželkou na tenisový turnaj v Paříži, kdy vždy jeden večer se účastní v nedaleké restauraci s dalšími tenisovými nadšenci vystoupení předních českých umělců P. Š., F. S., P. J. a P. R. Mezi návštěvníky jsou čeští tenisté působící na turnaji. V roce 2017 byl opět na vystoupení zmíněných umělců. Všechny návštěvníky neznal, ale následně mu bylo sděleno, že v restauraci byl přítomen majitel FC S. Z. Z. Ačkoliv tohoto neznal a ani dřív a ani později se s ním nesetkal, nemohl vyloučit, že se s uvedenou osobou v předmětné restauraci potkal.
Soudce JUDr. Petr Šabata na podkladě této skutečnosti předložil věc senátu k rozhodnutí o vyloučení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. s vyjádřením, že by mohla vyvstávat objektivní pochybnost o jeho nestrannosti z důvodu poměru k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, tj. synům Z. Z.
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána (mimo jiné) nezávislým a nestranným soudem. Listina základních práv a svobod pak v čl. 36 odst. 1 stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí P. proti Belgii ze dne 21. 9. 1982, § 30, konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení (srov. též W. proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, § 42 - 44).
Senát Nejvyššího soudu dospěl v tomto případě k závěru, že vztah jmenovaného soudce k osobě majitel FC S. Z. Z., otce trestně stíhaných synů v této trestní věci, nezakládá pochybnost o nestrannosti soudce, avšak vzhledem k výše zmíněným skutečnostem by se mohla jeho způsobilost nestranně rozhodnout jevit jako objektivně zpochybnitelná z důvodu jeho vztahu k osobám, jichž se úkon přímo dotýká.
V daných souvislostech je na místě poukázat také na judikaturu Ústavního soudu, podle níž při posuzování nestrannosti a nezávislosti nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudním rozhodování. I toto kritérium reflektuje sociální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba ve skutečnosti neexistuje (jak v subjektivní, tak v objektivní poloze) reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti, nelze přehlížet případnou existenci kolektivního přesvědčení, že takový důvod existuje (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 7/02).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudce JUDr. Petr Šabata je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené trestní věci.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
1) A. Z. jako jednatel společnosti S.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H., zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., IČ: 00011380, se sídlem Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, v přesně nezjištěné době před jeho doručením na Energetický regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na blíže nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi společností S.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem), podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny S.-S. v XY a podle kterého dílo bylo převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., není dokončena ani zčásti a je ve výstavbě, přičemž dne 9. 12. 2010 byl tento předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správního spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny pro společnost S.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny v XY, kterým bylo prokázáno vlastnictví energetického zařízení společností S.-S., a zároveň i dokončenost uvedeného energetického zařízení;
Z. Z. jako jednatel společnosti Z.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H., zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., v přesně nezjištěné době před jeho doručením na Energetický regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na blíže nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi společností Z.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem), podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny Z.-S. v XY a podle kterého dílo bylo převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společnosti Z.-S., není dokončena ani zčásti a je ve výstavbě, přičemž dne 9. 12. 2010 byl tento předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správního spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny v XY, kterým bylo prokázáno vlastnictví energetického zařízení společností Z.-S., a zároveň i dokončenost uvedeného energetického zařízení;
V. Č. jako technik společnosti ACTHERM servis, a. s., IČ: 25142691, se sídlem Tovární 5534, Chomutov a zároveň jako revizní technik dne 5. 12. 2010 v XY vyhotovil výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev. č. – REA 158/2010, na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl mezi 1. 12. až 4. 12. 2010 se závěrem, že elektrická instalace je z hlediska bezpečnosti schopna bezpečného provozu, a dále dne 6. 12. 2010 tamtéž vyhotovil výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev.
č. – REA 159/2010, na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl mezi 2. 12. až 5. 12. 2010 se závěrem že elektrická instalace je z hlediska bezpečnosti schopna bezpečného provozu, ačkoli věděl, že fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly v rozsahu revidovaných zařízení dokončeny a byly ve výstavbě a nebyly tak splněny podmínky pro úplnost dané revizní zprávy; následně V. Č. zaslal obě uvedené revizní zprávy emailem dne 9.
12. 2010 ve 12:20 h. J. K., obchodnímu řediteli a místopředsedovi představenstva společnosti A. s., který taktéž věděl, že fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly (v rozsahu revize) dokončeny a byly ve výstavbě, přesto J. K. obě uvedené revizní zprávy zaslal dne 9. 12. 2010 v 16:16 h. mj. J. H. a K. Š., aby následně dne 10. 12. 2010 byly obě revizní zprávy doručeny na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správních spisů jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licencí na výrobu elektřiny pro společnost S.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., a pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY, kdy těmito zprávami mělo být prokázáno splnění technických předpokladů podle § 7 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen energetický zákon) a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů;
tímto způsobem V. Č., J. H., J. K., A. Z. a Z. Z. uvedli v omyl Energetický regulační úřad s úmyslem, aby Energetický regulační úřad vydal licence na výrobu elektřiny společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., ještě v roce 2010 a poté aby na základě pravomocných licencí a provedeného tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti ACTHERM, s. r. o., IČ: 48024091, Průmyslová 1428/10, Praha 10, ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila minimálně o částku 868,5 mil.
Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku 1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky, avšak ke škodě v daném případě nedošlo, neboť Energetický regulační úřad na základě rozhodnutí z 16. 12. 2010 provedl dne 20.
12. 2010 zajištění důkazu ohledáním věci nemovité – fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., a fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY a zjistil, že obě fotovoltaické elektrárny nejsou dokončeny, že obě nesplňují k danému dni podmínky pro udělení licence a že předložené revizní zprávy neodpovídají skutečnému stavu obou fotovoltaických elektráren.
2) J. H. zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., zhotovitele fotovoltaické elektrárny společností S.-S., a Z.-S., dne 22. 12. 2010 v 12:01 h. emailem ze své kanceláře v provozovně společnosti v areálu na adrese XY ve XY požádal J. K., obchodního ředitele a místopředsedu představenstva společnosti A. s., subdodavatele společnosti Železárny Veselí, a. s., na fotovoltaické elektrárně společnosti S.-S., a fotovoltaické elektrárně společnosti Z.-S., o nové zprávy o výchozí revizi na vysoké napětí a nízké napětí s datem 27.
12. 2010 z důvodu kontroly Energetického regulačního úřadu a J. K. dne 23. 12. 2010 v 8:55 h. ze své kanceláře v provozovně společnosti v XY emailem zaslal J. H. obě Zprávy o revizi elektrické instalace V. Č. z 5. 12. 2010 a 6. 12. 2010 k úpravě, přičemž následně J. H. dne 23. 12. 2010 v 18:39 h. emailem zaslaným K. H., K. Š. a M. Š. přeposlal uvedené zprávy o revizi a vydal pokyn, že se musí opravit datum na uvedených revizních zprávách; následně K. Š. dne 29. 12. 2010 v 14:12 h. ve své kanceláři v provozovně společnosti v areálu na adrese XY ve XY na svém služebním notebooku přepsal datum vyhotovení na Zprávě o revizi elektrické instalace (Ev.
č. – REA 158/2010) na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., z 5. 12. 2010 na 27. 12. 2010 a přepsal datum provedení revize od 1. 12. 2010 do 4. 12. 2010 na 23. 12. 2010 až 26. 12. 2010 a také téhož dne v 14:11 h. přepsal datum vyhotovení na Zprávě o revizi elektrické instalace (Ev. č. – REA 159/2010) na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., z 6. 12. 2010 na 28. 12. 2010, přepsal datum provedení revize od 2. 12. 2010 do 5. 12. 2010 na 23. 12. 2010 až 27. 12. 2010, ačkoli J. H., J. K.
i K. Š. věděli, že obě fotovoltaické elektrárny nejsou dokončeny a nejsou způsobilé pro provedení revize a ačkoli J. K. věděl, že revizní technik
V. Č. je od 18. 12. 2010 nemocen; následně dne 29. 12. 2010 byla tato padělaná Zpráva o revizi elektrické instalace (Ev. č. - REA 158/2010) z 27. 12. 2010 na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., doručena na Energetický regulační úřad v Jihlavě a dále dne 30. 12. 2010 byla padělaná Zpráva o revizi elektrické instalace (Ev. č. - REA 159/2010) z 28. 12. 2010 na fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., doručena na Energetický regulační úřad v Jihlavě, kdy těmito padělanými zprávami se prokazovalo splnění technických předpokladů podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů;
tímto způsobem J. H., J. K. a K. Š. uvedli v omyl Energetický regulační úřad (jeho konkrétní pracovníky rozhodující o udělení licence) a na základě padělaných zpráv o revizi elektrické instalace z 27. a 28. 12. 2010 na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., získali k 31. 12. 2010 pravomocné licence na výrobu elektřiny ve prospěch společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., a zároveň díky provedení tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti ACTHERM, s.
r. o., také ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila o částku nejméně 868,5 mil.
Kč a společnost Z.-S. s.r.o. by se neoprávněně obohatila o částku nejméně 1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s.
r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se sídlem Duhová 1/425, Praha, a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti S.-S. s.r.o. byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s.
r. o., škoda ve výši 4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 2.360.650,37 Kč; za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1.
1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36 Kč; společnost ACTHERM, s. r.
o., následně refinancovala uhrazené prostředky jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a PREdistribuce, a. s., a z dotací ze státního rozpočtu České republiky a společnost ČEZ Prodej, s. r. o., refinancovala uhrazené prostředky od společnosti OTE, a. s.
3) I. F. jako specialistka odboru licencí Energetického regulačního úřadu a jako oprávněná úřední osoba, která zastupovala ředitele odboru licencí Energetického regulačního úřadu po dobu čerpání jeho dovolené ve dnech 30. 12. 2010 a 31. 12. 2010, po převzetí správních spisů o žádostech společnosti S.-S., a Z.-S., o vydání licencí na výrobu elektřiny, provedla s nedostatečnou péčí kontrolu uvedených správních spisů, zejména zpráv o revizi elektrické instalace a předávacích protokolů mezi zhotovitelem a objednatelem, neboť
a) ve správním spise č. j. 13917/2010-ERU ohledně žadatele společnosti S.-S., zcela ignorovala skutečnost, že jsou v něm založeny dvě Zprávy o revizi elektrické instalace, a to z 5. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a z 27. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., přičemž obě zprávy mají shodné evidenční číslo a navíc na druhé zprávě o revizi elektrické instalace z 27. 12. 2010 byl zjevně na první pohled naskenovaný otisk razítka revizního technika V. Č. a podpis V. Č., dále že v této zprávě jsou uvedeny chybně jednotky odporu, chybně uvedeny naměřené hodnoty délek kabelů versus naměřené hodnoty odporu a opačně a že tedy tato zpráva nemůže prokazovat splnění technických předpokladů pro udělení licence podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, přičemž taktéž první zpráva z 5. 12. 2010 nemůže prokazovat splnění technických předpokladů, když ve správním spise byl založen Protokol Energetického regulačního úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého vyplývalo, že fotovoltaická elektrárna je nedokončená, nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence a předložená revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu,
dále přes uvedená zjištění vyplývající z Protokolu Energetického regulačního úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., nevzala v potaz, že za těchto podmínek nelze akceptovat jako důkaz listinou Předávací protokol s datem 29. 11. 2010 mezi společností S.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem) s tím, že předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., v XY, kdy dílo bylo převzato bez výhrad, neboť tento protokol byl logicky zjevně nepravdivý,
dále ačkoli dne 31. 12. 2010 v 19:46 h. obdržela emailem mj. naskenovaný Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., v XY z 31. 12. 2010, ze kterého vyplývalo, že v sekci E a F nebyly z fotovoltaických panelů propojeny vodiče, které měly vést k jednotlivým měničům, výstupní kabely z měničů nebyly zapojeny do rozvaděčů, kdy se jednalo o celkem 11 řad fotovoltaických panelů, že aktuální výroba elektrárny v době kontroly činí 0MWh a že za prosinec 2010 činila naměřená hodnota výroby elektřiny pouhých 0,4MWh při celkovém výkonu fotovoltaické elektrárny 6MW a navíc u rozhodování dne 31. 12. 2010 neměla k dispozici samotný správní spis ani kopii správního spisu žadatele společnosti S.-S.,
přesto se řídila doporučením zaslaným emailem L. P. 31. 12. 2010 v 20:43 h. a dne 31. 12. 2010 v sídle Energetického regulačního úřadu na adrese Masarykovo nám. 5, Jihlava, vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí o udělení licence č. 111018049 společnosti S.-S., na výrobu elektřiny na dobu 25 let pod č. j. 13917-23/2010-ERU, které na místě převzal K. H. a zároveň se vzdal práva podání rozkladu proti tomuto rozhodnutí;
b) ve správním spise č. j. 13916/2010-ERU ohledně žadatele společnosti Z.-S., zcela ignorovala skutečnost, že jsou v něm založeny dvě Zprávy o revizi elektrické instalace, a to z 6. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., a z 28. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., přičemž obě zprávy mají shodné evidenční číslo a navíc na druhé zprávě o revizi elektrické instalace z 28. 12. 2010 byl zjevně na první pohled naskenovaný otisk razítka revizního technika V. Č. a podpis V. Č., dále že v této zprávě jsou uvedeny chybně jednotky odporu, chybně uvedeny naměřené hodnoty délek kabelů versus naměřené hodnoty odporu a opačně a že tedy tato zpráva nemůže prokazovat splnění technických předpokladů pro udělení licence podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětví, přičemž taktéž první zpráva z 6. 12. 2010 nemůže prokazovat splnění technických předpokladů, když ve správním spise byl založen Protokol Energetického regulačního úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého vyplývalo, že fotovoltaická elektrárna je nedokončená, nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence a předložená revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu,
dále přes uvedená zjištění vyplývající z Protokolu Energetického regulačního úřadu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., nevzala v potaz, že za těchto podmínek nelze akceptovat jako důkaz listinou Předávací protokol s datem 29. 11. 2010 mezi společností Z.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem) s tím, že předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY, kdy dílo bylo převzato bez výhrad, neboť tento protokol byl logicky zjevně nepravdivý,
dále ačkoli dne 31. 12. 2010 v 19:46 h. obdržela emailem mj. naskenovaný Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY z 31. 12. 2010, ze kterého vyplývalo, že v sekci G nebyly z fotovoltaických panelů zapojeny vodiče, které měly vést k jednotlivým měničům a výstupní kabely z měničů nebyly zapojeny do rozvaděčů, kdy se jednalo o celkem 5 řad fotovoltaických panelů, že aktuální výroba elektrárny v době kontroly činí 0MWh a že za prosinec 2010 činila naměřená hodnota výroby elektřiny pouhých 0,2MWh při celkovém výkonu fotovoltaické elektrárny 7MW a ačkoli dne 31. 12. 2010 neměla k dispozici samotný správní spis ani kopii správního spisu žadatele společnosti Z.-S.,
přesto se řídila doporučením zaslaným emailem L. P. 31. 12. 2010 v 20:43 h. a dne 31. 12. 2010 v sídle Energetického regulačního úřadu na Masarykově nám. 5, Jihlava, vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí o udělení licence č. 111018048 společnosti Z.-S., na výrobu elektřiny na dobu 25 let pod č. j. 13916-26/2010-ERU, které na místě převzal K. H. a zároveň se vzdal práva podání rozkladu proti tomuto rozhodnutí;
tímto způsobem I. F. zmařila splnění důležitého úkolu v podobě zajištění zákonnosti v procesu udělování licencí na fotovoltaické elektrárny, kdy následkem jejího jednání bylo vydání nezákonných rozhodnutí o udělení licencí na výrobu elektřiny společnosti S.-S., a Z.-S., přičemž na základě pravomocných licencí z 31. 12. 2010 a na základě provedeného tzv. prvního paralelního připojení ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila o částku nejméně 868,5mil.
Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku nejméně 1013,2 mil. Kč, zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s.
r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se sídlem Duhová 1/425, Praha, a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 2.360.650,37 Kč; za období od 1.
1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s.
r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36 Kč; společnost ACTHERM, s. r. o., následně refinancovala uhrazené prostředky jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a PREdistribuce, a. s., a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky a společnost ČEZ Prodej, s. r.
4) M. S. jako ředitelka odboru licencí Energetického regulačního úřadu a jako oprávněná úřední osoba dne 13. 2. 2012 v dopoledních hodinách na Energetickém regulačním úřadu v Jihlavě
a) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03104-43/2011-ERU o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti S.-S., o udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi elektrické instalace z 5. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu S.-S., je řádným doložením splněných technických předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise č. j. 13917/2010-ERU ohledně žádosti společnosti S.-S., o vydání licence na výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité č. j. 13917-13/2010-ERU na fotovoltaické elektrárně S.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny a celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že fotovoltaická elektrárna jako celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny a revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když ve správním spise byl založen i Protokol o ústním jednání z 21. 12. 2010 v 13:00 h. na Energetickém regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností S.-S., a Z.-S., uvedli, že skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených fotovoltaických elektrárnách v důsledku klimatických podmínek, přičemž tento protokol byl podepsán mj. jak A. Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani skutečnost, že ze stejných důvodů při rozhodování o udělení licence nebylo možno akceptovat ani zjevně nepravdivý Předávací protokol k elektrárně z 29. 11. 2010 jako doklad předání dokončené elektrárny vlastníku, když následná Zpráva o revizi elektrické instalace ohledně dané fotovoltaické elektrárny z 27. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, byla zjevně padělaná,
b) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu úmyslně vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03103-43/2011-ERU o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti Z.-S., o udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi elektrické instalace z 6. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., je řádným doložením splněných technických předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise č. j. 13916/2010-ERU ohledně žádosti společnosti Z.-S., o vydání licence na výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité č. j. 13916-13/2010-ERU na fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., a celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že fotovoltaická elektrárna jako celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny a revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když ve správním spise byl založen i Protokol o ústním jednání z 21. 12. 2010 v 13:00 h. na Energetickém regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností S.-S., a Z.-S., uvedli, že skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených fotovoltaických elektrárnách v důsledku klimatických podmínek, přičemž tento protokol byl podepsán mj. jak A. Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani skutečnost, že ze stejných důvodů při rozhodování o udělení licence nebylo možno akceptovat ani zjevně nepravdivý Předávací protokol k elektrárně z 29. 11. 2010 jako doklad předání dokončené elektrárny vlastníku, když následná Zpráva o revizi elektrické instalace ohledně dané fotovoltaické elektrárny z 28. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, byla zjevně padělaná,
následně obě citovaná rozhodnutí převzal dne 13. 2. 2012 kolem 14:00 h. na Energetickém regulačním úřadu JUDr. Pavel Gazárek, právní zástupce společností S.-S., a Z.-S., a zároveň se na místě vzdal práva rozkladu proti těmto rozhodnutím;
kdy toto jednání směřovalo k ponechání v platnosti nezákonných rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licencí společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., na výrobu elektřiny, a tím znemožnění odstranění závadného stavu, který vznikl neoprávněným vydáním licencí, když na základě pravomocných licencí na výrobu elektřiny společností S.-S., a Z.-S., z 31. 12. 2010 a provedeného tzv. prvního paralelního připojení ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila o částku nejméně 868,5 mil.
Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku nejméně 1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s.
r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se sídlem Duhová 1/425, Praha, a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 2.360.650,37 Kč; jen za období od 1.
1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s.
r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36 Kč; společnost ACTHERM, s. r. o., následně refinancovala uhrazené prostředky jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a PREdistribuce, a. s., a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky a společnost ČEZ Prodej, s.
5) A. V. jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu, ačkoli věděla o předchozích četných kontaktech v roce 2011 mezi M. S., tehdy zastupující společnost Klub plynárenských podnikatelů ČR, s. r. o., IČ: 64610764, se sídlem Čapkova 1931/1, Hlučín, jehož byla A. V. jednatelkou a jediným společníkem, a Z. Z., nar. XY, který mj. zastupoval na základě plné moci společnost S.-S., a společnost Z.-S., při úkonech ve správním řízení před Energetickým regulačním úřadem a který byl zároveň otcem A. Z., jednatele společnosti S.-S., a Z. Z., jednatele společnosti Z.-S., a který byl také předsedou představenstva společnosti F. A. S., což byl jediný společník společnosti S.-S., i společnosti Z.-S., a ačkoli věděla, že na Energetickém regulačním úřadu byla vedena správní řízení týkající se obou fotovoltaických elektráren ve vlastnictví společností fakticky ovládaných Z. Z. a bylo připraveno rozhodnutí o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti S.-S., o udělení licence na výrobu elektřiny pro provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., v XY o výkonu 6MW, neboť důkazy, na základě kterých byla vydána licence, se ukázaly jako nepravdivé,
poté, co dne 4. 2. 2012 v 18:34 h. obdržela email od M. S., který obsahoval v příloze návrh zcela opačného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení ve věci žádosti společnosti S.-S., o vydání licence na výrobu elektřiny, ačkoli věděla, že navrhované rozhodnutí je v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť obsahem emailu byla i citace původní adekvátní argumentace úřadu, v době od 4. 2. 2012 do 13. 2. 2012 blíže nezjištěnou formou udělila M. S. souhlas s vydáním tohoto rozhodnutí a dále i souhlas s vydáním obdobného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení ve věci žádosti společnosti Z.-S., o vydání licence na výrobu elektřiny, čímž umožnila, aby následně
M. S. jako ředitelka odboru licencí Energetického regulačního úřadu a jako oprávněná úřední osoba dne 13. 2. 2012 v dopoledních hodinách na Energetickém regulačním úřadu v Jihlavě
a) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03104-43/2011-ERU o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti S.-S., o udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi elektrické instalace z 5. 12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu S.-S., je řádným doložením splněných technických předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise č. j.
13917/2010-ERU ohledně žádosti společnosti S.-S., o vydání licence na výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité č. j. 13917-13/2010-ERU na fotovoltaické elektrárně S.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny a celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že fotovoltaická elektrárna jako celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny a revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když ve správním spise byl založen i Protokol o ústním jednání z 21.
12. 2010 v 13:00 h. na Energetickém regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností S.-S., a Z.-S., uvedli, že skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených fotovoltaických elektrárnách v důsledku klimatických podmínek, přičemž tento protokol byl podepsán mj. jak A. Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani skutečnost, že ze stejných důvodů při rozhodování o udělení licence nebylo možno akceptovat ani zjevně nepravdivý Předávací protokol k elektrárně z 29. 11. 2010 jako doklad předání dokončené elektrárny vlastníku, když následná Zpráva o revizi elektrické instalace ohledně dané fotovoltaické elektrárny z 27.
12. 2010, Ev. č. – REA 158/2010, byla zjevně padělaná,
b) v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu úmyslně vydala jménem Energetického regulačního úřadu Rozhodnutí pod č. j. 03103-43/2011-ERU o zastavení řízení o nařízení obnovy řízení o žádosti společnosti Z.-S., o udělení licence na výrobu elektřiny, které odůvodnila tím, že Zpráva o revizi elektrické instalace z 6. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, vyhotovená V. Č. na fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., je řádným doložením splněných technických předpokladů pro udělení licence ve smyslu § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů, což však bylo zcela v rozporu s tím, co v řízení vyšlo najevo, neboť ve správním spise č. j. 13916/2010-ERU ohledně žádosti společnosti Z.-S., o vydání licence na výrobu elektřiny byl založen Protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité č. j. 13916-13/2010-ERU na fotovoltaickou elektrárnu Z.-S., z 20. 12. 2010, ze kterého vyplývaly závažné nedostatky fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., a celková nedokončenost elektrárny se závěrem, že fotovoltaická elektrárna jako celek nesplňuje k danému dni podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny a revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu, když ve správním spise byl založen i Protokol o ústním jednání z 21. 12. 2010 v 13:00 h. na Energetickém regulačním úřadu, ve kterém zástupci společností S.-S., a Z.-S., uvedli, že skutečně nebyla dokončena propojení na uvedených fotovoltaických elektrárnách v důsledku klimatických podmínek, přičemž tento protokol byl podepsán mj. jak A. Z., tak i Z. Z., přičemž nevzala v úvahu ani skutečnost, že ze stejných důvodů při rozhodování o udělení licence nebylo možno akceptovat ani zjevně nepravdivý Předávací protokol k elektrárně z 29. 11. 2010 jako doklad předání dokončené elektrárny vlastníku, když následná Zpráva o revizi elektrické instalace ohledně dané fotovoltaické elektrárny z 28. 12. 2010, Ev. č. – REA 159/2010, byla zjevně padělaná,
následně obě citovaná rozhodnutí převzal dne 13. 2. 2012 kolem 14:00 h. na Energetickém regulačním úřadu JUDr. Pavel Gazárek, právní zástupce společností S.-S., a Z.-S., a zároveň se na místě vzdal práva rozkladu proti těmto rozhodnutím;
tímto způsobem A. V. podpořila M. S. v jednání směřujícím k ponechání v platnosti nezákonných rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licencí společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., na výrobu elektřiny a tím znemožnění odstranění závadného stavu, který vznikl neoprávněným vydáním licencí, když na základě pravomocných licencí na výrobu elektřiny společností S.-S., a Z.-S., z 31. 12. 2010 a provedeného tzv. prvního paralelního připojení ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila o částku nejméně 868,5 mil.
Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku nejméně 1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky s tím, že jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s.
r. o., škoda ve výši 83.651.335,06 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 44.568.027,06 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se sídlem Duhová 1/425, Praha, a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti S.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., škoda ve výši 4.430.979,04 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost S.-S., o částku nejméně 2.360.650,37 Kč; jen za období od 1.
1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ACTHERM, s. r. o., škoda ve výši 90.415.702,70 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 48.172.032,70 Kč; dále vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného společnost ČEZ Prodej, s. r. o., a v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ve vztahu ke společnosti Z.-S., byla způsobena primárně společnosti ČEZ Prodej, s.
r. o., škoda ve výši 5.438.512,54 Kč, kdy z této částky se neoprávněně obohatila společnost Z.-S., o částku nejméně 2.897.424,36 Kč; společnost ACTHERM, s. r. o., následně refinancovala uhrazené prostředky jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností ČEPS, a. s., a PREdistribuce, a.
Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný V. Č. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce revizního technika na dobu 8 let. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný A. Z. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 700 celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.
Obviněný Z. Z. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 700 celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.
Obviněný J. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný J. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný K. Š. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněná M. S. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či funkce, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení na dobu 10 let.
Obviněná A. V. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
U obviněné I. F. bylo podle § 44 tr. zákoníku upouštěno od uložení souhrnného trestu k trestu, který jí byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 5/2013 ze dne 27. 6. 2014, ve znění rozsudku Vrchního soud v Olomouci sp. zn. 5 To 54/2015 ze dne 21. 10. 2015.
V předmětné věci podali obvinění V. Č., M. S., K. Š., A. V., A. Z. a Z. Z. i státní zástupce ve vztahu k J. H., J. K., A. Z., Z. Z. a M. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. částečně napadený rozsudek zrušil pod bodem I. svého (citovaného) rozhodnutí, a to ohledně obviněných V. Č., A. Z., Z. Z. a A. V. v celém rozsahu, a ohledně obviněných J. H., J. K., K. Š. a M. S. ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných J. H., J. K. a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné A. V. zamítnuto.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl pod bodem II/A. tak, že obviněné V. Č., A. Z. a Z. Z. uznal vinnými z přípravy zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že A. Z. jako jednatel společnosti S.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H., zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., IČ: 00011380, se sídlem Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, v přesně nezjištěné době před jeho doručením na Energetický regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na blíže nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi společností S.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem), podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny S.-S. v XY a podle kterého dílo bylo převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., není dokončena a je ve výstavbě, přičemž dne 9. 12. 2010 byl tento předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správního spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny pro společnost S.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny v XY, kterým bylo prokázáno vlastnictví energetického zařízení společností S.-S., a zároveň i dokončenost uvedeného energetického zařízení;
Z. Z. jako jednatel společnosti Z.-S., IČ: XY, se sídlem XY a J. H., zastupující společnost Železárny Veselí, a. s., v přesně nezjištěné době před jeho doručením na Energetický regulační úřad v Jihlavě s datem 29. 11. 2010 na blíže nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi společností Z.-S. (objednatelem) a společností Železárny Veselí, a. s. (zhotovitelem), podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny Z.-S. v XY a podle kterého dílo bylo převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společnosti Z.-S., není dokončena a je ve výstavbě, přičemž dne 9. 12. 2010 byl tento předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správního spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny v XY, kterým bylo prokázáno vlastnictví energetického zařízení společností Z.-S., a zároveň i dokončenost uvedeného energetického zařízení;
V. Č. jako technik společnosti ACTHERM servis, a. s., IČ: 25142691, se sídlem Tovární 5534, Chomutov a zároveň jako revizní technik dne 5. 12. 2010 v XY vyhotovil výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev. č. – REA 158/2010, na fotovoltaickou elektrárnu společnosti S.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl mezi 1. 12. až 4. 12. 2010 se závěrem, že elektrická instalace je z hlediska bezpečnosti schopna bezpečného provozu, a dále dne 6. 12. 2010 tamtéž vyhotovil výchozí Zprávu o revizi elektrické instalace, Ev.
č. – REA 159/2010, na fotovoltaickou elektrárnu společnosti Z.-S., a v ní uvedl, že revizi provedl mezi 2. 12. až 5. 12. 2010 se závěrem že elektrická instalace je z hlediska bezpečnosti schopna bezpečného provozu, ačkoli věděl, že fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly v rozsahu revidovaných zařízení dokončeny a byly ve výstavbě a nebyly tak splněny podmínky pro úplnost dané revizní zprávy; následně V. Č. zaslal obě uvedené revizní zprávy emailem dne 9.
12. 2010 ve 12:20 h. J. K., obchodnímu řediteli a místopředsedovi představenstva společnosti A. s., který taktéž věděl, že fotovoltaická elektrárna společnosti S.-S., k 5. 12. 2010 a fotovoltaická elektrárna společnosti Z.-S., k 6. 12. 2010 nebyly (v rozsahu revize) dokončeny a byly ve výstavbě, přesto J. K. obě uvedené revizní zprávy zaslal dne 9. 12. 2010 v 16:16 h. mj. J. H. a K. Š., aby následně dne 10. 12. 2010 byly obě revizní zprávy doručeny na Energetický regulační úřad v Jihlavě do správních spisů jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licencí na výrobu elektřiny pro společnost S.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., a pro společnost Z.-S., na provozovnu fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY, kdy těmito zprávami mělo být prokázáno splnění technických předpokladů podle § 7 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen energetický zákon) a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů;
tímto způsobem V. Č. vědomě poskytl vypracováním nepravdivé revizní zprávy pomoc k tomu, aby J. H., J. K., A. Z. a Z. Z. uvedli v omyl Energetický regulační úřad, což tito také učinili s úmyslem, aby Energetický regulační úřad vydal licence na výrobu elektřiny společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., ještě v roce 2010 a poté aby na základě pravomocných licencí a provedeného tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti ACTHERM, s. r. o., IČ: 48024091, Průmyslová 1428/10, Praha 10, ještě v roce 2010 vznikl společnosti S.-S., a společnosti Z.-S., akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost S.-S., neoprávněně obohatila minimálně o částku 868,5 mil. Kč a společnost Z.-S., by se neoprávněně obohatila o částku 1013,2 mil. Kč zejména na úkor společnosti ACTHERM, s. r. o., která by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovala jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky, avšak ke škodě v daném případě nedošlo, neboť Energetický regulační úřad na základě rozhodnutí z 16. 12. 2010 provedl dne 20. 12. 2010 zajištění důkazu ohledáním věci nemovité – fotovoltaické elektrárny společnosti S.-S., a fotovoltaické elektrárny společnosti Z.-S., v XY a zjistil, že obě fotovoltaické elektrárny nejsou dokončeny, že obě nesplňují k danému dni podmínky pro udělení licence a že předložené revizní zprávy neodpovídají skutečnému stavu obou fotovoltaických elektráren.
Za uvedené trestné činy byl obviněný V. Č. nově odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce revizního technika na dobu 8 let. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
Obviněný A. Z. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 700 celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců.
Obviněný Z. Z. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 700 celých denních sazeb po 10.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců.
Pod bodem II/B. citovaného rozsudku byl obviněný J. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný J. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl dle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný K. Š. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Obviněná M. S. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či funkce, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení na dobu 10 let. Dále jí byl výrokem podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 250 celých denních sazeb po 1.000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců.
Odvolací soud pod bodem II/C. svého (citovaného) rozhodnutí obviněnou A. V. podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž bylo spatřováno účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, z části dokonanému a zčásti ukončenému ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v tom smyslu, jak dovodil soud prvního stupně, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byla obviněná stíhaná, stal.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění V. Č., J. H., J. K., M. S., K. Š., A. Z. a Z. Z. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016, podal rovněž nejvyšší státní zástupce, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Dovolání přitom bylo podáno v neprospěch obviněné A. V.
Jako výjimku ze včasnosti dovolání bylo třeba označit doplnění dovolání obviněné S. zaslaná prostřednictvím jejího obhájce Mgr. Josefa Bartončíka. Konkrétně se jedná o podání ze dne 18. 10. 2018 a ze dne 30. 11. 2018. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. lze měnit rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že napadený rozsudek soudu druhého stupně byl obviněné S. doručen dne 23. 4. 2018, jejímu obhájci JUDr. Tomáši Švecovi, Ph.D., pak dne 11. 4. 2018. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1 tr. ř. tak uplynula dne 25. 6. 2018 (doručením napadeného rozsudku obviněné, neboť obhájci bylo doručeno dříve – srov. § 265e odst. 2 tr. ř.). Změny pokud jde o rozsah a důvody dovolání po uplynutí této lhůty tak nemají právní účinky a Nejvyšší soud k nim nepřihlížel.
Obviněný V. Č. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a), k), g) tr. ř. Namítl, že popis trestného činu v napadeném rozsudku i rozsudku Krajského soudu v Brně je neúplný a nesprávný, neboť osobou uvedenou v omyl neměl být Energetický regulační úřad (dále jen ERU), ale Česká republika – ERU, jelikož ERU je pouze organizační složkou státu bez vlastní právní subjektivity. Obdobně tomu bylo i u poškozených, škoda neměla vzniknout společnostem ACTHERM, s.
r. o., a ČEZ Prodej, s. r. o., nýbrž České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, která dotovala výkup elektrické energie. Před soudy neproběhlo dokazování o vrácení dotací. Povinnost vrátit dotace nemůže být předpokládána, ale musí být řádně prokázána, proto nemohou být tyto společnosti uvedeny ve skutkové větě jako poškozené. Dále bylo porušeno právo na spravedlivý proces z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na zákonného soudce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když v předmětné věci rozhodoval soud, který nebyl řádně obsazen.
U Krajského soudu v Brně nebyl stanoven žádný postup pro určení přísedících. V rozvrhu práce pro rok 2013 tohoto soudu bylo uvedeno, že přísedící budou určeni podle seznamu v příloze, avšak ta obsahuje jen jmenný seznam osob. Žádný konkrétní systém při sestavování soudních senátů nebyl a jednalo se o libovůli soudu v rozporu s § 41 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Nebylo tak možné předem určit konkrétní složení senátu a ani dohledat příslušný senát. Obviněný pak poukazuje na judikaturu Ústavního soudu vztahující se k obsazenosti senátu (viz nález sp. zn. II.
ÚS 3213/10 ze dne 2. 6. 2011, nález IV. ÚS 1302/10 ze dne 20. 4. 2011, nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14) a judikaturu Vrchního soudu v Praze ohledně nepříslušnosti soudu během přípravného řízení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 3 VHPS 835/2016-B-315). Vysvětlení soudů, že byl jen omezený počet přísedících, nemůže jít k tíži odsouzených a obsazení senátu musí být známo veřejnosti, aby nedocházelo k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť přidělování nového nápadu nebylo rotačním způsobem, jak bylo stanoveno v rozvrhu práce.
Dále obviněný namítal, že přípravné řízení probíhalo u nepříslušného soudu a státní zástupce si vybral příslušný soud svévolně. V předmětné věci byly návrhy k Městskému soudu v Brně podány státními zástupci z Vrchního soudu v Olomouci, k Okresnímu soudu v Hradci Králové od Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Hradec Králové, což je postup v rozporu s § 18 tr. ř. Místně příslušným soudem měl být Okresní soud v Jihlavě (předány nepravdivé revizní zprávy – místo uvedení v omyl), Okresní soud v Chomutově či Obvodní soud pro Prahu 10 (sídla poškozených společností) anebo Okresní soud v Hodoníně (sídlo S.-S., Z.-S.
– místo obohacení pachatele).
Pod bodem C pak obviněný rozsáhle rozvedl nesprávné právní posouzení předmětné věci. Za prvé, nelze dovodit podle platné právní úpravy, že výchozí revizní zprávy na obě FVE měly být vyhotoveny až po úplném dokončení revidovaných zařízení. Podle soudů obou stupňů mají revize elektrických zařízení obsahovat normy ČSN 33 1500:1990 A ČSN 33 2000-6:2007. Technické normy nejsou obecně závazné podle § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění, jejich používání je založeno na principu dobrovolnosti a řízení jimi nemůže vést k žádným právním důsledkům a trestné odpovědnosti.
Závazností technických norem se zabýval i Ústavní soud, na jehož nález č. 40/08 ze dne 26. 5. 2009 obviněný poukázal, a podle něhož je technická norma závazná pouze v případě, že na ni právní předpis výslovně odkáže. Postup podle normy pouze může pomoci tomu, kdo podle normy postupoval, aby se vyvinil z odpovědnosti za škodu na majetku, životu anebo zdraví. V projednávaném případu nebyl na technické normy učiněn žádný odkaz, proto nejsou závazné a postup podle nich je čistě doporučený. Soudy se touto otázkou zásadního významu nijak nevypořádaly.
Účelem revizní zprávy je pouze ověření stavu elektrického zařízení z hlediska jeho bezpečnosti (v rozsahu a v době jejího provedení), což FVE Z.-S. a S.-S. byly z pohledu nízkého napětí. Obviněný vycházel ze stavu FVE, který byl pro potřeby vypracování revizních zpráv dostatečný a bylo tak možné osvědčit jejich způsobilost k bezpečnému provozu, přičemž postupoval s dobrou vírou, že stav obou FVE je naprosto vyhovující. Zcela tedy absentuje úmysl obviněného. Konkrétní zkoušky, měření či prohlídky, které měl revizní technik provést, je otázkou odbornou a nikoliv právní.
Revize elektrické instalace je možné provést během výstavby a před jejím uvedením do provozu. Obviněný tak postupoval řádně a v souladu se všemi předpisy, když vyhotovil předmětné revizní zprávy, ačkoliv nebyly provedeny až po 100% dokončenosti FVE (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 313/2015-492). Revizní zpráva tak neosvědčuje dokončenost FVE, ale pouze bezpečnost provozu. Případné pochybení revizního technika v tomto případě nelze přičítat k tíži tohoto technika ani samotné FVE, ale k tíži státu.
Dále obviněný nesouhlasí s tvrzením soudů, že revizní zprávy vyhotovené odsouzeným jsou konečnou verzí a prokazují úplné dokončení FVE či jsou nepravdivé, ani s tím, že byly posuzovány pouze vybrané jednoznačně specifikované části nízkonapěťové kabeláže FVE. Nadto dodává, že žádná technická norma ani žádný právní předpis nedefinuje, co se rozumí pod pojmem dokončení elektrické instalace pro účely ověření její bezpečnosti. Znalci se shodli, že obviněný neprováděl měření odporu impedanční smyčky a revizní zpráva je tak pravdivá. Jedná se o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními (smysl, význam a účel) a provedeným dokazováním. Soudy ničím nepodložily, že obviněný dobře věděl, že FVE nebyly způsobilé revize, neboť byly nedokončené, a jejich tvrzení nemá ani zčásti oporu v provedeném dokazování. Vrchní soud dokonce spekuloval, že revizní zprávy měly vyvolat dojem, že se jedná o revizi celého zařízení, což je podle názoru obviněného nesmyslné, stejně jako to, že by se mělo jednat o revizní zprávy na zakázku.
Obviněný rozporuje uvedení v omyl a provedení majetkové dispozice jako implicitního předpokladu trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, kdy musí být dána příčinná souvislost mezi omylem určité osoby, obohacením pachatele nebo jiné osoby, škodou na cizím majetku a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na cizím majetku. Obviněný odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 11 Tdo 902/2003, sp. zn. 6 Tdo 653/2012). Osobou uvedenou v omyl byl ERU, ale škoda byla způsobena společnosti ACTHERM, s. r. o., a později ČEZ Prodej, s. r. o. ERU jako osoba uvedená v omyl neučinila žádnou majetkovou dispozici, kterou by došlo ke způsobení škody a obohacení odsouzených. Udělení licence na výrobu elektřiny nelze považovat za majetkovou dispozici, neboť licence je veřejnoprávní licencí – správním rozhodnutím. Analogie v tomto případě není možná, neboť analogie v trestním právu hmotném vedoucí k rozšiřování trestní represe je absolutně nepřípustná. Navíc pro získání výkupních cen roku 2010 bylo nezbytné splnit dvě podmínky – paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě a účinná licence na výrobu elektřiny. Samotná licence tak nárok na výkupní cenu nezaložila.
Obviněný dále namítal, že uvedení v omyl konkrétního úředníka je odlišná od situace od uvedení v omyl celého ERU (oproti jiným solárním kauzám) a potřeba tak provádět odlišné dokazování (distribuční společnost vs. konkrétní pracovníci distribuční společnosti). Poškozenou osobou by měla být Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, která dotovala výkup energie, nikoliv společnosti uvedené ve skutkové větě. ERU navíc není osobou, kterou by bylo možné uvést v omyl (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 229/2004 ze dne 28.
4. 2005). Řízení před ERU je ovládáno zásadou materiální pravdy a volného hodnocení důkazů, přičemž ERU měl postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a účastník řízení nemá zákonem sankciovanou povinnost uvádět pravdivé údaje. Nelze akceptovat názor, že ERU rozhoduje na základě listin dodaných od žadatele o licenci a řízení tak je v zásadě jen písemné. Oběma obecnými soudy nebyl prokázán úmysl, jak přímý, tak nepřímý, resp. úmyslné zavinění nebylo podloženo žádnými konkrétními důkazy či úvahami, přičemž úvahy soudu by měly být individualizované pro každého odsouzeného (odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III.
ÚS 722/09 ze dne 7. 1. 2010). Nikdy nebylo prokázáno, že by obviněný měl v úmyslu uvést ERU v omyl, pouze vyhotovil revizní zprávy, které odpovídají zákonným požadavkům a skutečnému stavu revidovaných elektrických instalací. O úmyslné jednání by šlo, kdyby věděl, že se bude od ledna 2011 měnit cena výkupu elektrické energie, což však prokázáno nebylo, a ani skutečnost, že nepravdivé revizní zprávy budou sloužit pro účely licenčního řízení. Revizní zprávy pouze zaslal nadřízenému K. (spoluobviněnému), a tím pro něho věc skončila.
Nevznikl mu ani žádný majetkový prospěch, a tak neměl objektivní důvod páchat takovou trestnou činnost. Obviněný konstatoval, že se s ostatními spoluobviněnými neznal a ani s nimi nespolupracoval, čehož si byl vědom i Vrchní soud v Olomouci, který změnil právní kvalifikaci skutku. Proti tomuto kroku odvolacího soudu obviněný namítá, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu a jedná se o porušení ústavních práv zaručených Listinou základních práv a svobod a porušení zásady dvojinstačnosti. Kdyby obviněný věděl, že bude stíhán za přípravu trestného činu podvodu, nikoliv pokusu, uzpůsobil by tomu obhajobu už od počátku.
Pokud došlo k překvalifikování na přípravu až v meritorním rozhodnutí, došlo tím k faktickému obejití povinnosti dvojinstačnosti trestního řízení, tj. možnost podat proti rozhodnutí první instance opravný prostředek. Příprava zvlášť závažného zločinu je jednáním úmyslným, při němž úmysl musí zahrnovat všechny skutečnosti, které tvoří znaky konkrétního způsobu přípravy. Podle názoru obviněného nebyla naplněna podmínka individualizace přípravy ke spáchání konkrétního zvlášť závažného zločinu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 139/2016) a pomocník musí mít alespoň hrubou představu o trestném činu pachatele (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 485/2006), s tímto se však nevypořádal odvolací soud.
Obviněný také poukázal na nedostatky v provedeném dokazování, konkrétně na opomenuté důkazy, důkazy opatřené nezákonným způsobem, extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy. Za opomenutý důkaz považuje neprovedení navržených znaleckých posudků, když bylo soudy pouze konstatováno, že jsou nadbytečné a řeší jen právní otázky. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť znalecké posudky jsou důležitým prostředkem k prokazování neviny odsouzených a soud je vázán závěry znaleckých posudků po stránce technické, odbornostní a praktické.
Soudy se od názorů ze znaleckých posudků nemohou odchýlit bez ohledu na jejich osobní názor (jiné technické, odbornostní či praktické zjištění, nevěrohodnost), pouze revizním posudkem a v případech jako např. podjatost znalce, neoprávněnost znalce k podání znaleckého posudku, nesplnění předpokladů, vyvrácení revizním posudkem, doznání znalce o nesprávnosti znaleckého posudku, a případy podle § 109 až § 110a tr. ř. Obviněný připomíná, že jednotliví znalci a znalecké ústavy vypracovaly znalecké posudky samostatně, nezávisle, bez zájmu na věci, bez předchozí domluvy.
Neexistuje důvod, proč navržené znalecké posudky zpochybňovat. Naproti tomu se soudy opíraly o neodborné závěry – znalecký posudek ČVUT (nemá oprávnění v oblasti bezpečnosti), odborné vyjádření TIČR (není znalcem ani znaleckým ústavem), výslechů zaměstnanců ERU (nejsou znalci ani revizní technici a odborníci). Vrchní soud tak pochybil, když opomněl provést předmětné znalecké posudky a odborná vyjádření Komory revizních techniků či stanovisko prof. Jelínka, dále neprovedením výslechů svědků Z., K., J., G., jež měly objasnit rozvětvenost FVE.
Dále namítl, že nařízení odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. jako operativního prostředku policejního orgánu bylo nezákonné, neboť jeho odůvodnění je velmi stručné a obecné, když konstatuje, že odposlechy opatřené důkazy nebylo možné obstarat jiným způsobem a po obhajobě požaduje, aby takový alternativní postup navrhla, což je absurdní (není vysvětleno, proč účelu nelze dosáhnout jinak, nebo proč by to jinak bylo ztížené). Závěr o odůvodněnosti nařízených odposlechů vrchní soud dělá zpětně, a to až na základě jimi zjištěných poznatků, přičemž by v odůvodnění měly být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti (nález Ústavního soudu ze dne 23.
5. 2007, sp. zn. II ÚS 615/06, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013). Příkaz Městského soudu v Brně č. j. V 25-9/2011 ze dne 1. 7. 2011 a příkaz téhož soudu č. j. V 25-6/2011 ze dne 27. 5. 2011 neobsahují veškeré náležitosti podle § 88 odst. 2 tr. ř. (např. délku odposlechů, řádné odůvodnění). Nepostačí pouze podezření, že obviněný a další osoby se mohli podílet na údajném nezákonném postupu při získávání licence pro provoz FVE s tím, že podezřelé osoby budou předvolány k výslechu a mohly by se telefonicky domlouvat.
Navíc se odvolací soud nevyrovnal s námitkami obhajoby na nezákonnost odposlechů, když se jedná o nepřezkoumatelnou vadu řízení a poznatky nelze použít jako důkaz, a tak k nim nelze přihlížet. Dále obviněný poukazuje na „plody z otráveného stromu“, kdy by i na ostatní důkazy získané na základě nezákonných odposlechů nemělo být nahlíženo (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 757/2000). A v neposlední řadě obviněný namítá, že soudy zjištěné zkutečnosti nemají oporu v provedeném dokazování, zejména že zpracovával zprávy pro odsouzené Z.
a že jsou pro ně klíčové, ve zprávách uvedl, že elektrárny jsou z hlediska bezpečnosti schopny bezpečného provozu, dále že revizní zprávy byly nepravdivé, že revizi energetického zařízení lze provést až po dokončení, přičemž obviněný prokázal v řízení opak. Naopak bylo prokázáno, že byl v rozhodné době revizním technikem společnosti ACTHERM servis, a. s., ani slůvkem nelhal ve svých zprávách, vypracoval revizní zprávu na vybrané explicitně pojmenované části kabeláže, obě revizní zprávy zaslal obchodnímu řediteli a předsedovi představenstva společnosti A.
s., spoluobviněnému K., obě elektrárny jsou bezpečné (dokončenost FVE přes 99,9 %, obě elektrárny vyráběly elektřinu, neexistovala norma stanovující postup revizních techniků, nebyl stanoven postup pro revizi FVE). Na závěr svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j. 5 To 56/2016-11134, a rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 7/2013, ve výrocích o vině i trestu týkající se obviněného V.
Č. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušené části obsahově navazující. Dále aby Nejvyšší soud podle § 265m tr. ř.
rozhodl sám tak, že obviněný Č. se zprošťuje obžaloby. Pro případ, že by nebyly shledány podmínky pro postup podle § 265m tr. ř., navrhuje obviněný, aby bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 1 tr. ř. tak, že se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se věc přikazuje jinému senátu Krajského soudu v Brně.
Obviněný J. H. v mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. Namítl, že již v odvolacím řízení poukázal na porušení základní zásady trestního řízení podle § 2 odst. 1 tr. ř. ve spojení s porušením práva ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když byl odňat svému zákonnému soudci v rozporu s rozvrhem práce na rok 2013. Obhajoba pro přezkum procesního postupu soudu prvního stupně nabídla podrobnou analýzu, jejíž výsledky byly v extrémním rozporu se zprávou místopředsedy Krajského soudu v Brně (opatřeno soudem).
Odvolací soud si bez dalšího dokazování vypomohl nekonformním výkladem judikatury a absurdním argumentem o časovém hledisku pro obhajobou uplatněné vady. Ovšem o možném nezákonném postupu v přidělování věcí u Krajského soudu v Brně se obhajoba dozvěděla z reportáží TV PRIMA až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného měl posuzovanou věc projednávat senát 39 T a zcela absentuje úplnost a konkrétnost zprávy místopředsedy Krajského soudu v Brně k části jím uplatněné obhajoby během odvolání.
Obviněný očekával podání zcela jasného a konkrétního stanoviska soudu tak, aby byly kvalifikovaně odstraněny pochybnosti o tak zásadní vadě řízení. Obviněný rozporuje závěr soudu prvního stupně, jakož i soudu odvolacího ohledně trestní odpovědnosti za následek za poměrně jednoduché důkazní konstrukce, když svým jednáním (zaviněným) bez jakéhokoliv přerušení příčinné souvislosti měl způsobit následek v podobě nezákonně vydané licence, neboť mělo jít o řetězec událostí zřejmě logicky očekávaných, přičemž podle právní teorie by měl být dán příčinný vztah mezi jednáním a následkem a mezi jednáním a účinkem jako hmotným předmětem útoku.
Již podle argumentace odvolání obviněného měla být prokázána vědomost o stavu výstavby či dokončenosti FVE v době podpisu předávacích protokolů a jaké účinky může tato listina vyvolat v licenčním řízení. Oba soudy zcela nepatřičně dovodily, že takovou listinou bylo prokazováno vlastnické právo a zároveň dokončenost energetického zařízení, byť je to nepodstatné podle metodického návodu ERU a podle energetického zákona včetně prováděcí vyhlášky pro ERU. Opakovaně zdůrazňuje, že z jeho pracovního zařazení v holdingu „Z-GROUP“ nevyplývaly žádné konkrétní úkoly/povinnosti, které by vedly prostřednictvím udělené licence k získání výhodné kupní ceny elektrické energie, a to za každou cenu do konce roku 2010.
Obviněný se neztotožnil se závěrem soudů, že si byl vědom nedokončenosti obou FVE, neboť toto tvrzení nebylo soudy prokázáno konkrétními důkazy a ani nebylo uvedeno, kdy a kde se se stavebním stavem měl seznámit (dovozují pouze z obsahu Výzvy k odstranění nedostatků jako podání zaslané ERU pod sp. zn. LIC-13917/2010-ERU ze dne 9. 12. 2010 do datové schránky S.-S., a Z.-S., a z ní vyplývajících nedostatků).
Obviněný uvedl, za jakých pro něj podstatných okolností se rozhodl podepsat předávací protokoly (stavebním úřadem povolen zkušební provoz, před tímto rozhodnutím provedena revize NN revizním technikem, smluvní partner FVE Actherm servis, s. r. o., jako zhotovitel zaslal 9. 12. 2010 objednateli Železárny Veselí, a. s., výchozí zprávy vyhotovené k 5. 12. 2010 a 6. 12. 2010), a že předávací protokoly musel použít někdo jiný, aby jejich obsahem uvedl v omyl ERU při rozhodování o splnění předpokladů pro udělení licence.
Dále obviněný namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu se zásadou totožnosti skutku. Odvolání směřovalo jak do výroku o vině, tak i trestu, avšak odvolací soud odvolání zamítl. Oba soudy obviněnému přisuzují pokračující trestné jednání ve smyslu § 116 tr. zákoníku s počátkem podepsání předávacích protokolů a skutkově uvádějící ERU v omyl falešnými revizními zprávami, což mělo vést k vědomosti o nedokončenosti obou FVE i nezpůsobilosti k provedení revize. Obviněný argumentuje, že tato tvrzení nevyplývají ze žádného důkazu, aby si mohl být vědom, že ERU bude uveden v omyl s následkem nesplnění technických předpokladů při posuzování důkazů ve správním řízení.
Zcela mimo logickou pozornost orgánů činných v trestním řízení zůstal fakt, že Š. měl provést v RZ REA 159/2010 změnu v datu vydání na 28. 10. 2010, což by bylo v rozporu se záměrem obviněného a i v rozporu s pokynem nadřízeného, který původně vydal spoluobviněný Č. k datu 6. 12. 2010. U obou soudů absentují důkazy podložené závěry o trestném jednání obviněného spočívající v odeslání e-mailu obsahujícího pokyn ke změně dat původních revizních zpráv, a tak naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr.
zákoníku (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 669/2005 ze dne 5. 9. 2006). Na závěr svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j. 5 To 56/2016, v rozsahu výroku I. o částečném zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, ohledně obviněného H. ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, v rozsahu výroku II. o trestu v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 1 tr.
ř. dále požaduje zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, ohledně obviněného H. v celém rozsahu a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby Nejvyšší soud přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl za současného přikázání věci jinému senátu. Obviněný navrhl, aby předseda soudu prvního stupně ve smyslu § 265h odst. 3 tr.
ř. předložil předmětnou věc Nejvyššímu soudu s návrhem na přerušení výkonu rozhodnutí napadeného rozsudku nebo neučiní-li tak předseda senátu soudu prvního stupně, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o přerušení výkonu napadeného rozsudku podle § 265o odst. 1 tr. ř.
Obviněný J. K. v mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a), g), k) tr. ř. Ve své podstatě opírá dovolání o stejné námitky jako spoluobviněný V. Č. (obě dovolání sepsána stejným obhájcem). Namítl, že popis trestného činu v napadeném rozsudku i rozsudku Krajského soudu v Brně je neúplný a nesprávný, neboť osobou uvedenou v omyl neměl být ERU, ale Česká republika – ERU, jelikož ERU je pouze organizační složkou státu bez vlastní právní subjektivity.
Obdobně tomu bylo i u poškozených, škoda neměla vzniknout společnostem ACTHERM, s. r. o., a ČEZ Prodej, s. r. o., nýbrž České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, která dotovala výkup elektrické energie. Před soudy neproběhlo dokazování o vrácení dotací. Povinnost vrátit dotace nemůže být předpokládána, ale musí být řádně prokázána, proto nemohou být tyto společnosti uvedeny ve skutkové větě jako poškozené. Dále bylo porušeno právo na spravedlivý proces z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na zákonného soudce z čl.
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když v předmětné věci rozhodoval soud, který nebyl řádně obsazen. U Krajského soudu v Brně nebyl stanoven žádný postup pro určení přísedících. V rozvrhu práce pro rok 2013 tohoto soudu bylo uvedeno, že přísedící budou určeni podle seznamu v příloze, avšak ta obsahuje jen jmenný seznam osob. Žádný konkrétní systém při sestavování soudních senátů nebyl a jednalo se o libovůli soudu v rozporu s § 41 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Nebylo tak možné předem určit konkrétní složení senátu a ani dohledat příslušný senát.
Obviněný pak poukazuje na judikaturu Ústavního soudu vztahující se k obsazenosti senátu (viz nález sp. zn. II. ÚS 3213/10 ze dne 2. 6. 2011, nález sp. zn. IV. ÚS 1302/10 ze dne 20. 4. 2011, nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14) a judikaturu Vrchního soudu v Praze ohledně nepříslušnosti soudu během přípravného řízení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 3 VHPS 835/2016-B-315). Vysvětlení soudů, že byl jen omezený počet přísedících, nemůže jít k tíži odsouzených a obsazení senátů musí být známa veřejnosti, aby nedocházelo k porušení čl.
38 Listiny základních práv a svobod, neboť přidělování nového nápadu nebylo rotačním způsobem, jak bylo stanoveno v rozvrhu práce.
Dále obviněný namítal, že přípravné řízení probíhalo u nepříslušného soudu a státní zástupce si vybral příslušný soud svévolně. V předmětné věci byly návrhy k Městskému soudu v Brně podány státními zástupci z Vrchního soudu v Olomouci, k Okresnímu soudu v Hradci Králové od Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Hradec Králové, což je postup v rozporu s § 18 tr. ř. Místně příslušným soudem měl být Okresní soud v Jihlavě (předány nepravdivé revizní zprávy – místo uvedení v omyl), Okresní soud v Chomutově či Obvodní soud pro Prahu 10 (sídla poškozených společností) anebo Okresní soud v Hodoníně (sídlo S.-S., Z.-S.
– místo obohacení pachatele). Pod bodem C pak obviněný rozsáhle rozvedl nesprávné právní posouzení zcela totožně jako spoluobviněný Č. Za prvé, nelze dovodit podle platné právní úpravy, že výchozí revizní zprávy na obě FVE měly být vyhotoveny až po úplném dokončení revidovaných zařízení. Podle soudů obou stupňů mají revize elektrických zařízení obsahovat normy ČSN 33 1500:1990 A ČSN 33 2000-6:2007. Technické normy nejsou obecně závazné podle § 4 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění, jejich používání je založeno na principu dobrovolnosti a řízení jimi nemůže vést k žádným právním důsledkům a trestné odpovědnosti.
Závazností technických norem se zabýval i Ústavní soud, na jehož nález č. 40/08 ze dne 26. 5. 2009 obviněný poukázal, a podle něhož je technická norma závazná pouze v případě, že na ni právní předpis výslovně odkáže. Postup podle normy pouze může pomoci tomu, kdo podle normy postupoval, aby se vyvinil z odpovědnosti za škodu na majetku, životu anebo zdraví. V projednávaném případu nebyl na technické normy učiněn žádný odkaz, proto nejsou závazné a postup podle nich je čistě doporučený. Soudy se s touto otázkou zásadního významu nijak nevypořádaly.
Účelem revizní zprávy je pouze ověření stavu elektrického zařízení z hlediska jeho bezpečnosti (v rozsahu a v době jejího provedení), což FVE Z.-S. a S.-S. byly z pohledu nízkého napětí. Obviněný vycházel ze stavu FVE, který byl pro potřeby vypracování revizních zpráv dostatečný a bylo tak možné osvědčit jejich způsobilost k bezpečnému provozu, přičemž postupoval s dobrou vírou, že stav obou FVE je naprosto vyhovující. Zcela tedy absentuje úmysl obviněného. Konkrétní zkoušky, měření či prohlídky, které měl revizní technik provést, jsou otázkami odbornými a nikoliv právními.
Revize elektrické instalace je možné provést během výstavby a před jejím uvedením do provozu. Spoluobviněný Č. tak postupoval řádně a v souladu se všemi předpisy, když vyhotovil předmětné revizní zprávy, ačkoliv nebyly provedeny až po 100% dokončenosti FVE (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 313/2015-492). Revizní zpráva tak neosvědčuje dokončenost FVE, ale pouze bezpečnost provozu. Případné pochybení revizního technika v tomto případě nelze přičítat k tíži tohoto technika ani samotné FVE, ale k tíži státu.
Za další obviněný nesouhlasí s tvrzením soudů, že revizní zprávy vyhotovené spoluobviněným Č. jsou konečnou verzí a prokazují úplné dokončení FVE či jsou nepravdivé, ani s tím, že byly posuzovány pouze vybrané jednoznačně specifikované části nízkonapěťové kabeláže FVE. Nadto dodává, že žádná technická norma ani žádný právní předpis nedefinuje, co se rozumí pod pojmem dokončení elektrické instalace pro účely ověření její bezpečnosti. Znalci se shodli, že spoluobviněný Č. neprováděl měření odporu impedanční smyčky a revizní zpráva je tak pravdivá. Jedná se o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními (smysl, význam a účel) a provedeným dokazováním. Soudy ničím nepodložily, že spoluobviněný Č. dobře věděl, že FVE nebyly způsobilé revize, neboť byly nedokončené, a jejich tvrzení nemá ani zčásti oporu v provedeném dokazování. Vrchní soud dokonce spekuloval, že revizní zprávy měly vyvolat dojem, že se jedná o revizi celého zařízení, což je podle názoru obviněného nesmyslné, a že by se mělo jednat o revizní zprávy na zakázku.
Obviněný rozporuje uvedení v omyl a provedení majetkové dispozice jako implicitního předpokladu trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, kdy musí být dána příčinná souvislost mezi omylem určité osoby, obohacením pachatele nebo jiné osoby, škodou na cizím majetku a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na cizím majetku. Obviněný odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 11 Tdo 902/2003, sp. zn. 6 Tdo 653/2012). Osobou uvedenou v omyl byl ERU, ale škoda byla způsobena společnostem ACTHERM, spol. s r. o., a později ČEZ Prodej, s. r. o. ERU jako osoba uvedená v omyl neučinila žádnou majetkovou dispozici, kterou by došlo ke způsobení škody a obohacení odsouzených. Udělení licence na výrobu elektřiny nelze považovat za majetkovou dispozici, neboť licence je veřejnoprávní licencí – správním rozhodnutím. Analogie v tomto případě není možná, neboť analogie v trestním právu hmotném vedoucí k rozšiřování trestní represe je absolutně nepřípustná. Navíc pro získání výkupních cen roku 2010 bylo nezbytné splnit dvě podmínky – paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě a účinná licence na výrobu elektřiny. Samotná licence tak nárok na výkupní cenu nezaložila.
Obviněný dále namítal, že uvedení v omyl konkrétního úředníka je odlišné od situace od uvedení v omyl celého ERU (oproti jiným solárním kauzám) a je potřeba tak provádět odlišné dokazování (distribuční společnost vs. konkrétní pracovníci distribuční společnosti). Poškozenou osobou by měla být Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, která dotovala výkup energie, nikoliv společnosti uvedené ve skutkové větě. ERU navíc není osobou, kterou by bylo možné uvést v omyl (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.
4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004). Řízení před ERU je ovládáno zásadou materiální pravdy a volného hodnocení důkazů, přičemž ERU měl postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a účastník řízení nemá zákonem sankciovanou povinnost uvádět pravdivé údaje. Nelze akceptovat názor, že ERU rozhoduje na základě listin dodaných od žadatele o licenci a řízení tak je v zásadě jen písemné. Oběma soudy nebyl prokázán úmysl, jak přímý, tak nepřímý, resp. úmyslné zavinění nebylo podloženo žádnými konkrétními důkazy či úvahami, přičemž úvahy soudu by měly být individualizované pro každého odsouzeného (odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 7.
1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09). Nikdy nebylo prokázáno, že by obviněný měl v úmyslu uvést ERU v omyl, pouze spoluobviněný Č. vyhotovil revizní zprávy, které odpovídají zákonným požadavkům a skutečnému stavu revidovaných elektrických instalací, a obviněný je přeposlal třetí osobě, přičemž jakýkoliv zlý úmysl prokázán nikdy nebyl. O úmyslné jednání by šlo, kdyby věděl, že se bude od ledna 2011 měnit cena výkupu elektrické energie, což však prokázáno nebylo, a ani skutečnost, že nepravdivé revizní zprávy budou sloužit pro účely licenčního řízení.
Nevznikl mu ani žádný majetkový prospěch, a tak neměl objektivní důvod páchat takovou trestnou činnost. Naopak bylo prokázáno, že spoluobviněný Č. zpracovával revizní zprávy pro svého zaměstnavatele v rámci plnění svých povinností, a prokázáno nebylo, že by spoluobviněný Č. věděl o tom, že revizní zprávy jsou důležité pro získání licencí. Spoluobviněný Č. poslal vyhotovené revizní zprávy obviněnému jako svému nadřízenému, a tím pro něho celá věc skončila, když neměl povědomost o dalším naložení s revizními zprávami.
Totéž platí i u obviněného, který jen revizní zprávy ze dne 5. 12. 2010 a 6. 12. 2010 poslal druhé smluvní straně v rámci plnění milníků smlouvy o dílo. Zcela striktně odmítá, že by posílal revizní zprávy z důvodu předložení na ERU nebo ERU uvést v omyl. Obviněný spoléhal na správnost revizních zpráv spoluobviněného Č., tj. odborníka s 30 letou praxí, což je při takových projektech standardní záležitostí. Svůj závěr o neúmyslném zavinění dokládá rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 334/2017, a rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 19.
1. 2011, sp. zn. 5 To 848/2010, (týkající se odborných rad). O revizních zprávách ze dne 27. 12. 2010 a 28. 12. 2010 neměl tušení, dozvěděl se o nich až 28. 6. 2011, kdy mu e-mailem bylo sděleno, že byly aktualizovány původní revizní zprávy. Lživě byly obviněnému spoluobviněným H.
popsány důvody nových zpráv. Obviněný pouze přeposlal spoluobviněnému H. původní revizní zprávy konvertované do programu Word, samotná konverze byla provedena panem H. Druhé smluvní straně bylo sděleno, že si má zajistit vlastního revizního technika, neboť spoluobviněný Č. byl nemocný. Jelikož se obviněný nepodílel na padělání revizních zpráv, nemohl ERU uvést v omyl, a proto se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu o aktivitě na kompletním skutkovém ději včetně falzifikace a vzniku škody. Nebylo soudy prokázáno, kdo revizní zprávy vytiskl a na ERU doručil.
Dále namítá, že Vrchní soud v Olomouci měl obdobně jako v případě spoluobviněného Č. dovodit, že obviněný nejednal ve spolupachatelství. Rozvíjí úvahy o nutnosti úmyslného společného jednání podle § 23 tr. zákoníku zahrnující společné jednání a sledování společného cíle spočívajícího v porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem, přičemž společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů. Důležitá je vědomost. Provedené dokazování nijak spolupachatelství obviněného s dalšími nenasvědčuje. Obviněný vystupoval jako statutární orgán zhotovitele odpovědný za milníky ve smlouvě o dílo. Úhrada ceny za dílo nebyla podmíněna získáním licence do konce roku 2010 ani se k tomuto datu nevázala žádná sankce, proto neměl jakýkoliv důvod ke sledování společného cíle. Naopak spoluobvinění H. a Š. pracovali pro objednatele, který potřeboval licence získat do konce roku 2010 – tím je cíl odlišný. Se spoluobviněnými bratry Z. se poznal až zahájením trestního řízení. Obviněný neporušil žádný zájem chráněný trestním zákonem (předal revizní zprávy, odmítl zpracovat nové, po půl roce se dozvěděl o použití jeho materiálů) a absentuje důkaz o jakékoliv společné domluvě.
Obviněný také poukázal na nedostatky v provedeném dokazování, konkrétně na opomenuté důkazy, důkazy opatřené nezákonným způsobem, extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy. Za opomenutý důkaz považuje neprovedení navržených znaleckých posudků, když bylo soudy pouze konstatováno, že jsou nadbytečné a řeší jen právní otázky. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť znalecké posudky jsou důležitým prostředkem k prokazování neviny odsouzených a soud je vázán závěry znaleckých posudků po stránce technické, odbornostní a praktické. Soudy se od názorů znaleckých posudků nemohou odchýlit bez ohledu na jejich osobní názor (jiné technické, odbornostní či praktické zjištění, nevěrohodnost), pouze revizním posudkem a v případech jako např. podjatost znalce, neoprávněnost znalce k podání znaleckého posudku, nesplnění předpokladů, vyvrácení revizním posudkem, doznání znalce o nesprávnosti znaleckého posudku, a případy podle § 109 až § 110a tr. ř. Obviněný připomíná, že jednotliví znalci a znalecké ústavy vypracovali znalecké posudky samostatně, nezávisle, bez zájmu na věci, bez předchozí domluvy. Neexistuje důvod, proč navržené znalecké posudky zpochybňovat. Naproti tomu se soudy opíraly o neodborné závěry – znalecký posudek ČVUT (nemá oprávnění v oblasti bezpečnosti), odborné vyjádření TIČR (není znalcem ani znaleckým ústavem), výslechy zaměstnanců ERU (nejsou znalci ani revizní technici a odborníci). Vrchní soud tak pochybil, když opomněl provést předmětné znalecké posudky a odborná vyjádření Komory revizních techniků či stanovisko prof. Jelínka, dále neprovedením výslechů svědků Z., K., J., G., jež měly objasnit rozvětvenost FVE.
Dále nařízení odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. jako operativního prostředku policejního orgánu bylo nezákonné, neboť jeho odůvodnění je velmi stručné a obecné, když konstatuje, že odposlechy opatřené důkazy nebylo možné obstarat jiným způsobem a po obhajobě požaduje, aby takový alternativní postup navrhla, což je absurdní (není vysvětleno, proč účelu nelze dosáhnout jinak, nebo proč by jinak bylo ztížené). Závěr o odůvodněnosti nařízených odposlechů vrchní soud dělá zpětně, a to až na základě jimi zjištěných poznatků, přičemž by v odůvodnění měly být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti (nález Ústavního soudu ze dne 23.
5. 2007, sp. zn. II ÚS 615/06, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013). Příkaz Městského soudu v Brně č. j. V 25-9/2011 ze dne 1. 7. 2011 a příkaz téhož soudu č. j. V 25-6/2011 ze dne 27. 5. 2011 neobsahují veškeré náležitosti podle § 88 odst. 2 tr. ř. (např. délku odposlechů, řádné odůvodnění). Nepostačí pouze podezření, že obviněný a další osoby se mohli podílet na údajném nezákonném postupu při získávání licence pro provoz FVE s tím, že podezřelé osoby budou předvolány k výslechu a mohly by se telefonicky domlouvat.
Navíc se odvolací soud nevyrovnal s námitkami obhajoby na nezákonnost odposlechů, když se jedná o nepřezkoumatelnou vadu řízení a poznatky nelze použít jako důkaz, a tak k nim nelze přihlížet. Dále obviněný poukazuje na „plody z otráveného stromu“, kdy by i na ostatní důkazy získané na základě nezákonných odposlechů nemělo být nahlíženo (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 757/2000). A v neposlední řadě obviněný namítá, že soudy zjištěné skutečnosti nemají oporu v provedeném dokazování, zejména že zaslal spoluobviněným H.
a Š. revizní zprávy, aby byly následně doručeny na ERU (získání licence, splnění technických předpokladů podle energetického zákona), že věděl o nepravdivosti revizních zpráv spoluobviněného Č. (např. shodné stanovisko znalců z oblasti FVE a bezpečnosti o kvalitě, nezkušenost v oblasti provádění revizí a sepisování revizních zpráv, věrohodnost zpráv, neexistence právní normy o podobě revizní zprávy), že věděl, že provedení výchozí revize lze provést až po dokončení (např. nemá vzdělání, praxi, oprávnění ani zkušenosti s kabeláží nízkého napětí, neexistuje právní norma ani definice dokončení energetického zařízení), že s dalšími spoluobviněnými uvedli v omyl ERU, na základě padělaných zpráv o revizi elektrické instalaci získali na FVE S.-S., a Z.-S., licence na výrobu elektřiny (např. razítko a podpis se nezkonvertovaly, opakovaně žádal spoluobviněného Č.
o objasnění pozdějších revizních zpráv, dlouho o nových revizích nevěděl, chybí úmysl padělání), že na základě padělaných revizních zpráv o revizi získaly FVE pravomocné licence na výrobu elektřiny ve prospěch společnosti S.-S., a Z.-S., že výrok o zaslání e-mailem H. obou revizních zpráv vyhotovených spoluobviněným Č. dne 23. 12. 2010 není úplný, obdobně jako tvrzení, že spoluobviněný Č. byl nemocný od 18. 12. 2010.
Naopak bylo prokázáno, že v rozhodné době byl obchodním ředitelem a místopředsedou představenstva společnosti A. s., a nadřízeným spoluobviněného Č., který obě předmětné revizní zprávy zaslal dne 9. 12. 2010 obviněnému, jenž je zaslal druhé smluvní straně s cílem plnit milník smlouvy o dílo, věděl, že podřízený je nemocen a z tohoto důvodu nesouhlasil s vyhotovením nových revizních zpráv. Podle znaleckých posudků lze dovodit, že celková dokončenost FVE byla přes 99,9 % a revizní zprávy byly naprosto v pořádku a že v rozhodné době neexistovala žádná norma, která by stanovovala postup revizních techniků při zpracovávání revizí FVE.
Na závěr svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j. 5 To 56/2016-11134, a rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 7/2013, ve výrocích o vině i trestu týkající se obviněného J. K. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušené části obsahově navazující. Dále aby Nejvyšší soud podle § 265m tr.
ř. rozhodl sám tak, že obviněný K. se zprošťuje obžaloby. Pro případ, že by nebyly shledány podmínky pro postup podle § 265m tr. ř., navrhuje obviněný, aby bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 1 tr. ř. tak, že se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se věc přikáže jinému senátu Krajského soudu v Brně.
Obviněná M. S. v mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že rozhodnutí obou soudů nejsou správná, neboť celou problematiku nesprávně právně posoudily na základě zjištěného skutkového stavu a zjištěný skutkový stav je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Obviněná se vyjadřuje k objektivní i subjektivní stránce trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Tvrdí, že jí bylo kladeno za vinu vydání licencí v rozporu s § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, když akceptovala revizní zprávy z 5. 12. 2010 navzdory dalším důkazům ve spise (prohlídky FVE, zápis jednání). Avšak úřední osoba je povinna postupovat v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a adekvátního odůvodnění rozhodnutí, přičemž předmětné licence z povahy věci odůvodnění neobsahují. V rámci obnovy řízení o udělení licencí předmětným FVE bylo obsahem spisu oznámení Policie ČR, sdělující podezření na nesprávnost či padělání revizních zpráv.
Jednalo se však o pouhé podezření a nikoliv o relevantní závěr orgánů činných v trestním řízení, z něhož by mohla obviněná vycházet při rozporování revizních zpráv, neboť neobsahovalo fundovaný závěr. ERU nepřísluší přezkum revizních zpráv, v opačném případě by jejich předkládání postrádalo smysl i způsobilost revizních techniků. Pravdivost důkazů během obnovy řízení podle § 100 a násl. správního řádu musí být shledána nesporně a autoritativně. Sdělení Policie ČR ze dne 20. 6. 2011 za autoritativní považovat nelze, navíc když policejní orgán není kompetentní osobou, která by se mohla závazným způsobem vyjadřovat k pravdivosti či nepravdivosti listin.
Stran nemožnosti přezkumu revizních zpráv ze strany ERU i jeho úředních osob bylo před vydáním rozhodnutí o zastavení řízení provedeno dokazování ohledně zpracování především tzv. prvních revizních zpráv (5. 12. 2010, 6. 12. 2010). Ze spisu k předmětné věci u ERU nevyplynul žádný relevantní, odůvodněný, fundovaně podložený doklad ani jiná okolnost, na základě nichž by bylo možné říci, že předmětné revizní zprávy nebyly v pořádku. Soudy vyzdvihují jen některé důkazy (revizní zprávy ze dne 5. 12. 2010 a 6.
12. 2010, prohlídku FVE, zápis z jednání) a nereflektují řadu dalších. Svůj postup dokonce konzultovala s odbornými pracovníky a odborníky.
Byť neakceptovala připravené rozhodnutí V., rozhodovala podle vlastního správního uvážení. Soudy se ani nepozastavily nad skutečností, že ředitelkou odboru licencí byla až od prosince 2011 a v mezidobí mezi V. a ní v této funkci měl ERU dostatek prostoru na vydání rozhodnutí, které jí je kladeno za vinu. Neztotožňuje se ani s tvrzením odvolacího soudu týkající se svědeckých výpovědí V. a P., jelikož i V. byl trestně stíhán ve vztahu k FVE společností S.-S., a Z.-S. Pokyn nadřízeného P. nebyl oběma soudy vyhodnocen správně, když z povahy funkce ředitelky odboru licencí nebyla ve vztahu k rozhodování vázána jakýmikoliv pokyny nadřízených a rozhodování bylo v její gesci. Úřední osoba má své postavení, aby mohla činit jednotlivé úkony samostatně v souladu s právními předpisy.
O nezákonnosti licencí mohly rozhodnout pouze správní soudy, a to se stalo až po vydání rozhodnutí kladených obviněné za vinu (rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 78/2014-535 ze dne 20. 5. 2016 a č. j. 62 A 71/2014-544 ze dne 20. 5. 2016), které se vztahovaly k prvním revizním zprávám, a ERU při vydání licence posuzoval až revizní zprávy ze dne 27. 12. 2010 (S.-S.) a 28. 12. 2010 (Z.-S.). Neztotožňuje se ani se závěrem soudů, že rozhodnutí obviněné byla nezvratná, neboť ERU je asanoval (rozhodnutím předsedkyně ERU č. j.
12749-1/2012-ERU a 12750-1/2012-ERU) v rámci řízení o přezkumu. Byť výsledek zrušených rozhodnutí pak byla rozhodnutí o povolení obnovy řízení, přičemž rozhodnutí dospívají k závěru o zrušení licencí uděleným FVE dne 31. 12. 2010, byly jim uděleny nové licence s účinností k 31. 12. 2010. ERU (Ch.) tak po obnově řízení dospěl ke stejnému věcnému závěru o zákonnosti licencí, správní soud je výše uvedenými rozsudky zrušil. Dále obviněná namítá, že soudy nevyhodnotily vznik škody k osobě obviněné správně, neboť nezapříčinila neoprávněné obohacení předmětných FVE – viz argumentace k udělení licencí.
Od ledna 2011 FVE dodávaly elektřinu do sítě a výkupní ceny byly refundovány od třetích osob. Navíc licence sama o sobě představuje pouze jeden z předpokladů dodání elektrické energie a uplatnění výkupní ceny, přičemž vztah dodavatele a distributora elektrické energie je primárně staven na fakticitě dodávek, s níž nemá ERU nic společného, a nelze tak očekávat vrácení již uhrazených cen. Soudům je také vytýkáno, že se v rámci zjišťování skutkového stavu nezabývaly i ostatními podmínkami pro vyplácení cen za vyrobenou energii ve výši platné pro rok 2010 (odkaz na argumentaci obviněné V.
při odvolání). Vyčíslení škody od vydání předmětných rozhodnutí do budoucna se pohybuje v ryze hypotetické rovině. Z pohledu subjektivní stránky daného trestného činu byl úmysl obviněné soudy spatřován z dřívějšího kontaktu s Z., avšak úmysl by měl být prokázán ve vztahu ke konkrétnímu projednávanému jednání, když jen z pouhé známosti nelze usuzovat na nadstandardní vztahy (např. kamarádské). Obviněná zdůraznila, že Z. nebyl účastníkem žádného z předmětných řízení o nařízení obnovy řízení a ani v nich nepůsobil jako zástupce některého z účastníků řízení, byť byl otcem (jednatelů) účastníků.
Tento závěr soudů byl pouze převzat naprosto nekriticky z obžaloby, aniž by z provedeného dokazování byl prokázán (vyúčtování její práce Z., osobní setkání, četnost kontaktu). Veškeré skutečnosti byly soudy zohledněny nepřípustně v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. Z důvodu absence úmyslu by se jednání jí kladené za vinu mělo posoudit jako nedbalostní.
Dále obviněná nesouhlasila se stanovením trestu, který podle jejího názoru nebyl uložen v souladu s principem proporcionality, neboť jí vedle trestu odnětí svobody byl uložen i trest peněžitý a trest zákazu činnosti. Byť byla atakována trestní sazbou v rozmezí 5–12 let, odvolací soud jí uložil trest odnětí svobody v trvání 7 let a další tresty výše uvedené. Nicméně je jí známo, že V. za jednání skutkově totožné byl odsouzen soudem prvního stupně k trestu podmíněnému (3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let) a výrazně sníženému pod dolní hranici trestní sazby.
Možnost přezkumu disproporce uloženého trestu ve vztahu k nesprávnému jinému hmotněprávnímu posouzení a výši škody připouští v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. II ÚS 492/17. U peněžitého trestu se podle obviněné odvolací soud neobtěžoval zjistit aktuální majetkové poměry ve smyslu § 68 odst. 3 tr. zákoníku, aby mohl určit výši trestu. Obviněná pak ve svém dovolání uvádí, že odvolací soud vychází ze zjištění soudu nalézacího dva roky zpět.
Při ukládání trestu nebyla zohledněna ani délka řízení, kdy trest byl uložen prakticky po 6 letech. Na závěr svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby předseda senátu soudu prvního stupně přezkoumal dovolání a předložil jej Nejvyššímu soudu, který podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zruší rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j. 5 To 56/2016-11134, v rozsahu částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně vůči osobě obviněné a na něj navazující rozhodnutí o jeho trestu a současně ve smyslu § 265k odst. 1 tr.
ř. i odsuzující část rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, vůči osobě obviněné (vč. na něj navazujícího výroku o trestu), jakož i veškerá další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující. Dále aby Nejvyšší soud věc přikázal dle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněná souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V intencích § 265h odst. 3 tr. ř. navrhuje, aby předseda senátu soudu prvního stupně přezkoumal její dovolání a předložil bez zbytečného odkladu spisy s návrhem na přerušení výkonu trestu Nejvyššímu soudu.
Pokud soud prvního stupně tak neučiní, navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Obviněný K. Š. v mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Namítl, že již v odvolacím řízení namítal porušení základní zásady trestního řízení podle § 2 odst. 1 tr. ř. ve spojení s porušením práva ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když byl odňat svému zákonnému soudci v rozporu s rozvrhem práce na rok 2013. Obhajoba pro přezkum procesního postupu soudu prvního stupně nabídla podobnou analýzu, jejíž výsledky byly v extrémním rozporu se zprávou místopředsedy Krajského soudu v Brně (opatřeno soudem).
Odvolací soud si bez dalšího dokazování vypomohl nekonformním výkladem judikatury a absurdním argumentem o časovém hledisku pro obhajobou uplatněné vady. Ovšem o možném nezákonném postupu v přidělování věcí u Krajského soudu v Brně se obhajoba dozvěděla z reportáží TV PRIMA až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného měl posuzovanou věc projednávat senát 39 T a zcela absentuje úplnost a konkrétnost zprávy místopředsedy Krajského soudu v Brně k části jím uplatněné obhajoby během odvolání.
Obviněný očekával podání zcela jasného a konkrétního stanoviska soudu tak, aby byly kvalifikovaně odstraněny pochybnosti o tak zásadní vadě řízení. Obviněný rozporuje závěr soudu prvního stupně ohledně trestní odpovědnosti za následek za poměrně jednoduché důkazní konstrukce, když svým jednáním (zaviněným) bez jakéhokoliv přerušení příčinné souvislosti měl způsobit následek v podobě nezákonně vydané licence, neboť mělo jít o řetězec událostí zřejmě logicky očekávaných, přičemž podle právní teorie by měl být příčinný vztah mezi jednáním a následkem a mezi jednáním a účinkem jako hmotným předmětem útoku.
Odvolání směřovala jak do výroku o vině, tak i trestu, avšak odvolací soud rozhodl tak, aniž by opakoval skutkový stav ve výroku, že snížil peněžitý trest s návazností na nové rozhodnutí o trestu náhradním.