3 Tvo 119/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 28. srpna 2001 stížnosti obviněných M. S. a P. F., proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 1. srpna 2001, sp. zn. 8 Ntv 7/01, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti z a m í t a j í .
Proti tomuto usnesení podali oba obvinění ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143
odst. 1 tr. ř. stížnost. I když obviněný P. F. podaný opravný prostředek
označil jako „odvolání\", bylo jej třeba považovat za stížnost ve smyslu
ustanovení § 141 odst. 1 tr. ř., neboť podání se vždy posuzuje podle obsahu a
není tedy rozhodné, je-li nesprávně označeno (§ 59 odst. 1 tr. ř.).
Obviněný M. S. ve své stížnosti poukázal na současný stav vyšetřování, na jehož
základě lze podle jeho přesvědčení dovodit, že trestní stíhání jeho osoby pro
účastenství na trestném činu vraždy již ztratilo opodstatnění. Pokud jde o
důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. má obviněný za to, že jsou
dovozovány pouze účelově, aniž by bylo vzato v úvahu, že s ohledem na jeho
rodinné vazby nehrozí obava, že by si počínal způsobem předpokládaným ve shora
citovaném ustanovení zákona. Obviněný je navíc přesvědčen, že vazbu lze v jeho
případě nahradit písemným slibem dle § 73 odst. 1 tr. ř., který přiložil k
podané stížnosti. Obviněný dále namítl, že vzhledem k průtahům zejména na
počátku přípravného řízení, nebyly ani splněny podmínky pro prodloužení vazby
nad dva roky podle § 71 odst. 3 tr. ř. V petitu své stížnosti proto navrhl, aby
stížnostní soud tomuto opravnému prostředku vyhověl, napadené usnesení zrušil a
s přihlédnutím k nabídnutému písemnému slibu rozhodl o jeho propuštění z vazby
na svobodu.
Obviněný P. F. v podané stížnosti namítl, že závěry napadeného usnesení nejsou
dostatečně podložené, a že v jeho případě nejsou dány ani důvody vazby a tedy
ani důvody pro její další prodlužování. V uvedené souvislosti poukázal též na
skutečnost, že v rámci posledních šesti měsíců prodloužení jeho vazby se
neuskutečnil žádný vyšetřovací úkon. Obviněný dále zdůraznil, že za
nejdůležitější důvod propuštění z vazby považuje zdravotní problémy své
manželky a potřeby svých tří nezletilých dětí. Z obsahu a smyslu podané
stížnosti lze dovodit, že se obviněný domáhá zrušení předmětného rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze a propuštění z vazby na svobodu.
Na základě stížností obviněných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále
jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného
usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným
závěrům.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podal dne 31. 1. 2001
u Krajského soudu v Praze na obviněné M. S., P. F. a dalšího obviněného
obžalobu pro závažnou trestnou činnost, kvalifikovanou u obviněného M. S. jako
účastenství na trestném činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. b), § 219 odst. 1,
2 písm. h) tr. zák. a u obviněného P. F. jako trestné činy vraždy podle § 219
odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.
zák. Krajský soud v Praze následně ve věci rozhodl usnesením ze dne 15. 2.
2001, sp. zn. 4 T 3/2001 tak, že podle § 188 odst. písm. e) tr. ř. vrátil
předmětnou trestní věc státnímu zástupci k došetření. Stížnosti, které proti
usnesení podali krajský státní zástupce a obviněný P. F., Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 7 To 36/01, jako nedůvodné zamítl. Tím se
předmětná trestní věc znovu vrátila do stadia přípravného řízení. Krajské
státní zastupitelství v Praze dne 9. 5. 2001 předložilo věc vyšetřovateli s
pokyny, v jakých směrech bude třeba v intencích rozhodnutí krajského soudu
vyšetřování doplnit. Věc se nyní nachází ve stadiu provádění požadovaných
procesních úkonů.
Pokud jde o vazbu obviněných, ze spisu vyplývá, že obviněný M. S. byl vzat do
vazby usnesením soudce Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 13. 8. 1999, sp.
zn. Nt 648/99, s účinností od 12. 8. 1999. Obviněný P. F. byl vzat do vazby
usnesením soudce téhož soudu ze dne 12. 8. 1999, sp. zn. Nt 647/99, s účinností
od 10. 8. 1999. Původní vazební důvody podle § 67 odst. 1, písm. a), b) tr. ř.
byly u obou obviněných v průběhu dalšího řízení omezeny na důvod uvedený v
ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vazba obviněných byla opakovaně
prodlužována, přičemž zákonná dvouletá lhůta trvání vazby (§ 71 odst. 3 věta
první tr. ř.) u obviněného M. S. uplynula dnem 12. 8. 2001 a u obviněného P. F.
dnem 10. 8. 2001. Návrh na její prodloužení nad 2 roky podal za podmínek § 71
odst. 5 tr. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchní státní
zástupce v Praze. Ve svém návrhu poukázal na současný stav přípravného řízení,
jež neumožňoval jeho ukončení ve dvouleté vazební lhůtě a dále na to, že
vazební důvody u obou obviněných jsou i nadále dány, přičemž u obviněného P. F.
s ohledem na nález mobilního telefonu v jeho cele, znovu vyvstal důvod koluzní
vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle zjištění Nejvyššího soudu u obou obviněných dosud trvají důvody tzv.
útěkové vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tyto důvody jsou v napadeném
usnesení správně spatřovány především v konstatované konkrétní charakteristice
osob obviněných. Uvedená skutečnost ve spojení s vysokým hrozícím trestem,
který zákon stanoví za stíhané trestné činy (s dolní hranicí sazby 12 let), u
obou obviněných zakládá reálnou obavu, že by se v případě propuštění na svobodu
chovali způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. S
přihlédnutím k povaze a závažnosti projednávaného případu, jakož i k osobě
obviněného M. S. nebylo současně možno dovodit, že jeho vazbu lze nahradit
přijetím nabízeného písemného slibu (§ 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. ).
Vrchnímu soudu v Praze je ovšem třeba vytknout, že se v případě obviněného P.
F. nezabýval též existencí důvodů koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr.
ř. a v tomto směru ponechal bez povšimnutí námitky vrchního státního zástupce
uplatněné v návrhu na prodloužení vazby. Nejvyšší soud však v řízení o
stížnosti nemohl tento nedostatek případně napravit, neboť státní zástupce
proti usnesení opravný prostředek nepodal a z podnětu stížnosti obviněného
nemohlo být s ohledem na zásadu reformationis in peius napadené usnesení
změněno v jeho neprospěch (§ 150 odst. 1 tr. ř.).
Závěr napadeného usnesení, podle něhož jsou v posuzovaném případě splněny u
obou obviněných podmínky pro prodloužení jejich vazby nad dva roky podle § 71
odst. 3 tr. ř., považuje Nejvyšší soud za věcně správný. I když se Vrchní soud
v Praze podmínkami § 71 odst. 3 tr. ř. ve svém usnesení podrobněji nezabýval,
je zřejmé, že projednávaná trestní věc je důkazně velmi náročná, což se mj.
projevilo i na délce přípravného řízení, v němž musí být podle rozhodnutí soudu
o vrácení věci k došetření, provedena ještě řada dalších úkonů a dokazování v
požadovaném rozsahu doplněno. Pokud se nepodařilo trestní stíhání obviněných
skončit ve dvouleté vazební lhůtě, nestalo se tak v důsledku průtahů zaviněných
orgány činnými v přípravném řízení ani soudy I. a II. stupně, ale pro obtížnost
věci a z důvodů, které je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. nutno
považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obviněných současně
hrozí, že jejich propuštěním na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce
zmařeno dosažení účelu trestního řízení, jenž podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá
především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé
podle zákona spravedlivě potrestáni.
V řízení o prodloužení vazby nemohl Nejvyšší soud řešit meritorní otázku
týkající se viny obviněných M. S. a P. F. Na základě obsahu spisu však bylo
možno učinit závěr, že dosud zjištěné skutečnosti (shromážděné důkazy)
nasvědčují tomu, že skutek, pro který jim bylo sděleno obvinění, byl spáchán,
má znaky trestného činu a jsou zde zřejmé důvody k podezření, že shora uvedený
trestný čin (trestné činy) spáchali obvinění. V uvedeném smyslu je jejich vazba
odůvodněna též skutkovými okolnostmi (§ 67 odst. 2, § 68 věta druhá tr. ř.).
Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obviněných, tj. do
30. 9. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané
věci, tak ke stadiu v němž se trestní stíhání obviněných v současné době
nachází. Prodloužení vazby není současně v rozporu s ustanovením § 71 odst. 4
tr. ř. S ohledem na zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 tr. ř. je ovšem nutno ve
věci postupovat s největším urychlením.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnostem obviněných M. S. a P. F.
nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler