3 Tvo 51/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2001 stížnost obžalovaného V. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2001, č. j. 4 Ntv 3/2001-1447, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 25/2000,
a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost se zamítá.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2001, č. j. 4 Ntv 3/2001-1447, byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena lhůta trvání vazby obžalovaného V. D. v této trestní věci do 31. července 2001.
Obžalovaný V. D. podal proti tomuto usnesení včasnou stížnost, jejíž zdůvodnění Nejvyšší soud neobdržel.
Nezdůvodnění této stížnosti však Nejvyššímu soudu nebránilo přezkoumat z jejího podnětu podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo.
Z obsahu spisu vedeného v trestní věci u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 25/2000 i z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci je zřejmé, že obžalovaný V. D. je stíhán pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit v noci z 6. na 7. 4. 1999, kdy B. P., s nímž přijel osobním automobilem do lesního prostoru v k. ú. obce O., okr. B.-v., několika výstřely z přesně nezjištěné střelné zbraně ráže 7,65 mm usmrtil.
Do vazby byl obžalovaný V. D. v této trestní věci vzat z důvodu § 67 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 1999, č. j. Nt 3831/99-13, s účinností od 20. 4. 1999. Dvouletá zákonná lhůta trvání této jeho vazby tedy uplyne 20. dubna letošního roku (§ 71 odst. 3 tr. ř.).
Obžaloba byla v této trestní věci obžalovaného V. D. podána státním zástupcem u Krajského soudu v Brně dne 16. 11. 2000, tedy zhruba po roce a půl od zahájení trestního stíhání, když delší doba přípravného řízení byla ovlivněna časově náročným opatřováním některých svědeckých výpovědí cestou mezinárodně právní pomoci.
Relativně krátce po podání obžaloby bylo o ní předsedkyní senátu Krajského soudu v Brně nařízeno hlavní líčení, které bylo opakovaně odročeno zejména z důvodu nemoci obhájkyně obžalovaného a zajištění přítomnosti nedostavivších se svědků, jejichž osobní výslech v hlavním líčení se jevil jako nezbytně nutný. Naposledy bylo takto hlavní líčení odročeno na 15. - 17. 5. t. r., kdy, s ohledem na již menší rozsah prováděného dokazování (výslech zbylých dvou svědků a čtení listin), lze předpokládat jeho skončení.
V mezidobí byl pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2001, č. j. 4 To 52/2001-1439, původní důvod vazby obžalovaného V. D. změněn na důvod podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. (tzv. vazbu předstižnou), když vrchní soud dovodil, že obžalovaný V. D. se měl posuzovaného trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově, ze dne 3. 6. 1997, č. j. 1 T 443/96-444, k úhrnnému dvouletému trestu odnětí svobody za trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, odst. 3 tr. zák.a další trestné činy spáchané výrazně násilným způsobem.
Nejvyšší soud shledal, že tento důvod vazby je u obžalovaného V. D. dán i v současné době. Obžalovaný se relativně krátce po svém podmíněném odsouzení za výrazně násilnou trestnou činnost měl dopustit ještě podstatně závažnějšího násilného deliktu, trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., takže hrozí reálné nebezpečí, že v případě propuštění na svobodu by v této vysoce závažné brachiální delikvenci mohl pokračovat.
Důvody, pro které toto jeho trestní stíhání není možno ukončit ve dvouleté vazební lhůtě, je třeba spatřovat v obtížnosti věci, dále ve skutečnosti, že některé důkazy musely být opatřovány časově náročnou cestou mezinárodní právní pomoci, a v neposlední řadě i v nemoci obhájkyně obžalovaného a nutností vyslechnout dva z důležitých svědků, kteří se k původnímu hlavnímu líčení nedostavili. Zaviněné průtahy, ať již ve stadiu přípravného řízení, nebo v řízení před soudem prvního stupně, nelze zjistit. Důvody dosavadního neskončení tohoto trestního stíhání obžalovaného V. D. pro posuzovaný trestný čin vraždy je proto třeba považovat za „závažné\" ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Pokud by byl naopak obžalovaný v tomto stadiu řízení propuštěn na svobodu, hrozí, že v násilné delikvenci by pokračoval a dosažení účelu trestního řízení tak přinejmenším podstatně ztížil (§ 1 odst. 1 tr. ř.). Konečně i doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci trvání vazby obžalovaného prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná ke skončení řízení před soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud proto neshledal stížnost obžalovaného V. D. proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci o prodloužení lhůty trvání jeho vazby v žádném směru důvodnou, takže jako takovou je podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. také zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.
V Brně dne 12. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich F a s t n e r