3 Tz 1/2019-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v trestní věci obviněného M. N., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 54/2016, t a k t o :
K návrhu ministra spravedlnosti České republiky učiněnému podle § 266 odst. 7 tr. ř. se u obviněného M. N. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušuje do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvacetčtyři) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016 (bod 2 výroku o trestu).
Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podal dne 4. 1. 2019 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. N. v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 54/2016.
Uvedl v ní, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, uznán vinným pod bodem 1) a bodem 2) přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním popsaným v jeho výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a byl mu uložen pod bodem 1) za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 2 T 39/2015, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Pod bodem 2) za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 2 T 43/2016, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona namítá porušení zákona v ustanoveních § 43 odst. 2 a § 116 tr. zákoníku a tomu odpovídající jak nesprávnou kvalifikaci jednání obviněného, tak uloženého trestu. Svoje stanovisko poté obsáhle zdůvodňuje.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud:
1) podle § 266 odst. 7 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž stížnost pro porušení zákona podal, tzn. aby podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016 (bod 2 výroku o trestu),
2) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 a § 116 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného M. N.,
3) podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, zrušil a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu,
4) a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 266 odst. 7 tr. ř. platí: Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, navrhne Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. platí: Před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
Nejvyšším soudem bylo na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze ověřeno, že obviněný M. N., nar. XY, v době od 22. 11. 2015 do 22. 11. 2017 vykonal souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016 pod bodem 1) výroku o trestu a od 22. 11. 2017 vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který mu byl uložen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, pod bodem 2) výroku o trestu.
S ohledem na argumentaci obsaženou ve stížnosti pro porušení zákona, aniž by bylo předjímáno rozhodnutí ve věci samé, ve kterém teprve bude přistoupeno k podrobnému přezkoumání jednotlivých námitek uplatněných ve stížnosti pro porušení zákona, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jsou dány důvody pro přerušení výkonu tohoto rozhodnutí, a to až do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o podané stížnosti pro porušení zákona. Proto byl obviněnému přerušen výkon trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jenž mu byl uložen výše označeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, pod bodem 2) výroku o trestu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. N. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným rozsudkem porušen v ustanovení § 43 odst. 2 a § 116 tr. zákoníku.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud Praha-západ nesprávně posoudil jednání obviněného jako dva samostatné přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv se jednalo o jediný skutek zahrnující dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Tím pak také došlo k nesprávnému uložení dvou samostatných souhrnných trestů, ačkoliv správně měl být ukládán jediný trest, a to trest souhrnný.
Dále podle stěžovatele Okresní soud Praha-západ pochybil i v tom, že obviněnému M. N. uložil souhrnný trest za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku uvedený pod bodem 1) stížnosti pro porušení zákona napadeného rozsudku a za sbíhající se přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za jejichž spáchání byl obviněný M. N. odsouzen ve věci Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 39/2015, když jednání z věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 54/2016 uvedené pod bodem 1. mělo být ukončeno dne 14. 9. 2015, tedy již poté, co byl obviněnému ve věci Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 39/2015, dne 28. 7. 2015 doručen trestní příkaz.
S ohledem na uvedené měl Okresní soud Praha-západ ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 54/2016 kvalifikovat jednání obviněného M. N. uskutečněné od 1. 1. 2015 do 9. 11. 2015 jako jediný pokračující trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a jelikož se uvedeného jednání dopustil ještě předtím, než byl dne 6. 4. 2016 vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 43/2016, měl být ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 54/2016 ukládán jediný souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 43/2016.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. N. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven rozsudkem dřívějším.
Podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Podle § 12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
Podle § 314e odst. 7 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Nejvyšší soud konstatuje, že se Okresní soud Praha-západ v napadeném rozsudku citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Ze spisového materiálu Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 54/2016 zjistil, že usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Praha venkov – jih ze dne 23. listopadu 2015, č. j. KRPS-379526-40/TČ-2015-011413-BAR, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání M. N. pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v přesné nezjištěné době, nejméně však od 1. 1. 2015 do 9. 11. 2015 opakovaně a v nepravidelných intervalech kontaktoval M. P., a to buď osobně na adrese XY, XY a v místě jeho zaměstnání ve spol. G., XY, XY, nebo telefonicky formou sms zpráv, kdy pod pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy na zdraví P. nebo jeho blízkých od něho požadoval zprostředkování zaměstnání, finanční či materiální pomoc, kdy po zamítnutí této pomoci ze strany poškozeného P. stupňoval agresi svých výhrůžek a intenzitu kontaktování a aby tak umocnil agresi výhrůžek, zaslal dne 7. 6. 2015 poškozenému P. sms zprávu s textem „M., prosím Vás mohl byste mi poslat číslo na vaši dceru mám ji totiž moc rád. Máš moc pěknou ženu, víš jakej sem horkokrevnej“ a dále dne 17. 9. 2015 sms zprávu „Ty idiote si u mě prase, rozumíš mým slovům, až budu mít sílu, zabiju tě!“. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému M. N. doručeno téhož dne.
Obžaloba byla v předmětné věci podána dne 18. 3. 2016 pod sp. zn. ZT 433/2015 pro shora uvedený skutek a dále pro skutek spočívající v tom, že dne 17. 10. 2015 kolem 15.00 hod. na parkovišti v Praze 4, ulici XY, v blízkosti domu č.p. XY se zmocnil zde zaparkovaného osobního automobilu Škoda 135 XY, RZ XY, VIN XY, v hodnotě 4.790 Kč, bez vědomí a souhlasu majitele, poškozené I. Š., nar. XY, tak, že pomocí nalezených klíčů vozidlo nastartoval a odjel s ním do XY ulice v Praze 9, kde byl zadržen hlídkou Policie ČR, čímž měl spáchat přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku.
Obžaloba byla projednávána Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 2 T 43/2016, kdy soud v hlavním líčení konaném dne 6. 4. 2016 zjistil, že v mezidobí byl vyhlášen odsuzující rozsudek v další trestní věci obviněného M. N. projednávané u Okresního soudu v Pardubicích dne 14. 9. 2015, sp. zn. 2 T 39/2015, který však v té době ještě nebyl v právní moci a proto v hlavním líčení rozhodl usnesením podle § 23 odst. 1 tr. ř. tak, že řízení o přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku vyloučil ze společného řízení k samostatnému projednání, neboť nebylo možno ověřit souběh či existenci dílčích útoků pokračujícího trestného činu a případně tak rozhodnout nejen o vině, ale zejména o druhu trestu, který by měl být obviněnému v případě, že bude uznán vinným uložen a bylo nadále vedeno u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 54/2016. Téhož dne, tj. 6. 4. 2016, rozhodl Okresní soud Praha-západ rozsudkem sp. zn. 2 T 43/2016 tak, že obviněného M. N. uznal vinným přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnáct) měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 9 To 188/2016, jako nedůvodné zamítnuto.
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 18. 5. 2016, č. j. 2 T 54/2016-337, trestní stíhání obviněného M. N. pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku podle § 231 odst. 1 tr. ř. za použití § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil, neboť trest, k němuž mohlo trestní stíhání vést, byl zcela bez významu vedle trestu, který byl obžalovanému pro jiný čin již uložen.
Proti usnesení podal stížnost státní zástupce a Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 9 To 273/2016, rozhodl tak, že napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, č. j. 2 T 54/2016-361, a uznal obviněného vinným dvěma trestnými činy vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu, jak již bylo uvedeno shora, dva souhrnné tresty odnětí svobody. Přesto, že přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku byl vymezen v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě i ve zrušeném usnesení o zastavení trestního stíhání jako jeden skutek, rozdělil tento do dvou samostatných skutků. S ohledem na skutečnost, že rozsudek neobsahuje odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.) a o průběhu hlavního líčení, v němž byl tento rozsudek vyhlášen, nebyl pořízen zvukový záznam, není zřejmé, proč soud přistoupil k popsanému rozdělení jednání obviněného do dvou samostatných skutků.
Ze spisového materiálu dále vyplývá, že trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 3. 2015, č. j. 2 T 39/2015-58, byl obviněný M. N. odsouzen pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deset) měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na 3 roky za současného stanovení dohledu. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 28. 7. 2015.
Jelikož si obviněný proti tomuto trestnímu příkazu podal odpor, došlo k jeho zrušení. Následně Okresní soud v Pardubicích spojil ke společnému řízení věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 2 T 65/2015, 2 T 98/2015 a 2 T 50/2015, aby dne 14. 9. 2015 vyhlásil rozsudek, jímž pod č. j. 2 T 39/2015-95 uznal obviněného M. N. vinným pod bodem 1) a 2) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku uskutečněným dílčími útoky ze dnů 12. 3. 2015 a 1. 4. 2015 a dále pod bodem 3) a 4) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku uskutečněným dvěma dílčími útoky ze dne 24. 4. 2015, za což obviněnému uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 4. 2016, když Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. l3 To 35/2016-160, odvolání obviněného M. N. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
S ohledem na shora uvedený výčet je nepochybné, že Okresní soud Praha-západ nesprávně posoudil jednání obviněného jako dva samostatné přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv se jednalo o jediný skutek zahrnující dílčí útoky pokračujícího trestného činu, neboť všechny útoky, jimiž byl obviněný uznán vinným napadeným rozsudkem, byly evidentně vedeny jednotným záměrem obviněného, naplňovaly skutkovou podstatu stejného trestného činu, tj. přečinu vydírání, byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí a také souvislostí v obdobné povaze předmětu útoku. Byly tudíž splněny zákonné znaky pokračování v trestném činu, jak je stanoví § 116 tr. zákoníku. Ostatně sám Okresní soud Praha-západ při popisu skutku v rozsudku ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2T 54/2016, pod bodem 2) odkázal na jednání obviněného a způsob provedení uvedený pod bodem 1), tedy, že u všech dílčích útoků, kterými obviněný kontaktoval poškozeného, byl dán jednotný záměr a stejný způsob provedení. Tím pádem tu byly podmínky pro takovou právní kvalifikaci, při které měly být tyto útoky posouzeny jako jeden přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jako dva samostatné přečiny. Trestní stíhání obviněného pro všechny útoky bylo zahájeno dne 23. 11. 2015, takže závěru o pokračování v trestném činu nebránilo ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř.
To, že všechny útoky tvoří jeden trestný čin, má další významné důsledky, které se vztahují k určení doby spáchání trestného činu. Jde-li o pokračování v trestném činu, považuje se za dobu spáchání trestného činu doba spáchání časově posledního útoku. Jestliže časově poslední útok pokračujícího trestného činu byl spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku ohledně jiného trestného činu téhož pachatele, považuje se celý pokračující trestný čin za spáchaný po vyhlášení onoho rozsudku. Z toho ve vztahu k posuzované věci vyplývá, že když byl poslední útok pokračujícího přečinu vydírání spáchán dne 9. 11. 2015, tj. jednak po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 39/2015 (přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku), když trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému, jednak i po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 2 T 39/2015 (přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, body 2, 3, 4). Tím je vyloučen jeho souběh s přečinem vydírání spáchaným dne 9. 11. 2015, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016. Zároveň to znamená, že při správném právním posouzení skutku v posuzované věci nepřicházelo v úvahu, aby napadeným rozsudkem byl obviněnému M. N. uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 2 T 39/2015, jak správně namítal ministr spravedlnosti.
Obecně lze uvést, že okolnost, že trestný čin byl spáchán před vyhlášením dřívějšího odsuzujícího rozsudku, sama o sobě ještě neznamená splnění podmínek pro uložení souhrnného trestu. Nelze pominout, že ustanovení § 43 tr. zákoníku jako celek upravuje ukládání trestu za dva nebo více trestných činů, tedy za souběh trestných činů. Základní podmínkou pro uložení souhrnného trestu proto je, že v poměru mezi trestnými činy, za které má být uložen souhrnný trest, musí být vztah souběhu. O souběh trestných činů se jedná za předpokladu, že mezi časově prvním a časově posledním trestným činem nebyl ohledně jejich pachatele vyhlášen žádný odsuzující rozsudek, míněno odsuzující rozsudek za jakýkoli trestný čin, tj. případně i za jiný trestný čin, než je některý z těch, jejichž vztah je z hlediska souhrnnosti posuzován. Vyhlášení odsuzujícího rozsudku totiž má ten účinek, že přerušuje vztah souběhu a vytváří vztah recidivy v poměru mezi trestnými činy spáchanými před vyhlášením rozsudku a trestnými činy spáchanými po vyhlášení rozsudku.
Pokud pak za daného stavu věci Okresní soud Praha-západ obviněnému M. N. uložil souhrnný trest za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku uvedený pod bodem 1) a za sbíhající se přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za jejichž spáchání byl obviněný odsouzen ve věci Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 39/2015, když jednání podle Okresního soudu Praha-západ ve věci sp. zn. 2 T 54/2016 uvedené pod bodem 1) bylo ukončeno dne 14. 9. 2015 a tedy již poté, co byl obviněnému ve věci Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 39/2015 dne 28. 7. 2015 doručen trestní příkaz a rovněž po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 2 T 39/2015 (přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, body 2, 3, 4), postupoval v rozporu se zásadami uvedenými v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
S ohledem na shora uvedené měl Okresní soud Praha-západ ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 54/2016 kvalifikovat jednání obviněného M. N. uskutečněné od 1. 1. 2015 do 9. 11. 2015 jako jeden pokračující trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a jelikož ke spáchání tohoto trestného činu došlo předtím, než byl dne 6. 4. 2016 vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 43/2016, měl být jediný trest ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 54/2016 ukládán jako souhrnný ve vztahu k věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 43/2016.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 a § 116 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. N., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud odstraní vytýkanou vadu výroku o vině a při rozhodování o trestu obviněného M. N. bude respektovat všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. N., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 4. 2019
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata