3 Tz 1/2023-154
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2022, č. j. 6 T 101/2021-113, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2022, č. j. 6 T 101/2021-113,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného P. K. v § 274 odst. 1 trestního zákoníku a § 314r odst. 2 trestního řádu. Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2022, č. j. 6 T 101/2021-113, byla podle § 314r odst. 4 trestního řádu schválena dohoda o vině a trestu uzavřená v Plzni dne 22. 9. 2022, na základě níž byl P. K. uznán vinným pokračujícím přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, za nějž byl podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku a § 45 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku, § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost zdržet se užívání omamných a psychotropních látek a strpět namátkové kontroly na jejich přítomnost v jeho těle a povinnost podrobit se vhodnému programu směřujícímu k odstranění zneužívání omamných a psychotropních látek a podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti šesti měsíců. Zároveň byl podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku zrušen výrok o vině pod bodem 1 z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 9 T 64/2021, jakož i výrok o trestu a další výroky mající v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 8. 2021, č. j. 1 T 100/2021-65, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 9. 2022.
2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Podle názoru ministra spravedlnosti soud postupoval v rozporu s § 274 odst. 1 trestního zákoníku a § 314r odst. 2 trestního řádu, když schválil dohodu o vině a trestu, na jejímž základě byl obviněnému uložen excesivní trest přesahující horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem.
3. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2022, č. j. 6 T 101/2021-113, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v § 274 odst. 1 trestního zákoníku a § 314r odst. 2 trestního řádu, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2022, č. j. 6 T 101/2021-113, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal věc Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání.
4. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministra spravedlnosti se nevyjádřil.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou a ztotožňuje se s ní. Navrhl stížnosti vyhovět v souladu s návrhem formulovaným ministrem.
6. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
7. Podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.
8. Podle § 314r odst. 2 trestního řádu soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
9. Okresní soud Plzeň-město po hlavním líčení dne 22. 9. 2022 schválil dohodu o vině a trestu mezi státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství Plzeň-město a obviněným, na základě níž byl obviněnému uložen za spáchání pokračujícího přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku mj. trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, který byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku, § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku za současného vyslovení dohledu.
10. Podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku lze za předmětný přečin uložit trest odnětí svobody maximálně na jeden rok, přičemž žádné zvýšení zákonem stanovené horní hranice trestní sazby nepřipadá v úvahu. Nejvyšší soud proto přisvědčil ministru spravedlnosti, že okresní soud postupoval rozporu s § 274 odst. 1 trestního zákoníku a § 314r odst. 2 trestního řádu, když schválil dohodu o vině a trestu, na jejímž základě byl obviněnému uložen excesivní trest přesahující horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem.
11. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2022, č. j. 6 T 101/2021-113, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v § 274 odst. 1 trestního zákoníku a § 314r odst. 2 trestního řádu, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu Plzeň-město přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
13. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu