3 Tz 104/2021-
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě
složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a
JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně
spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Ch., nar. XY, trvale bytem XY, okres
Chomutov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti
rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 7. 2020, č. j. 4 T 79/2020-108,
a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270
odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 7. 2020, č. j. 4 T 79/2020-108,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného J. Ch. v § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další
rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 7. 2020, č. j. 4 T
79/2020-108, byl J. Ch. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205
odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 4
trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou
let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen
do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o
nároku poškozeného na náhradu způsobené škody.
2. Proti předmětnému rozsudku podal obžalovaný v zákonné lhůtě odvolání,
které ještě před zahájením veřejného zasedání o odvolání dne 14. 10. 2020 vzal
zpět. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 7. 2020, č. j. 4 T
79/2020-108, tak nabyl právní moci dne 14. 10. 2020, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 6 To 280/2020.
3. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově
podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost
pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ch. Podle názoru ministryně
spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v § 205 odst. 4 písm. b)
trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované
skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo dovozeno
pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního
soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
4. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst.
2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9.
7. 2020, č. j. 4 T 79/2020-108, byl v neprospěch J. Ch. porušen zákon v § 205
odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil
rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 7. 2020, č. j. 4 T 79/2020-108,
jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst.
1 trestního řádu Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1
trestního řádu.
5. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministryně spravedlnosti
se nevyjádřil.
6. Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce činný u
Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce uvedl, že stížnost pro
porušení zákona považuje za důvodnou a navrhuje jí vyhovět v souladu s návrhem
formulovaným ministryní.
7. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost
a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
8. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát
trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15
Tdo 110/2021. Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata
trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku
může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za
„jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není
událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít
podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o
naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže
obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že
musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru
označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém
rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti
dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující
okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) trestního zákoníku.
9. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými
přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v
důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b)
trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se
sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního
kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může
jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či
zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost
umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že
v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání
nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden
apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin
pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení
zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení
atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých
nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené
úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které
obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá
těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak
projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.
10. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná
událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání
trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch,
anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní
důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i
trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické
potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze
vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují
naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu
krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních
okolnostech spáchaného činu.
11. V projednávané věci se obviněný skutku dopustil ve dnech 25. 3. 2020
a 29. 3. 2020 v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2
způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b)
trestního zákoníku. Nalézací soud se však v napadeném rozhodnutí žádným
způsobem nezabýval otázkou, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření
a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se
jinak projevily v jeho prospěch. Naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty
podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku dovodil soud pouze z časové
souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Vzhledem ke konkrétním okolnostem a způsobu spáchání činu – odcizení 3 ks pánví
a potravin z volného prodeje – nelze žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže
s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo
majetek z napadeného rozhodnutí dovodit. Právní závěry nalézacího soudu ohledně
naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 4
písm. b) trestního zákoníku nejsou správné.
12. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu,
současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
13. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc
Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku
vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž
provedení Nejvyšší soud nařídil.
14. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o
stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k
tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu