3 Tz 109/2011-28
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21.
prosince 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr.
Jiřího Pácala a JUDr. Eduarda Teschlera a stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. B., proti
rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 13 T 205/2009, a
podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 13 T
205/2009, byl porušen zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr.
zákoníku v neprospěch obviněného R. B.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Táboře se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
2009 vydáním trestního příkazu. Proti trestnímu příkazu podal státní zástupce
odpor a ve věci proběhlo hlavní líčení. Následně byl obviněný R. B. rozsudkem
Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 13 T 205/2009, uznán vinným
trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1
písm. c) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“).
Tohoto trestného činu se dopustil tím, že dne 10. 9. 2009 kolem 19.00 hod. v T.
řídil z Č. směrem na H. po silnici III. tř. motocykl tov. zn. SUZUKl, se kterým
při průjezdu levotočivou zatáčkou havaroval, přičemž motocykl řídil přesto, že
mu byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 1999, sp.
zn. 1 T 30/1998, který nabyl právní moci dne 25. 6. 1999, uložen trest zákazu
činnosti - zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let.
Za uvedený trestný čin a dále za sbíhající se pokus trestného činu ublížení na
zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný R. B.
uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 8. 2009, sp.
zn. 13 T 159/2009, doručeným obviněnému dne 17. 11. 2009, byl obviněnému R. B.
uložen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2, § 45 odst. 1 a §
45a odst. 1 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400
hodin. Dále mu byl uložen podle § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl
ve stanovené době vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce
100 dnů. Obviněnému byl rovněž podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák.
uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
všech druhů na dobu 2 let.
Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře
ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 13 T 159/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Rozsudek nabyl právní moci dnem 25. 3. 2010.
Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Táboře, konkrétně proti
jeho výroku o trestu, podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266
odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. B.
Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 3 odst. 1 tr. zákoníku v
neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že k
vytýkanému protiprávnímu jednání došlo za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, a okresní soud rozhodoval po 1. 1. 2010, tedy již za
účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Věc proto posuzoval i z hlediska
jeho ustanovení § 2 odst. 1, upravující jeho časovou působnost. V tomto směru
dospěl správně k závěru, že nová právní úprava není pro obviněného ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku příznivější.
Stěžovatel dále poukázal na obsah ustanovení § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 tr.
zákoníku a dovodil, že posledně uvedené ustanovení je výjimkou ze zásady, že
dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít jako celku. Tato úprava má za účel
přizpůsobit trest ukládaný sice za účinnosti nového trestního zákona, ale podle
předpisů dříve účinných, novému systému trestů.
Okresní soud, který ve věci rozhodoval již za účinnosti nového trestního
zákoníku, zcela opomenul ust. § 3 odst. 1 tr. zákoníku, které nutno vykládat
extenzivně tak, že pachateli nejen nelze uložit druh trestu, jehož uložení nový
trestní zákon nedovoluje, ale zároveň že nelze ani uložit trest ve výměře
přesahující horní konečnou hranici trestní sazby, kterou připouští pro
příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, a proto
nelze za účinnosti nového trestního zákoníku uložit trest obecně prospěšných
prací nad 300 hodin, jak vyplývá z výše citovaného ust. § 63 odst. 1 tr.
zákoníku.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem
Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 13 T 205/2009, byl porušen
zákon v neprospěch obviněného R. B. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2
tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, stejně jako další
rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr.
ř. a Okresnímu soudu v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 63 odst. 1 tr. zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění
zákona č. 306/2009 Sb.) může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve
výměře od 50 do 300 hodin.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 tr. zákoníku lze pachateli uložit vždy pouze
takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o
trestném činu rozhoduje.
Obviněný R. B. byl stíhán pro trestný čin spáchaný dne 10. 9. 2009, tedy ještě
před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve
znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010) a příslušný rozsudek byl
vydán dne 4. 3. 2010, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku. Vzhledem
ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy by pro obviněného nebylo
příznivější, rozhodující soud správně použil základní pravidlo pro použití
časové působnosti (§ 16 odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 1 tr. zákoníku) a uznal
obviněného R. B. vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (tj. dřívějšího
zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Při použití dřívější
trestně právní normy však nelze uložit trest přesahující horní hranici sazby,
kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu
rozhoduje, což vyplývá z ustanovení § 3 odst. 1 tr. zákoníku.
V návaznosti na výše uvedené proto Nejvyšší soud České republiky dospěl k
závěru, že Okresní soud v Táboře tím, že obviněnému R. B. uložil trest obecně
prospěšných prací ve výměře 400 hodin, porušil zákon ve výroku o ukládaném
trestu v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uložený
trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin přesáhl o 100 hodin nejvyšší
výměru dovolenou trestním zákoníkem pro trest obecně prospěšných prací, která
je stanovena na 300 hodin.
Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení
zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni
nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže
uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je třeba překročení horní hranice
zákonné trestní sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu
trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná
trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je
charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě
uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu
takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem
tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze
správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu.
Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika
samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh
trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem
stanovená trestní sazba.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným
rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 13 T 205/2009,
byl porušen zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku v
neprospěch obviněného R. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil
ve výroku o trestu, neboť výrok o vině byl shledán v souladu se zákonem,
přičemž nebyl mimořádným opravným prostředkem ani zpochybňován. Nejvyšší soud
pak zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Nejvyšším soudem pak bylo podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Táboře
přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při
rozhodování o trestu u obviněného R. B. respektoval všechna zákonná ustanovení
pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku,
ale i příslušných ustanovení trestního zákona. Nejvyšší soud v této souvislosti
upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch
obviněného, tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud
vyslovil, že zákon byl porušen výhradně v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata