3 Tz 109/2021-163
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě
složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a
JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně
spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. P., nar. XY, trvale
bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří
proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7.
2020, sp. zn. 3 T 67/2020, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1
tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2020, sp.
zn. 3 T 67/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku v neprospěch obviněného R. P.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 3 T
67/2020, byl obviněný R. P. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2,
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že:
„dne 2. 4. 2020 v 10,44 hodin v Ústí nad Labem, ul. XY v prodejním centru
provozovaném obchodní společností ROSSMANN, s.r.o., IČO 61246093, Na Pankráci
1683/127, 140 00 Praha 4, odcizil ke škodě jmenované obchodní společnosti 2
(dvě) balení plen Pampers, tedy zboží v celkové hodnotě 658 Kč, a vynesl je bez
zaplacení mimo pokladní prostor,
a tohoto jednám se dopustil přes skutečnost, že byl rozsudkem Okresního soudu v
Ústí nad Labem č. j. 1T 187/2012-211 ze dne 15. 1. 2013, jenž nabyl právní moci
téhož dne, odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173
odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků podmíněně
odloženému na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků za současného vyslovení
dohledu, jenž mu byl následně dne 28. 1. 2014, přeměněn na trest nepodmíněný se
zařazením do věznice s dozorem a který vykonal dne 7. 2. 2019,
a dále se uvedeného jednání dopustil v době probíhající pandemie koronaviru,
způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující zdraví
a život lidí, kdy na toto Vláda České republiky reagovala vyhlášením nouzového
stavu, který byl konkrétně vyhlášen usnesením Vlády České republiky č. 194, ze
dne 12. 3. 2020, na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů.“
Za uvedené jednání mu byl uložen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí
svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 3 T
67/2020-69, podal obviněný R. P. odvolání, které ještě před zahájením veřejného
zasedání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 14. 10. 2020 vzal zpět. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 14. 10. 2020. Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti ČR k Nejvyššímu
soudu ve prospěch obviněného R. P. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku
Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 3 T 67/2020. Podle
jejího názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Stěžovatelka namítla, že okresní soud uznal obviněného R. P. vinným zločinem
krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě
skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného
usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020. Odkázala na rozsudek
velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá
existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií
obsažených v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V daném případě se obviněný dopustil trestné činnosti dne 2. 4. 2020, tedy „za
jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako
SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně
věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na
způsob a okolnosti spáchání trestného činu – odcizení 2 ks balení plen Pampers
z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace
jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující
omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo
usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z
důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť
naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být
kvalifikováno pouze jako přečin podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl
být obviněnému ukládán podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní
sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený trest
odnětí svobody v trvání 2 roků trestem excesivním, který svou výměrou sice
odpovídá zákonné trestní sazbě stanovené pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2
tr. zákoníku, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno jako zločin
krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku a trest byl ukládán podle §
205 odst. 4 tr. zákoníku. Závěrem ministryně spravedlnosti ČR navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268
odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. P., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil
rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 3 T
67/2020, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
aby dále postupoval podle § 270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Okresnímu
soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí, případně postupoval
podle § 271 odst. 1 tr. ř. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřili státní zástupkyně
Nejvyššího státního zastupitelství a obhájce s tím, že se s podanou stížnosti
pro porušení zákona v plném rozsahu ztotožňují, neboť tato je přípustná a
důvodná. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný R. P. byl rozsudkem
Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 3 T 67/2020,
odsouzen za zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků se zařazením pro výkon trestu do
věznice s ostrahou. Jak bylo uvedeno shora trestného jednání se obviněný R. P. podle zjištění
okresního soudu dopustil v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194
ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu
ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS Co V-2 na
území České republiky, a to od 14.00 hod dne 12. 3. 2020, na dobu 30 dnů a
jednání se dopustil přesto, že byl za majetkovou trestnou činnost odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 1 T
178/2012, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, který vykonal dne 7. 2. 2019. Podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní,
a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou
bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo
propadnutím věci. Podle odst. 2 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový
čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři léta. Podle odst.
4 odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za
živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. Pokud stěžovatelka namítala, že jednání kladené za vinu obviněnému bylo soudem
nesprávně kvalifikováno podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze
na základě skutečnosti, že obviněný čin spáchal v době nouzového stavu
vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem
na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje
použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu
nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s
naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech
případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v
podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu),
byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou
podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která
existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve
spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení
státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace
umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty
celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou
srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném
ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je
bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru
označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém
rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto
událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020
č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6
ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění
ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a
poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Jestliže tedy
obviněný R. P. spáchal trestný čin krádeže jednáním ze dne 2. 4. 2020, stalo se
tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani
válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou
událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí,
ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje
naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj
odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne
16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná
skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru
označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém
rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i
tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou
Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující
je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z
formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků
a informací. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval,
že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen
časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně
přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově
závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s těmi závěry soudů nižších
stupňů, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší
trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl
čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem
na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15
Tdo 110/2021, je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží,
které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny
jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody
(se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané
krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např.
v
tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu
existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání
trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či
opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná
činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je
pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo
proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit
či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího
soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že
možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a
místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy
tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu
jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná
událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání
trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch,
anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní
důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i
trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické
potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). V trestní věci obviněného R. P. rozhodoval okresní soud dne 23. 7. 2020, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší
praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným
spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího
onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani neuvedl, v čem se vůbec tato
událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Faktem zůstává, že
obviněný se trestného jednání dopustil v prodejním centru a zde odcizil věci v
hodnotě 658 Kč. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu
nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové
podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení pokud u
obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného
činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu
časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2
tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7.
2020, sp. zn. 3 T 67/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. P. v
ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil i všechna další
rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Ústí nad Labem s tím,
aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se
okresní soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti
s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým
konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní
závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu
učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř.
Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke
změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu