3 Tz 131/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 v řízení o
stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch
obviněného D. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody ve Věznici Příbram, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v
Blansku ze dne 25. 1. 2021, č. j. 14 T 201/2020-458, takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému D. S., nar. XY, až do rozhodnutí o
stížnosti pro porušení zákona přerušuje výkon společného trestu odnětí svobody
v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze
dne 25. 1. 2021, č. j. 14 T 201/2020-458.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 1. 2021, č. j. 14 T
201/2020-458, byl nejprve pod bodem I. zrušen rozsudek Okresního soudu v
Břeclavi ze dne 6. 8. 2020, č. j. 2 T 52/2020-105, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 2 To 349/2020, a to ve
výroku o vině, trestu i náhradě škody, jakož i ve všech dalších výrocích, které
mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Poté byl obviněný D. S. (dále jen
„obviněný“) pod bodem II. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205
odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb.,
trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaného a dílem ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 1–6 rozsudku), přečinu
poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování
domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (v bodě 2 rozsudku).
Za tyto činy byl obviněný podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, za užití § 45 odst.
1 tr. zákoníku, odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 30
měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného
trestu za přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a
porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu
k rozsudku Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 1 T 93/2019 ze dne 16. 3. 2020,
který nabyl právní moci dne 16. 3. 2020 a ve vztahu k trestnímu příkazu
Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 11/0220 ze dne 31. 1. 2020, který nabyl
právní moci dne 10. 3. 2020. Uvedených jednání se obviněný dopustil jednáními
popsanými ve skutkové větě citovaného rozsudku. Citovaným rozsudkem bylo dále
rozhodnuto o povinnosti nahradit škodu poškozeným, část poškozených byla se
svými nároky odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Blansku podal ministr
spravedlnosti ČR podle § 266 odst. 1, odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) k Nejvyššímu soudu stížnost pro
porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. Podle názoru ministra
spravedlnosti byl citovaným rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, který byl uznán vinným zločinem
krádeže, přičemž Okresní soud v Blansku jeho jednání posoudil jako jednání
naplňující mj. kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 205 odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku. Tuto právní kvalifikaci však nalézací soud provedl pouze na
základě skutečnosti, že obviněný spáchal trestný čin v době nouzového stavu
vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020, který byl
následně opakovaně prodlužován. V tomto ohledu ministr spravedlnosti odkázal na
rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021,
sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené rozhodnutí a rozhodnutí na něj navazující a aby přikázal věc
nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
3. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. platí, že před rozhodnutím o stížnosti pro
porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí,
proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.
4. Soud výkon rozhodnutí přeruší zejména tehdy, je-li stížnost pro
porušení zákona opřena o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnosti o
vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou
pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podané stížnosti s ohledem na argumenty
stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí.
5. Na základě dotazu Nejvyššího soudu na Centrální evidenci vězňů ČR v
Praze bylo ověřeno, že obviněný vykonává od 19. 11. 2020 společný trest odnětí
svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen právě napadeným rozhodnutím.
Kromě tohoto odsouzení by obviněný měl dále vykonat souhrnný trest odnětí
svobody v trvání 24 měsíců, který mu byl jako podmíněný uložen rozsudkem
Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 1 T 93/2019, a o jehož
přeměně v nepodmíněný trest odnětí svobody byl rozhodnuto usnesením Okresního
soudu v Jičíně ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 1 T 93/2019.
6. Aniž by Nejvyšší soud předjímal rozhodnutí o stížnosti pro porušení
zákona a případné následné rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze přehlédnout,
že obviněný byl za posuzované krádeže věcí v celkové hodnotě nižších desítek
tisíc potrestán podle kvalifikované skutkové podstaty § 205 odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku. Ve světle judikatury, kterou ministr spravedlnosti cituje, se
jeví jako poměrně pravděpodobné, že stížnosti pro porušení zákona bude
vyhověno. Obviněný v současné době z 30 měsíců uloženého trestu vykonal již
více než 25 měsíců. Dojde-li ke zrušení předmětných rozhodnutí a bude-li nově
ukládán trest v sazbě podle § 205 odst. 2 tr. ř. (trest odnětí svobody na šest
měsíců až tři léta), lze očekávat, že bude uložen trest výrazně mírnější, než
doposud uložený trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců.
7. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud shledal, že další výkon
uloženého trestu by mohl mít nepříznivé důsledky pro obviněného, a to z
hlediska celkové výměry tohoto trestu, a proto rozhodl tak, že podle § 275
odst. 4 tr. ř. až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona obviněnému
vykonávaný trest odnětí svobody přerušil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu
16. Soud podle státního zástupce v odsuzujícím rozsudku s ohledem na
chybějící odůvodnění (obviněný i státní zástupce se vzdali práva na odvolání)
nespecifikuje, v čem konkrétně by měla spočívat věcná souvislost s jinou
událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tato věcná souvislost přitom
rozhodně nemůže být naplněna prostým vniknutím do vestibulu železniční stanice
a pokusem vloupat se do automatu na kávu a odcizit z něj peníze, byť by k dané
události došlo v době vyhlášeného nouzového stavu. Jednání obviněného tak mělo
být podle státního zástupce posouzeno „jen“ jako pokračující přečin krádeže
podle § 205 odst. 1, písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku.
17. Státní zástupce se taktéž připojil k závěrečnému návrhu státního
zástupce.
IV.
Relevantní právní úprava
18. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, písm. a), b), odst. 2, odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku
škodu nikoliv nepatrnou [odst. 1 písm. a)], čin spáchá vloupáním [odst. 1 písm.
b)], byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán [odst.
2] a
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za
živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
V.
Důvodnost stížnosti pro porušená zákona
19. Nejvyšší soud na podkladě mimořádného opravného prostředku ministra
spravedlnosti podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí
předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení § 205 odst.
4 písm. b) tr. zákoníku.
20. Nejvyšší soud uvádí, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se
závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního
kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který cituje stěžovatel.
Nejvyšší soud se zabýval nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem
tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané
krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek.
21. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného
činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2,
odst. 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu
nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s
naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech
případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v
podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu),
byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou
podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která
existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí,
že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení
státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost
státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o
bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a
jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit
mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1
ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších
předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované
kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické
pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou
přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými
skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového
stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247,
§ 372, § 384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění
posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak
spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od
předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale
formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný
zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které
vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi
výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a
zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a
způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České
republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i
Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným
pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998
Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.),
nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících
a regulačních opatření.
22. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný spáchal jeden z dílčích
útoků pokračujícího zločinu krádeže dne 2. 4. 2020, stalo se tak formálně (z
hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jelikož
napadený rozsudek z důvodu podle § 129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění,
není zřejmé, z jakého důvodu Okresní soud v Blansku přistoupil ke kvalifikaci
jednání obviněného podle přísnějšího ustanovení § 205 tr. zákoníku. Jestliže
však soud (obdobně jako v řadě dalších případů tzv. „COVIDových krádeží“) při
skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty vycházel jen z časové,
resp. místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem, je třeba
konstatovat, že takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková
podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, není
správný, resp. není dostačující.
23. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani
válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č.
110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č.
300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a
nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a
charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového
stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona.
Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména
neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu,
aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem
reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že
kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu
koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v
pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není
vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou
sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat
též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších
poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o
naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže
obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek
velkého senátu trestního kolegia).
24. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku
Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou
událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním
způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou
souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke
spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či
usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku
této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude
odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená
souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele
zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace,
bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se
spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost
pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem
(např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v
případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné
(ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen
formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s
konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
25. S ohledem na shora uvedené, zejména pak shora popsaný závazný právní
názor, je proto v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná
skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího
soudu neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli
znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti.
Jednání obviněného z hlediska trestního práva představuje běžnou banální krádež
vloupáním. S přihlédnutím k tomu, jaké věci se obviněný pokoušel odcizit
(finanční hotovost z automatu na kávu), je zjevné, že nejde o zboží
bezprostředně využitelné při zvládání pandemického stavu. Pak je ale nutno
učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru,
označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém
rozsahu, dána není.
26. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v Blansku se
dopustil nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako pokračující
trestný čin krádeže, pokud dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové
podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a
místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí.
VI.
Způsob rozhodnutí
27. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že napadeným rozsudkem nalézacího soudu byl v neprospěch obviněného
D. S. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
28. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil.
Zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
29. Nejvyšší soud následně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal
nalézacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
30. Na Okresním soudu v Blansku nyní je, aby při vázanosti právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku opětovně rozhodl o vině obviněného a aby v
návaznosti na to rozhodl o právním následku jeho trestní odpovědnosti (tj. nově
ukládaném trestu) s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době
rozhodování tohoto soudu (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
31. Za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8.
12. 2021, učinil Nejvyšší soud toho rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 2. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu