3 Tz 131/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 1. 2021, č. j. 14 T 201/2020-458, takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému D. S., nar. XY, až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona přerušuje výkon společného trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 1. 2021, č. j. 14 T 201/2020-458.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 1. 2021, č. j. 14 T 201/2020-458, byl nejprve pod bodem I. zrušen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 8. 2020, č. j. 2 T 52/2020-105, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 2 To 349/2020, a to ve výroku o vině, trestu i náhradě škody, jakož i ve všech dalších výrocích, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Poté byl obviněný D. S. (dále jen „obviněný“) pod bodem II. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 1–6 rozsudku), přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (v bodě 2 rozsudku). Za tyto činy byl obviněný podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, za užití § 45 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu za přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 1 T 93/2019 ze dne 16. 3. 2020, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2020 a ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 11/0220 ze dne 31. 1. 2020, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2020. Uvedených jednání se obviněný dopustil jednáními popsanými ve skutkové větě citovaného rozsudku. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o povinnosti nahradit škodu poškozeným, část poškozených byla se svými nároky odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Blansku podal ministr spravedlnosti ČR podle § 266 odst. 1, odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. Podle názoru ministra spravedlnosti byl citovaným rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, který byl uznán vinným zločinem krádeže, přičemž Okresní soud v Blansku jeho jednání posoudil jako jednání naplňující mj. kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tuto právní kvalifikaci však nalézací soud provedl pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal trestný čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020, který byl následně opakovaně prodlužován. V tomto ohledu ministr spravedlnosti odkázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodnutí na něj navazující a aby přikázal věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
3. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. platí, že před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.
4. Soud výkon rozhodnutí přeruší zejména tehdy, je-li stížnost pro porušení zákona opřena o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnosti o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podané stížnosti s ohledem na argumenty stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí.
5. Na základě dotazu Nejvyššího soudu na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze bylo ověřeno, že obviněný vykonává od 19. 11. 2020 společný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen právě napadeným rozhodnutím. Kromě tohoto odsouzení by obviněný měl dále vykonat souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který mu byl jako podmíněný uložen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 1 T 93/2019, a o jehož přeměně v nepodmíněný trest odnětí svobody byl rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 1 T 93/2019.
6. Aniž by Nejvyšší soud předjímal rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona a případné následné rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze přehlédnout, že obviněný byl za posuzované krádeže věcí v celkové hodnotě nižších desítek tisíc potrestán podle kvalifikované skutkové podstaty § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ve světle judikatury, kterou ministr spravedlnosti cituje, se jeví jako poměrně pravděpodobné, že stížnosti pro porušení zákona bude vyhověno. Obviněný v současné době z 30 měsíců uloženého trestu vykonal již více než 25 měsíců. Dojde-li ke zrušení předmětných rozhodnutí a bude-li nově ukládán trest v sazbě podle § 205 odst. 2 tr. ř. (trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta), lze očekávat, že bude uložen trest výrazně mírnější, než doposud uložený trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců.
7. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud shledal, že další výkon uloženého trestu by mohl mít nepříznivé důsledky pro obviněného, a to z hlediska celkové výměry tohoto trestu, a proto rozhodl tak, že podle § 275 odst. 4 tr. ř. až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona obviněnému vykonávaný trest odnětí svobody přerušil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
16. Soud podle státního zástupce v odsuzujícím rozsudku s ohledem na chybějící odůvodnění (obviněný i státní zástupce se vzdali práva na odvolání) nespecifikuje, v čem konkrétně by měla spočívat věcná souvislost s jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tato věcná souvislost přitom rozhodně nemůže být naplněna prostým vniknutím do vestibulu železniční stanice a pokusem vloupat se do automatu na kávu a odcizit z něj peníze, byť by k dané události došlo v době vyhlášeného nouzového stavu. Jednání obviněného tak mělo být podle státního zástupce posouzeno „jen“ jako pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku.
17. Státní zástupce se taktéž připojil k závěrečnému návrhu státního zástupce.
IV. Relevantní právní úprava
18. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou [odst. 1 písm. a)], čin spáchá vloupáním [odst. 1 písm. b)], byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán [odst. 2] a
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
V. Důvodnost stížnosti pro porušená zákona
19. Nejvyšší soud na podkladě mimořádného opravného prostředku ministra spravedlnosti podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
20. Nejvyšší soud uvádí, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který cituje stěžovatel.
Nejvyšší soud se zabýval nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
21. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit
mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247, § 372, § 384 tr.
zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení.
Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
22. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný spáchal jeden z dílčích útoků pokračujícího zločinu krádeže dne 2. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jelikož napadený rozsudek z důvodu podle § 129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění, není zřejmé, z jakého důvodu Okresní soud v Blansku přistoupil ke kvalifikaci jednání obviněného podle přísnějšího ustanovení § 205 tr. zákoníku. Jestliže však soud (obdobně jako v řadě dalších případů tzv. „COVIDových krádeží“) při skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty vycházel jen z časové, resp. místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem, je třeba konstatovat, že takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, není správný, resp. není dostačující.
23. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
24. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
25. S ohledem na shora uvedené, zejména pak shora popsaný závazný právní názor, je proto v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího soudu neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti. Jednání obviněného z hlediska trestního práva představuje běžnou banální krádež vloupáním. S přihlédnutím k tomu, jaké věci se obviněný pokoušel odcizit (finanční hotovost z automatu na kávu), je zjevné, že nejde o zboží bezprostředně využitelné při zvládání pandemického stavu. Pak je ale nutno učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
26. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v Blansku se dopustil nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako pokračující trestný čin krádeže, pokud dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
VI. Způsob rozhodnutí
27. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem nalézacího soudu byl v neprospěch obviněného D. S. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
28. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil. Zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
29. Nejvyšší soud následně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal nalézacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
30. Na Okresním soudu v Blansku nyní je, aby při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku opětovně rozhodl o vině obviněného a aby v návaznosti na to rozhodl o právním následku jeho trestní odpovědnosti (tj. nově ukládaném trestu) s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době rozhodování tohoto soudu (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
31. Za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021, učinil Nejvyšší soud toho rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 2. 2023
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu