3 Tz 19/2024-183
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Ondřeje Círka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. B., proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 4 T 39/2020, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 4 T 39/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení, které mu předcházelo v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 3 T 44/2020, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých pracovních a výdělkových schopností zaplatil dluh na výživném. Uvedený trestní příkaz obviněný převzal dne 21. 8. 2020 a téhož dne nabyl právní moci.
Trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 4 T 39/2020, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých pracovních a výdělkových schopností zaplatil dluh na výživném. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 3 T 44/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 5. 5. 2021 a nabyl právní moci dne 14. 5. 2021.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 10. 2021, sp. zn. 6 T 52/2021, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil v období od 4. 3. 2020 do 4. 10. 2020, za což byl podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) zařazen do věznice s ostrahou.
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl unesením ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 4 T 39/2020 tak, že obviněný P. B. vykoná trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 4 T 39/2020, s tím, že pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 136 odst. 3 tr. ř. neobsahuje usnesení odůvodnění, protože obviněný i státní zástupce se po vyhlášení vzdali práva stížnosti a obviněný i za osoby oprávněné a zároveň prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění.
Jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 12. 11. 2021 nacházejícího se na č. l. 129 tr. spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 4 T 39/2020, vyšší soudní úřednice nezapočetla zkušební dobu podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 3 T 44/2020, neboť dospěla k závěru, že obviněný P. B. v této zkušební době nevedl řádný život ve smyslu § 82 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 (aktuálně ve smyslu § 82 odst. 5 tr. zákoníku), jelikož byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 10. 2021, sp. zn. 6 T 52/2021, odsouzen za trestnou činnost páchanou právě v jejím průběhu.
Proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 4 T 39/2020, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel namítl, že nabytím právním moci trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 4 T 39/2020, přestal existovat celý výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 3 T 44/2020, a to včetně tímto trestním příkazem stanovené zkušební doby. V důsledku tohoto faktu nebyl již Okresní soud v Litoměřicích ve smyslu § 83 odst. 1 tr. zákoníku oprávněn posuzovat, zda obviněný P. B. vedl ve zkušební době podmíněného odsouzení stanovené trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 3 T 44/2020, řádný život. Po právní moci tohoto trestního příkazu mohl Okresní soud v Litoměřicích posuzovat, vedení řádného života ve zkušební době stanovené trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2020, 3 T 44/2020, pouze pro účely započtení zkušební doby ve smyslu § 82 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12.2021, resp. ve smyslu § 82 odst. 5 tr. zákoníku v aktuálně účinném znění.
Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 4 T 39/2020, tak v důsledku nesprávného postupu vyšší soudní úřednice došlo k porušení zákona v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. B.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 4 T 39/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. B., v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku ve vytýkaném směru a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení bez dalšího zrušil v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázal na okolnosti vyplývající ze spisového materiálu a uvedl, že se ztotožňuje s podanou stížností pro porušení zákona a navrhl této vyhovět.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 82 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2021) se doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu.
Podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a a) stanovit nad odsouzeným dohled, b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 82 odst. 1, c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život, d) stanovit dosud neuložená výchovná opatření podle § 82 odst. 4, je-li ve věku blízkém věku mladistvých, nebo e) stanovit, aby se podmíněně odsouzený zdržoval v určeném obydlí nebo jeho části podle § 82 odst. 2.
Ze shora uvedeného spisového materiálu, a to zejména z úředního záznamu ze dne 12. 11. 2021 nacházejícího se na č. l. 129 tr. spisu Okresního soudu v Litoměřicích vedeného pod sp. zn. 4 T 39/2020 Nejvyšší soud zjistil, že vyšší soudní úřednice nezapočetla zkušební dobu podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 3 T 44/2020, neboť dospěla k závěru, že obviněný P. B. v této zkušební době nevedl řádný život, aniž respektovala ustanovení § 82 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2021). V daném případě byl.
Okresní soud v Litoměřicích byl v trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 39/2020 povinen do nově stanovené zkušební doby započíst dobu, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život. Od nově stanovené zkušební doby podmíněného odsouzení v trvání 3 roků bylo třeba odečíst započítaný rozsah předchozí zkušební doby, kterou Okresní soud v Litoměřicích stanovil trestním příkazem ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 3 T 44/2020, v trvání 2 roků. Zkušební doba stanovená citovaným trestním příkazem počala plynout až po nabytí právní moci tohoto příkazu (tedy až dnem 14. 5. 2021). V době od nabytí právní moci zmiňovaného trestního příkazu se obviněný nedopustil ve stanovené zkušební době podmíněného odsouzení žádné trestné činnosti. Veškerou trestnou činnost obviněný páchal totiž v období od května 2019 do října 2020. Proto nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku ani o tom, že se vykoná trest odnětí svobody v trvání 1 roku, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 4 T 39/2020. Pokud okresní soud rozhodl podle citovaného ustanovení o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, postupoval v neprospěch obviněného P. B. a porušil tak zákon v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud přisvědčil námitkám stěžovatele, že Okresní soud v Litoměřicích v trestní věci obviněného P. B. vedené pod sp. zn. 4 T 39/2020 porušil zákon v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku, pokud rozhodl, že obviněný P. B. vykoná trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 4 T 39/2020.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 4 T 39/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení bez dalšího opatření zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uvedeným postupem došlo k nápravě nezákonného stavu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. Petr Šabata předseda senátu