3 Tz 21/2025-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Koláře a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Ondřeje Círka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. P. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121, byl porušen zákon v ustanoveních § 314e odst. 7 tr. ř. a § 9 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121, zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Rokycanech přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121, byl obviněný L. P. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 130 hodin a trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. 8. 2024.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Rokycanech se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 15. 3. 2024 od 16:00 hodin řídil, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění se spolujezdkyní I. V., nar. XY, osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Corsa, RZ XY (správně RZ XY), a to z obce XY, okres týž, z ulice XY, odkud pokračoval obcemi XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, směrem na obec XY, kde odbočil vlevo na přivaděč ve směru na Plzeň, následně najel na dálnici D5, kterou pokračoval ve směru jízdy na Prahu, poté sjel na sjezdu u obce XY, okres týž, kde pokračoval ulicí XY a XY do ulice XY, ze které odbočil vlevo do ulice XY, ze které odbočil na parkoviště u zimního stadionu, kde byl dne 15. 3. 2024 v 17:15 hodin kontrolován hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Rokycany, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli věděl, že mu byl příkazem Městského úřadu Dobříš, odbor správních agend, úsek přestupkového řízení ze dne 4. 1. 2024, č. j. MDOB 1014/2024/SLM, který nabyl právní moci 30. 1. 2024, uložen, kromě jiného, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 22 měsíců, příkazem Městského úřadu Horažďovice, odbor správní ze dne 1. 2. 2024, č. j. MH/02227/2024, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2024, uložen kromě jiného zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců a příkazem Městského úřadu Tábor, kancelář starosty – oddělení přestupků ze dne 1. 2. 2024, č. j. P 106/2024-Kre, který nabyl právní moci 28. 2. 2024, uložen kromě jiného, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
3. Z předmětného spisového materiálu Okresního soudu v Rokycanech, sp. zn. 3 T 36/2024, bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 6. 2020, č. j. 14 P 15/2014-446, byl změněn rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 1. 2017, č. j. 14 P 15/2014-340, ve výroku pod bodem I. tak, že omezení svéprávnosti obviněného L. P. trvá po dobu tří let od právní moci tohoto rozsudku, která nastala dne 9. 7. 2020. Dále pak rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 5. 2024, č. j. 14 P 15/2014-633, byl výrokem pod bodem I. změněn rozsah omezení svéprávnosti jmenovaného obviněného podle rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. l. 2017, č. j. 14 P 15/2014-340, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 6. 2020, č. j. 14 P 15/2024-446, a prodloužena doba omezení svéprávnosti obviněného L. P. stanovená v rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 6. 2020, č. j. 14 P 15/2014-446, a to na dobu dalších pěti let od právní moci tohoto rozsudku, která nastala 5. 8. 2024. Výrokem pod bodem II. rozsudku bylo rozhodnuto tak, že opatrovník obviněného L. P. město Příbram zůstává nezměněn a řízení o opatrovnictví se zastavuje.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121, podal ministr spravedlnosti (dále též jen „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle něj byl z důvodů vyložených v odůvodnění mimořádného opravného prostředku tímto trestním příkazem rozhodnutím soudu porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř.
5. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel nejprve rekapituloval, že samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech porušila ustanovení § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř., když v projednávané věci vydala trestní příkaz. Přestože součástí spisového materiálu byly pravomocné rozsudky Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 1. 2017, č. j. 14 P 15/2014-340, ze dne 11. 6. 2020, č. j. 14 P 15/2014-446, a ze dne 22. 5. 2024, č. j. 14 P 15/2024-633, jimiž byl obviněný postupně omezován ve svéprávnosti, naposledy na dobu pěti let ode dne 5. 8. 2024, vydala samosoudkyně předmětný trestní příkaz, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, neboť v době jeho vydání existovaly silné pochybnosti o svéprávnosti obviněného.
6. Skutečnost, že rozsudek č. j. 14 P 15/2014-633 nabyl právní moci až 5. 8. 2024 a trestní příkaz byl vydán před tímto datem (dne 19. 7. 2024), vyřešil stěžovatel za použití komentářové literatury >1< , z níž vyplývá, že není vhodné vydávat trestní příkaz v situaci, kdy rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, dosud nenabylo právní moci. Z čehož podle stěžovatele plyne, že samosoudkyně měla s vydáním trestního příkazu vyčkat na dobu, kdy rozsudek č. j. 14 P 15/2014-633 nabude právní moci. V době nabytí právní moci trestního příkazu v právě projednávané věci totiž již byl obviněný na svéprávnosti omezen pravomocně.
7. Trestní věc omezeně svéprávného obviněného tak měla být podle stěžovatele projednána v hlavním líčení a případně mělo být rozhodnuto rozsudkem, nikoliv trestním příkazem.
8. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121 (v podaném mimořádném opravném prostředku nesprávně uvedeno č. j. 3 To 36/2024-121), byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 7 tr. ř. v neprospěch obviněného, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Rokycanech, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil. Podle jeho názoru nebylo pro Okresní soud v Rokycanech obtížné zjistit, zda a v jakém postavení se obviněný nachází v době konání trestního řízení, a to i s ohledem na skutečnost, že dozorová státní zástupkyně v průběhu zkráceného přípravného řízení iniciovala ustanovení obhájce obviněnému z důvodu omezení jeho svéprávnosti ve smyslu § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř., na což reagoval Okresní soud v Rokycanech a opatřením ze dne 8. 4. 2024, sp. zn. 0 Nt 3507/2024, obviněnému ustanovil obhájce.
10. Státní zástupce uvedl, že podle § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. nelze trestní příkaz vydat v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena. Dále rekapituluje rozhodnutí, jimiž byla svéprávnost obviněného postupně omezována, s tím, že na v pořadí druhé rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 14 P 15/2014, kterým bylo mimo jiné prodlouženo omezení svéprávnosti obviněného na dobu 3 let od právní moci rozsudku (tj. od 9. 7. 2020), navazovalo další řízení o prodloužení doby omezení, které vyústilo ve vydání rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 14 P 15/2024, kterým došlo k dalšímu prodloužení omezení svéprávnosti obviněného L. P. Pokud tedy za této procesní situace Okresní soud v Rokycanech vydal napadený trestní příkaz, porušil tím podle státního zástupce § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného.
11. Podle názoru státního zástupce ovšem došlo v posuzované trestní věci i k porušení ustanovení § 9 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. Vzhledem k tomu, že v řízení o omezení svéprávnosti se řeší otázka osobního stavu, nebyl podle státního zástupce trestní soud oprávněn si tuto otázku posoudit samostatně. Jestliže tedy považoval za vhodné rozhodnout ve věci obviněného trestním příkazem ve smyslu § 314e tr. ř., bylo jeho povinností po zjištění stavu řízení o omezení svéprávnosti vyčkat ve smyslu § 9 odst. 2 tr. ř. nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 14 P 15/2014, o prodloužení omezení svéprávnosti a změně rozsahu tohoto omezení. I podle státního zástupce měla být věc projednána v hlavním líčení, a pokud by soud shledal, že jsou pro to splněny zákonné podmínky, mělo být rozhodnuto rozsudkem, nikoliv trestním příkazem.
12. Podanou stížnost pro porušení zákona považoval proto za důvodnou, a nad rámce návrhu ministra spravedlnosti, má státní zástupce za to, že v neprospěch obviněného byl porušen zákon také v § 9 odst. 2 tr. ř.
13. Obhájkyně obviněného, ustanovená Nejvyšším soudem na základě žádosti opatrovníka obviněného – města Příbram z důvodu nutné obhajoby podle § 36a odst. 2 písm. a) a § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. pro účely řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, se k návrhu stěžovatele, jakož i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, připojila. Nad rámec argumentace ministra spravedlnosti a státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozorňuje na možnou nesprávnost rozhodnutí ohledně typu a rozsahu uložených sankcí právě s ohledem na nezohledněnou omezenou nesvéprávnost obviněného.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
14. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121, ve vytýkaném směru porušen, a to v neprospěch obviněného.
15. Podle ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. platí, že v řízení o přečinu může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i v řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. nelze vydat trestní příkaz v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena.
16. Z obsahu Nejvyššímu soudu předloženého spisového materiálu je v daných souvislostech vhodné připomenout, že z něj vyplývají skutečnosti dokládající, že samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech ignorovala poznatky svědčící o tom, že v inkriminované době probíhalo u Okresního soudu v Příbrami řízení o prodloužení omezení svéprávnosti obviněného, které vyústilo ve vydání rozhodnutí, jímž bylo omezení svéprávnosti obviněného skutečně prodlouženo. Obviněný byl podle spisového materiálu opakovaně ve svéprávnosti omezován, a to Okresním soudem v Příbrami (rozsudkem ze dne 5. 1. 2017, č. j. 14 P 15/2024-340, na dobu 3 let, rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 14 P 15/2014-446, na dobu 3 let), přičemž poslední rozhodnutí ze dne 22. 5. 2024, č. j. 14 P 15/2024-633, nabylo právní moci 5. 8. 2024 a svéprávnost byla omezena na dobu 5 let. Tato zjištění pak je nutno v této trestní věci konfrontovat s tím, že trestní příkaz byl vydán dne 19. 7. 2024 a právní moci nabyl dne 8. 8. 2024.
17. K žádosti Nejvyššího soudu byl zapůjčen spis Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 14 P 15/2014, z něhož vyplynulo, že dne 1. 6. 2023 bylo Okresním soudem v Příbrami zahájeno mimo jiné řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti L. P. (č. l. 502). Podle § 59 odst. 1 občanského zákoníku >2< (dále jen o. z.) může soud svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Podle § 59 odst. 2 o. z. uplynutím doby právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok (srov. § 59 odst. 2 věta druhá o. z.). V této souvislosti se účelem a smyslem ustanovení § 59 odst. 2 věty druhé o. z. jednoznačně jeví dosažení kontinuity stavu ochraňujícího osobu omezenou ve svéprávnosti tak, aby se předčasně (z důvodu zániku právních účinků původního rozsudku) neocitla bez adekvátní ochrany, ačkoli tuto ochranu ve formě omezení svéprávnosti nadále z důvodu svého trvajícího nepříznivého duševního stavu potřebuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2160/2023).
18. Svéprávnost je nesporně otázkou osobního stavu, jejíž závazné řešení je svěřeno do pravomoci občanskoprávních soudů. Jestliže tedy již bylo pravomocné rozhodnutí o některé takové otázce týkající se osobního stavu příslušným orgánem vydáno, pak ho orgány činné v trestním řízení převezmou, neboť jím jsou vázány a nikdy si tyto otázky jako otázky předběžné neřeší podle § 9 odst. 2 tr. ř. samy. V případě, že příslušný orgán řízení o takové otázce vede, vyčkají orgány činné v trestním řízení právní moci rozhodnutí [ŠÁMAL, Pavel. § 9 (Posuzování předběžných otázek). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 173.].
19. Nejvyšší soud konstatuje, že v době vydání trestního příkazu Okresním soudem v Rokycanech (dne 19. 7. 2024) existovalo (byť nepravomocné) rozhodnutí o prodloužení omezení svéprávnosti obviněného ze dne 22. 5. 2024, které bylo vydáno na základě včas (dne 1. 6. 2023) zahájeného řízení o prodloužení omezení svéprávnosti ve smyslu ustanovení § 59 o. z. z důvodu přetrvávající potřeby ochrany obviněného.
20. Vycházeje z výše uvedeného je proto zřejmé, že pro vydání trestního příkazu nebyly splněny v této trestní věci zákonné podmínky. S ohledem na probíhající řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti L. P. bylo naopak namístě vyčkat právní moci rozhodnutí občanskoprávního soudu, které by tak závazně a nezměnitelně vyřešilo předběžnou otázku týkající se osobního stavu obviněného. Teprve poté bylo možné v trestní věci obviněného rozhodnout v souladu s trestním řádem o jeho vině či nevině.
21. Trestní věc obviněného tak měla být s ohledem na výše uvedené projednána v hlavním líčení (v době, kdy by již bylo rozhodnutí o prodloužení omezení svéprávnosti ze dne 22. 5. 2024 pravomocné), a pokud by soud shledal, že jsou pro to splněny zákonné podmínky, mělo být rozhodnuto rozsudkem (či jiným procesním rozhodnutím, pokud by pro něj byly splněny podmínky podle trestního řádu).
IV. Způsob rozhodnutí
22. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 7. 2024, č. j. 3 T 36/2024-121, byl porušen zákon v ustanoveních § 314e odst. 7 tr. ř. a § 9 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil také další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Rokycanech přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je soud, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
23. Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 6. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
_______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) ŠÁMAL, Pavel. § 314e [Trestní příkaz]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3580. 2) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.