3 Tz 24/2016-9
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 v senátě
složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr.
Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr
spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné N. E., roz. B., proti
pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve
Frýdku-Místku ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 1 ZT 7/2016, a podle § 268 odst. 2, §
269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve
Frýdku-Místku ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 1 ZT 7/2016, byl porušen zákon v
ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné N. E.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě se přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením policejního orgánu – Policie České republiky, Krajského ředitelství
policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, 1. OOK Frýdek-
Místek ze dne 11. 1. 2016, č. j. KRPT-147550-72/TČ-2015-070271-101, bylo podle
§ 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné N. E. pro přečin
poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti citovanému usnesení o zahájení trestního stíhání podala obviněná N. E. v
zákonné lhůtě stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního
státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 1 ZT
7/2016, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-
Místku ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 1 ZT 7/2016, podal ministr spravedlnosti
České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné N. E. Vytkl v
ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1
písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněné N. E.
Podle názoru ministra spravedlnosti státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství ve Frýdku-Místku ještě předtím, než rozhodla o stížnosti výše
jmenované obviněné, vyslovila zcela zřetelný souhlas se zahájením jejího
trestního stíhání i se zněním souvisejícího usnesení, což ji vyloučilo z
následného rozhodování o stížnosti podané proti takovému usnesení. Uvedeným
postupem státní zástupkyně došlo podle ministra spravedlnosti k porušení zásady
zakotvené v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., že o stížnosti proti
usnesení policejního orgánu, ke kterému dal souhlas nebo pokyn dozorující
státní zástupce, rozhoduje jemu nadřízený státní zástupce.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státní
zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 2. 2.
2016, sp. zn. 1 ZT 7/2016, byl porušen zákon v neprospěch obviněné N. E. ve
vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a
dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení
mu předcházející a shledal, že zákon byl porušen, a to v těch směrech a z těch
důvodů, jak namítl ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že otázku, který státní zástupce je příslušný k
rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu, řeší
ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle něj je zásadně oprávněným k
rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu státní
zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením. Výjimkou je však
situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn policejnímu
orgánu k vydání napadeného usnesení. V takovém případě rozhoduje o stížnosti
jemu nadřízený státní zástupce. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit
nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity při rozhodování o stížnosti.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že věc N. E. byla původně dne 19.
11. 2015 pod č.j. KRPT-147550-39/TČ-2015-070214 policejním orgánem podle § 159a
odst. 1 písm. a) tr. ř. odevzdána Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru
vnitřních věcí, přestupkovému oddělení, k projednání přestupku.
Dne 7. 12. 2015 byl Magistrátem města Frýdku-Místku spis postoupen Okresnímu
státnímu zastupitelství ve Frýdku-Místku k posouzení, zda se nejedná o trestný
čin vzhledem k výši způsobené škody, když poškozený nesouhlasil s odborným
vyjádřením znalce, který původní částku 5.457 Kč snížil na částku 2.248 Kč.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku po
prostudování spisu přípisem ze dne 10. 12. 2015 sdělila Magistrátu Frýdku-
Místku, že vzhledem k faktuře ze dne 10. 9. 2015, kterou poškozený předložil až
přestupkovému orgánu, bude věc posuzována jako přečin poškození cizí věci dle §
228 odst. 1 tr. zákoníku, a proto ji postoupila Policii ČR, Obvodnímu oddělení
Frýdek-Místek. Zároveň státní zástupkyně dne 10. 12. 2015 ve věci podezřelé N.
E. zaslala spis Magistrátu města Frýdku-Místku Policii ČR Obvodnímu oddělení
Frýdek-Místek s poznámkou, že „vzhledem k tomu, že poškozený D. M. vynaložil za
uvedení v předešlý stav částku 5.457 Kč, o čemž předložil Magistrátu města
Frýdku-Místku fakturu vystavenou dne 10. 9. 2015, jsou naplněny znaky skutkové
podstaty přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku“.
Policejní orgán po doručení spisu pokračoval dne 14. 12. 2015 v úkonech
trestního řízení a dne 28. 12. 2015 spis postoupil SKPV ve Frýdku-Místku s
návrhem na zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. ř. proti konkrétní
osobě. Usnesení dle § 160 odst. 1 tr. ř. proti N. E. pro přečin dle § 228 odst.
1 tr. zákoníku bylo pak vydáno dne 11. 1. 2016.
Proti citovanému usnesení o zahájení trestního stíhání podala obviněná
stížnost. O této stížnosti rozhodovala státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství ve Frýdku-Místku, která usnesením ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 1
ZT 7/2016, stížnost obviněné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla jako
nedůvodnou.
Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jestliže lhůta k podání stížnosti již všem
oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1,
předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad
přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento
státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému
státnímu zástupci.
Podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne
stížnost, není-li důvodná.
Ze shora uvedených skutečností a zákonných ustanovení je zřejmé, že pokud
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku sama
rozhodla o stížnosti obviněné proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a to
přesto, že již dříve dala policejnímu orgánu písemný pokyn k zahájení tohoto
trestního stíhání obviněné, postupovala v rozporu se zákonem, neboť příslušný k
rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné byl
ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupce Městského
státního zastupitelství v Praze jako nadřízený státní zástupce.
Na tomto místě je totiž třeba zdůraznit, že ustanovení § 146 odst. 2 písm. a)
tr. ř. má zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti.
Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad
činností jednotlivých policejních orgánů, je zásadně orgánem oprávněným k
rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení těchto policejních orgánů.
Výjimkou je ale situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k
vydání usnesení policejnímu orgánu. V důsledku toho by totiž nemohl zcela
nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. V těchto
případech proto musí být taková stížnost jeho prostřednictvím předložena
státnímu zástupci nadřízeného státního zastupitelství. Tyto zásady lze
bezpochyby vztáhnout i na případ obviněné N. E., přičemž v duchu těchto zásad
nebylo státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku
postupováno.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že
napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve
Frýdku-Místku ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 1 ZT 7/2016, byl porušen zákon v
ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné N. E. Podle §
269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně všech dalších
rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem k této
změně pozbyla svého podkladu. Nejvyšší soud přitom věcně nepřezkoumával a ani
nemohl přezkoumávat napadené usnesení státní zástupkyně.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního
zastupitelství v Ostravě, aby věc jako věcně i místně příslušný v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při tomto svém rozhodování bude podle § 270
odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu