3 Tz 251/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23.
listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců
JUDr. Jindřicha Fastnera a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona
podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K.,
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2000, sp. zn. 13
Nt 61/99, v trestní věci vedené nyní u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.
zn. 3 T 5/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř.
rozhodl t a k t o :
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2000, sp. zn.
13 Nt 61/99, a v řízení mu předcházejícím
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. a v ustanovení §
25 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v jeho prospěch i neprospěch.
Toto usnesení se z r u š u j e . Zrušují se také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové se p ř i k a z u j e, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích podal dne 14.
12. 1999 pod sp. zn. Zt 3567/96 u Okresního soudu v Pardubicích obžalobu na
obviněného J. K. pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. U shora uvedeného soudu
byla tato věc vedena pod sp. zn. 1 T 118/99.
O návrhu obviněného a Okresního soudu v Pardubicích na delegaci uvedené trestní
věci k jinému soudu, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7.
1. 2000, sp. zn. 13 Nt 61/99, podle § 25 tr. ř. tak, že se "trestní věc
Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 1 T 118/99, vedená proti obžalovanému J.
K. pro trestný čin podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., tomuto soudu
odnímá a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci
Králové". Usnesení nabylo právní moci dne 7. 1. 2000 a věc je v současné době
vedena u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 5/2000.
Ministr spravedlnosti České republiky napadl shora citované usnesení stížností
pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. ř., přičemž tento mimořádný opravný
prostředek uplatnil u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud)
ve prospěch obviněného J. K.
Dle přesvědčení stěžovatele porušil Krajský soud v Hradci Králové zákon jednak
v ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř. a dále v ustanovení § 25 tr. ř.
Stěžovatel především namítl, že členem senátu, který po podání obžaloby
rozhodoval o odnětí a přikázání věci, byl i soudce JUDr. M. M., který ve smyslu
§ 30 odst. 2 věta druhá byl v této věci vyloučen. Jmenovaný totiž jako předseda
senátu usnesením ze dne 16. 10. 1996, č. j. 10 To 462/96, rozhodoval o tom, že
se stížnost obviněného J. K. proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze
dne 24. 9. 1996, sp. zn. Nt 337/96, jímž byl obviněný vzat do vazby, podle §
148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítá. Dalším usnesením ze dne 27. 11. 1996, sp.
zn. 10 To 573/96, rozhodoval jako předseda senátu o tom, že se stížnost
obviněného J. K. proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 11.
1996, sp. zn. Nt 385/86, jímž byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z
vazby, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítá. Uvedené skutečnosti patří
mezi důvody stanovené zákonem (§ 30 odst. 2 tr. ř.), pro které je soudce
vyloučen z úkonů trestního řízení po podání obžaloby.
Stěžovatel napadenému usnesení dále vytkl, že zákon byl též porušen i
rozhodnutím o odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř., neboť ve věci nebyly
dány důležité důvody pro její delegaci podle citovaného ustanovení zákona.
Okresní soud v Pardubicích navrhl uvedený postup s tím, že manželka obviněného
JUDr. R. K. je notářkou, působící jako soudní komisařka Okresního soudu v
Pardubicích, takže s ní soudci tohoto soudu přicházejí do pracovního i osobního
styku a mohly by proto vzniknout pochybnosti o objektivitě rozhodování v
trestní věci jejího manžela. S tímto právním názorem nelze dle stěžovatele
souhlasit. Za rozhodující ve smyslu zjištění důležitých důvodů podle § 25 tr.
ř. jsou považovány zejména okolnosti, garantující objektivitu soudního řízení,
jakož i rychlé a hospodárné projednání věci. Je vždy nutno zjišťovat, zda
celkové uplatnění zásad trestního řízení a dosažení jeho účelu bude v
konkrétním případu lépe zajištěno, pokud ve věci bude rozhodovat jiný než
příslušný soud. "Důležité důvody" se musí opírat o skutečnosti, které brání ve
svém souhrnu příslušnému soudu věc projednat a rozhodnout. Odnětí a přikázání
věci nesmí být nikdy prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci. V
daném případě proto stěžovatel dovodil, že krajský soud rozhodl o odnětí a
přikázání věci Okresnímu soudu v Hradci Králové, aniž proto byly splněny
zákonné podmínky.
S ohledem na konstatované důvody proto ministr spravedlnosti v petitu stížnosti
pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1.
2000, sp. zn. 13 Nt 61/99, byl porušen zákon v ustanoveních § 30 odst. 2 a § 25
tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. K. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud toto
usnesení zrušil, včetně všech rozhodnutí na ně obsahově navazujících, a poté
aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267
odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu
předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 30 odst. 2 věta druhá tr. ř. je po podání obžaloby vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v
přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo
rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
Předmětný trestní spis obsahuje na č. l. 20 a 21 usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 16. 10. 1996, sp. zn. 10 To 462/96, a ze dne 27. 11.
1996, sp. zn. 10 To 573/96, z nichž je zřejmé, že o vazbě obviněného J. K. v
dané trestní věci v přípravném řízení rozhodoval soudce (předseda senátu) JUDr.
M. M. Podle protokolu o neveřejném zasedání (č. l. 1907) JUDr. M. M. jako člen
senátu rovněž rozhodoval o delegaci této věci dle § 25 tr. ř. k jinému soudu, a
to ve stadiu řízení po podání obžaloby. To znamená, že současně šlo o soudce,
jenž byl s ohledem na ustanovení § 30 odst. 2 věta druhá tr. ř. z vykonávání
úkonů trestního řízení ve věci obviněného J. K. již vyloučen, neboť v
přípravném řízení (před podáním obžaloby) rozhodoval o jeho vazbě. Z hlediska
citovaného ustanovení zákona není relevantní, zda o vazbě obviněného rozhodoval
jako soudce prvního či druhého stupně. V uvedeném směru proto Nejvyšší soud
shledal námitky ministra spravedlnosti uplatněné ve stížnosti pro porušení
zákona jako plně důvodné.
K otázkám odnětí o přikázání věci (delegace) podle § 25 tr. ř. je nejprve třeba
uvést, že k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněného J. K. je příslušný
Okresní soud v Pardubicích, jehož věcná příslušnost vyplývá z ustanovení § 16
tr. ř. a místní příslušnost z ustanovení § 18 odst. 1 a § 22 tr. ř.
Podle § 25 tr. ř. může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o tzv. delegaci věci
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Tímto soudem
byl v posuzovaném případě Krajský soud v Hradci Králové.
S ohledem na zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu),
vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí
ústavního pořádku České republiky, je zřejmé, že odnětí věci příslušnému soudu
a její přikázání jinému (nepříslušnému) soudu je opatřením vyjímečným, neboť
představuje průlom do výše uvedeného principu zákonného soudce. Jak je správně
namítáno ve stížnosti pro porušení zákona, nesmí být delegace věci nikdy
prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci. Přichází proto v úvahu
především z takových důležitých důvodů, které zajišťují nestranné a zákonné
projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci i uplatnění všech v
úvahu přicházejících zásad trestního řízení.
V posuzovaném případě opřel Krajský soud v Hradci Králové "důležité důvody"
delegace ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř. o zjištění, že obviněný J. K. "je
manželem notářky, soudní komisařky a osoby soudcům okresního soudu zejména z
dřívější doby dobře známé", přičemž tato okolnost jej vedla k závěru, že zájem
na nestranném a objektivním posouzení dané věci má přednost před zachováním
místní příslušnosti v rozhodování.
Z níže uvedených důvodů nepovažuje Nejvyšší soud závěry napadeného usnesení za
přesvědčivé a má za to, že jsou přinejmenším předčasné. Za "důležité důvody"
pro odnětí a přikázání věci se v soudní praxi mj. považuje to, že všichni
soudci příslušného soudu jsou z rozhodování vyloučeni, popř. u soudu, u kterého
byla podána obžaloba na obviněného, působí soudce nebo pracovník, který je v
blízkém příbuzenském anebo obdobném vztahu k obviněnému. Jestliže manželka
obviněného je notářkou a k Okresnímu soudu v Pardubicích má vztah vyplývající z
její činnosti soudního komisaře v dědickém řízení, lze stěží mít za to, že z
uvedeného důvodu přichází do pracovního styku též se soudci rozhodujícími v
trestních věcech, tedy soudci, jejichž funkční příslušnost k projednání věci
obviněného J. K. přichází v úvahu. Z postavení manželky obviněného jako
notářky, za daného stavu (bez dalšího) proto důležité důvody pro delegaci věci
(§ 25 tr. ř.) dovodit nelze.
Jak již bylo zmiňováno, důvodem pro delegaci věci může být okolnost, že soudci
příslušného soudu jsou z rozhodování vyloučeni, tzn., že podle ustanovení § 30
odst. 1 tr. ř. mají poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k
jinému orgánu činnému v trestním řízení, takže nemohou nestranně rozhodovat.
Důvody případného vyloučení by bylo nutno nejprve zjišťovat u soudců (soudce)
určených k projednání a rozhodnutí věci rozvrhem práce příslušného soudu, a
teprve v případě, že by podmínky pro jejich vyloučení byly zjištěny, u dalších
funkčně příslušných soudců.
Ve shora uvedeném směru se však Krajský soud v Hradci Králové věcí nezabýval,
zejména si před svým rozhodnutím nevyžádal vyjádření příslušného soudce, popř.
dalších soudců, k posouzení otázky jejich případného vyloučení podle § 30 odst.
1 tr. ř., jako základní podmínky pro eventuální následný postup podle § 25 tr.
ř. Poněvadž řádně nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí o navrhované delegaci, a
své závěry opřel pouze o úvahy v obecné rovině a blíže nepodložené skutečnosti,
postupoval nejen v rozporu s ustanovením § 25 tr. ř., ale též s ustanovením § 2
odst. 5, 6 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením
a v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení § 30 odst. 2, § 25
a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. K porušení zákona v ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř.
došlo výlučně v neprospěch obviněného, neboť v jeho trestní věci rozhodoval
soudce, který byl po podání obžaloby z vykonávání úkonů trestního řízení
vyloučen. Šlo o zásadní vadu řízení, pro kterou nebylo možno na stabilitě
pravomocného rozhodnutí trvat a pro kterou bylo třeba je zrušit. Pokud nebyly
řádně zjištěny a objasněny podmínky pro odnětí věci a její přikázání jinému
soudu, byl v ustanoveních § 25 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. porušen zákon, jak ve
prospěch, tak i v neprospěch obviněného. V důsledku konstatovaného porušení
zákona pak Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a
současně zrušil též všechny další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude tedy zapotřebí, aby se Krajský soud v Hradci Králové věcí znovu zabýval, a
to ve všech shora uvedených směrech, přičemž v novém řízení o této věci se bude
řídit právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§
266 odst. 7 tr. ř.).
V Brně dne 23. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler