Nejvyšší soud Rozsudek trestní

3 Tz 252/2000

ze dne 2000-12-20
ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.252.2000.1

3 Tz 252/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném

dne 20. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a

soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení

zákona podanou ministrem spravedlnosti ČR v neprospěch obviněného Mgr. Ing. P.

B., proti pravomocnému usnesení Okresní státní zástupkyně v Benešově ze dne 12.

6. 2000, č. j. Zt 754/2000,

a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. řádu t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresní státní zástupkyně v Benešově ze dne 12.

6. 2000, č. j. Zt 754/2000 a v řízení, které mu předcházelo

byl porušen zákon

v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve

prospěch obviněného.

Napadeným usnesením okresní státní zástupkyně bylo podle § 172 odst. 1

písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného Mgr. Ing. P. B. pro

skutek spočívající v tom, že jako spoluvlastník domu v ul. P. O. II. v Č. měl

dát dne 18. 2. 2000 pokyn zaměstnancům fy STS B. Č. k odmontování plynového

kotle z bytu v II. patře domu, který na základě smlouvy o nájmu užívá E. M.,

Kotel nechal přemístit do jím užívané místnosti, která se nachází nad uvedeným

bytem s tím, že prostory budou i nadále vyhřívány společně, kotel poté však

vypnul a zrušil tak přívod tepla a teplé vody do bytu užívaného E. M. a její

rodinou až do 6. 3. 2000. Tím podstatně znemožnil výkon jejího užívacího práva

k bytu a to s cílem ji donutit k opuštění bytu, čímž měl spáchat trestný čin

neoprávněného zásahu do práva domu, bytu nebo nebytového prostoru podle § 249a

odst. 2 tr. zákona, neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k

postoupení věci.

Proti tomuto rozhodnutí státní zástupkyně podal ministr spravedlnosti

stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. V jejím písemném

vyhotovení především poukazuje na skutečnost, že důkazy, které byly v této věci

dosud opatřeny, náležitě neobjasňují skutkový stav věci, zejména pokud jde o

další útoky obviněného hrubě porušující výkon užívacího práva k bytu, které z

výpovědi poškozené M., příp. z dalších důkazů ve spise založených vyplývají a

nebyly náležitě prověřeny. Odpojením plynového kotle a posléze i elektřiny, kdy

byl nutně vyloučen provoz plynového kotle a používání náhradního zdroje tepla

způsobem a za okolností, vyplývajících z důkazů, přetrvává podle názoru

ministra spravedlnosti důvodné podezření, že obviněný jednal v úmyslu způsobit

neobyvatelnost bytu, byť se snaží takový úmysl zastírat. Pro úmysl obviněného

bránit poškozené v užívání bytu a jeho snahu docílit, aby byt opustila, svědčí

i podezření z dalších útoků obviněného, spáchaných do doby sdělení obvinění dne

30. 3. 2000. Jedná se o vylití většího množství nezjištěné chemikálie, která

pronikla do bytu poškozené a v důsledku toho bylo třeba dostatečně nevytápěný

byt poškozené větrat. Dále jde o probourání otvoru 60 x 110 cm ve stropě mezi

místností půdní vestavby a pokojem užívaným synem obviněné - K. M., čímž došlo

k výraznému narušení soukromí bytu. Náhlé započetí uvedených stavebních prací

spojených s probouráním stropu v bytě syna poškozené s přihlédnutím k vývoji

osobních vztahů mezi obviněným a poškozenou se jeví jako zřejmá schválnost,

která měla za cíl rovněž narušit řádné užívání bytu obviněnou a jejím synem.

Tomuto jednání obviněného, jakož i následnému zastavení stavebních prací nebyla

v přípravném řízení věnována pozornost a na tuto neúplnost dokazování nebylo

reagováno ze strany státního zástupce, vykonávajícího ve věci dozor.

Ministr spravedlnosti považuje rozhodnutí státního zástupce o zastavení

trestního stíhání za přinejmenším předčasné. V závěru stížnosti pro porušení

zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil,

že usnesením Okresní státní zástupkyně v Benešově ze dne 12. 6. 2000, sp. zn.

Zt 754/2000 byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 172

odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného, podle § 269 odst. 2 tr. řádu,

aby napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení

zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného

usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují

tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a

to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran

objasňují pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného.

Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti

přezkoumat všechny okolnosti případu.

Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí

důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech

okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Shodně s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil,

že vyšetřovatel a poté i státní zástupkyně se uvedenými zákonnými ustanoveními

zcela důsledně neřídili. Ze spisového materiálu a dosud opatřených důkazů

vyplývá, že vyšetřování bylo zaměřeno na tu část jednání obviněného vůči

poškozené, které je vymezeno ve skutku, pro který mu bylo vzneseno obvinění,

tj. na odpojení plynového kotle a posléze i elektřiny. K dalším útokům, jak o

nich hovoří ve svých výpovědích poškozená E. M. a její syn K. M., se obviněný

Mgr. Ing. P. B. ve své výpovědi vyjádřil. Pokud jde o vylití většího množství

neznámé tekutiny, která pronikla do bytu poškozené, obviněný uvedl, že k tomu

došlo zcela náhodně a že šlo o čistící prostředek. K otázce probourání otvoru

ve stropě bytu obviněný uvedl, že šlo o práce v rámci povolené rekonstrukce

bytu, směřující k vybudování vnitřního schodiště do půdní vestavby. Tato

obhajoba obviněného nebyla důkazně dále prověřována a nebyly tak odstraněny

veškeré pochybnosti v otázce úmyslného zavinění, které předpokládá skutková

podstata trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo

nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona. Z těchto důvodů je nutno

považovat napadené rozhodnutí státní zástupkyně o zastavení trestního stíhání

obviněného podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu za předčasné. Nejvyšší soud

proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Okresní státní

zástupkyně v Benešově ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. Zt 754/2000 byl porušen zákon

v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu a to ve

prospěch obviněného Mgr. Ing. P. B.

Nejvyšší soud dále zvažoval, zda má postupovat poté, co vyslovil

porušení zákona v uvedeném směru, i podle ustanovení § 269 odst. 2 tr. řádu a §

270 odst. 1 tr. řádu, jak navrhoval ministr spravedlnosti ve stížnosti pro

porušení zákona. Při svých úvahách vycházel především ze skutečnosti, že v

projednávaném případě nejde o klasický vztah mezi pronajimatelem a nájemcem

bytu. To konečně vyplývá ze vztahu mezi poškozenou a obviněným a okolností, za

jakých obviněný poškozené bydlení ve svém bytě umožnil. V této souvislosti

nelze rovněž pominout, že otázka platnosti smlouvy i otázka užívání bytu

obviněného je řešena v občanskoprávním řízení. Od jednání obviněného již

uplynula delší doba, přičemž nelze vyloučit, že by navrhované doplnění

dokazování vedlo k podstatným změnám v otázce subjektivní stránky jednání

obviněného. Nejvyšší soud proto nepovažuje za nutné rušit napadené rozhodnutí a

věc vracet k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud tímto postupem preferoval institut právní moci, zájem na

stabilitě rozhodnutí a rovněž rychlost konečného vyřešení případu. Proto bylo o

podané stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto jen tzv. akademickým výrokem,

jímž Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu konstatoval výše uvedené

porušení zákona, k němuž došlo výlučně ve prospěch obviněného, aniž by bylo

třeba činit jiné výroky. Z uvedených důvodů totiž zájem na nápravě vadného

rozhodnutí nepřevažuje nad zájmem na zachování stability pravomocného

rozhodnutí. To vedlo Nejvyšší soud k závěru, že sice vyslovil zjištěné porušení

zákona, avšak ponechal napadené usnesení nedotčeno.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není další opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2000

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych