3 Tz 31/2023

3 Tz 31/2023-

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. H.

Napadený rozsudek se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jehož se dopustil tím, že:

ačkoliv byl usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České vyhlášen pro celém území České republiky nouzový stav na dobu od 14.00 hodin 12. 3. 2020 po dobu 30 dnů z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19,

1. v Plzni, XY ulici, na parkovišti přiléhajícím k domu č. XY, v blíže nezjištěné době od 13:30 hodin dne 30. 3. 2020 do 5:45 hodin dne 31. 3. 2020 nezjištěným způsobem demontoval z vozidla XY, RZ: XY, kompletní výfukové potrubí včetně katalyzátoru, čímž způsobil majitelce vozidla, Š. H., narozené XY, škodu ve výši 3899 Kč,

2. v Plzni, XY ulici, na parkovišti přiléhajícím k domu č. XY, v blíže nezjištěné době od 22:00 hodin dne 1. 4. 2020 do 13:00 hodin dne 2. 4. 2020 jednak nezjištěným způsobem demontoval z vozidla XY, RZ: XY, střední díl výfukového potrubí včetně katalyzátoru, čímž způsobil majiteli vozidla J. V., narozenému XY, škodu ve výši 4260 Kč, dále na témže parkovišti nezjištěným způsobem demontoval středovou a zadní část výfukové soustavy včetně katalyzátoru z vozidla XY, RZ: XY, čímž způsobil majiteli vozidla M. K., narozenému XY, škodu ve výši 4112 Kč, a dále z vozidla XY, RZ: XY, zaparkovaného na parkovišti přiléhajícím k domu č. XY v XY ulici, nezjištěným způsobem demontoval přední díl výfukového potrubí včetně katalyzátoru, čímž způsobil majiteli vozidla J. M., narozenému XY, škodu ve výši 4597 Kč,

3. v Plzni dne 14. 4. 2020 v době od 01:45 hodin do 01:55 hodin na parkovišti přiléhajícím k domu č. XY v XY ulici demontoval v úmyslu následně odcizit část výfukového potrubí včetně katalyzátoru ze zaparkovaného vozidla XY, RZ: XY, byl však přistižen hlídkou Městské policie Plzeň a následně zadržen, majitelce vozidla Z. Š., narozené XY, způsobil škodu ve výši 2228 Kč,

popsaných jednání se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 31. 1. 2019, sp. zn.1 T 13/2019, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2019, byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 4 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců.

Za uvedené jednání mu byl uložen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců jehož výkon byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) roků. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci a rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2020.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti ČR k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného J. H. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) v neprospěch obviněného.

Stěžovatel namítl, že okresní soud uznal obviněného J. H. vinným pokusem zločinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020. Odkázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kriterií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

V daném případě se obviněný dopouštěl trestné činnosti v období od 30. 3. 2020 do 14. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí” ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu – odcizování výfukového potrubí nebo jeho částí ze zaparkovaných vozidel - nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.

V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl být obviněnému ukládán podle 205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený trest odnětí svobody ve výši 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let trestem excesivním, který svou výměrou sice odpovídá zákonné trestní sazbě stanovené pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ale je již poměrně vysoko nad polovinou a spíše se přibližuje horní hranici zákonné trestní sazby. Taktéž i délka zkušební doby neodpovídá výše okolnostem projednávaného případu. A to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4, písm. b) tr. zákoníku a trest byl ukládán podle 205 odst. 4 tr. zákoníku.

Závěrem ministr spravedlnosti ČR navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. H., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020, odsouzen za pokus zločinu krádeže podle § 21 odst. 1 a § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoník podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků a trestu propadnutí věci. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2020.

Jak bylo uvedeno shora trestného jednání se obviněný J. H. podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město dopustil v době, kdy byl Usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS Co V-2 na území České republiky, a to od 14.00 hod dne 12. 3. 2020 do dne 17. 5. 2020, kdy tímto dnem ukončila vláda ČR nouzový stav a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl za majetkovou trestnou činnost odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 1 T 13/2019, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2019, pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 4 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců.

Podle § 205 odst. 1 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, b) čin spáchá vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

Podle odst. 2 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Podle odst. 4 odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

Pokud stěžovatel namítala, že jednání kladené za vinu obviněnému bylo soudem prvního stupně nesprávně kvalifikováno podle 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný čin spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil.

V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek).

U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný J. H. spáchal trestný čin krádeže jednáním ve dnech 30. 3. 2020 – 31. 3. 2020, 1. 4. 2020 – 2. 4. 2020 a 14. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.

Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s těmi závěry soudů nižších stupňů, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.

Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).

V trestní věci obviněného J. H. rozhodoval obvodní soud dne 11. 12. 2020, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Faktem zůstává, že obviněný se trestného jednání dopustil na veřejně přístupných parkovištích v Plzni, jejichž provoz nebyl nijak omezen a demontoval či se pokusil demontovat části výfuků tam zaparkovaných aut, čímž způsobil škodu ve výši 16.868 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 2.228 Kč.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové

podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 20. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. H. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu Plzeň-město s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se obvodní soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 6. 2023

JUDr. Petr Šabata předseda senátu