3 Tz 33/2022-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné M. O., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo v jiné trestní věci, proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 14 T 196/2019, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 14 T 196/2019, byl porušen zákon v ustanovení § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, v neprospěch obviněné M. O.
Trestní příkaz se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 226 písm. b) tr. ř. se
obviněná
M. O.,
nar. XYv XY, trvale bytem XY,
zprošťuje návrhu na potrestání
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, sp. zn. 1 ZK 180/2019, pro skutek spočívající v tom, že:
1) dne 17. 10. 2019 v době od 14:00 hodin do 14:15 hodin nebyla přítomna při namátkové kontrole pracovníky Probační a mediační služby na adrese XY, kde je povinna zdržovat se ve všední dny i o víkendech a svátcích v době od 10:00 hodin do 15:00 hodin a od 18:00 hodin do 07:00 hodin následujícího dne, a to ač si byla vědoma, že se má ve výše uvedenou dobu zdržovat na výše uvedeném místě a to na základě usnesení Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 14 T 171/2016 ze dne 18. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2019 o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací uložených trestním příkazem Okresního soudu Praha západ ze dne 27. 9. 2016 pod sp. zn. 14 T 171/2016, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2017, v trest domácího vězení v délce 298 dnů, 2) dále dne 18. 10. 2019 v době od 14:46 hodin do 14:50 hodin nebyla přítomna pří namátkové kontrole pracovníky Probační a mediační služby na adrese XY, kde je povinna zdržovat se ve všední dny i o víkendech a svátcích v době od 10:00 hodin do 15:00 hodin a od 18:00 hodin do 07:00 hodin následujícího dne, a to ač si byla vědoma, že se má ve výše uvedenou dobu zdržovat na výše uvedeném místě a to na základě usnesení Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 14 T 171/2016 ze dne 18. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2019 o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací uložených trestním příkazem Okresního soudu Praha západ ze dne 27. 9. 2016 pod sp. zn. 14 T 171/2016, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2017, v trest domácího vězení v délce 298 dnů, 3) dále dne 20. 10. 2019 v době od 11:00 hodin do 11:30 hodin nebyla přítomna při namátkové kontrole pracovníky Probační a mediační služby na adrese XY, kde je povinna zdržovat se ve všední dny i o víkendech a svátcích v době od 10:00 hodin do 15:00 hodin a od 18:00 hodin do 07:00 hodin následujícího dne, a to ač si byla vědoma, že se má ve výše uvedenou dobu zdržovat na výše uvedeném místě a to na základě usnesení Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 14 T 171/2016 ze dne 18. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2019 o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací uložených trestním příkazem Okresního soudu Praha západ ze dne 27. 9. 2016 pod sp. zn. 14 T 171/2016, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2017, v trest domácího vězení v délce 298 dnů, 4) dne 8. 11. 2019 v době od 18:00 hodin do 23:00 hodin nebyla přítomna na adrese XY, kde je povinna zdržovat se ve všední dny i o víkendech a svátcích v době od 10:00 hodin do 15:00 hodin a od 18:00 hodin do 07:00 hodin následujícího dne, a to ač si byla vědoma, že se má ve výše uvedenou dobu zdržovat na výše uvedeném místě a to na základě usnesení Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 14 T 171/2016 ze dne 18. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2019 o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací uložených trestním příkazem Okresního soudu Praha západ ze dne 27. 9. 2016 pod sp. zn. 14 T 171/2016, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2017, v trest domácího vězení v délce 298 dnů,
tedy měla mařit výkon rozhodnutí soudu tím, že se dopustila závažného jednání, aby zmařila výkon nebo účel trestu,
tím měla spáchat
pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020,
neboť v návrhu na potrestání označený skutek není trestným činem.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 14 T 196/2019, byla obviněná M. O. odsouzena pro pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, jehož se dopustila jednáním popsaným shora a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 2 (dvou) roků za současného vyslovení dohledu. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 31. 12. 2019.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen stěžovatel) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné. Namítá v ní, že citovaným rozsudkem byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020.
Byť obviněná výše popsaným skutkem porušila podmínky výkonu trestu domácího vězení, nenaplnila tím znaky skutkové podstaty přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020. Obvodní soud ve svých úvahách totiž pominul ustanovení § 61 tr. zákoníku, které umožňuje obviněnému, který bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu tohoto druhu trestu, přeměnit celý trest domácího vězení popřípadě jeho nevykonaný zbytek v trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud po projednání věci vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. a ve věci sám rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v rámci vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona sp. zn. 1 NZZ 2025/2022 uvedl, že podanou stížnost pokládá za důvodnou, s její argumentací se ztotožnil a Nejvyššímu soudu navrhl shodný procesní postup v rozsahu specifikovaném ve stížnosti pro porušení zákona.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřila obviněná prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 26. 4. 2022, kdy vyslovila souhlas se závěry ministra spravedlnosti s tím, že ve věci není potřeba provádět další dokazování za přítomností stran. V souladu s tím navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 14 T 196/2019, byl v neprospěch obviněné porušen zákona v ustanovení § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2020, dále aby tento trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil a sám ve věci rozhodl podle § 271 odst. 1 tr. ř. tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.
Ustanovení § 61 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2021, stanoví, že jestliže se pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu domácího vězení vyhýbá nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu domácího vězení, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest domácího vězení nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každý i jen započatý jeden den nevykonaného trestu domácího vězení se počítá za jeden den odnětí svobody.
Obvodní soud pro Prahu 3 ve svém trestním příkazu ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 14 T 196/2019, jímž obviněnou uznal vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, při popisu shora citovaného skutkového děje, pominul ustanovení § 61 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud je obviněným mařen výkon uloženého trestu domácího vězení porušením sjednaných podmínek jeho výkonu, aniž k tomu byl dán závažný důvod, může soud i během doby stanovené pro jeho výkon nařídit přeměnu tohoto trestu v trest odnětí svobody. Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že v důsledku této zákonné úpravy (lex specialis), je vyloučeno, aby jednáním pachatele porušujícího podmínky trestu domácího vězení byla naplněna skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020. Jestliže zákon v souvislosti s výkonem určitého druhu trestu výslovně stanoví důsledky v podobě sankce pro případ, že pachatel trest v určené lhůtě nevykonává nebo zaviněně porušuje z něj vyplývající povinnosti či stanovené podmínky, nelze současně vyvodit závěr o jeho trestní odpovědnosti za toto mařící jednání. I když obviněná, které byl uložen trest domácího vězení, mařila výkon tohoto trestu tím, že se ve stanovené době nezdržovala v určeném obydlí, nemohla tímto jednáním zmařit výkon trestu domácího vězení a dopustit se přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, neboť v tomto případě je trestním zákoníkem upraven postup, jímž se zajišťuje jiný způsob provádění dalšího výkonu tohoto trestu.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 14 T 196/2019, byl porušen zákon v ustanovení § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k dodržení zákonných podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. mohl Nejvyšší soud sám ve věci rozhodnout. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že obviněná svým jednáním nemohla naplnit skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, skutek není trestným činem a Nejvyšší soud proto podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněnou M. O. zprostil návrhu na potrestání pro skutek specifikovaný ve výroku trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 14 T 196/2019, jenž byl právně kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu