3 Tz 39/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2022 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. H., nar. XY, státního občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 T 188/2020-111, o návrhu ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 275 odst. 4 tr. ř., takto:
Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému V. H., nar. XY, až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona přerušuje výkon společného souhrnného trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 T 188/2020-111.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 T 188/2020-111, byl obviněný V. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Tohoto zločinu se obviněný dopustil jednáními popsanými ve skutkové větě citovaného rozsudku. Současně byl citovaným rozsudkem podle § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 131 T 65/2020, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2020, jakož i všechny další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Za jednání popsané ve skutkové větě citovaného rozsudku a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 101 T 16/2020, byl obviněný podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou.
Současně byl citovaným rozsudkem zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 101 T 16/2020, který byl obžalovanému doručen dne 25. 5. 2020, a který nabyl právní moci dne 25. 5. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal ministr spravedlnosti ČR podle § 266 odst. 1, odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. Podle názoru ministra spravedlnosti byl citovaným rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, který byl uznán vinným zločinem krádeže, přičemž Okresní soud Ostravě jeho jednání posoudil jako jednání naplňující mj. kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tuto právní kvalifikaci však nalézací soud provedl pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal trestný čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020, který byl následně opakovaně prodlužován. V tomto ohledu ministr spravedlnosti odkázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí, a rovněž navrhl další postup v posuzované věci spočívající především ve zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. platí, že navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona ministr spravedlnosti, pak Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu. V posuzované věci byla stížnost pro porušení zákona se spisem předložena Nejvyššímu soudu dne 17. 3. 2022, konec uvedené lhůty tak připadá na 31. 3. 2022.
K tomu, aby bylo možné návrhu vyhovět, musí být tento opřen o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnosti o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podané stížnosti pro porušení zákona s ohledem na argumenty stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí.
Na základě dotazu Nejvyššího soudu na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze bylo ověřeno, že obviněný vykonává od 25. 5. 2020 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, který mu byl uložen právě napadeným rozhodnutím.
Aniž by Nejvyšší soud předjímal rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona a případné následné rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze přehlédnout, že obviněný byl za posuzovanou krádež věcí v celkové hodnotě necelých 8.000 Kč potrestán podle kvalifikované skutkové podstaty § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ve světle judikatury, kterou ministr spravedlnosti cituje, se jeví jako poměrně pravděpodobné, že stížnosti pro porušení zákona bude vyhověno. Obviněný v současné době z dvou let a šesti měsíců uloženého trestu vykonal již více než jeden rok a deset měsíců. Dojde-li ke zrušení předmětných rozhodnutí a bude-li nově ukládán trest v sazbě podle § 205 odst. 2 tr. ř. (trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta), lze očekávat, že bude uložen trest výrazně mírnější, než doposud uložený společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Nejvyšší soud shledal, že další výkon uloženého trestu by mohl mít nepříznivé důsledky pro obviněného, a to z hlediska celkové výměry tohoto trestu, a proto rozhodl tak, že podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona obviněnému vykonávaný trest odnětí svobody přerušuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu
Zpracoval: JUDr. Aleš Kolář
20. Nejvyšší soud na podkladě mimořádného opravného prostředku ministra spravedlnosti podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
21. Nejvyšší soud uvádí, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který cituje stěžovatel.
Nejvyšší soud se zabýval nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
22. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit
mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247, § 372, § 384 tr.
zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení.
Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
23. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný spáchal pokračující trestný čin krádeže ve dnech 18. 3. 2020, 11. 4. 2020 a 12. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z odůvodnění napadeného rozsudku, resp. ze skutkové věty výroku o vině, je přitom patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího odstavce § 205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav. Nalézací soud při skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty zjevně vycházel právě jen z časové, resp. místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není dostačující.
24. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
25. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
26. S ohledem na shora uvedené, zejména pak shora popsaný závazný právní názor, je proto v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části rozsudku neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti. Jednání obviněného z hlediska trestního práva představuje běžné drobné krádeže zboží v prodejnách drogerie. S přihlédnutím k tomu, jaké věci obviněný odcizil (drogistické zboží) je zjevné, že nejde o zboží bezprostředně využitelné při zvládání pandemického stavu. Pak je ale nutno učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
27. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v Ostravě se dopustil nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin krádeže, pokud dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
VI. Způsob rozhodnutí
28. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného V. H. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
29. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. dále Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Takovým rozhodnutím však není rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 131 T 65/2020, jehož zrušení se stěžovatel rovněž domáhal. Jedná se totiž o rozhodnutí, které nyní zrušovanému rozhodnutí (časově) předcházelo, tedy nejedná se o rozhodnutí, které by ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř. na toto rozhodnutí obsahově navazovalo. Jiná situace by z tohoto pohledu nastala, pokud by Nejvyšší soud ke stížnosti o porušení zákona rozhodoval o rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 131 T 65/2020. Pak by mohl rozhodnout ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř. i o zrušení navazujícího rozhodnutí, kterým je v této trestní věci napadené rozhodnutí. Takováto situace však v této trestní věci nenastala.
30. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud následně přikázal nalézacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
31. Na Okresním soudu v Ostravě nyní je, aby při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku opětovně rozhodl o vině obviněného a v návaznosti na to rozhodl o právním následku jeho trestní odpovědnosti (tj. nově ukládaném trestu) s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době rozhodování tohoto soudu (§ 270 odst. 4 tr. ř.). V tomto ohledu bude nutné zohlednit stav řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 131 T 65/2020, neboť i v této trestní věci byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
32. Za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021, učinil Nejvyšší soud toho rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu